Josef Odložil: olympionik a světový rekordman prožil život ve stínu manželky a zabil ho vlastní syn

Byla vlhká srpnová noc roku 1993. V Bělé pod Pradědem, v srdci Jeseníků, pulzovala diskotéka „U Cimbury“ mladistvou energií a dunivou hudbou. Uprostřed tohoto světa, kam už dávno nepatřil, se objevil čtyřiapadesátiletý muž.

Plukovník Josef Odložil, bývalý olympijský medailista a hrdina národa, působil v tomto prostředí nepatřičně. Jeho příchod nebyl náhodný, ale existují dvě verze příběhu co se stalo, dvě nesmiřitelné pravdy.

První, oficiální, líčí Odložila jako starostlivého otce. Krátce po návratu z náročné mise mírových sborů OSN v Iráku se dozvěděl, že jeho devatenáctiletý syn Martin neudělal maturitu. Přijel mu nabídnout pomoc, domluvit se na reparátu. Měla to být snaha o navázání kontaktu, o překlenutí propasti, která mezi nimi léta rostla.

Druhá verze, kreslí temnější obraz. Mluví o Odložilovi jako o muži pod vlivem alkoholu, který na diskotéce vyvolal konflikt se svým synem.

Ať už byla pravda jakákoli, události nabraly rychlý a nezvratný spád. Napětí mezi otcem a synem eskalovalo. Martin, údajně naštvaný otcovou přítomností, měl nechat u dýdžeje zahrát píseň „Zelené mozky“, která zesměšňovala armádu – instituci, jíž jeho otec zasvětil život.

Měl následovat další akt vzdoru: Martin vyšel ven a poškodil otcův vůz. Když se vrátil, konfrontace vyvrcholila. Padla rána. Jediný úder, jehož sílu umocnil fakt, že Martin se sedm let věnoval bojovým sportům. Někteří svědci později mluvili o boxeru, kovovém předmětu, který proměnil pěst v ještě nebezpečnější zbraň.

Josef Odložil padl k zemi. Těžce, toporně, bezvládně. Už se nikdy neprobral. Po 35 dnech v kómatu, 10. září 1993, v olomoucké nemocnici zemřel. Jak se mohla dráha olympijského hrdiny uzavřít tak brutálním a bolestným způsobem, rukou vlastního syna? Odpověď neleží jen v oné srpnové noci, ale v celém životním příběhu muže, který byl špičkový běžec, ale přesto před problémy nedokázal utéct.

Příběh Josefa Odložila nezačal na tartanovém oválu, ale na lesních cestách. Narodil se sice 11. listopadu 1938 v Otrokovicích , ale jeho duši a tělo formovalo dětství strávené v Bělé pod Pradědem. V kraji, kde se lesy opírají o nebe, se každý den stával malým tréninkem. Cesta do školy a zpět měřila osm kilometrů, které musel zdolat pěšky, v létě prachem, v zimě sněhem.

Právě zde, se rodila jeho fenomenální vytrvalost. Nebyl to dril tréninku, byla to přirozenost jeho života. Původně snil o tom, že se stane lesníkem, ale osud ho však nasměroval jinam.

Místo do lesnické školy zamířil na Vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova v Bratislavě. Zde si jeho přirozeného talentu a fyzických předpokladů všimli trenéři. Z chlapce z hor se začal stávat atlet.

Jeho vzestup byl strmý. Už v osmnácti letech zaběhl 1500 metrů za úctyhodný čas 4:20. Prošel kluby jako Slovan Olomouc a Slavia Košice, kde pod vedením trenéra Jana Lišky dále rostl.

V roce 1961 se jeho domovem stal elitní armádní oddíl Dukla Praha. To byl okamžik, kdy se sen o olympiádě proměnil v reálný, hmatatelný cíl. Chlapec, který kdysi běhal jen s větrem o závod, se chystal změřit síly s těmi nejlepšími na světě.

Když československá výprava odlétala na olympijské hry do Tokia v roce 1964, Josef Odložil nebyl považován za favorita. Někteří funkcionáři dokonce jeho nominaci zlehčovali s tím, že pokud nezaběhne čas pod 3:40, je jeho cesta jen výletem.

Odložil odpověděl na dráze. Už v semifinále tuto hranici prolomil a postoupil do finále, kde se postavil na start jako outsider s obrovským odhodláním.

