Článek
V chalupě panoval klid a ospalé ticho, jaké bývá jen na venkovském statku v Severní Karolíně. Nikdo z jejích nejbližších ale ten dort nikdy neochutnal. Marie to ještě nevěděla, ale osud její rodiny byl zpečetěn – a ukončil ho její vlastní otec.
O několik minut později vyběhly z domu dvě mladší sestry, dvanáctiletá Carrie a sedmiletá Maybell. Chtěly popřát veselé Vánoce tetě a strýci v sousedství. Ráno bylo mrazivé a traviny křupaly pod jejich dětskými kroky. Dívky na sobě měly nové kabátky, které jim otec nedávno překvapivě koupil – i s celou sadou šatů pro celou rodinu – při výletu do města.
Tehdy, jen pár dní před svátky, je vzal do fotoateliéru v nedalekém Winston-Salemu. Byla to zvláštní událost: venkovský farmář z chudých poměrů naráz utrácel za nové oblečení a rodinný portrét.
Všichni Lawsonovi tehdy stáli soustředěně před objektivem – otec Charles, jeho žena Fannie s nejmladší čtyřměsíční Mary Lou v náručí, a okolo nich v řadě všech sedm dětí. Stisk spouště magicky zmrazil jejich vážné výrazy v černobílé fotografii.
Teprve později lidé v tom snímku uvidí něco zlověstného: jakoby nepatrný stín v tváři otce či prázdný smutek v očích některých dětí. Když si dnes prohlížíme ten portrét, tuhne nám úsměv – Charles Lawson nejspíš už tehdy věděl, co brzy udělá.
Drobné boty Carrie a Maybell se boří do namrzlé hlíny cestičky. Netuší, že zpoza tabákové stodoly je tiše sleduje jejich otec s nabitou brokovnicí. Charles Lawson, čtyřicátník s kamennou tváří, vyčkává, až se dcery přiblíží. Když jsou dost blízko, ozve se ohlušující výstřel.
První rána téměř srazí Carrie k zemi. Maybell v hrůze vykřikne – a druhá rána umlčí i ji. V nastalém tichu slyší Charles jen vlastní dech a tlukot krve ve spáncích. Dvě drobná těla sebou škubou v křeči na zemi. Lawson přistupuje blíž a s jakousi chladnou důkladností doráží obě dcerky pažbou pušky.
Stodola, ještě před chvílí všední dominanta dvora, se náhle mění ve scenerii jako z nejhorší noční můry. Muž pak mlčky zvedne bezvládná tělíčka a jedno po druhém je položí dovnitř do stodoly na hromadu tabákových listů. Upraví jim zkřížené ruce na prsou a pod hlavy podkládá malé kameny, jako by je ukládal na lůžko.
Tento zvláštní akt něhy uprostřed běsnění – polní kamínek místo polštáře – působí mrazivě. Těžko říct, co se Charlesi Lawsonovi honí hlavou. Před očima má své dvě mrtvé dcerky a v uších doznívá ozvěna výstřelů. Překročil hranici pekla, odkud není návratu.
Ze směru od domu k němu doléhá tlumený zvuk – možná hlas manželky, která něco volá? Charles se probere z mrákot a uvědomí si, že jeho děsivé dílo teprve začalo. S nabitou zbraní vykročí zpět k farmě. Na dřevěné verandě stojí nic netušící Fannie Lawsonová (37), zabalená do šálu proti zimě, a z očí si stírá ranní mráz.
První, co zahlédne, je manželova silueta vycházející zpoza stodoly. Uleví se jí – dcery tedy bezpečně odešly a Charles je patrně doprovodil k cestě. Možná na něj volá, zda nemá hlad a nechce snídani. Odpovědí je záblesk a ohlušující prásknutí brokovnice.
Fannie klesá na dřevěnou podlahu verandy – výstřel ji zasáhl přímo do hrudi. V prachovém tichu, které následuje, je slyšet jen zakvičení vyplašeného prasete z chléva a cinkot padající nábojnice na prkna.
V tu chvíli se zevnitř domku ozve vyděšený výkřik. Marie slyšela ránu a teď zahlédla matku ležící ve dveřích. Rozběhne se k prahu, ale otec už stoupá na verandu. Z očí mu čiší cosi nepříčetného. Marie se snad ještě snaží instinktivně bránit malé bratříčky schované uvnitř.
Ale Lawson nezaváhá – otočí hlaveň na svou nejstarší dceru. Třetí výstřel ukončí Mariin mladý život. V domě nastává chaos. Čtyřletý James a dvouletý Raymond viděli konec sestry a vrhají se v zoufalé hrůze pod postel. Dětská schováváčka, poslední úkryt.
