Jana Švandová byla „moc sexy na role žen z lidu“. Snímky pro Playboy nafotila v 47 letech

Sama pochází z velké rodiny a kdysi snila o hlasu dětského smíchu naplňujícím domácnost. Osud jí ale dopřál pouze jedno dítě.

Narodila se roku 1947 v Praze a původně vůbec nechtěla být herečkou. Jako mladá dívka toužila po dráze archeoložky, jenže na vysněnou školu ji nepřijali. Místo vykopávek ji nakonec čekala prkna znamenající svět.

Osudově zapůsobila náhoda: přihlásila se na konkurz do muzikálu jako tanečnice a okouzlilo ji zákulisí divadla natolik, že se rozhodla vystudovat herectví. Na brněnské JAMU se ocitla ve výjimečném ročníku plném talentů – studovala společně s Eliškou Balzerovou, Bolkem Polívkou či Karlem Heřmánkem. Už během školy hostovala v divadlech a po absolutoriu v roce 1971 rozjela kariéru naplno.

Na jevišti patřila od počátku k oporám souborů. Začínala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, záhy se přesunula do pražského Činoherního klubu. Vystupovala později i na dalších prestižních scénách, od Divadla na Vinohradech po Národní divadlo.

Od 70. let se objevovala také v televizi a filmu – debutovala snímkem Už zase skáču přes kaluže (1970) a zanedlouho patřila k hojně obsazovaným herečkám u nás. V mládí ohromovala půvabem. Sama s úsměvem vzpomíná, že byla „moc sexy na role žen z lidu“ – režiséři ji raději obsazovali do elegantních nebo vášnivých postav než do obyčejných žen z vesnice. Na plátně si tak často zahrála šarmantní dámy a svůdnice. Později však dokázala, že umí mnohem víc než jen okouzlit vzhledem.

Po desítkách českých filmů přišly i mezinárodní příležitosti. Jana Švandová využila svůj talent i jazykové nadání – díky stipendiu strávila půl roku v Paříži a naučila se francouzsky. Cizí jazyk jí otevřel dveře k zajímavým rolím, takže si zahrála v několika francouzských filmech.

V roce 2002 dokonce získala hlavní roli ve francouzském TV snímku Angelina, kde partnerem na scéně byl legendární šansoniér Charles Aznavour. Nezapomněla však ani na domovskou scénu – zůstala věrná českým divadlům i televizním seriálům.

V roce 2008 pobavila diváky v populární Ošklivce Katce a v posledních letech září například v seriálech ZOO či Sex O’Clock, kde ztvárňuje energickou babičku s pochopením pro trable mladých. Do hereckého důchodu se zdaleka nechystá; práce má stále nad hlavu a ochotně přijímá nové výzvy. Ve svých téměř osmdesáti letech pravidelně hraje v divadle a točí další filmy i seriály.

Profesní úspěchy Jana vždy tvrdohlavě skloubila s vlastním soukromím – ačkoliv to občas znamenalo bolestná rozhodnutí. Vdala se celkem třikrát a každý z těch svazků ji výrazně poznamenal. Poprvé řekla „ano“ už jako velmi mladá.

Prvního manžela, plastického chirurga Huberta Topinku, poznala romanticky na plese. Zamilovali se do sebe, vzali se a narodilo se jim vytoužené miminko. Syn dostal jméno Hubert po otci a pro Janu představoval středobod vesmíru. Jenže manželství samotné nevydrželo. Herečce bylo lehce přes třicet, když zjistila, že po sedmi společných letech už v tomto vztahu nemůže dál pokračovat.

Poprvé v životě se spálila v lásce – a také poprvé učinila rozhodnutí, která se stala její nečekanou silnou stránkou i pověstí. Neuměla žít ve lži. Pokud její srdce zahořelo jinde, nedokázala předstírat. „Když jsem byla nevěrná, přiznala jsem to, vztah ukončila a odešla za tím, do koho jsem se zamilovala,“ popsala otevřeně svůj princip čestnosti.

Jana Švandová zkrátka neměla povahu na dvojí život – raději udělala bolestivou tečku a šla za hlasem srdce, než aby zůstávala z pohodlí. Rozvod s prvním mužem tak iniciovala ona, podobně jako později s druhým.

Její druhé manželství s filmovým producentem Oldřichem Machem bylo od začátku bouřlivé a snad ani nemělo ambici vydržet navěky. Pak přišla další zkouška charakteru: opět se zamilovala jinde. I tentokrát sebrala odvahu a manželství ukončila. Většinou to byla Jana, kdo odcházel, jak se později potvrdilo.

