Článek
V úterý 21. června 1949 krátce po šesté hodině ráno přivedli dozorci na dvůr plzeňské věznice Bory jednapadesátiletého muže. Heliodor Píka byl legionář z první světové války, válečný diplomat a ještě v únoru 1948 zástupce náčelníka generálního štábu. Teď měl zemřít jako zrádce a britský špion.
V dopise na rozloučenou napsal, že nejde o justiční omyl, ale o politickou vraždu. Pod šibenicí si přál, aby národ zůstal jednotný. Pak ho oběsili. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Trest smrti pro Píku navrhl v soudní síni prokurátor Karel Vaš. Přitom šlo o muže, kterému Píka kdysi pomohl z gulagu.
Píka byl první z více než dvou set lidí, které komunistický režim popravil z politických důvodů. Karel Vaš navrhl trest smrti ještě v mnoha dalších případech a političtí vězni mu začali říkat soudce kat. Za své činy nebyl nikdy potrestán.
Mladý komunista z Užhorodu
Karel Vaš se narodil 20. března 1916 v Užhorodu na Podkarpatské Rusi, nejvýchodnějším cípu tehdejšího Československa. Pocházel z maďarsky mluvící rodiny advokáta. Už v sedmnácti letech tajně vstoupil do komunistické strany. V roce 1936 dostal dva týdny vězení za výtržnosti na demonstraci, při které podle historika Zdeňka Vališe rozbíjel výlohy.
V únoru 1939 promoval na právnické fakultě v Praze. Mezitím Podkarpatskou Rus obsadilo Maďarsko. Strana poslala Vaše zpátky do Užhorodu, a když tam začalo zatýkání komunistů, dostal pokyn přejít hranici do Sovětského svazu.
Sovětská pohraniční stráž ho hned zadržela jako podezřelého ze špionáže. Podle jeho vlastních slov ho NKVD mučila a zinscenovala jeho popravu. Prošel několika věznicemi a nakonec ho odsoudili ke třem letům nucených prací za nelegální přechod hranice.
Skončil v táboře Kedrovyj Šor na severu Ruska. V zimě kácel dřevo, v létě pěstoval plodiny pro okolní tábory. Historikovi Adamu Hradilkovi později popsal desetihodinové směny a dlouhé zimy, kdy jaro a podzim prakticky neexistovaly. V letech 1942 a 1943 zemřela v táboře zhruba čtvrtina vězňů, většinou hladem.
Vaš ale svou víru neztratil. V táboře navázal kontakt s NKVD a do jejího ústředí poslal dopis, ve kterém psal, že je dobrý komunista a je ochoten za komunismus zemřít.
Generál
V té době už v Moskvě působil Heliodor Píka. Rodák ze Slezska bojoval za první světové války v československých legiích v Rusku i ve Francii, ve třicátých letech byl vojenským atašé v Rumunsku a Turecku. V roce 1941 ho prezident Edvard Beneš poslal do Sovětského svazu jako šéfa československé vojenské mise.
Píka pomáhal budovat československou jednotku, ze které později vyrostl armádní sbor generála Svobody. Při náboru vojáků viděl, v jakých podmínkách žijí Čechoslováci v sovětských táborech. Tisíce z nich zemřely hladem, vyčerpáním a nemocemi. Mnoho z nich pocházelo z Podkarpatské Rusi. Po maďarské okupaci prchali přes hranici do Sovětského svazu a tam skončili za ostnatým drátem.
Píka se Sověty o jejich propuštění vytrvale přel. Nakonec z gulagů vymohl propuštění asi dvaceti tisíc československých občanů z Podkarpatské Rusi. Pro Sověty i pro moskevské vedení československých komunistů byl nepohodlný. Zůstával věrný Benešovi, nepodlehl sovětskému nátlaku ani vydírání a v tajných telegramech Benešovi varoval, že Sovětský svaz nechystá svobodné Československo, ale diktaturu.
Mezi propuštěnými Podkarpatorusy byl i mladý právník z Užhorodu. V lednu 1943 opustil Karel Vaš tábor a odjel do Buzuluku, kde se formovala československá jednotka.
Lékař v Buzuluku Vaše kvůli třinácti dioptriím uznal schopným jen kancelářské služby. Nastoupil jako písař, ale do roka se vypracoval na šéfa polního vojenského soudu. Podle dokumentu Vrahem z povolání někdy k odsouzení vojáka stačilo, že se o Vašovi nevhodně vyjádřil. Odsouzený pak skončil v trestním oddílu s vysokou úmrtností.
Na konci války se stal zástupcem Bedřicha Reicina, šéfa vojenského zpravodajství a agenta NKVD. Reicin znal Píku z Moskvy a měl s ním nevyřízené účty. Vaš se podle svých slov učil „od sovětských orgánů, jak se to dělá“. Na otázku, jak se jeho jednotka zbavovala zadržených špionů, odpověděl po letech jednoduše: „Dokumentaci jsme o tom nevedli. Nač? Co s nimi?“
Proces
Komunistům, kteří se v únoru 1948 chopili moci, byl Píka nepohodlný. Znal příliš dobře sovětské metody i to, co Sověti chystali. Hned po převratu ho propustili z armády. Na pozadí stál i Bedřich Reicin. V květnu 1948 Píku zatkli bez zatykače. Obvinili ho ze špionáže a velezrady: od roku 1940 měl prý předávat informace britské rozvědce a mařit odboj. Vyšetřování vedl Karel Vaš. Později se stal i jedním z prokurátorů, což bylo v rozporu s běžnými postupy.