Charles vejde dovnitř, nabíjí další náboj a metodicky prochází místnost po místnosti. Nachází syny skrčené ve stínu lůžka. Další výstřely rozmetají ticho venkovského rána. Lawson vystřelí i na tyhle děti, prakticky ještě batolata.
Potom nastane hrobové ticho. V kolébce začíná plakat nemluvně – malá Mary Lou, poslední dítě v domě a jediná, která přežila otcovu střelbu. Charles Lawson se sklání nad kolébkou. Chvíli váhá. Možná snad procitá z vražedného transu a uvědomuje si, co dělá?
Nebo naopak zbytky otcovské lásky svádí zápas s děsivým odhodláním „nenechat nikoho naživu“? Nevíme. Nakonec i čtyřměsíční holčička umírá.
Charles stojí uprostřed místnosti, z níž se v několika minutách stalo krvavé bojiště. Zavraždil právě svou ženu a šest ze sedmi dětí. Jedno po druhém, systematicky, bez slitování. Ještě před chvílí to byl manžel a otec od rodiny – teď je z něj vrah hledící na své dílo. Na dřevěné podlaze se sbíhají stružky krve.
Místnost naplní pach střelného prachu a ozvěnou v ní zní už jen monotónní tikot hodin na stěně. Nad kolébkou se kývá potrhaný kousek moskytiéry. Ticho. Muž se belhá domem a mechanicky, s nepřítomným pohledem, rovná bezvládná těla svých dětí na zem vedle sebe.
Pak Charles Lawson beze slova odchází z domu. Nechá za sebou mrtvou rodinu, ležící v děsivé posmrtné scéně. Přehodí si pušku přes rameno a vykročí polní cestou k nedalekému lesíku, jehož holé duby se rýsují proti zimní obloze. Svůj život si zatím ponechává – ale už brzy se i ten chýlí ke konci.
Zprávy o střelbě a zoufalém křiku v usedlosti Lawsonových se šíří krajem rychle. Venkovští sousedé i místní policisté tuší, že se stalo něco hrozného, a začínají se sbíhat k farmě.
Pohled, který se jim naskytne vevnitř domu, jim vyrazí dech – vánoční stůl prostřený k obědu, na něm netknutý dvoupatrový dort s polevou, a všude kolem mrtvé děti. Někteří sousedé se neovládnou a pláčou hrůzou i lítostí, jiní se zběsile rozhlížejí, kde je vrah.
Vědí, že otec rodiny tu není – a obávají se, že možná utekl nebo číhá někde poblíž. Policisté nacházejí i dvě zastřelené holčičky ve stodole. Zatím nevědí, že pachatelem je Charles sám. Je možné, že i on je obětí a vrah někde prchá? Tu náhle z lesíka opodál zazní další osamělý výstřel. Všichni na mžik strnou. Pak dva muži, mezi nimi i policejní důstojník, vyrazí směrem k lesu.
Charles Lawson právě obrátil zbraň proti sobě. Když ho najdou, leží u paty vysokého stromu ve změti spadaného listí. Byl sám sobě katem. Na místě nacházejí i dopisy na rozloučenou adresované rodičům; nikde v nich ale žádné vysvětlení hrůzného činu.
Okolo stromu jsou v hlíně vyšlapané kruhy – Charles tam zřejmě celé hodiny bloudil dokola, než se odhodlal skoncovat to. Co se mu honilo hlavou při těch osamělých kruzích zoufalství? Vzpomněl si na tvář své ženy Fannie, s níž strávil osmnáct let života? Na své maličké děti, které ještě ráno vesele tlapkaly po dvorku? Zanechal po sobě jen nekonečnou otázku – proč?
Této tragédii se později začne říkat „Vánoční masakr v rodině Lawsonových“. Do novin po celé zemi míří palcové titulky o otci, který vyvraždil rodinu a sám se zastřelil. Smutek ze skutečné ztráty se mísí s morbidní senzací. Uprostřed zimy 1929–30, v době, kdy se Amerika potýká s hospodářskou krizí, proudí do malého germantonského okresu Stokes davy zvědavců.
