Článek
V létě 1971 se v bratislavském sklepě na Sedlářské ulici odehrálo poslední představení. Divadlo na Korze, malá scéna, která se po srpnu 1968 stala útočištěm svobodného myšlení, končilo. Režim ho administrativně zrušil a herci se loučili se svým publikem i mezi sebou. Spisovatel Kornel Földvári, který divadlo nějakou dobu vedl, na tu chvíli o desítky let později vzpomínal pro agenturu TASR: „Po poslednom vystúpení v lete 1971 všetci plakali.“ A přidal obraz, na který nikdo z přítomných nezapomněl: „A predstavte si ten pohľad, ako obrovský chlap Maco Debnár roní veľké slzy“. Ten obrovský chlap byl Peter Debnár, herec, kterého nejen slovenští diváci znali z desítek pohádek, seriálů a filmů.
Režisér, ze kterého se stal herec
Peter Debnár se narodil 8. října 1941 v Bratislavě. Na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě vystudoval režii a školu dokončil v roce 1966. Krátce pak pracoval jako režisér v Divadle Petra Jilemnického v Žilině. Před kamerou se ale objevil už dřív: v roce 1961 dostal malou roli posluchače ve filmu Jána Lacka Vždy možno začať. Od roku 1968 se podle Filmové databáze věnoval téměř výhradně herectví a režii jen příležitostně.
Prvním velkým filmovým úspěchem byla role Emilka, syna kata, v historickém filmu Pavla Bielika Majster kat z roku 1966. Příběh se odehrává v době tureckých nájezdů na Slovensko a sleduje dva přátele, rybáře Richarda a Emila, posledního bratislavského kata, které spojí i rozdělí láska ke stejné ženě. Kata hrál Vlado Müller, v dalších rolích Štefan Kvietik a Emília Vášáryová.
Diváci si mladého herce s neobvyklou postavou zapamatovali. V roce 1968 si zahrál ženicha ve filmu Juraje Jakubiska Zbehovia a pútnici a o rok později malíře Goyu v televizním filmu Juraje Herze Sladké hry minulého leta, kde se potkal s Milanem Lasicou a Júliusem Satinským. Film podle agentury TASR získal na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu cenu za nejlepší barevný film. Debnár se tak během několika let ocitl v první lize slovenské kinematografie šedesátých let.
Divadlo na Korze
Největší stopu ale zanechal na jevišti. Na konci šedesátých let patřil k zakladatelům Divadla na Korze, které vzniklo v bývalém sklepním baru Bristol na Sedlářské ulici v Bratislavě. Přestavbu prostoru na divadlo podle týdeníku .týždeň inicioval Igor Lembovič, zakladatel a ředitel Divadla poézie. Podle Földváriho se tu sešli skuteční divadelní nadšenci: „V Divadle na Korze sa stretli skutoční hereckí fanatici, mnohí dobrovoľne odišli z Národného divadla.“ Patřili mezi ně herci, ze kterých se později staly ikony slovenského divadla: Martin Huba, Milan Kňažko, Marián Labuda, Milan Lasica nebo Július Satinský.
Činoherní soubor zahájil činnost 21. prosince 1968, čtyři měsíce po okupaci Československa, inscenací Beckettovy hry Čekání na Godota v režii Vladimíra Strniska a Milana Lasici. Vladimíra hrál Marián Labuda, Estragona Stano Dančiak a Luckyho Pavol Mikulík. Debnár dostal roli Pozza, tyranského pána, který na provaze vodí svého sluhu Luckyho. Roli si střídal s Martinem Hubou.
Inscenace se dočkala přes sta repríz a hostovala i v Praze. Kritici ji četli jako tragikomedii o náladě po srpnu 1968 a s přibývajícími reprízami byla představení podle Divadelního ústavu čím dál temnější. Podle sborníku VŠMU měli oba představitelé Pozza dokonce odlišné kostýmy, takže každá verze působila úplně jinak. Divadelní ústav ji výstižně charakterizoval: „Bol to Beckett pre väzňov, inscenovaný samotnými väzňami.“
Na Korze hrál Debnár i Velkého ztroskotance ve hře Ztroskotanci, v Gogolově Ženitbě nebo v Čechovově Jubileu. Jenže s nástupem normalizace se prostor pro svobodné divadlo rychle zužoval.
