Článek
Pozdní noc 14. listopadu 1884 byla na panství The Glen v Babbacombe neklidná. John Lee zde pracoval jako služebný a ten večer zrovna sklízel nádobí po večeři. Kromě něj v domě pobývaly už jen jeho starší sestra Elizabeth (v pokročilém stupni těhotenství) a dvě postarší sloužící.
Majitelka sídla, postarší dáma Emma Keyse, byla pro Johna nejen zaměstnavatelkou, ale svým způsobem také rodinou přítelkyní. Lee u ní sloužil už před nástupem do námořnictva, a po návratu z vojny se k ní znovu vrátil do služby. Přestože měl v minulosti problémy se zákonem (byl odsouzen za krádež a dva roky strávil ve vězení), Emma mu opět důvěřovala a nabídla mu u sebe místo.
V brzkých hodinách 15. listopadu 1884 se sídlem The Glen rozezněl křik a byl cítit kouř. V domě vypukl požár. John zalarmoval ostatní – pomohl všem dostat se ven z hořící budovy. Jen slečna Keyse stále chyběla. Když se John a další služebná odvážili vrátit dovnitř, našli Emmu Keyse mrtvou v kaluži krve. Někdo jí podřízl hrdlo a do hlavy zasadil tři hluboké rány. Její pyžamo nasáklé petrolejem hořelo – vrah se zjevně snažil tělo spálit a zamést stopy. Požár se naštěstí nerozšířil, ale hrůzný nález odstartoval hon na pachatele.
Jediným podezřelým se okamžitě stal John Lee. Byl jediným mužem v domě, a tedy i fyzicky nejsilnější osobou přítomnou té noci. Při prohledávání jeho skromného pokoje narazili vyšetřovatelé v zásuvce na nůž potřísněný krví. Navíc si všimli, že John má na předloktí řeznou ránu. Lee zoufale vysvětloval, že se pořezal, když rozbíjel okno, aby mohl během požáru vstoupit do zamčené Emminy ložnice a uhasit oheň.
Tvrdil, že nůž u něj v zásuvce není vražedná zbraň, ale že jej tam odložil po použití při večeři. Jenže kdo by mu uvěřil? K Johnově smůle proti němu hrála i jeho kriminální minulost a chybělo mu pevné alibi. Přímé důkazy sice chyběly – forenzní metody byly v 19. století ještě v plenkách, takže nešlo zjistit, zda krev na noži a na Johnově ruce patřila oběti, či jemu samotnému – přesto byl mladík zatčen a obviněn z vraždy.
Následoval soud u soudu v Exeteru, který proběhl začátkem roku 1885. Přestože Lee po celou dobu trval na své nevině, porota dala za pravdu obžalobě. Ta měla jen nepřímé indicie, ale zdůrazňovala Johnovy dřívější delikty i fakt, že jako jediný muž v domě měl dost síly spáchat tak surovou vraždu.
Verdikt soudu vyzněl neúprosně: vinen. John Henry George Lee, dvacetiletý sluha, byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Po vynesení rozsudku zůstal obžalovaný překvapivě klidný. „Jsem tak klidný, protože věřím v Pána a on ví, že jsem nevinný,“ prohlásil John Lee u soudu. Mnozí přihlížející nechápali, kde bere tu odvahu a smíření tváří v tvář blížící se oprátce.
Samotná poprava byla naplánována na pondělí 23. února 1885 v Exeterské věznici. Ráno onoho dne panovalo sychravé počasí a pršelo. Na dvoře věznice stála dřevěná šibenice s padacími dveřmi, kterou kat James Berry pečlivě připravil a otestoval. Mechanismus fungoval bez potíží; Berry osobně několikrát zkusmo uvolnil padací dveře za pomoci závaží a vždy se otevřely. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že poprava proběhne hladce a rychle.
John Lee
Krátce po osmé hodině ranní přivedli Johna Leeho na popraviště. Mladík měl svázané ruce a na krku oprátku. Kat Berry naposledy zkontroloval, že vše je na svém místě – a pak stiskl páku. Nic se nestalo. Dřevěné padací dveře, které se měly otevřít pod odsouzencovýma nohama, zůstaly zavřené. Berry se zmateně zarazil. Následoval ruch; pomocníci se snažili závadu opravit přímo pod nohama zkoprnělého vězně.