Švandová za to na sebe nikdy nehleděla jako na cynika – spíše věřila, že upřímnost je jediná správná cesta i za cenu zlomených srdcí. A nakonec se jí toto riskantní hledání štěstí vyplatilo.

Třetího muže svého života, o němž mluví jako o osudovém, potkala až po čtyřicítce. Pavel Satorie, úspěšný developer a podnikatel, si získal její srdce a Jana tentokrát nepustila lásku ze svých rukou. Pět let spolu žili nesezdaní, než herečka znovu stanula před oltářem – v roce 1998 se dočkala „třetího pokusu“ a řekla Pavlovi své ano.

Dnes s odstupem se Švandová usmívá, že potřetí to vyšlo. „Už si ho nechám,“ pronesla odhodlaně o svém muži, s nímž letos oslavila sedmadvacáté výročí svatby. Upřímně přiznává, že ve zralém věku už nemá žádné ambice vztah opouštět – po boku Pavla konečně našla klid.

A Jiří Bartoška, její dobrý přítel, o Janě s nadsázkou říkal bonmot, který si herečka ráda vypůjčuje: „Může si vůbec herečka takto šlapat po štěstí? Rozvede se s plastickým chirurgem, pak s filmovým producentem a vezme si developera.“. I v těchto slovech je schovaný obdiv k ženě, která měla odvahu změnit svůj život, aby nakonec zakotvila v pevném svazku.

Pavel Satorie se pro ni skutečně stal životním partnerem a parťákem, s nímž dodnes tvoří harmonický pár. Mají společné koníčky – milují golf, vyjíždějí na kolech po krajině a jsou vášniví cestovatelé. „Rádi si plníme cestovatelské sny,“ prozradila Jana. Nedávno spolu objevovali exotickou Kostariku a hráli golf v džungli, kde kolem nich skotačily opice.

Zamilovaně i vesele vyprávěla, jak si takové chvíle užívají. Samozřejmě i v ráji někdy zahřmí – umějí se pohádat jako každá dlouholetá dvojice, ale vždycky se tomu pak společně zasmějí. Svůj recept na spokojené manželství shrnuje prostě: „V manželství je důležité nechat druhému prostor, nesnažit se ho předělat, nepátrat a zbytečně neotravovat,“ říká zkušeně. Sama dobře ví, o čem mluví. Možná i díky této moudrosti po letech cítí, že její třetí manželství opravdu potrvá „až do smrti“.

Janina krása byla vždy nedílnou součástí její osobnosti i kariéry. Nikdy se tím netajila. Nebála se odvážných scén ani odvážných rozhodnutí. V 90. letech způsobila malou senzaci, když se jako zralá žena odhodlala k fotografiím, o nichž se jiným jejím vrstevnicím ani nesnilo.

Jana Švandová byla vůbec první českou herečkou, která se svlékla pro časopis Playboy. Psal se rok 1994 a jí bylo čerstvě 47 let. Když za ní do divadla přišel známý fotograf Vladimír Gdovín s nabídkou, aby pózovala pro pánský magazín, v první chvíli si ťukala na čelo.

„Musím říci, že když jsem byla oslovena fotografem, říkala jsem mu: Vy jste se zbláznil! Víte, kolik mi je? Bylo mi sedmačtyřicet,“ líčí se smíchem, jak reagovala. Jenže Gdovín trval na svém – prohlásil, že Jana je pro něj český sexsymbol a že výsledné snímky budou stát za to.

Herečka nakonec souhlasila. Chtěla, aby fotografie nebyly laciné a už vůbec ne vulgární. Vymínila si, že půjde o elegantní oslavu ženskosti ve středním věku: „aby ty fotky nebyly jen o nahotě“, vysvětlovala jasně svůj koncept. Výpravné focení proběhlo v exotické Brazílii a Jana se do něj položila s profesionalitou sobě vlastní.

Když po návratu fotograf volal, že v redakci Playboye zůstali v úžasu stát s otevřenou pusou, Švandová cítila zadosťučinění. „Když se na ně dnes podívám, jsem pyšná,“ přiznává upřímně o výsledných snímcích. Dokázala světu – a možná hlavně sama sobě – že žena před padesátkou může být stejně půvabná a odvážná jako dvacetiletá modelka.