Poslední premiérou souboru byla 14. června 1971 Ostrovského komedie Les, opět v režii Vladimíra Strniska. Debnár v ní hrál Gennadije Nešťastlivceva, chudého tragického herce, vedle Martina Huby, Mariána Labudy nebo mladé Magdy Vášáryové.
Stovky televizních rolí
V sedmdesátých a osmdesátých letech se Debnár naplno prosadil v televizi, často v pohádkách a pořadech pro děti a mládež. Objevil se v seriálech Nikto nie je doma, Bola raz jedna záhrada nebo Leto s Katkou. V komedii Martina Ťapáka Pacho, hybský zbojník, parodii na jánošíkovské legendy s Jozefem Kronerem v titulní roli, hrál tlustého zbojníka Petra. Film patří dodnes k nejoblíbenějším slovenským komediím a Debnárova postava v něm vtipně využívala jeho fyzické dispozice. Ve filmu Ela Havetty Ľalie poľné z roku 1972 si zahrál mnicha a pošťáka, jenže film skončil téměř okamžitě v trezoru.
Snad nejznámější byla jeho účast v dětském seriálu Radima Cvrčka Spadla z oblakov, příběhu o mimozemšťance Majce z planety Gurun, kterou hrála Zuzana Pravňanská. Scénář napsali Václav Borovička a František Vlček starší. Debnár v něm hrál člena takzvaného Novákova kvinteta, a to v dvojroli falešného i skutečného člena. Seriál se stal kultovní záležitostí a dodnes ho znají generace dětí v Česku i na Slovensku.
Natáčel se od února 1977 ve zlínských ateliérech na Kudlově, ve Vysokých Tatrách, v zoologické zahradě i v zatopeném lomu u Vyškova a triky vznikaly na Barrandově. Koupil ho šedesát zemí a v Norsku měl dokonce vlastní fanklub. Spolupráce s Cvrčkem pokračovala i v seriálu Safari za kuchyňou. V historickém seriálu Miloslava Luthera Lekár umierajúceho času, který vznikl v osmdesátých letech a později byl sestříhán do filmu Svědek umírajícího času, hrál šlechtice Matouše Děpolta Popela z Lobkovic. Kostýmní role mu díky jeho mohutné postavě a výrazné tváři seděly a režiséři ho do nich obsazovali rádi, od zbojníků po šlechtice.
Po listopadu 1989 se Debnár vrátil tam, kde začínal. Dne 1. dubna 1990 vzniklo v Bratislavě divadlo, které se hlásilo k odkazu zrušeného Korza, nejprve pod názvem Divadlo Korzo '90 a od roku 1993 jako Astorka Korzo '90. Debnár v něm působil v letech 1990 až 1996.
V roce 1995 Debnára zasáhla mozková mrtvice. Musel se na čas stáhnout z veřejného života a přerušit práci, která pro něj byla vším. Návrat nebyl snadný. Nevzdal se ale a později se vrátil k herectví i k pedagogické práci. Jeho posledním filmem byl celovečerní debut režiséra Petera Krištúfka Dlhá krátka noc z roku 2003, kde si zahrál postavu Deduly.
Peter Debnár zemřel náhle 8. června 2004 v Bratislavě na infarkt, v témž městě, kde se narodil a kde prožil většinu profesního života. Bylo mu dvaašedesát let.
ZDROJE:
https://www.teraz.sk/kaleidoskop/pred-15-rokmi-opustil-filmovy-svet-slov/400076-clanok.html
https://spravy.stvr.sk/2021/10/nezabudnutelny-maco-peter-debnar-by-sa-v-piatok-dozil-80-rokov/
https://www.fdb.cz/osobnost/15126-peter-debnar
https://www.kinobox.cz/osobnosti/33964-peter-debnar
https://zlatakolekcia.theatre.sk/inscenacia/cakanie-na-godota/
https://www.tyzden.sk/kultura/99442/august-1968-divadlo-s-ludskou-tvarou-zastavila-okupacia/
https://divadelneprechadzky.theatre.sk/bratislava/oQJ2R06XyM/WA3Py4z2Rw/
https://www.kinobox.cz/film/144543-spadla-z-nebe/tvurci
https://www.kinobox.cz/film/19986-svedek-umirajiciho-casu/tvurci
