Článek
Je rok 1930, pozdní léto. Nad Jihlavou a okolím zuří prudká bouře, vítr ohýbá stromy a provazy deště bičují krajinu. Krátce po půl čtvrté odpoledne 22. srpna se ozve ohlušující rána. Z šedivé oblohy se přímo do areálu cihelny v obci Bedřichov u Jihlavy řítí veliké letadlo a okamžitě po dopadu pohlcují jeho trosky plameny. Místní se zděšeně rozbíhají k místu katastrofy. Před nimi hoří vrak třímotorového dopravního letadla – a uvnitř jsou lidé.
Na místo tragédie se začínají sbíhat první svědci. Dělníci z cihelny, obyvatelé blízkých domků i četníci z nedaleké stanice se vrhají do akce. Okolo doutnajících trosek je cítit pach spáleného paliva a kouř štípe do očí, přesto se několik odvážlivců vrhá vpřed, aby vyprostili cestující.
Některé oběti leží bezvládně okolo, jiné uvězněné v rozbitém trupu ještě slabě sténají. Nikdo neváhá – za pár minut jsou z plamenů vyneseni všichni, kteří byli na palubě. Pro některé je však pozdě. Pilot, mechanik a dva pasažéři jsou na místě mrtví. Ostatní na tom nejsou o mnoho lépe: utrpěli těžké popáleniny a zranění.
Zanedlouho je sanitky rozvážejí do jihlavské nemocnice, kde se lékaři snaží o zázrak. Nakonec osm z těchto devíti zraněných v následujících hodinách a dnech umírá. Tragická bilance je neúprosná – 12 mrtvých, jediný přeživší. Psal se rok 1930 a Československo tak zažilo svou největší leteckou katastrofu první republiky. Dnes už si na ni jen málokdo vzpomene…
Co přesně se onoho osudného dne stalo? Proč moderní třímotorový letoun společnosti ČSA, považovaný tehdy za bezpečný a spolehlivý, skončil v troskách na dvoře cihelny? Přitom ještě o pár hodin dříve probíhalo vše zcela rutinně. Na pražském letišti Kbely panovalo po poledni 22. srpna 1930 letní slunečné počasí. Letoun Ford 5-AT-C přistál krátce po poledni při pravidelném letu z Bratislavy (s mezipřistáním v Brně) do Prahy.
Letoun Ford 5-AT-C, na fotografii je kus službách kanadského letectva
Tento americký stroj se značkou OK-FOR byl pýchou Československých státních aerolinií – byl celokovový, vybavený třemi motory a kapacitou 14 cestujících, což z něj činilo na svou dobu špičkový dopravní prostředek. Zkušený pilot Josef Sedlář (32), válečný letec s více než 3 000 nalétanými hodinami, jej ten den pilotoval spolu s palubním mechanikem Josefem Tratinou (26).
Letoun přilétl do Prahy v pořádku a měl se obratem vracet do Brna a Bratislavy. Na odpolední zpáteční let se dostavilo 11 cestujících. Sedlář před startem obdržel od meteorologů informaci, že směrem na Českomoravskou vrchovinu se začíná tvořit studená fronta a bouřková oblačnost. Letový plán však zůstával beze změny – ve tři hodiny odpoledne posádka nastartovala motory a letadlo se v 15:05 odlepilo z kbelského letiště směrem na Brno.
V tu chvíli se už na trase skutečně formovaly první bouřky, jenže posádka o tom neměla tušení. Radiostanici pro příjem zpráv neměla (palubní rádia tehdy nebyla povinnou výbavou) a informace o prudké změně počasí dorazila na letiště až ve čtvrt na čtyři, kdy už bylo letadlo dávno ve vzduchu.
Po necelé půlhodině klidného letu se situace dramaticky změnila. Nad Českomoravskou vrchovinou vstoupil stroj do oblasti intenzivních bouřek. Temná mračna se kupila do veliké výšky a letoun se brzy ocitl v turbulencích, dešti a záblescích blesků. Pilot se rozhodl pokusit se bouři přeletět, stočil stroj vzhůru a nabíral výšku. Brzy však zjistil, že bouřková oblaka sahají nebezpečně vysoko.
interiér letadla je daleko vzdálený od toho čím létáme dnes
Rozhodl se tedy, že to zkusí podletět – stočil klesání a pronikl pod bouřkovou oblačnost, kde však panovala takřka nulová viditelnost. Ocitl se v hustém lijáku nízko nad zemí, aniž tušil přesnou polohu. Proud deště smýval předním oknem výhled a Sedlář se snažil zahlédnout jakýkoli orientační bod. Podle záznamu barografu se letoun pohyboval jen asi 700 metrů nad terénem a klesal stále níž.