Odhalených scén se ostatně nebála ani před filmovou kamerou. Nikdy nešla za hranici vkusu, ale několikrát na plátně ukázala tělo nahé, pokud to role vyžadovala. Vždy se předem domluvila s režiséry, jak vše natočit co nejcitlivěji, aby výsledek nebyl laciný. „Je to vždy nepříjemné, ale pokud je to v rámci příběhu důležité, zatnete zuby a jdete do toho. Ale že by mi to dělalo radost, to nemůžu říct,“ glosuje s odstupem tuto hereckou disciplínu.

Jedinkrát měla vyloženě problém – při natáčení mystického filmu Nejasná zpráva o konci světa (1997) režisér Juraj Jakubisko navrhl, že na nahou scénu vezme dublérku, ale ona s ní nebyla spokojena. Švandová tehdy překonala ostych a znovu se sama před kamerou svlékla, byť se sebezapřením.

Publikum však vždy vnímalo spíš její sebejistotu a eleganci než jakoukoliv kontroverzi. Pro mnohé ženy se stala inspirací, že věk je jen číslo a půvab může vyzařovat v každé etapě života.

Samotná Jana ale dobře ví, že mladistvý vzhled nespadne z nebe. Nikdy neodsuzovala pomoc estetické medicíny. Otevřeně přiznává, že s přibývajícími roky občas využije šikovné ruce plastických chirurgů nebo laserové zákroky, aby se trochu „vylepšila“.

Řídí se při tom heslem „všeho s mírou“, a skutečně – drobné úpravy provádí tak citlivě, že si zachovala přirozený výraz. Stále to je ona, jen svěží a spokojená. Smích je ale podle ní tím nejlepším receptem. Jana Švandová se ráda a často směje nahlas a věří, že i díky tomu vypadá skvěle.

O svůj vzhled dbá také péčí o kondici: už od mládí sportuje, ráda plave, hraje tenis, miluje zahradničení a dopřává si relax při thajských masážích. Když se objeví ve společnosti, vždy září v elegantních modelech. Má cit pro módu a nebojí se ani ve svých letech oblékat nápaditě – klidně zrecykluje oblíbené kousky a doplní je výraznými šperky. Okolí z ní cítí energii a životní jiskru, kterou by jí mohly závidět i o generaci mladší ženy.

Na prahu sedmdesátky ji však přece jen zastihl zvláštní strach – něco, co do té doby nepoznala. Celý život byla zvyklá se na věci dívat pozitivně, jenže kulatiny působí neúprosně. „Neděste mne, to číslo ani nemohu vyslovit,“ reagovala tehdy vyděšeně na připomínku, že ji čekají 70. narozeniny.

Mladistvou mysl Jany Švandové děsila představa, že by měla patřit k „starým lidem“. „V osmnácti byl pro mě sedmdesátník mrtvej člověk,“ přiznala sebekriticky a s trochou černého humoru si uvědomila, že najednou stojí na prahu tohoto věku sama.

Nebyla však člověkem, který by se poddal obavám. Ještě než ten osudný rok přišel, dokázala svou hlavu zaměstnat pozitivními věcmi. „Syn s rodinou se vrátili ze světa do Prahy. Co víc si přát,“ prohlásila spokojeně, když se její jediný syn Hubert po letech v zahraničí usadil zpět doma. Jako by to byl pro ni ten největší dárek k narozeninám.

Nemusela už sledovat jeho život jen zdálky přes videohovory; měla ho nablízku i s rostoucími vnoučaty. A najednou se sedmdesátka nezdála být tak hrozivá. Oslavu sice uspořádat odmítla – na velké bilancování si nepotrpí – ale jinak se do další dekády pustila s elánem sobě vlastním.

Pravdou je, že život měl pro Janu Švandovou nachystáno ještě nejedno překvapení a zkoušku, i po té sedmdesátce. Ve svých 74 letech vůbec poprvé zcela otevřeně promluvila o svém soukromí a bolestných selháních, jak to nazvala. V rozhovoru přiznala, co ji v hloubi duše trápí nejvíc: litovala, že zůstala pouze u jednoho dítěte.

Dlouhé roky o tom veřejně nemluvila. Teď ovšem bez obalu řekla, že v mládí dala přednost kariéře před rodinným životem. „Chybným rozhodnutím bylo, že jsem neměla více dětí – to byl patrně důsledek mého určitého sobectví, jisté pohodlnosti. Možná jsem věřila ve větší kariéru, což – opět viděno zpětně – bylo zbytečné, obětovat se v práci tolik,“ prohlásila sebekriticky.

