Článek
V osmdesátých letech patřily k popovým ikonám a sex symbolům československé hudby. Dvě pohledné blondýnky se stejnými účesy a sladěnými kostýmy, které zpívaly unisono v diskotékovém rytmu. Na domácí scéně to byl zjev do té doby nevídaný.
Když se objevily na scéně, působily jako zjevení – dvě zpívající krásky vedle sebe, jako klony, a přitom každá trochu jiná. Publikum šílelo nadšením. Muži po nich toužili, ženy je obdivovaly. Z rádia zněly jejich hity, koncertní sály bývaly plné. „Byla to senzační doba,“ vzpomínala Hana. V diářích měly tolik vystoupení, že některé nabídky musely i odmítat.
Hana Buštíková a Dana Vlková se potkaly už o pár let dříve jako doprovodné zpěvačky v programu zpěváka Josefa Laufera. Psal se rok 1980 a Hana s Danou ucítily příležitost: rozhodly se založit vlastní pěvecké duo. Představovaly si je jako dvě rovnocenné hvězdy, které spolu září na jednom nebi. Seděly tehdy v horkém létě u melounu a snily o tom, jaké by to bylo zpívat ve dvojici.
Nebyl za tím žádný náhodný objev ani rodinné pouto – jen pevné přátelství a možná trochu kalkulu. Cítily, že ve dvou mohou vyniknout více než každá sama.
Brzy vznikly první hity: „Hej, pane šenku“, „Nečekej“ a nesmrtelný disko šlágr „Jako Robinson“. Zvuk osmdesátkového popu, jednoduché melodie, trochu západní šmrnc – Kamélie přesně trefily dobový vkus. Jejich písně se lehce pamatují, texty (z pera Eduarda Krečmara a dalších) nebyly nijak hlubokomyslné, ale o to šlo.
Byla to zábava, únik, líbivá podívaná. Kamélie – takové jméno si zvolily pro své duo. Krátké, exoticky znějící a snadno zapamatovatelné. Podle dávné legendy prý kdo spatří kamélie, musí se do nich zamilovat. A tisíce fanoušků se skutečně zamilovaly.
Dvě mladé ženy s identickým úsměvem a blonďatou hřívou byly symbolem naleštěného popu období tzv. normalizace – hudby, která se snažila vypadat světově a optimisticky, i když kolem vládla šedá rutina socialistického režimu. Producenti tento image záměrně podporovali.
Vytušili potenciál Hany a Dany a pomohli z nich vytvořit jednotnou značku – nerozlučné duo, které působí téměř jako dvojčata. Stejné outfity, sehraná choreografie, vystoupení plná energie. Kamélie byly pečlivě budovaný marketingový produkt, který zabral.
„Mnozí si mysleli, že jsme skutečně sestry,“ vzpomíná po letech Dana s mírným úsměvem. Veřejnost vnímala Hanu a Danu tak nerozlučně spjaté, až se zdálo nemyslitelné, že by jedna existovala bez druhé.
Kam šla jedna, tam šla i druhá. Dokonce i v soukromí spolu trávily spoustu času. Sláva je semkla možná ještě víc než předtím. A jejich hvězda stoupala.
Zlatá éra na výsluní
Z dueta Kamélie se stal fenomén, který překročil hranice. Během pár let od založení začaly vystupovat i v zahraničí. Publikum v Německé demokratické republice z nich bylo unešené.
Aby pronikly na tamní trh, nazpívaly celé album v němčině a přijaly umělecké jméno Hana und Dana. Východoněmecká televize je zvala do svých estrádních pořadů, kde překvapivě místo popu často zpívaly stylizované country písně.
Československý divák je ale pořád znal hlavně jako disko princezny – na obou stranách železné opony si dokázaly získat publikum.
Do repertoáru si časem přidaly i anglické verze svých songů a vyjížděly na turné, kam tehdejší režim dovolil – Polsko, SSSR, východní Německo, občas i Jugoslávie.
Jejich exoticky vyhlížející show s tanečními čísly působila atraktivně i za hranicemi. Dokonce uspěly i v dalekém Japonsku, kde na hudebním festivalu počátkem osmdesátých let porota vybrala jejich píseň z dvou tisíc jiných.
Kamélie se tak na chvíli staly exportním artiklem československé kultury. Bylo až k nevíře, kam všude se dvě dívky z Moravy a Prahy mohou díky pop-muzice dostat.