V té situaci měl pilot několik možností: mohl se pokusit najít místo pro nouzové přistání před bouří, anebo bouřku obletět. Sedlář se však rozhodl pokračovat vpřed. Když už bylo řízení v poryvech větru téměř nemožné, učinil alespoň rozhodnutí k obrátce: údajně se pokusil stočit stroj o 180° a vrátit se směrem k Praze, zřejmě aby bouři unikl. Jenže to už se nacházel přímo nad Jihlavou.
V hustém dešti zahlédl pod sebou siluetu železniční trati a nádraží – to by mohl být spásný orientační bod! Sedlář stroj stabilizoval těsně nad zemí a snažil se zjistit, nad jakou stanicí to vlastně letí, aby podle toho poznal svou polohu. Proletěl kolem nádražní budovy, ale přes provazy deště nedokázal přečíst její název.
Rozhodl se proto nad stanicí zakroužit a zkusit to znovu. Naklonil letadlo doleva a pomalu se otáčel nazpět. V tom okamžiku se před ním znenadání vynořil vysoký tovární komín – byl to 35metrový komín městské cihelny na jihlavském Bedřichově, jen kousek od železniční trati.
Bylo pozdě, ale přesto pilot instinktivně reagoval. Prudce strhl řízení a na poslední chvíli se pokusil s letadlem vyhnout přímému střetu. Komínu se sice těsně vyhnul, jenže náhlý ostrý manévr v minimální výšce a špatné viditelnosti způsobil osudovou věc – stroj ztratil rychlost i vztlak. Prakticky okamžitě přešel do pádu. Deset tun vážící letoun se propadl k zemi a v 15:45 dopadl na střechu jednoho domku v areálu cihelny.
Následovala exploze – nádrže plné leteckého benzínu se nárazem roztrhly a vzňaly. Během vteřin bylo letadlo v plamenech a začalo hořet i okolí. V tu chvíli se z poklidného Bedřichova stalo hořící peklo. Právě tam náš příběh začal – zoufalým během místních lidí na pomoc obětem.
Z třinácti osob na palubě přežila tuto hrůzu jediná. Neuvěřitelné štěstí měl profesor Vojtěch Kraus (30) z Litoměřic, který seděl na úplně posledním sedadle v zadní části trupu. Při dopadu se ocas letadla částečně odlomil, a právě v této zadní části nebyl Kraus rozdrcen ani smrtelně popálen jako ostatní cestující. Utrpěl „jen“ pár pohmožděnin a slabý otřes mozku – a dokázal se z trosek dostat živý.
Všichni ostatní takové štěstí neměli. Oběťmi katastrofy se stali převážně mladí lidé kolem třicítky, zkušení profesionálové i příslušníci významných rodin. Nechyběli mezi nimi manželé ani rodiče cestující s dětmi. Příkladem tragické ironie osudu je stavitel Antonín Müller (61) z Brna, který letěl společně se svým pětatřicetiletým synem Vladimírem – zahynuli oba.
to platí i pro kabinu, i když ta v případě této fotografie není zcela původní a můžete si všimnout doplněné moderní elektroniky
V letadle cestovala také Marie Rybníčková (34), manželka známého brněnského architekta, dále třeba mladý inženýr Mirko Káš (21), syn továrníka z Brna, či německý konstruktér Bernard Eimann z Drážďan. V Praze nastoupili do letadla dva nerozluční přátelé: Bohumil Jarolímek ml. (25), dědic úspěšné firmy na kancelářské potřeby, a právník JUDr. Antonín Hamrle (29). Ani jeden z nich návrat do Brna nepřežil – jejich jména se později objevila na smutečních parte v pražských i brněnských novinách.
Pohřeb Bohumila Jarolímka mladšího na Vinohradském hřbitově v Praze se stal událostí, na kterou přišly stovky lidí včetně představitelů sportovních klubů a spolků, v nichž byl tento mladý podnikatel aktivní. Zdrcený otec pak na památku svého syna nechal vyrobit stříbrný putovní pohár a financoval tenisový turnaj, který nesl synovo jméno.