John stál s provazem kolem krku a čekal, co se bude dít. Po chvíli dal kat povel k dalšímu pokusu. Páka znovu cvakla – a šibenice opět nefungovala. Mechanismus jako by se vzpříčil. Lee stále žil. Svědkové popravy začali šokovaně vykřikovat; něco takového ještě neviděli. Berry, který měl za sebou mnoho „úspěšných“ poprav, nechápal, proč zrovna teď zařízení vypovídá službu.
Napotřetí už Berry zuřil. Osobně se sekerou a pilou nařezal okraje padacích dveří, aby je uvolnil, a nařídil třetí pokus. John musel znovu vystoupat na lešení šibenice, s provazem kolem krku stanul nad temnou šachtou, pod kterou čekala smrt – Berry potřetí trhnul pákou. Šibenice selhala i potřetí. Dveře se ani nehnuly. Odsouzenec zůstal stát živý na popravišti, jako by ho neznámá síla držela nad propastí osudu.
Strhl se chaos. Přihlížející úřední lékař už to nevydržel a rozčileně prohlásil, že odmítá v tomto divadle dále pokračovat. Celá poprava byla po třetím neúspěchu odložena. Tři marné pokusy popravit Johna Leeho stačily na to, aby se příběh mladého muže stal senzací. Vězeň byl odveden zpět do cely a zpráva o „muži, kterého nelze oběsit“ se začala šířit za brány věznice.
Co teď? Málokdo věřil, že by úřady nechaly podobnou blamáž opakovat počtvrté. Britský ministr vnitra, sir William Harcourt, dostal neprodleně hlášení o podivném fiasku. Bylo nutné rozhodnout o dalším postupu. Harcourt se nakonec rozhodl pro bezprecedentní krok: změnil Johnu Leeovi trest smrti na doživotní vězení.
Své rozhodnutí odůvodnil i veřejně. „Otřáslo by to city každého, kdyby člověk musel dvakrát zakusit muka bezprostředně před smrtí,“ pronesl sir Harcourt, když vysvětloval, proč nemá být Lee znovu stavěn na popraviště. Jinak řečeno, John Lee si podle něj vytrpěl své – třikrát prožil hrůzu čekání na smrt, což bohatě stačilo. A tak se z rozhodnutí nejvyšších míst stal doživotním vězněm namísto popraveným.
Okamžitě se rozběhlo vyšetřování, proč popravčí mechanismus vlastně selhal. Nabízelo se prosté vysvětlení: protože pršelo, dřevěná konstrukce mohla navlhnout a nabobtnat, takže se padací dveře vzpříčily. Jenže šetření ukázalo, že dřevo šibenice bylo naprosto suché. Navíc při každé kontrole mimo „ostrý pokus“ se propadlo bez problému otevíralo. Žádná jednoznačná technická příčina odhalena nebyla.
Objevily se i divočejší teorie: někdo například tvrdil, že jistý spoluvězeň mohl schválně zasunout dřevěný klín do mechanismu, a tím popravu sabotovat. Tato hypotéza však nedává smysl – vězni se k popravčímu zařízení nemohli jen tak dostat, a navíc by museli klín po pokusu hbitě odstranit, což by se těžko utajilo.
Zrodily se i pověsti o nadpřirozených silách. Johnova vlastní babička, lidová léčitelka přezdívaná „Bílá čarodějnice z Ashburtonu“, prý vnukovi dávno předem předpověděla, že viset nebude. A sám John Lee později tvrdil, že noc před popravou měl zvláštní sen – zdálo se mu, že šibenice nefungovala a on unikl z oprátky živý. Není divu, že mnozí začali jeho unikátní přežití považovat za zásah shůry či boží znamení neviny.
John Lee se stal celebritou už ve chvíli, kdy ho vedli zpět do cely. Rázem se mu začalo přezdívat „muž, kterého nešlo oběsit“. Nikdo jiný v moderní historii totiž nic podobného nezažil – jedinou výjimkou zůstává případ jistého Josepha Samuela v Austrálii roku 1803, který rovněž přežil trojí oběšení z technických důvodů. Lee byl přeložen do věznice v Portlandu a pokračoval si odpykávat svůj doživotní trest.
