Článek
Palác kultury a sportu v Ostravě (dnes Ostravar Aréna), dějiště finále Miss Československo 1989. Ostravská sportovní hala hučí napětím. Zatímco reflektory křižují davy a orchestr dohrává fanfáry, na pódiu stojí čerstvě korunovaná královna krásy – osmnáctiletá Ivana Christová z Prešova.
V rukou svírá kytici a snaží se udržet úsměv. Z hlediště však místo nadšeného potlesku zaznívá nesouhlasné pískání a bučení. Moderátor večera Josef Dvořák se snaží trapnou situaci odlehčit: „I takto někdy přicházejí královny na trůn…,“ vtipkuje do mikrofonu.
Jenže marně – rozhodnutí poroty publikum neuklidnilo. Diváci v ostravském Paláci kultury a sportu dávají hlasitě najevo, že si královnu krásy představovali docela jinak.
Christová nepatřila mezi favoritky. V době, kdy ideál ženské krásy ztělesňovaly vysoko vyčesané blonďaté hřívy a výrazné líčení, působila tahle tmavovlasá Slovenka nezvykle přirozeným dojmem. Tehdejší trend přál okázalosti – většina finalistek měla natupírované vlasy, silný make-up a křiklavou eleganci.
Ivana naproti tomu zvolila hladce sčesané dlouhé černé vlasy a decentní líčení, které nechalo vyniknout symetrii její tváře. Do soutěže ji přihlásili kolegové z projekčního podniku, kde po střední škole nastoupila – sama neměla velké ambice stát se modelkou. O to větší překvapení bylo, když se během jarních kol roku 1989 začala probojovávat mezi nejlepší.
Porotu okouzlila nejen půvabem, ale také inteligencí a skromností. V semifinále zatančila ladný valčík – výhoda let strávených ve folklórním souboru. Působila kultivovaně, sebejistě, a co řekla, dávalo hlavu a patu. Porota se na jejím vítězství shodla jednomyslně. Jenže v publiku mezitím sílilo rozčarování: Naše Miss má být blondýna!
Finálový večer Miss Československa 1989 byl v mnohém přelomový. Šlo o první volbu královny krásy po dvacetileté pauze – soutěže miss byly v čase normalizace zakázané a jejich tradice se mohla obnovit teprve koncem 80. let. Organizátor Miloš Zapletal musel úřady přesvědčovat, že nepůjde o povrchní „západní“ show.
Stranický tisk Rudé právo zdůrazňoval, že nejde jen o krásu, ale i o vzdělání a charakter: „Je to dobře, nebo je to daň módnosti?… Tentokrát nešlo jen o přitažlivou tvář a správné ženské proporce, adeptky prošly i psychologickými testy, zkouškami jazyků… spíše než o královně krásy bychom tedy měli hovořit o naší nejsympatičtější dívce,“ ujišťoval dobový článek.
Navzdory těmto proklamacím nechyběla ani promenáda v plavkách a lesk srovnatelný se světovými soutěžemi. Bylo cítit, že společnost hladoví po všem západním a okázalém – a rok před sametovou revolucí se podobná show jevila jako odvážný závan změny. V hustnoucí atmosféře konce 80. let se však do volby nejkrásnější dívky promítly i podprahové národnostní tenze.
Část českého publika nesla nelibě, že titul získala tmavovlasá východoslovenská dívka – někteří diváci psali televizi, že prý volba Christové byla „přemrštěná úlitba východoslovenské menšině“.
Onen večer 9. dubna 1989 v Ostravě gradoval netradičně. Moderátoři vyhlašovali výsledky od pátého místa výš, takže když jako první vicemiss oznámili Janu Hronkovou z Plzně, bylo jasné, že korunku získá Christová. V tu chvíli se halou rozlehl překvapený šum a brzy i nezdvořilý pískot. Ivana polykala slzy, když předstoupila dopředu.
„Jakmile vyhlásili moje jméno, vypukla vřava. Pro mě to byl obrovský šok,“ vzpomínala po letech. Dvořák po jejím boku improvizoval zmíněnou poznámku o královně na trůnu, ale pískot neustával. Mladá vítězka cítila, jak jí hoří tváře studem.
Radost z triumfu zkalila hořkost z nepřijetí. „Zabolelo mě to,“ přiznala později, „ale zároveň ve mně to pískání probudilo touhu něco dokázat. Nic bych neměnila.“. Ještě tu noc, po přenosu Československé televize, se už ale začala psát legenda o dívce, kterou sál vypískal, a přece se stala jednou z nejúspěšnějších miss u nás.
Ivana Christová tehdy dostala poněkud kuriózní ceny: vedle šerp a diadému také nový šicí stroj, svatební šaty a zájezd do Japonska. Kromě zážitků z exotické cesty si odvezla i lekci z prudkého vstupu do světa showbyznysu.
Komunistické Československo právě objevilo fenomén soutěží krásy a první novodobá Miss musela nečekaně čelit negativním emocím davu. Christová však odmítla zatrpknout. Uvnitř se zatvrdila a řekla si, že všem ještě ukáže. Už druhý den po vítězství ji čekaly titulní stránky novin – krásná brunetka s korunkou se stala senzací. Záhy ovšem vyšlo najevo, že také sponzoři soutěže nejsou nadšení.
Christové vyčítali plnější tvary a to, že nezapadá do typického „barbínovského“ ideálu. Výsledkem bylo, že na prestižní světové klání Miss World a Miss Universe nebyla vyslána vítězka, nýbrž právě blondýnka Jana Hronková – pro zahraničí údajně přijatelnější tvář Československa. (Hronková se na Miss Universe 1989 probojovala dokonce do Top 10.)
