Článek
Sobota 19. února 1994. Na pohotovosti nemocnice v kalifornském Riverside vládne chaos a panika. Zdravotní sestry padají na podlahu v mdlobách, lékaři se potácejí, mnozí prchají z ordinace ven na čerstvý vzduch. Někteří lapají po dechu, jiní mají křeče nebo dočasně ochrnuli.
Uprostřed zmatku leží mrtvá pacientka, která jako by kolem sebe šířila jedovaté výpary. Tou pacientkou byla jednatřicetiletá Gloria Ramirezová, žena, jež posléze získala přezdívku „toxická dáma“. Její případ se stal jednou z největších záhad americké medicíny.
Jak k tomu došlo? Gloria byla obyčejná žena, matka dvou dětí, známá svým smyslem pro humor a přátelskou povahou. Trpěla však pokročilou rakovinou děložního čípku. Osudného večera se u ní rozvinuly vážné zdravotní obtíže – zrychlený tep, pokles krevního tlaku, dušnost a zmatené odpovědi.
Její manžel zavolal sanitku a kolem 20:15 byla Gloria přijata na pohotovost v Riverside. Byla velmi mladá (31 let) na infarkt, takže lékaři předpokládali, že potíže souvisejí s rakovinou. Okamžitě začali pracovat na její stabilizaci: podali jí léky na srovnání srdečního rytmu a uklidnění, ale bez úspěchu. Když ji připravovali na defibrilaci a svlékli jí halenku, všimli si olejovitého filmu na její pokožce. Z úst pacientky zároveň ucítili podivný ovocno-česnekový zápach.
První elektrický šok defibrilátorem Glorii neprobral – zato se stalo něco jiného: intenzivní výpary pachu připomínajícího česnek a ovoce, které se linuly z jejího těla. Zdravotní sestra odebrala krvácející ženě vzorek krve ze žíly. K jejímu překvapení krev silně zapáchala po čpavku a ve zkumavce dokonce plavaly nezvyklé drobné krystalky. „To nevypadá jako infarkt,“ prolétlo personálu hlavou. Než však stačili cokoliv dalšího udělat, začaly se dít děsivé věci.
První sestra, která odebírala krev, náhle ztratila vědomí a svalila se na zem. Kolegové na ni zděšeně křičeli a běželi jí na pomoc. Záhy si ale další z ošetřujících začala stěžovat, že nemůže dýchat – jen pár vteřin nato také omdlela. „Nemohu hýbat rukama!“ vykřikla vyděšeně třetí sestra poté, co se skácela k zemi a zase přišla k sobě, tentokrát ochrnutá.
Ani lékaři se neubránili pocitu, že se s nimi něco děje – točili se jim hlavy, bylo jim na zvracení, podlamovala se jim kolena. Primář oddělení Humberto Ochoa bleskově zavelel k evakuaci: během chvilky nechal všechny pacienty urychleně přemístit na parkoviště před nemocnicí a pohotovost uzavřel.
Gloria Ramirez mezitím přestala dýchat. Ochoa a několik odvážných kolegů zůstali v ordinaci i navzdory riziku a zoufale se snažili pacientku oživit – opakovaně jí podávali léky, dávali elektrošoky, prováděli masáž srdce. Bylo však pozdě: ve 20:50 lékař konstatoval smrt.
Zatím venku na parkovišti zdravotníci ošetřovali jak evakuované pacienty, tak vlastní zkolabované kolegy. Před nemocnicí panovalo bizarní osvětlení oranžových sirén a nouzových lamp, v němž se odehrával výjev jako z válečného filmu. Personál, obávající se neznámé toxické látky, si dokonce musel svléknout kontaminované oblečení – šaty a pláště odložili do uzavřených plastových pytlů.
Celkem přišlo do kontaktu s Glorií 37 zdravotníků; z nich 23 pocítilo akutní zdravotní obtíže a pět muselo být tu noc hospitalizováno. Nejhůře dopadla mladá lékařka Julie Gorchynski: ta strávila dva týdny na jednotce intenzivní péče, trpěla opakovanými záchvaty přerušovaného dechu a těžkými zdravotními komplikacemi, včetně zánětu slinivky a jater.
Kvůli odumření částí kostní tkáně v kolenou (osteonekróze) musela několik měsíců chodit o berlích. Něco takového by dokázal způsobit jen „zatraceně silný jed“, komentoval později situaci jeden toxikolog.
Okamžitě byl vyhlášen stav nouze a do nemocnice dorazil speciální tým ve „skafandrech“ – jednotka pro nebezpečné materiály. Tito experti prohledali celou ambulanci v obavě, zda někde neuniká jedovatý plyn či se tam nenachází toxická chemikálie. Nic však nenašli. Vyloučili přítomnost běžných viníků, jako je například sirovodík (tzv. kanalizační plyn) nebo fosgen.
Tělo zesnulé Glorie bylo pro jistotu vloženo do hermetického hliníkového boxu a převezeno k pitvě za zvláštních opatření. Patologové se k prvotnímu ohledání odvážili až o šest dní později, ve speciální uzavřené komoře a v neprodyšných oblecích. Jako by snad čekali, že i posmrtně může „toxická žena“ ohrozit své okolí.
Zpráva o podivném případu se rychle rozletěla do světa médií. Tisk začal Glorii říkat „toxická dáma“ či „toxická žena“. Mnozí se ptali, co se to v Riverside vlastně stalo – jak je možné, že by tělo nemocné osoby šířilo jed a otrávilo zdravotníky? Renomovaný soudní patolog Michael Baden se netajil skepsí: „Neexistuje způsob, jak by z lidského těla mohly vycházet toxické páry, které omámí lidi okolo. Takové nápady patří do temného středověku,“ prohlásil do novin.
Nicméně skutečnost byla taková, že šest členů personálu přímo v pohotovostním sále upadlo do bezvědomí a další dvě desítky trpěly těžkou nevolností či dechovými potížemi. Ani dr. Baden nemohl popřít, že „něco“ tuhle hromadnou nevolnost způsobilo – otázka byla co.
Následovalo složité vyšetřování, do kterého se zapojily místní úřady, státní zdravotní inspekce i experti z federálních agentur. Jenže případ „toxické dámy“ jako by pronásledovala smůla. Hlavní vyšetřovatelka z úřadu okresního koronera, která měla Ramirezové případ na starosti, údajně neunesla tlak – měsíc po incidentu spáchala sebevraždu.
Krátce poté vyšlo najevo, že v nemocnici nedopatřením vyhodili zásadní důkaz: injekční stříkačku s Gloriinou krví odebranou při příjmu. Navzdory takovým komplikacím proběhly během dvou měsíců celkem tři pitvy Gloria Ramirezové. Ani jedna z nich však nedokázala zcela objasnit příčinu kolapsu personálu. První dvě nepřinesly nic průkazného. Až výsledky třetí, důkladné pitvy provedené s časovým odstupem, poskytly jisté stopy.
Koroner nakonec vyloučil, že by smrt Glorie Ramirezové zavinil nějaký „zákeřný mikrob“ či nebezpečná látka uniklá z prostředí nemocnice. Jako oficiální příčinu úmrtí označil selhání srdce v důsledku selhání ledvin při pokročilé rakovině.
Jinými slovy: podle úřadů zemřela přirozenou smrtí na své onemocnění. Jenže to stále nevysvětlovalo onu hromadnou intoxikaci zaměstnanců nemocnice. Zpráva kalifornského ministerstva zdravotnictví původně přišla s kontroverzním vysvětlením: mělo jít o případ masové hysterie, odborněji hromadné psychogenní nemoci.
Údajně mohl nepříjemný zápach vyvolat paniku, zejména mezi přítomnými ženami, a ty pak psychosomaticky začaly omdlévat. Tuto teorii však přímí svědkové a postižený personál rezolutně odmítli. Připadala jim ponižující – jako by je někdo obvinil, že „jančili pro nic za nic“. Všichni zasažení totiž cítili, že nevolnost měla reálnou fyzickou příčinu, byť neznámou.
Mezitím rodina zesnulé Glorie čelila nejen ztrátě milované osoby, ale také strastem vyšetřování. Tělo Ramirezové bylo kvůli testům drženo v ocelovém kontejneru a úřady jej nechtěly vydat k pohřbení dlouhé dva měsíce. Příbuzní marně žádali o informace a trápili se nejistotou.
Když se v dubnu 1994 konečně konal pohřeb, nesl se v atmosféře smutku i hněvu. Zazněla ostrá kritika: rodinný pastor Brian Taylor označil incident v nemocnici za „bizarní a tragický“ a prohlásil, že nemocnice nese vinu na tom, co se té noci Glorii stalo. Také si stěžoval na nedůstojné zacházení s tělem a tajnůstkaření úřadů.
Gloriina sestra Maggie zase otevřeně obvinila úřady z lajdáctví. „Trvalo jim deset týdnů, než nám řekli, že umřela přirozeně? Tomu nevěřím ani slovo,“ prohlásila rozhořčeně. „Upřímně věřím, že by má sestra tu noc žila, kdyby vůbec nešla do té nemocnice… Chceme znát pravdu!“ Rodina naznačovala, že nemocnice možná něco zanedbala nebo tají – vždyť v minulosti už v Riverside řešili problémy se zkaženým vzduchem a únikem plynů v budově. Vyšetřování však nic takového nepotvrdilo.
Masová hysterie, nebo jedovatá mast? Odpověď nakonec nabídl tým chemiků z laboratoře v Lawrence Livermore National Laboratory, který pomáhal soudním lékařům analyzovat vzorky. Experti při pitvě objevili v Gloriině těle zvýšené množství zvláštní chemikálie – dimethylsulfonu.
Tato látka sama o sobě není jedovatá a v malém množství se může v těle vyskytovat běžně. Otázkou bylo, odkud se jí v Gloriině krvi vzalo takové nadbytečné množství (ještě šest týdnů po smrti byla hladina trojnásobná oproti normálu). Odpověď badatelů zněla: Ramirezová pravděpodobně před přijetím do nemocnice používala doma zvláštní mast proti bolesti s obsahem dimethylsulfoxidu (DMSO).
DMSO byl v 60. letech populární jako zázračný všelék proti bolesti a úzkosti, než zjistili, že při dlouhodobém užívání může poškodit zrak. Od té doby byl dostupný už jen jako průmyslové rozpouštědlo (odmašťovač) – ale mezi lidmi přežíval „kult“ jeho používání na všechno možné.
Mnozí zoufalí pacienti v bolestech byli ochotni ho zkusit. Je vysoce pravděpodobné, že i Gloria sahala po této naději a potírala si kůži koncentrovaným gelem DMSO, aby zmírnila nesnesitelné bolesti při rakovině. Mnohé by to vysvětlovalo: mast vytvoří na pokožce olejovitý film a DMSO je známé tím, že uživatelům z dechu a potu bývá cítit česnekový odér.
Jenže jak by neškodná mast mohla otrávit personál? Vědci přišli s neuvěřitelnou teorií: za jistých okolností se z Glorie Ramirezové stal „chemický reaktor“. Dimethylsulfoxid se v těle částečně oxiduje na dimethylsulfon – a právě ten byl nalezen v jejích tkáních. Když však dojde k další oxidaci, vznikne dimethylsulfát.
A dimethylsulfát už je prudký jed: jako plynný paralyzující plyn dokáže při vdechnutí ničit buňky v plicích, očích a ústech. Expozice jeho výparům způsobuje záchvaty, delirium, ochrnutí – zkrátka většinu z příznaků, které ta noc postihly personál.
Vše nasvědčuje tomu, že přesně k tomu došlo. Tělo tak nešťastnou náhodou začalo uvolňovat jedovatý dimethylsulfát, jehož výpary skolily jednoho zdravotníka za druhým. „Personál netrpěl žádnou hysterickou panikou. Byli otráveni dimethylsulfátem,“ konstatoval vedoucí chemik Patrick Grant, jenž analýzy vedl. Z dvaceti různých zdravotních příznaků zaznamenaných u postižených prý devatenáct přesně odpovídalo otravě dimethylsulfátem.
Tahle teorie přesně zapadla do faktů případu – až na jeden háček: rodina zesnulé Glorie popřela, že by někdy použila mast obsahující DMSO. Je možné, že o jejím tajném domácím léčení ani nevěděli, nebo ji po smrti jen chtěli bránit před „špatnou pověstí“. Každopádně úřady v Riverside nakonec výklad s dimethylsulfátem přijaly jako nejpravděpodobnější a případ Glorie Ramirezové uzavřely.
Záhadný případ Glorie Ramirezové se zapsal i do popkultury i odborné literatury. Inspiroval epizodu seriálu Chirurgové (Grey’s Anatomy) a řadu dokumentů. A i když většina expertů dnes věří teorii o dimethylsulfátu, oficiálně zůstává případ neobjasněn. Smutná „toxická dáma“ tak i po letech dráždí představivost lékařů, chemiků i laické veřejnosti.
Zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/gloria-ramirez-toxicka-lady-20200212.html
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1994/04/30/case-of-toxic-woman-closed-with-mystery-still-unsolved/470acaeb-74d2-42d7-82df-5b56fa2b5fc5/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1994-04-21-mn-48511-story.html
https://allthatsinteresting.com/gloria-ramirez
https://en.wikipedia.org/wiki/Death_of_Gloria_Ramirez
https://www.lanacion.com.ar/lifestyle/la-mujer-toxica-que-enveneno-a-dos-docenas-de-medicos-con-su-muerte-nid08072022/
