Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jiří Císler: Voženílek z Inženýrské odysey poslal své snoubence parte, aby se nemusel ženit

Foto: skica pomocí Sora.com

Bavil národ jako Voženílek z Inženýrské odysey a parťák Luďka Nekudy v Sešlosti – zatímco v osobním životě za sebou prožíval bouřlivé lásky, skandály i stín spolupráce s StB. Na sklonku života mu vzala paměť Alzheimerova choroba.

Článek

Jiří Císler se narodil roku 1928 v jihočeských Budějovicích a od dětství v něm vřela krvavá směs temperamentu – po mamince zdědil východní živelnost, po otci západočeskou paličatost. Otec mu od narození tvrdil, že se jmenuje Jan, a teprve ve škole malý Jiří zjistil pravdu o svém vlastním jménu. Možná už tehdy se v něm zrodil jistý vzdor a svéhlavost.

Hudba jej pohltila už ve čtyřech letech. Celé hodiny cvičil na housle a snil o velkých melodiích. Jako mladík se nehodlal vzdát tónů ani na vojně – naučil se narychlo na trubku, jen aby mohl místo služby v poli troubiti v armádním orchestru. Umění bylo jeho osudem.

Po válce začínal jako houslista v divadelním orchestru. Dirigent Macháček, kterému padl do oka, ho vytáhl z orchestřiště na prkna znamenající svět. Císler se brzy vypracoval z operetního zpěváka až na režiséra činohry. Byl živel. Svým talentem i tvrdohlavostí vzbuzoval obdiv i nevoli. V malých divadlech po celé zemi inscenoval odvážné kusy a často narážel – mocným se nelíbilo, že říká nahlas, co si myslí.

Měl v sobě vzdor a neuctivý humor, který ho stál nejedno angažmá. „U mocných nikdy nebyl oblíbený, protože zlobil. Dělal problémy,“ vzpomínala jeho druhá manželka Magdalena s úsměvem i povzdechem. Stačilo pár měsíců a Císlerovy inovace převrátily divadlo naruby – publikum nadšeno, vedení zděšeno. Výsledek? Jiří musel jít o dům dál.

Sláva a temná zákoutí

Široká veřejnost objevila Císlera až koncem 70. let. Bylo mu padesát, když dostal televizní roli upjatého inženýra Voženílka v seriálu Inženýrská odysea. Banální normalizační seriál, přesto průlom. Jeho postava vlezlého oportunisty diváky zaujala a tvůrcům ukázala herecký poklad: drobný muž s pisklavým hlasem, který dokáže zahrát dramatickou pravdu i bláznivou komiku.

Následovaly filmy, pohádky, dabing – hlas Gargamela ve Šmoulech či zákeřného krále v pohádce Za humny je drak si vybaví nejedno dětské ucho. Největší popularitu mu ale přinesla spolupráce s kolegou Luďkem Nekudou v zábavném pořadu Sešlost. Po většinu 80. let tu společně bavili národ inteligentním humorem a písničkami. Legendární dvojice – a přitom oba muži nesli v nitru své tajné trýzně.

Císler totiž neměl jen jiskru komika, ale i temný stín na duši. V roce 1978 jej Státní bezpečnost zaregistrovala jako tajného spolupracovníka, o rok později jej dokonce vedla jako agenta. Jeho svazek byl sice skartován, ale z nepřímých záznamů vyšlo najevo, že donášel na své kolegy z branže. Sledoval ho pocit strachu, nebo příchylnost k režimu? Těžko říct.

Bouřlivé byly i jeho milostné vztahy. Pěstoval si pověst svůdníka a ženy pro něj znamenaly inspiraci i prokletí. S první manželkou, tanečnicí Boženou, měl dvojčata – dcery Zuzanu a Johanu. Jenže rodinné štěstí u něj dlouho nevydrželo. Za oponou úspěchů se Císler oddával bohémskému životu, milenkám a bujarým večírkům.

Manželství skončilo rozvodem. Jiří brzy propadl kouzlu nové múzy, kolegyně o celou generaci mladší. Bylo mu padesát, když před mladou herečkou poklekl s prstenem. Svatbu slíbil, ale nakonec z ní vycouval tím nejbizarnějším způsobem – předstíral vlastní smrt.

Všem známým tehdy doručil úmrtní oznámení, v němž oznamoval svůj skon, jen aby nemusel k oltáři. Černý humor? Spíš zoufalá zbabělost. Šokovaná snoubenka obdržela telegram o úmrtí vlastního ženicha; vztah pochopitelně nadobro skončil.