Na jevišti předváděly vždy perfektní výkon – s úsměvem, bez náznaku únavy. Zpěv doplňovaly tanečními pohyby, ladily krok jedna s druhou. V jednom čísle dokonce stepují, a to i dnes, po sedmdesátce!
Jejich show byla profesionální a precizní. V zákulisí si samy hlídaly každý detail – od kostýmů po make-up. Nikdy to pro ně nebyla jen práce, spíš životní styl. „Zpívání jsme nikdy nebraly jako zaměstnání, byla a je to pro nás hlavně zábava,“ řekla Hana po letech. Možná právě proto jim to tak klapalo: na pódiu i mimo něj.
Na vrcholu slávy byly obě mladé, krásné – a svobodné. Tedy oficiálně neprovdané. Nápadníků měly dost, jenže kdo by chtěl chodit s polovinou slavné dvojice? Mnoho mužů z nich mělo respekt a netrouflo si ani oslovit je na ulici.
„Oni se nás pánové možná trochu báli,“ míní Hana. Zář reflektorů kolem Kamélií vytvářela jakousi bariéru; muži je raději tajně obdivovali z dálky. A ti, kteří odvahu našli, často nebyli ti praví. „Ti nepraví se nás nebáli, v tom byl ten zakopanej pes,“ poznamenaly zpěvačky s hořkým humorem.
Obě přesto prožily lásky a vztahy – i když ne vždy šťastné. Dana Vlková si později prošla nepovedeným manželstvím. Hana Buštíková se dokonce provdala do Východního Německa, za muže, kterého milovala. Několik let žila na trase Praha–Berlín a zdálo se, že i soukromě našla své štěstí. Jenže přišel krutý zlom. Její manžel jednoho dne emigroval na Západ – uprchl pryč, za hranice, sám.
Hanu zanechal v nejistotě a samotnou. Co se jí tehdy honilo hlavou? Zoufalství, vztek, nebo strach? Možná všechno dohromady. Komunistický režim se na ni rázem mohl dívat skrz prsty jako na manželku „zrádce“, a Hana přitom neměla tušení, jestli svého muže ještě někdy uvidí. Tohle bylo peklo, o jakém bulvární časopisy nepíšou.
A přesto musela dál vystupovat, usmívat se do kamer vedle Dany a zpívat, jako by se nic nestalo. Showbyznys nezná slitování – ani s křehkou duší ženy, která večer co večer ulehá sama s přízrakem opuštění.
Život ve stínu dokonalosti
Kamélie navenek představovaly ztělesnění bezstarostné krásy a optimismu. Uvnitř však obě nesly svá břemena. Dana a Hana se jedna druhé svěřovaly s radostmi i trápeními – a bylo jich dost. Každá z nich se musela popasovat s tím, že svět je vnímá jen jako část dua, ne jako samostatnou osobnost. Jaké to je, když vás všichni znají jako „jednu z Kamélií“? Když vaši identitu pohltí umělecká image?
Po letech obě přiznaly, že je možná zachránilo právě jejich vzájemné pouto. Jedna pro druhou se staly oporou, jakousi kotvou normality v jinak umělém světě šoubyznysu. „Jsme taková rodina. Dokonale se známe a se vším se jedna druhé svěřuje,“ popsala jejich vztah Hana.
Konflikty nepřišly. Neměly důvod. „Na všem jsme se vždycky dokázaly bez problémů domluvit,“ říká Dana, „neměly jsme si proč jít po krku.“ Rivalita, která rozložila jiná slavná dua či skupiny, se jim vyhnula. Žádné soupeření jako u jiných zpěvaček – Kamélie držely spolu.
Možná i proto vydržely na scéně neuvěřitelných čtyřicet let. Od roku 1980 až donedávna nepřerušily společné koncertování. Prošly spolu hezké i těžké chvíle, založily každá svou rodinu – obě mají syna – a pak se zase scházely ve zkušebně, aby ladily dvojhlasy. Zkrátka kamarádky na život a na smrt, jak samy říkají.
Jenže nic netrvá věčně. Na konci 80. let se začal otřásat režim, který je vynesl na výsluní. A s ním se otřásl i celý mechanismus československé pop-music. Přišel listopad 1989 a svoboda, ale také záplava zahraničních hvězd, které okamžitě ovládly zdejší trh. O lesklé disko duo v tuzemsku náhle nebyl takový zájem – publikum mělo jiné chutě a možnosti.
