Článek
Václav Havel znal hudbu Franka Zappy dávno předtím, než usedl na Pražský hrad. Za normalizace se Zappovy desky do Československa dostávaly neoficiálně: přes známé, zahraniční návštěvy, kufry a kopírované nahrávky.
Zappa nebyl pro český underground jen slavný americký muzikant. Jeho hudba představovala ironii, odpor k autoritám a svobodu, která se nedala napasovat do normalizačního kulturního provozu.
Dokonce i Plastic People of the Universe, jedna z klíčových skupin českého undergroundu, přijali své jméno podle Zappovy skladby Plastic People z roku 1967. Proces s členy kapely v roce 1976 pak pomohl spojit lidi kolem Václava Havla a vedl ke vzniku Charty 77.
Když se Havel na konci roku 1989 stal prezidentem, Zappa pro něj nebyl vzdálená popkulturní ikona. Byl jedním z umělců, jejichž práce symbolizovala svobodu, po níž český disent celé roky sahal.
Davy na Ruzyni
Frank Zappa přiletěl do Prahy 20. ledna 1990 na pozvání Michaela Kocába. Na ruzyňském letišti ho přivítaly stovky až tisíce fanoušků. Dobové zdroje se v přesném počtu liší, Český rozhlas uvádí přibližně 2 500 lidí.
Zappa byl přijetím zaskočený. V zemi, kde se jeho nahrávky před několika lety šířily jen neoficiálně, jej najednou vítal dav jako státního hosta. Sám později vzpomínal, že podobné letištní uvítání dlouho nezažil.
Během návštěvy se setkal s představiteli českého undergroundu, s výtvarníkem Jiřím Bartou i s hudebníky. Večer v hotelu Křivaň, který pomáhal organizovat Ivan Martin Jirous, vystoupila například skupina Půlnoc.
Zappa nepřijel do Prahy koncertovat. Zajímal se také o obchodní možnosti v zemích, které se právě otevíraly světu. V té době se pohyboval mezi kulturou, podnikáním a televizními projekty. Přesně to z něj v Havlových očích dělalo neobvyklého, ale užitečného spojence.
22. ledna 1990 přijel Zappa na Pražský hrad. Setkání s Havlem nebylo chladnou diplomatickou schůzkou. Potkali se dva lidé, kteří se vzájemně respektovali, ačkoli jejich světy působily na první pohled neslučitelně.
Havel Zappu přijal jako dlouholetého obdivovatele. Mluvili o Havlově plánované cestě do Spojených států, o kultuře i o budoucnosti Československa. Zappa prý prezidenta upozornil, že jeho vztahy s americkou politickou reprezentací nejsou zrovna vřelé.
Přesto Havel přišel s odvážným návrhem. Chtěl Zappu jmenovat zvláštním vyslancem pro Západ v oblasti obchodu, kultury a turistiky. Nešlo o klasický diplomatický post v podobě velvyslance, ale o mimořádně viditelnou roli, v níž by slavný hudebník propojoval novou Prahu se západními firmami, kulturními institucemi a médii.
Zappa nabídku přijal. V porevoluční atmosféře to vlastně nepůsobilo úplně nemožně. Československo hledalo kontakty, investice i nový obraz ve světě. A kdo mohl přitáhnout pozornost lépe než americký rebel, kterého nový prezident otevřeně obdivoval?
Washingtonu se ten nápad nelíbil
Americké ministerstvo zahraničí reagovalo rychle a negativně. Zappa měl za sebou dlouhá léta sporů s konzervativními kruhy americké politiky, především kvůli obhajobě svobody projevu a ostré kritice snah cenzurovat populární hudbu.
V druhé polovině osmdesátých let se výrazně střetl s organizací PMRC, která prosazovala varovné nálepky na hudební alba. Zappa tehdy kritizoval i vlivné politické rodiny včetně okruhu ministra zahraničí Jamese Bakera.
Podle pozdějších svědectví a dobových novinových zpráv americká strana Havlovi vzkázala v podstatě jednoduchou věc: spolupráce se Spojenými státy, nebo Frank Zappa v oficiální obchodní roli. Často citovaná věta zní: „Můžete obchodovat se Spojenými státy, nebo s Frankem Zappou.“
Přesné okolnosti a formulace nátlaku se v jednotlivých vzpomínkách liší. Podstata je ale nesporná: Zappovo jmenování bylo staženo dřív, než se mohlo reálně rozvinout.