Ivana tak dostala šanci jinde: půjčila si peníze a odletěla reprezentovat na menší soutěž Miss Maja International 1989. Vyplatilo se jí to – s přehledem zvítězila. Triumf v Malaze jí otevřel dveře k profesionálnímu modelingu. Podepsala smlouvu a zamířila do New Yorku.
Následující roky byly pro Christovou jako ze snu i noční můry zároveň. V Americe ji čekala tvrdá konkurence, ale také nečekaná setkání. Při práci pro magazín Vogue se seznámila s českou supermodelkou Pavlínou Pořízkovou a přes ni i s režisérem Milošem Formanem, kterému dokonce na oplátku vařila brynzové halušky.
Forman ji představil správným lidem v branži a Ivana pronikla i do světa vyšší společnosti. Později uspěla také ve Francii, kde několik let žila a pracovala. Dohonila ji však odvrácená strana modelingu: neustálé hlídání váhy a stres. Při výšce 176 cm tehdy vážila pouhých 49 kg – drastická štíhlost, kterou si vyžádala dobová poptávka po extrémně hubených modelkách.
Christová přiznala, že věčné hladovění zničilo její zdraví, oslabilo imunitu a vedlo k několika kolapsům. Prošla si řadou zdravotních obtíží a operací. Jojo efekt – opětovné přibírání a hubnutí – ji provází takřka celý život. Z okouzlující dívky z plakátů se postupně stáhla do ústraní, aby se uzdravila a znovu nabrala síly.
Její osobní život mezitím nabral pohádkový i dramatický směr. V Paříži se Ivana zamilovala do charismatického podnikatele Daniela Ubauda. Exoticky vyhlížející muž francouzsko-vietnamského původu ji okouzlil – první setkání proběhlo stylově, když za ní přijel na bílém koni. Následovala svatba (1993) a narození dcery Daniely. Pohádka však neměla dlouhého trvání. Ubaud zápasil s vlastními psychickými problémy a brzy se začal chovat nepředvídatelně a agresivně.
Jednoho dne zmizel neznámo kam – i s většinou peněz, které Ivana modelingem vydělala. Rozvod byl nevyhnutelný a mladá matka se ocitla na dně. Kvůli sotva roční dcerce však našla sílu pokračovat. Sbalila to nejnutnější a vrátila se domů, na rodné Slovensko.
Tam našla oporu u své matky a postupně i nový směr. Ještě roku 1994 založila nadaci Ivana Christová Dětem a později další charitativní projekt na podporu onkologicky nemocných dětí. Pomoc druhým se stala její osobní terapií.
Po návratu z ciziny se Christová pokusila využít i svého talentu pro zpěv. Hudbě se věnovala odmala a nyní nazpívala několik alb, vystupovala na koncertech a v televizních zábavných pořadech. Úspěch v pop music však nebyl tak oslnivý jako na módních molech – z Ivany se nestala hvězda hitparád. Zato překvapila jinde: v roce 2015 přijala nabídku účinkovat v taneční soutěži Tanec snov (obdoba Stardance) a protančila se až do semifinále.
Svým nadšením a vervou si získala sympatie diváků i respekt poroty, která ocenila její ladnost v tanci. Zároveň se ale znovu ozval stín předsudků: bulvár neodpustil Christové ani zde její plnější stehna a kila navíc. Ona sama se snažila nenechat se strhat posměšky. Každý večer na parketu odtančila s profesionálním úsměvem – po boku tanečníka Radoslava Kováčika – a dokázala, že i žena krev a mlíko může být královnou tanečního parketu.
V dalších letech už se v showbyznysu objevovala spíš výjimečně. Místo honby za publicitou se soustředila na podnikání a dobročinnosti. Stala se ředitelkou kosmetické firmy a dodnes denně radí ženám, jak pečovat o pleť a zevnějšek. Do toho pokračuje v charitativní činnosti – dětským onkologickým pacientům se věnuje s neúnavným nasazením.
Svou vlastní dceru Danielu vychovala společně s maminkou a dopřála jí klidné dětství plné lásky. Osud se v tomto zopakoval: stejně jako Ivana vyrostla bez otce (rodiče Christové se rozvedli, když byla malá), vychovávala i ona svou dceru jako samoživitelka. Daniela Christová dnes stojí po matčině boku – je z ní uznávaná vizážistka a s Ivanou ji pojí nejen rodinné pouto, ale i pracovní partnerství.
Ivana Christová už další svatbu nehledala. Po rozvodu s Ubaudem sice v jejím životě ještě nechyběli muži – nějaký čas žila s arménským fotografem, několik let prožila po boku herce a pozdějšího politika Roberta Beňa. Žádný vztah ale nepřerostl v manželství a Christová nakonec zůstala sama, spokojená v roli matky a babičky (dcerka Daniela jí už nadělila i vnouče). S úsměvem říká, že mužské náruče jí nechybí – má prý všechnu lásku, kterou potřebuje, od rodiny.
Zdroje:
https://m.echo24.cz/a/S8Phg/prvni-ceskoslovenskou-miss-se-v-roce-1989-stala-ivana-christova-ne-vsichni-sdileli-nadseni
https://www.prozeny.cz/clanek/vypiskana-miss-slavi-50-a-je-to-zenska-jako-lusk-65900
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/651977/prvni-ceskoslovenska-miss-ivana-christova-slavi-50-za-vyhru-dostala-sici-stroj.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivana_Christov%C3%A1
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/ivana-christova-miss-ceskoslovenska-1989-vyroci-30-let-miloslav-zapletal.A190408_140941_lidicky_zar
https://korzar.sme.sk/presov/c/ivana-christova-povazujem-sa-za-bohema