Pád z oblaků a tvrdá realita
Pro Hanu a Danu to byla zkouška ohněm. Euforie z nabyté svobody se mísila s nejistotou: co bude s naší kariérou? Ještě pár let koncertovaly, jezdily po „štacích“ a snažily se najít nové uplatnění. Ale doba velkých televizních estrád skončila. Zájem o kulturu opadl, lidé řešili jiné starosti.
Kamélie najednou neměly plné diáře jako dřív. Po dlouhých letech, kdy žily ve společném rytmu showbyznysu, stanuly tváří v tvář obyčejnému životu. Musely zpomalit.
A tak zkusily štěstí jinde. Dohromady, jak jinak – vždyť si slíbily, že budou držet spolu. Otevřely si malý obchod s oblečením v Praze. Nejprve prodávaly dětské zboží; Hana s Danou, někdejší hvězdy pódií, najednou stály za pultem a obsluhovaly zákazníky.
A víte co? Šlo jim to. Usmívaly se na každého příchozího, jako byly zvyklé z koncertů. Práce jim nikdy nesmrděla, obě byly vždy praktické ženy. Zpočátku se dařilo obstojně. Jenže pak přišla rána.
...Jednoho odpoledne vtrhla do krámu parta zlodějů a všechno během chvilky pobrala.
Hana s Danou se ocitly na místě činu jen o chvíli později – a zůstaly stát jako opařené. Rozházené oblečení, prázdné věšáky, pokladna vypáčená. Nikde nikdo, jen spoušť. Šok a vztek. Tohle byla realita divokých porevolučních devadesátých let: žádné ochranné křídlo státní organizace, žádné jistoty. Musely se s tím poprat samy.
Nevzdaly to hned. Zatnuly zuby. Pořídily nové zboží – tentokrát dámskou módu – a začaly znovu. Nějaký čas to šlo, dokonce si mohly dovolit zaměstnat prodavačku. Ale náklady rostly, tržby už tolik ne. Po pár letech dřiny došly k nule. „Řekly jsme si, že je nejvyšší čas přestat,“ popsaly později hořce. A obchod zavřely.
Dvě ženy, jedna duše
Hana a Dana se znovu odrazily ode dna tím, co uměly nejlépe – zpěvem. I když masová sláva pominula, láska k hudbě v nich zůstala. Začaly zase víc vystupovat, objížděly kulturní domy, plesy, retro festivaly. Jejich publikum zestárlo s nimi, ale zůstalo věrné.
A získaly si i nové, mladší posluchače, pro které jsou osmdesátky lákavou nostalgií. Kamélie znovu zpívaly své hity, tentokrát už v menších sálech, bez televizních kamer – ale se stejnou radostí jako kdysi. „Muzika pro nás byla hlavní,“ říkává Dana. A pořád je.
Obě ženy dnes překročily pětasedmdesátku a stále působí vitálně a elegantně. Žádné plastiky, jen energie a disciplína. Stárnou s noblesou, ruku v ruce. Když je vidíte pohromadě, jak spolu laškují a dokončují navzájem své věty, nejde neobdivovat jejich přátelství. Už dávno nejde o nějaký marketingový efekt – tohle je opravdové pouto dvou lidí, kteří si prošli rájem i peklem. „Jsme jako sestry,“ shodují se obě.
Lidé jim kdysi říkali „dvojčata“, i když pokrevní pouto neměly. Tak silně působila jejich souhra a podobnost. Dnes Hana Buštíková a Dana Vlková vědí, že dvojčata nemusí sdílet geny – stačí, když sdílejí celé své životy.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamelie_(duo)
https://www.super.cz/clanek/celebrity-tyhle-plavovlasky-byly-sex-symboly-tuzemskeho-popu-80-let-a-vypadaji-skvele-i-po-sedmdesatce-867697
https://zeny.iprima.cz/zivotni-styl/duo-kamelie-jak-vzpominaji-na-dobu-kdy-jim-muzi-kleceli-u-nohou
https://budejovice.rozhlas.cz/muzi-se-nas-trochu-bali-troufli-si-jen-ti-nepravi-vzpominaji-kamelie-hana-9143212
https://strednicechy.rozhlas.cz/duo-kamelie-zenske-dvojice-jsou-problematicke-my-jsme-si-sedly-pracovne-i-lidsky-8443914