Na Vaše přitom tlačila sovětská strana. Sovětský představitel Chazanov trval na tom, aby Píka nemohl uniknout a aby případ dostal mimořádnou pozornost. Zároveň Vaše upozornil, že důkazy proti Píkovi jsou slabé. Do spisu se pak dostaly padělané dokumenty o Píkově spolupráci s britskou zpravodajskou službou. Podle pozdějšího policejního vyšetřování je tam vložil Vaš.
Proces se konal tajně od 26. do 29. ledna 1949 před vojenským senátem. Píka neměl obhájce, nevystoupil žádný svědek. Vaš navrhl trest smrti a soud mu vyhověl. Odvolání u Nejvyššího soudu neuspělo, prezident Klement Gottwald odmítl udělit milost. Ve své žádosti o obnovu procesu z roku 1956 Vaš sám napsal, kdo ho řídil: „Ve smyslu žádosti Chazanova jsem učinil vše, co bylo v mých silách.“ Dne 21. června 1949 vedli Píku na dvůr věznice Bory.
Píkova poprava Vašovi kariéru nepoškodila. Ještě v roce 1949 se stal předsedou senátu vyššího vojenského soudu, na podzim 1950 šéfem soudního oddělení ministerstva národní obrany. Podílel se na více než dvaceti rozsudcích smrti a stovky lidí poslal na roky do vězení. Političtí vězni mu přezdívali soudce kat.
Pak se revoluce obrátila proti vlastním dětem. Komunistická strana začala hledat nepřátele ve vlastních řadách a na řadu přišli i ti, kdo nepřátele dosud stíhali. Zatkli i Bedřicha Reicina, kterého později popravili spolu s Rudolfem Slánským. V sobotu 11. srpna 1951 přišli i pro Karla Vaše.
Kat ve vlastní cele
Vaše odvezli do vojenské věznice na Hradčanech, které se přezdívalo Domeček. Rok a půl strávil ve vyšetřovací samovazbě a zažil stejné metody, jaké dřív nařizoval sám. V červenci 1953 ho odsoudili na doživotí za velezradu a za vraždu. Za války měl nařídit zastřelení Belgičana Emila DeBackera. Později mu trest zmírnili na 26 let.
Poslali ho do věznice v Leopoldově. Seděli tam lidé, které do vězení poslal on. Na otázku, jak s ním spoluvězni zacházeli, odpověděl po letech stroze: „Mě tam zmlátili. Jednou.“ V roce 1956 ho propustili a rehabilitovali, dostal i finanční odškodnění. Znovu ho přijali do komunistické strany. Dálkově vystudoval historii, pracoval jako úředník, novinář a učil na vysoké škole.
Za Pražského jara v roce 1968 vojenský soud Heliodora Píku zcela očistil. O obnovu procesu požádal jeho syn Milan Píka a Vašova role v celém případu vyšla najevo. Hrozilo mu stíhání. Zastavila ho srpnová okupace a s ní dvacet let normalizace. Po roce 1989 se případ otevřel znovu. V roce 1998 Vaše obžalovali. V roce 2000 vyhrál spor s deníkem Právo, který ho nazval Píkovým vrahem.
V červnu 2001 ho pražský městský soud uznal vinným z toho, že do Píkova spisu vložil padělané dokumenty, a pětaosmdesátiletého muže odsoudil na sedm let vězení. Vaš se odvolal. V prosinci vydal knihu, ve které se označil za oběť perzekuce a trval na tom, že Píka byl vinen. V lednu 2002 vrchní soud rozsudek zrušil a stíhání zastavil. Podle soudu byl trestný čin promlčený už od roku 1994.
To nedokázal přijmout Pravomil Raichl, bývalý odbojář, který bojoval proti nacistům i proti komunistům. Rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou a Vaše zastřelit. Plánoval to na 25. února 2002. Ten den ale sám zemřel na infarkt.
Nejvyšší soud v roce 2002 zamítl dovolání státního zástupce. Další stížnost, kterou v roce 2011 podal ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, odmítl také. Karel Vaš zůstal v očích zákona nevinný.
Vaš strávil poslední léta v domově pro seniory v Praze na Chodově. Historikovi Pavlu Palečkovi, který o něm natočil dokument Vrahem z povolání, několikrát zopakoval, že má čisté ruce a sloužil humanismu. Pro projekt Paměť národa o Píkovi řekl: „On se provinil, byl vinen, o tom já nepochybuji. Měl dvojí tvář.“ Na otázku, jestli něčeho lituje, odpověděl: „Dělal jsem mnohé blbosti z nevědomosti. Úmyslně jsem nikomu neublížil.“ Zemřel 8. prosince 2012 ve věku 96 let…
Zdroje:
https://www.memoryofnations.eu/cs/vas-karel-1916
https://plus.rozhlas.cz/karel-vas-ctil-sovetsky-svaz-i-v-gulagu-6511508
https://www.denik.cz/historie/vojensky-prokurator-karel-vas-ceskoslovensky-vojak-agent-nkvd-justicni-vrah.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/heliodor-pika-osvobodil-sveho-zalobce-z-gulagu-113126
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/popraveny-hrdina-pika-a-krvavy-prokurator-vas-dcera-vraha-se-nyni-setkava-se-synem-obeti-83931
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pospisilovu-stiznost-v-kauze-soudce-kata-ns-zamitl-257792
https://english.radio.cz/notorious-communist-prosecutor-vas-dies-innocent-eyes-law-8548927
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/krvavy-prokurator-sam-zazil-gulag-vycitkami-netrpel/r~i%3Aarticle%3A765752/