Do třetice však Jiří přece jen našel spřízněnou duši. Po letech neklidu pojal za manželku Magdu, ženu, která s ním zůstala až do úplného konce. Nevzdala to ani ve zlých časech. A že přišly – dřív a krutěji, než kdokoli čekal.

Na přelomu tisíciletí se z Císlerova života vytratil smích. Kolem roku 2000 si okolí všimlo, že s Jiřím není něco v pořádku. Zapomínal texty na jevišti, občas působil zmateně. Zpočátku to mnozí sváděli na alkohol, ke kterému měl herec blízko zejména ve stresu. On sám totiž nesnášel stárnutí a nemoci – děsily ho.

Když někdo z přátel onemocněl, Císler propadal depresi a týden v kuse pil, aby utekl myšlenkám na smrtelnost. Teď měl čelit nemoci vlastní: lékaři mu diagnostikovali Alzheimerovu chorobu.

Věděl, že nad tímto protivníkem nevyhraje. Představa, že mu vyblednou vzpomínky a zmizí důstojnost, ho ničila. Musel odejít z divadla i televize. Role, jež dříve sypal z rukávu, byly rázem nemožné – texty se v hlavě ztrácely jako v černé díře. Z brblajícího šprýmaře se stával zamlklý stařec.

Poslední čtyři roky života sotva promluvil. Uzavřel se doma, veřejnosti zmizel z očí. Rozbil své milované housle, jako by tím zpečetil konec všech radostí. Dny trávil v křesle u okna. Ven už nechodil – neodvážil se ani do nedaleké hospůdky, kde ho dřív hosté vídávali se sklenkou a vtípky. Teď jen mlčky zíral do prázdna.

Tělo na židli, mysl v jiném světě. Alzheimer byl nemilosrdný věznitel. Císler postupně zapomněl, kým byl, koho miloval, co uměl. Jen jediný člověk s ním zůstal v tom prázdném pokoji – věrná Magdalena. Pečovala o něj až do hořkého konce, sama a neúnavně. Kdyby neměl ji, zemřel by Jiří docela sám, opuštěný všemi. A možná si to ten hrdý klaun někde uvnitř uvědomoval.

Dokud mu ještě sloužila paměť, rozhodl se Jiří Císler vzít režii posledního dějství do vlastních rukou. Napsal si vlastní parte – osobité, černohumorné, a přece dojemné. V textu se s okolním světem rozloučil po svém: „Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám, já – lidma zbožňovanej i nenáviděnej, obdivovanej i zapomenutej, ale vždycky svůj. Těžko tomu věřit, že je čas na poslední Sešlost…“ stálo v dopise, který doma tajně zanechal.

S notnou dávkou sarkasmu odkázal na název svého někdejšího pořadu Sešlost a sám sebe v něm bez obalu popsal jako „špatného, ale milujícího manžela a tátu.“ V závěru pak choti a dceři přikázal: „Magdaleno a Zuzano, dopište data a sezvěte to.“

Ještě jednou chtěl mít poslední slovo, poslední vtip – byť adresovaný už jen těm, kteří zbydou. Jeho žena našla tohle překvapivé poselství náhodou až po jeho skonu. Sklonila se nad papírem popsaným roztřesenou rukou a hořce se usmála. Byl to přesně on. I ve smrti klaun. Zemřel 17.4.2004 ve věku 76 let.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_C%C3%ADsler

https://www.super.cz/clanek/retro-parte-si-napsal-dvakrat-aby-se-nemusel-zenit-pak-doopravdy-harry-soumen-76-travil-konec-zivota-koukanim-z-okna-1504102

https://zeny.iprima.cz/jiri-cisler-prestal-mluvit-a-stal-se-nemohoucim-co-stalo-v-parte-ktere-si-sam-napsal-230164

https://plus.rozhlas.cz/ludek-nekuda-a-jiri-cisler-bavili-v-80-letech-divaky-pritom-je-mela-v-hledacku-8649999

https://dvojka.rozhlas.cz/reziser-houslista-a-herec-jiri-cisler-aby-se-vyhnul-svatbe-predstiral-smrt-9215875

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/jiri-cisler-herec-reziser-a-komik-178416

https://www.krajskelisty.cz/praha/21606-pit-dokazal-klidne-tyden-a-nadelal-si-spoustu-nepratel-pak-uz-jen-sedel-sam-a-cekal-na-smrt-tajnosti-slavnych.htm

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz