Článek
Všechno začalo reportáží v časopise Mladý svět. Mladý hodinář Jiří Krytinář v ní jednoho dne narazil na článek o herci, který měřil pouhých 122 centimetrů. Zaujalo ho to tak, že sedl a napsal do redakce. Netušil, že tím právě mění svůj život. Redaktoři za ním přijeli, udělali s ním rozhovor a po čase mu do schránky přišel dopis s pozvánkou na herecký konkurz.
Pro muže, který do té doby trávil dny skloněný nad drobnými kolečky budíků, to byla vstupenka do úplně jiného světa. Hodinářské řemeslo ho nikdy nebavilo. „Byl jsem naštvaný, že musím dvanáct hodin sedět s lupou pod lampičkou a spravovat budíky,“ vzpomínal později v rozhovoru.
Jiří Krytinář měřil kolem 120 centimetrů. Zdroje se rozcházejí o pár centimetrů, ale on sám se svou výškou nikdy netrápil. Diváci ho znali jako „nejmenšího českého herce“, přezdívku, kterou nesl s humorem i hrdostí. Za svůj život odehrál přes sedmdesát filmových a televizních rolí, hrál v desítkách divadelních inscenací a na plátně se potkal s největšími jmény české i světové kinematografie. Jeho život přitom nebyl jen pohádkou. Byl plný odvahy, ale i pádů, osobních problémů a nakonec i finančních starostí. A jak sám kdysi řekl, nikdy se nevzdával: „Vždy jsem do budoucna hleděl s nadějí, elánem a energií - problémy s malým vzrůstem nemám.“
Kluk ze Sejřku
Jiří Krytinář se narodil 28. dubna 1947 na Vysočině. Většina zdrojů uvádí jako rodiště vesnici Sejřek u Nedvědice, podle Jihlavského deníku přišel na svět v Novém Městě na Moravě. Když mu byly tři roky, lékaři zjistili, že trpí osteochondrodysplazií, vrozenou genetickou chorobou, která postihuje růstové zóny kostí a chrupavek. Jeho tělo v tu chvíli prakticky přestalo růst. V době, kdy se o podobných nemocech mluvilo jen šeptem a lidé s postižením často zůstávali na okraji společnosti, to pro malého kluka i jeho rodinu znamenalo obrovskou zátěž.
Dospívání prožil v Polné na Jihlavsku, malém městě s bohatou historií, kde se také vyučil hodinářem. K městu si vytvořil celoživotní pouto. „Strávil jsem zde dětství a učil se tady na hodináře. Považuji toto město tak trochu za své druhé rodiště,“ řekl v roce 2008 Jihlavskému deníku, když se do Polné vrátil na tradiční Mrkvancovu pouť. A dodal: „Z Polné jsem také vystartoval do filmového světa do Prahy.“ V hodinářství vydržel zhruba osm let. Pak přišel osudový dopis z Mladého světa a s ním konkurz, na který se vydal z Vysočiny až do Prahy s nadějí, že konečně najde práci, která ho bude bavit. Hodinařina mu ale zůstala jako celoživotní koníček. Ruce zvyklé na jemnou práci se přitom hodily i na jevišti: vedle herectví také tančil a zpíval.
Před kamerou se poprvé objevil v roce 1969 v komedii Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc. Následovala Dívka na koštěti z roku 1971 a o dva roky později jedna z nejslavnějších českých pohádek všech dob, Tři oříšky pro Popelku. V ní si zahrál královského šaška. Pohádka se od té doby vysílá každé Vánoce nejen v Česku, ale i v Německu, Norsku a dalších zemích, takže Krytinářovu tvář dodnes zná několik generací diváků po celé Evropě. Od roku 1981 byl Krytinář ve stálém angažmá ve filmovém studiu Barrandov a ve stejném roce začal hrát i v pražském divadle Alhambra. V té době mu bylo čtyřiatřicet let a herectví se pro něj definitivně stalo hlavní profesí.
Českým divákům se nejvíc zapsal do paměti z pohádek a seriálů. V seriálu Arabela z roku 1980 hrál postavu Mekoty, objevil se i v pokračování Arabela se vrací z roku 1993 a objevil se v pohádkách Tři veteráni, Kouzelný měšec nebo Princezna za dukát. V roce 1984 přišla role, kterou mu mohl závidět leckterý herec. Miloš Forman ho obsadil do svého oscarového filmu Amadeus, který se z velké části natáčel v Praze. Pro Formana to byl první film, který po své emigraci natáčel v Československu, a do štábu i menších rolí zapojil řadu českých herců a filmařů. Krytinář se tak ocitl na place, odkud vzešlo osm Oscarů. Ve stejné době se objevil i v americkém hororu Vytí II a v pohádce Mahuliena, zlatá panna.
V devadesátých letech ho diváci znali hlavně ze seriálu Hospoda, kde byl jednou z nezaměnitelných figurek štamgastské party. Seriál ho provázel i mimo obrazovku. Když ho redaktor Jihlavského deníku v roce 2008 potkal na pouti v Polné, Krytinář se zrovna chystal na pivo: „Dopoledne jsem se byl podívat na mši. Teď si dám malé pivo, na které jsem zvyklý ze seriálu Hospoda.“ Na plátně se objevoval i ve vážnějších a uměleckých filmech. Hrál v Jakubiskově Nejasné zprávě o konci světa, v Šílení Jana Švankmajera nebo ve filmu Tygřice.