Havel ustoupil. Zappa už neměl zastupovat Československo v obchodu a turismu. V některých vzpomínkách se pak objevuje označení kulturní poradce nebo kulturní vyslanec, nešlo však o srovnatelně významnou a oficiální pozici.
Zappova nedůvěra vůči autoritám nevznikla až s jeho hudební slávou. V roce 1965 provozoval v kalifornském Rancho Cucamonga malé studio. Neměl peněz nazbyt a přivydělával si hudbou, filmem i zvukovými experimenty.
Jednoho dne jej oslovil muž, který se vydával za zájemce o nahrávku určenou údajně pro rozlučku se svobodou. Chtěl zvukovou scénku napodobující sexuální akt. Zappa s tehdejší přítelkyní nahrávku vytvořil jako zjevnou zvukovou mystifikaci.
Zákazník byl ve skutečnosti policista v utajení. Po předání nahrávky Zappu zatkli a obvinili z trestného činu souvisejícího s výrobou pornografie. Nakonec dostal mírnější trest, ale deset dní strávil ve vězení.
Zkušenost jej zasáhla hluboce. Zavřel studio, opustil Rancho Cucamonga a přestěhoval se do Los Angeles. Krátce nato se naplno spojil se skupinou, z níž vznikli The Mothers of Invention.
Pád, po kterém ho považovali za mrtvého
Ještě dramatičtější zkušenost přišla v prosinci 1971. Zappova skupina právě přežila požár kasina v Montreux, který zničil její nástroje a vybavení. Událost později proslavila skladba Smoke on the Water skupiny Deep Purple.
O několik dní později, 10. prosince 1971, hrál Zappa v londýnském Rainbow Theatre. Během vystoupení na pódium vyběhl čtyřiadvacetiletý Trevor Howell a strčil do něj tak, že Zappa spadl do orchestřiště.
Pád z výšky několika metrů měl devastující následky. Zappa utrpěl těžká zranění, byl šest týdnů v nemocnici a dlouho se pohyboval o berlích či na vozíku. Útočník dostal roční trest vězení za těžké ublížení na zdraví.
Následky si Zappa nesl po zbytek života. Zranění změnilo i jeho hlas, který po útoku zůstal znatelně hlubší. Muž, kterého publikum vnímalo jako neotřesitelného provokatéra, tehdy poznal, jak snadno může obdiv fanouška přerůst v násilí.
Do Československa se Zappa vrátil 24. června 1991 jako host koncertu Adieu C. A. – Sovětská armáda. Akce v pražské Sportovní hale připomínala odchod sovětských vojsk, která zemi okupovala od roku 1968.
Hlavní roli na pódiu měl Pražský výběr a Michael Kocáb, jenž se na odsunu sovětské armády politicky podílel. Zappa publiku tehdy popřál, aby si země uchovala vlastní jedinečnost: „Ať je vaše země pořád jedinečná.“
Zappa už v té době věděl o vážné diagnóze. Rakovina prostaty mu byla zjištěna v roce 1990. Nemoc však tehdy ještě nebyla pro veřejnost tak viditelná jako v jeho posledních letech. Zemřel 4. prosince 1993, bylo mu 52 let.
Zdroje:
https://english.radio.cz/frank-zappas-connections-prague-8619546
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/frank-zappa-okouzloval-zjevem-chovanim-a-hudbou-320964
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/rocker-frank-zappa-vydal-za-svuj-zivot-pres-50-alb-166359
https://praguemonitor.com/culture/cinema/02/12/2020/2020-12-02-new-doc-highlights-frank-zappas-connections-prague/
https://pure.southwales.ac.uk/en/publications/make-a-sex-noise-here-frank-zappa-sex-and-popular-music-2/
https://g.cz/pred-25-lety-zemrel-frank-zappa-muz-ze-ktereho-chtel-havel-udelat-ceskoslovenskeho-ministra-kultury/
https://rockhall.com/inductees/frank-zappa/
https://www.udiscovermusic.com/stories/frank-zappa-eastern-europe-vaclav-havel/