Jak sám později popsal, zpočátku měl pocit, že jen „přešel z jednoho hrobu do druhého“ – z temné šachty pod šibenicí rovnou do doživotního žaláře. Přesto neztrácel naději, že se dočká svobody. Rok za rokem psal žádosti o milost a dožadoval se obnovení procesu. Poukazoval na chatrné důkazy svého odsouzení a neustále opakoval, že je nevinný. Případ zaujal i novináře a veřejnost – většina lidí nevěděla, co si o podivném osudu myslet. Byla snad selhávající šibenice důkazem, že vrahem nebyl on? Nebo šlo jen o zvláštní náhodu a Boží mlýny melou pomalu?
Nakonec měl John Lee přece jen štěstí. Po více než dvaceti letech za mřížemi byl podmínečně propuštěn. Psal se rok 1907 a Johnovi bylo 42 let. Ocitl se na svobodě ve zcela jiném světě, než jaký opustil – mezitím začalo nové století. Jeho příběh už tehdy zlidověl.
O „muži, kterého nešlo oběsit“ se zpívaly písně a byla o něm natočena dokonce němá filmová rekonstrukce. Sám Lee se své slávy nijak nestranil. Po propuštění pořádal přednášky, na kterých vyprávěl o svém životě a oné osudné popravě. Lidé na něj hleděli jako na živý důkaz zázraku. John si začal vydělávat právě na svém příběhu – a pravděpodobně neměl nouzi o pozornost.
Jeho další osudy však nejsou zcela jasné. Jisté je, že se po návratu z vězení oženil s dívkou jménem Jessie a nějaký čas žil s ní a s jejich dětmi v Anglii. Později se ale vytrácí z povědomí. Podle některých zpráv se pod falešným jménem odstěhoval do Londýna, kde ho zastihl Blitz – německé bombardování za 2. světové války – a on tak podruhé jen o vlásek unikl smrti.
Jiná verze ale tvrdí, že Lee záhy emigroval do Ameriky a v Anglii nechal svou ženu i dvě dcerky vlastnímu osudu (údajně skončily v chudobinci). V USA se prý John znovu oženil a žil pod jménem James Lee. Této teorii nasvědčuje objev náhrobku s tímto jménem na hřbitově Forest Home v Milwaukee – podle bádání historiků jde s velkou pravděpodobností o hrob Johna Leeho. Pokud je to pravda, dožil se muž, kterého nemohli oběsit, zhruba 80 let a zemřel v roce 1945.
Objevily se dokonce úvahy, že Lee mohl být zcela nevinný a skutečný vrah slečny Keyse unikl spravedlnosti. Jeden z tehdejších vyšetřovatelů například po letech upozornil na podezřelé chování jistého Reginalda Templera – to byl přítel zavražděné Emmy Keyse a shodou okolností právník, který se ihned po činu nabídl jako obhájce Johna Leeho.
Templar se prý s Emmou často hádal a měl i přístup do domu. Je zvláštní, že zprávu o vraždě měl tak brzy, aby mohl hned ráno po vraždě psát Leemu dopis s nabídkou zastupování. Tento právník nakonec případ opustil a brzy nato zemřel v mladém věku – údajně na smrtelné posteli blouznil o vraždě.
Zda šlo o přiznání, nebo jen výplod choré mysli, už nikdo nepotvrdí. Stejně tak už nelze rozhodnout, zda skutečně vraždil on, nebo John Lee. Případ je založen jen na nepřímých důkazech, a s odstupem času už pravdu zřejmě nikdo nezjistí.
Ať tak či onak, John Lee se nesmazatelně zapsal do dějin – jako „muž, kterého nemohli oběsit“. Jeho příběh dodnes připomíná, že realita někdy bývá neuvěřitelnější než jakýkoli román.
Zdroje:
https://www.bbc.co.uk/insideout/southwest/series1/john-babbacombe-lee.shtml
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/weird-story-man-they-couldnt-hang-180962210/
https://www.lifee.cz/john-lee-muz-ktereho-neslo-obesit-ani-na-treti-pokus-nakonec-se-dozil-81-let-4459f
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Babbacombe_Lee
https://www.torbayweekly.co.uk/news/local-news/1648864/the-storyteller-how-john-lee-cheated-death-by-defying-the-prison-gallows.html