Finálový běh na 1500 metrů se stal slavným. Odložil běžel takticky chytře, držel se v pozadí a šetřil síly. V poslední zatáčce pak předvedl drtivý finiš, který zaskočil celé startovní pole. Jeden soupeř za druhým pod náporem jeho zrychlení odpadával.

Odolal jediný muž – fenomenální Novozélanďan Peter Snell, tehdejší světový rekordman. Odložil proběhl cílem jako druhý v čase 3:39.6 a získal stříbrnou medaili. Z „výletníka“ se stal národním hrdinou.

Na stupních vítězů se zrodilo i nečekané přátelství. Rivalita se Snellem přerostla v hluboký respekt a kamarádství, které Odložil později stvrdil návštěvou Nového Zélandu.

Rok 1965 byl pro Odložila možná ještě úspěšnější než ten olympijský. Dne 8. září na mítinku ve Staré Boleslavi (Houštce) zaběhl závod na 2000 metrů v čase 5:01.2 a stanovil nový světový rekord.

Tímto výkonem se definitivně zařadil mezi absolutní světovou elitu. Tento rekord zůstal v českých tabulkách nepřekonán neuvěřitelných 55 let, než ho v roce 2020 vylepšil Filip Sasínek.

Vrchol však s sebou nese i příslib pádu. V roce 1966, kdy vylepšil československý rekord na 1500 metrů na skvělých 3:37.6, odjížděl na mistrovství Evropy do Budapešti jako jeden z favoritů. Zradila ho však nemoc krátce před startem a nečekaně vypadl už v rozběhu.

Olympiáda v Mexiku v roce 1968 se pro Josefa Odložila stala osudovým předělem. Jeho sportovní výkon – osmé místo ve finále na 1500 metrů – byl zastíněn událostí, která ho katapultovala na titulní strany světových médií, ale zároveň ho odsoudila do role vedlejší postavy ve vlastním životě.

Jeho svatba s gymnastkou Věrou Čáslavskou, největší hvězdou her a symbolem tichého odporu proti sovětské okupaci, se odehrála v metropolitní katedrále v Mexico City a stala se globální událostí. Tisíce nadšených Mexičanů zaplavily náměstí, aby spatřily pár snů.

Pro Odložila to však byl začátek konce jedné éry. Z hrdého olympionika, světového rekordmana a osobnosti se stal „manželem Věry Čáslavské“. Jeho vlastní úspěchy začaly blednout ve stínu její obrovské slávy a politického významu.

Po návratu do normalizačního Československa dopadla na rodinu tvrdá ruka režimu. Věra Čáslavská byla persona non grata, ale její mezinárodní věhlas ji do jisté míry chránil před otevřenou perzekucí. Režim si však našel jiný, zranitelnější cíl. V roce 1969 byl Josef Odložil, voják z povolání, z politických důvodů donucen opustit armádu.

Byl to promyšlený a krutý úder. Tím, že zničili kariéru jejího manžela, potrestali nepřímo i ji. Způsobili v rodině existenční nejistotu a Odložila připravili o profesní identitu a čest.

Tento vnější tlak se nevyhnutelně přelil i do soukromí. Manželství, které začalo jako pohádka před zraky celého světa, se za zavřenými dveřmi začalo rozpadat. Narodily se jim dvě děti, dcera Radka a syn Martin , ale rodinné štěstí bylo narušeno vnějšími okolnostmi i vnitřními neshodami.

Odložil se snažil najít novou cestu jako trenér, nejprve ve Spartě Praha a v letech 1979–1981 dokonce v Mexiku. V roce 1987, po devatenácti letech, manželství skončilo rozvodem. Z pohádky zbyla jen hořká pachuť.

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla Josefu Odložilovi pocit hluboké satisfakce. Po dvaceti letech v profesním ústraní byl plně rehabilitován a mohl se vrátit do armády, která byla jeho skutečným povoláním. Bylo to víc než jen návrat do práce; byl to návrat cti a identity, které mu byly ukradeny.

Odložil se nevrátil, aby jen v klidu dosloužil. Hledal novou výzvu, nový smysl pro sebe sama, který by nebyl spojen ani se sportovní minulostí, ani se stínem slavného manželství. Našel ji v jedné z nejnebezpečnějších misí té doby.

V letech 1992–1993 přijal funkci velitele československého kontingentu mírových sil OSN v Iráku (UNGCI). V padesáti čtyřech letech prokázal obdivuhodnou fyzickou i psychickou kondici a přirozenou autoritu.