Příčiny katastrofy začala ihned vyšetřovat odborná komise. Už tři dny po nehodě – 25. srpna 1930 – dospěli vyšetřovatelé k jednoznačnému závěru, že posádka ani stroj nezavinili neštěstí svou chybou. „Nehoda byla způsobena přírodními silami, proti nimž byli pilot i stroj bezmocní,“ stálo ve strohé závěrečné zprávě komise. Jinými slovy: na vině bylo extrémně nepříznivé počasí, jemuž nedokázala odolat sebelepší technika.
Nikdo tehdy ale neanalyzoval možnou chybu rozhodnutí – zda pilot neměl raději zvolit nouzové přistání nebo vyčkat na letišti než se pouštět do bouře. Josef Sedlář byl každopádně považován za elitního pilota (měl už nalétáno přes 300 000 km) a stal se tak trochu mučedníkem prvorepublikového letectví. Tisk o něm psal jako o hrdinovi, který bojoval do poslední chvíle, aby zachránil životy pasažérů.
Událost zasáhla i samotnou společnost ČSA – ztráta moderního letounu Ford Trimotor (zakoupeného o necelý rok dříve za astronomických 2,5 milionu korun) byla citelnou ranou pro flotilu aerolinií. Vedení ČSA se však poučilo: hlavním technickým ponaučením z tragédie na Bedřichově bylo, že moderní letadla musejí mít radiové spojení.
Do dvou let od nehody byly všechny dopravní stroje ČSA dovybaveny spolehlivými radiostanicemi a na palubách přibyli noví členové posádky – radiotelegrafisté, kteří mohli být ve spojení s pozemními dispečery a včas varovat piloty před nečekaným nebezpečím.
Tragédie u Jihlavy poukázala na ještě jeden problém tehdejší letecké dopravy – pojištění cestujících. V roce 1930 totiž nebylo povinné, aby aerolinky pojišťovaly své pasažéry pro případ nehody. A tak zatímco se svět pomalu dozvídal o hrdinství pilotů a nezkrotné síle přírody, pozůstalé rodiny obětí čekal nemilosrdný právní boj o odškodnění. Některé žaloby se táhly celé roky.
Pojišťovna i letecká společnost se zpočátku zdráhaly uznat zodpovědnost. Až po třech letech soudních pří se otec zesnulého Bohumila Jarolímka domohl částky 250 000 Kč za smrt syna – a i ostatní rodiny byly nakonec odškodněny. Letecká veřejnost si ale z této blamáže vzala ponaučení.
Po nehodě u Bedřichova se začalo jednat o tom, že by se cestující měli automaticky pojišťovat. Krátce poté skutečně došlo k zavedení povinného pojištění všech osob přepravovaných letadly.
Zpráva o bedřichovské letecké havárii tehdy obletěla celou republiku a na několik dní šokovala veřejnost. Psal o ní kdejaký dobový deník – od Lidových novin po Polední listy. Jenže svět šel dál. Už za pár týdnů propukla naplno hospodářská krize a lidé měli jiné starosti.
O necelé desetiletí později pak hrůzy druhé světové války zastínily vzpomínky na všechny dřívější nehody. A tak se na onen smutný let srpnovým nebem roku 1930 postupně zapomnělo. Za první republiky šlo přitom o nejtragičtější známou leteckou nehodu na našem území – a zůstala jí až do roku 1954, kdy došlo k daleko větší katastrofě u Prahy.
Zdroje:
https://jihlavska.drbna.cz/z-kraje/jihlavsko/12265-pred-90-lety-se-stala-nejhorsi-letecka-katastrofa-mezivalecne-csr-v-bedrichove-zemrelo-12-lidi.html
https://leteckenehody.webnode.cz/news/a20-8-1930-jihlava-bedrichov/
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/398/
https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/historie-vyroci-letadlo-zriceni-pad-cihelna-bedrichov-jihlava-vysocina-tragedie.A200822_566571_jihlava-zpravy_mv
https://www.baaa-acro.com/crash/crash-ford-5-jihlava-12-killed
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_leteck%C3%BDch_nehod_%C4%8Cesk%C3%BDch_aerolini%C3%AD