Pohřeb všech sedmi obětí najednou se koná 27. prosince 1929 na místním hřbitově. K prostému hrobu rodiny Lawsonových se sjedou tisíce lidí – příbuzní, sousedé i úplně cizí návštěvníci zdaleka. Pláč a upřímný žal pozůstalých se tu podivně mísí s tlačenicí čumilů. Někteří dokonce vylézají na větve okolních stromů, aby lépe viděli řadu sedmi dětských rakví spouštěných do země.
společný hrob
Motiv Charlese Lawsona totiž zůstává záhadou. Proč tenhle zdánlivě starostlivý otec a slušný farmář v jeden den povraždil celou rodinu? Nikdo z venku netušil, že se nad rodinou stahují mraky. Naopak – Lawsonovi byli ve svém kraji známí jako pracovité a relativně úspěšné hospodářství. Charles (43) s manželkou Fannie (37) se vypracovali z chudých námezdních pěstitelů tabáku až k vlastní malé farmě.
Děti vychovávali přísně, ale zřejmě ne krutě. Nic nenasvědčovalo blížící se tragédii. Později se objevila domněnka, že Charles utrpěl nedlouho před vraždami úraz hlavy, který mohl narušit jeho duševní zdraví – pitva však žádné poškození mozku neodhalila.
Pak tu byl onen znepokojivý portrét: otec naráz utrácel za nové šaty a focení, což některým připadalo jako plánovaná rozlučka. Přesto se nabízelo i prostší vysvětlení – Lawsonovi si zkrátka chtěli dopřát malý luxus, protože se jim konečně trochu dařilo a Vánoce k tomu byly příležitost. Nic definitivního. A tak se rodily jiné teorie, stále divočejší.
Až o desítky let později se ozval hlas z rodiny, který naznačil skutečný motiv: incest a zneužití. V roce 1990 vyšla kniha White Christmas, Bloody Christmas, která jako první zveřejnila děsivou šeptandu: Charles Lawson měl údajně mít na cestě dítě se svou nejstarší dcerou Marií.
Autor knihy vyslechl několik příbuzných, kteří tvrdili, že Fannie Lawsonová měla tušení, že její muž udržuje s Marií nepřístojný vztah – a že se toho děsila už rok před masakrem. Další svědectví přinesla až kniha The Meaning of Our Tears v roce 2006. Blízká přítelkyně Marie Lawsonové vypověděla, že se jí Marie pár týdnů před Vánoci 1929 svěřila: čeká dítě a otcem je její vlastní otec.
O tajemství údajně věděl i mladý chlapec, soused, a dokonce i matka Fannie. Pokud je to pravda, dokážeme si představit tu dusivou atmosféru: rodina s tou hrůzou žila potichu a Charles cítil, že se vše provalí. Možná právě proto se rozhodl raději vymazat svou „hanbu“ krvavým činem.
Jenže – to vše je založeno na vzpomínkách a klepech z druhé ruky, vyslovených desítky let po události. Pravdu už nikdo s určitostí neví. Možná se Lawsonovi utápěli v dluzích a Charles chtěl „uchránit rodinu před bídou“. Možná dočista zešílel a ďábelské hlasy mu našeptaly udělat to.
Jednu jistotu ale tragédie Lawsonových ukázala: ani největší hrůza nedokáže zkrotit lidskou zvědavost. Osud rodiny se stal doslova lidovou legendou. Už pár měsíců po činu se v kraji zpívala balada „The Murder of the Lawson Family“, na gramodeskách ji nahráli Carolina Buddies a později třeba slavní Stanley Brothers.
A dům, kde se vše odehrálo? Tam směřovaly davy zvědavců hned, jak slezl sníh. Charlesův bratr Marion nakonec otevřel usedlost pro veřejnost, aby zkrotil nápor – a také proto, aby finančně podpořil jediného přeživšího, syna Arthura.
Ano, té hrůze unikl zázrakem jeden člen rodiny: tehdy šestnáctiletý Arthur Lawson. V osudný den ho otec poslal do města nakoupit náboje, zřejmě záměrně, aby syna dostal z domu. Arthur se tak vrátil až po masakru.
Přišel o matku i všechny sourozence naráz. A brzy přišel i o otce, kterého kdysi miloval. Zbyl docela sám. Marion věděl, že synovec sotva utáhne rodinnou farmu sám – a že mu úřady možná všechno seberou. A tak se místo tragédie proměnilo ve skanzen.
Už deset dní po masakru obehnal Marion dvorek plotem a začal vybírat čtvrťák od návštěvníků za prohlídku domu. Denně přicházely stovky lidí.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_the_Lawson_family
https://www.dncr.nc.gov/blog/2016/12/25/story-lawson-family
https://www.planetslade.com/murder-lawson-family.html
https://www.youtube.com/playlist?list=PLAcTtyrFXaPBkKKDsXhPsiRvbFQLqWOet