Souběžně s profesní rehabilitací budoval i nový osobní život. Podruhé se oženil. S manželkou Evou měl dvě malé děti, dceru Andreu a syna Honzíka. Zdálo se, že po letech strádání konečně našel klid a nový smysl života.

Jeho návrat však provázela i jistá kontroverze. Podle některých zdrojů se chystal po návratu z Iráku odhalit citlivé informace. Údajně shromažďoval dokumenty o systematickém dopingu v československém sportu za minulého režimu a chtěl je zveřejnit.

Tyto dokumenty měly po jeho smrti záhadně zmizet z jeho vozu. Ať už je to pravda, nebo jen povídačka, dokresluje to obraz muže, který se nebál jít proti proudu a bojovat za to, co považoval za správné. Muže, jehož nově nalezený život byl přerván v okamžiku, kdy se zdálo, že má konečně vše pevně ve svých rukou.

Tragédie ze srpna 1993 nebyla bleskem z čistého nebe. Byla vyvrcholením dlouholetého napětí a odcizení, zejména mezi otcem a synem. Vztah Josefa a Martina byl údajně dlouhodobě špatný.

Následoval mediální a soudní proces, který se vlekl a plnil stránky novin. Příběh slavné rodiny se stal veřejným majetkem. Martin Odložil byl nakonec odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody za ublížení na zdraví s následkem smrti.

Do vězení však nikdy nenastoupil. V lednu 1997, ještě před výkonem trestu, mu prezident Václav Havel udělil milost. Tento čin vyvolal obrovskou vlnu kontroverze. Veřejnost ho z velké části vnímala jako protekci, jako důkaz, že spravedlnost neplatí pro všechny stejně.

Havel byl přítelem Věry Čáslavské a jeho rozhodnutí bylo interpretováno jako laskavé gesto vůči ní. Pro druhou rodinu Josefa Odložila – jeho vdovu Evu a dvě malé děti – to byla poslední, hořká tečka za tragédií. Pocit, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost, zůstal.

Sám Martin Odložil po letech prolomil mlčení. V jediném rozhovoru, který poskytl v roce 2011, vyjádřil hlubokou lítost. „Nikdy jsem nechtěl svého otce zabít,“ řekl. „Nezničil jsem přece život jenom sobě, zničil jsem ho třem sourozencům, mojí matce, tátově manželce, jeho příbuzným i přátelům.“.

Když utichl hluk soudních síní a mediálních spekulací, zůstalo ticho. A otázka, jak si Josefa Odložila pamatovat. Bude navždy spojován s tragickým koncem a rodinným konfliktem, nebo jeho odkazem zůstanou sportovní úspěchy?

Odpověď přišla už v roce 1994, pouhý rok po jeho smrti. Jeho přátelé, rodina v čele s jeho synovcem Miroslavem Ševčíkem a atletická komunita založili v Praze mezinárodní atletický mítink – Memoriál Josefa Odložila. To, co začalo jako vzpomínkový závod na 2000 metrů, se postupně rozrostlo v prestižní událost, která dnes patří do kategorie European Athletics Premium Meeting a každoročně přivádí na stadion Juliska světovou i domácí sportovní elitu.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Odlo%C5%BEil

https://theolympians.co/2017/09/22/josef-odlozil-and-vera-caslavska-a-tragic-family-tale/

https://zoom.iprima.cz/historie/zabiti-josefa-odlozila-vera-caslavska

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/415557/stin-v-minulosti-very-caslavske-syn-ceskoslovenske-legendy-zabil-vlastniho-otce.html

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Caslavska-pry-vychovala-syna-ktery-nenavidel-otce-Ani-po-jeji-smrti-neni-klid-Sestry-Josefa-Odlozila-se-nam-sverily-s-cerstvym-zazitkem-454788

https://zoom.iprima.cz/historie/zabiti-josefa-odlozila-vera-caslavska

https://www.sinslavyceskeatletiky.cz/uncategorized/josef-odlozil/

https://www.memorial-odlozil.cz/?page_id=1498&lang=en

https://www.krajskelisty.cz/praha/27456-ctyri-zlate-dve-stribrne-a-svatba-snu-vzapeti-ale-bohyni-veru-cekalo-hned-dvoji-peklo-na-zemi-tajnosti-slavnych.htm