Na sklonku kariéry přišly dvě velké mezinárodní příležitosti. V roce 2008 se objevil v historickém velkofilmu Juraje Jakubiska Bathory a ve stejném roce také v hollywoodské fantasy Letopisy Narnie: Princ Kaspian, kde si zahrál trpaslíka. Druhý díl filmové série podle knih C. S. Lewise se z velké části natáčel ve střední Evropě, mimo jiné v Česku, a tvůrci pro role trpaslíků a dalších postav obsazovali i místní herce. Výjimečné na tom bylo, že Krytinář před kamerou nestál sám, ale se svou dcerou Janou. Natáčení velkého amerického filmu bylo pro oba nezapomenutelným zážitkem a pro Krytináře jakýmsi završením jeho herecké cesty, která začala dopisem do redakce časopisu.
Vedle filmu stále hrál divadlo. S pražským varieté Alhambra byl podle FDb spojen téměř tři desetiletí. Působil také v Divadle Bez zábradlí i v Hudebním divadle Karlín. Provozoval i vlastní zájezdové divadlo. Objevil se dokonce na prknech Národního divadla a v pražském divadle Broadway v původním muzikálu Adéla ještě nevečeřela. V Postráneckého muzikálu Švejk v Divadle Hybernia hrál Pepka Vyskoče. Už dříve v činoherním Švejkovi Národního divadla ztvárnil trojroli Pepka Vyskoče, ministranta a těhotné trpasličí hétery.
K Švejkovi měl ostatně i místní vztah: autor románu Jaroslav Hašek do Polné kdysi jezdil za svým vzdáleným příbuzným. „Myslím, že to bude krásný český muzikál. Máme dobrého režiséra Vaška Postráneckého,“ řekl tehdy. O svém životě mluvil otevřeně i v televizním dokumentárním cyklu České televize 13. komnata, který mu věnoval celý díl. Své vzpomínky pak sepsal v knize Dívám se vzhůru, kterou vydalo nakladatelství Olympia.
Rodina navzdory lékařům
V soukromí se Krytinář v roce 1989 oženil s Magdou, která trpěla stejnou růstovou poruchou jako on. Lékaři páru rozmlouvali, aby měli děti. Oni se ale nenechali odradit. Narodila se jim dcera Jana, ta, se kterou později stál před kamerou v Narnii. Jana Krytinářová se sama stala herečkou a vydala se tak v otcových stopách. Rodinný život ale nebyl bez mráčků. Manželé se po letech odcizili a Krytinář v jednom rozhovoru otevřeně přiznal: „Přestali jsme si rozumět. K rozchodu by došlo už dávno, ale kvůli dceři jsme to tak nějak drželi do doby, než bude dospělá.“
Krytinář žil od roku 1971 v Jablonci nad Nisou, kde se zapojoval do místního života. Podporoval charitativní akce, pomáhal útulkům pro zvířata a spolupracoval s místními odbory. Sedm let před smrtí se dokonce rozhodl kandidovat do Senátu. Do voleb s heslem „Malý člověk s velkým srdcem“ a chtěl se zasazovat hlavně o lidi se zdravotním postižením, jejichž život znal z vlastní zkušenosti. Do Senátu se nakonec nedostal, ale jeho snaha ukázala, že mu osudy druhých nebyly lhostejné.
Rád jezdil i na charitativní akce a s Jiřím Rámešem, majitelem spolku Arabela Team, který sdružuje fanoušky slavného seriálu, objížděl setkání a besedy. Rámeš po jeho smrti vzpomínal: „Zemřel nejmenší (postavou) český herec a hlavně můj kamarád Jirka Krytinář. Fajn chlap, nikdy nezkazil žádnou legraci a opravdu jsme toho na akcích hodně prožili.“
Poslední roky ale nebyly jednoduché. Krytinář podstoupil náhradu kolenních kloubů a musel pravidelně docházet na rehabilitace, protože jeho nemoc s přibývajícími lety zatěžovala klouby čím dál víc. Trápilo ho i srdce a přibývaly finanční starosti. Jeho životní styl podle přátel nepatřil k nejzdravějším. Producent Pavel Pásek vzpomínal: „Když jsem ho naposledy oslovil, aby mi hrál ve filmu, omluvil se, že by hrozně rád, protože peníze potřebuje, ale už by to nedal. Jeho životospráva nepatřila zrovna mezi nejvzornější. Měl jsem ho moc rád, byl to srdcař, skvělý kumpán.“
Jiří Krytinář zemřel nečekaně 29. září 2015 ve věku 68 let. Média nejprve psala o plicní embolii, jeho dcera Jana ale o rok později upřesnila: „Zemřel na infarkt. Sice se psalo, že na plicní embolii, ale nebyla to pravda. Táta se dlouho léčil se srdcem.“ O otci řekla i to, co ho asi vystihuje nejlépe: „Byl bohém. Vychutnával si život až do konce.“
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/v-osmasedesati-zemrel-maly-velky-herec-jiri-krytinar-125929
https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/20080915krytinar.html
https://liberecky.denik.cz/z-regionu/odesel-herec-jiri-krytinar-20151001-aw09.html
https://cnn.iprima.cz/show-time/nejmensi-cesky-herec-jiri-krytinar-umiral-v-chudobe-penize-se-pokousel-vydelat-i-v-politice-510618
https://zeny.iprima.cz/nejmensi-cesky-herec-jiri-krytinar-umiral-v-chudobe-penize-utratil-za-zeny-a-alkohol-413357
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/6275/jiri-krytinar
https://www.kinobox.cz/clanky/filmy/10843-zemrel-jiri-krytinar-hodinar-ktery-se-stal-hercem
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-jiri-krytinar-nikdy-nesedel-v-koutku-327399
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/v-68-letech-zemrel-jiri-krytinar-oznacovany-za-nejmensiho-ceskeho-herce_201509292044_mkaspar