Sama na sebe tak prozradila, že kdysi dlouho odkládala druhé těhotenství, protože se naplno věnovala hereckým příležitostem. Až po letech cítí, že kariéra by neutrpěla, ani kdyby bývala měla dětí víc. Mrzí ji především, že nemá dceru. „Lituji, že jsem neměla víc dětí, byla jsem asi sobecká. Přála jsem si sice dceru, protože ta by byla víc k mámě, ale dlouho jsem to odkládala,“ uznává dnes smutně.

Syn Hubert totiž vyrostl a vydal se vlastní cestou – tak daleko, že mu matčina náruč občas scházela. Jako mladý muž zvolil nebezpečné povolání humanitárního pracovníka v krizových oblastech světa. Když poprvé odjel na misi do válečné zóny, Jana těžce hledala dech. „Vydýchávala jsem to těžko,“ přiznává o časech, kdy její syn působil na misích v Afghánistánu, Africe či na Blízkém východě.

Neustále o něj měla strach. Jednou dokonce vybuchla bomba v autě, které jelo jen kousek od něj – jeho kolegové při tom zahynuli. To už nevydržela sedět doma: syna v cizině několikrát navštívila, jen aby se na vlastní oči ujistila, že je v pořádku.

Když pak Hubert potkal v Kábulu dívku svých snů, Angličanku, a založil s ní rodinu, znamenalo to pro Janu další dlouhé odloučení. Svého syna i vnučky léta vídala jen párkrát do roka. Teprve nedávno se celá Hubertova rodina natrvalo vrátila do Česka – a Jana Švandová si teď může naplno užívat roli babičky.

Má čtyři vnoučata. Tři jsou její vlastní – vnuk Orren a vnučky Azaria s Evelínou – a jednoho „vypůjčeného“ chlapce jménem Adam, vnuka svého muže. Jana je miluje všechny stejně. „Nejsem s nimi každý den, ale mám radost, když mi zavolají a chtějí někam vyrazit. Říkám, že to je jedna z nejhezčích rolí, jaká může ženu, maminku a později babičku potkat,“ říká herečka dojatě.

Kdykoliv může, dopřává vnučkám „holčičí dny“, vezme je na nákupy nebo do kina, a s vnukem nadšeně probírá jeho fotbalové zápasy. V jejích očích lze vyčíst hrdost a vděčnost – přestože vlastní děti neměla tolik, kolik si kdysi přála, život jí to vrátil alespoň skrze vnoučata.

Na stará kolena omládla vedle nich. Když se všechny sejdou kolem ní a rozesmějí se nad nějakou babiččinou historkou, je Jana Švandová nejšťastnější. Sama však zůstává aktivní, plná elánu i plánů. Stále bere nové role – a nejen ty filmové. Ve svých 74 letech přijala účast v zábavné televizní show Můj muž to dokáže, kde soutěžila s humorem sobě vlastním. Zkrátka se nevzdává žádné příležitosti, jak si užít další dobrodružství.

Když se jí někdo zeptá na recept na vitalitu, odpovídá, že věk je pro ni opravdu jen číslo. Naučila se ho brát s nadhledem a neřešit malichernosti. „Stárne přece každý, tak proč si kazit náladu něčím, co stejně nemůžeme změnit,“ pokrčí rameny rozumně. Ona sama si dokázala uchovat mladistvou duši.

Odmítá fňukat nad promarněným časem. „Žena, která o sobě řekne, že je stará, to zabalila,“ poznamenala jednou s typickou pevností v hlase. Jana Švandová rozhodně nic nezabalila. Každé nové ráno vítá s odhodláním a zvědavostí, co přinese. Po boku milovaného muže a uprostřed rodiny konečně zakotvila v bezpečném přístavu.

Zdroje:

https://www.expres.cz/serialy/jana-svandova.A200226_065850_dx-serialy_bpet

https://www.idnes.cz/podcasty/rozstrel/rozstrel-jana-svandova-cely-zaznam.V241111_144438_podcast_krr

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jana-svandova-herecka-pakistan.A200408_160734_lidicky_rik

https://www.kafe.cz/celebrity/jana-svandova-dnes/

https://www.csfd.cz/tvurce/1339-jana-svandova/biografie/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_%C5%A0vandov%C3%A1

https://zeny.iprima.cz/jana-svandova-nasla-stesti-az-ve-tretim-manzelstvi-441442

https://www.tyden.cz/rubriky/celebrity/jana-svandova-prozradila-ceho-v-zivote-nejvic-lituje_512604.html

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/121152/vydesena-svandova-nemohu-to-ani-vyslovit.html