Článek
Španělsko, léto 1973. Michael York ve věku jednatřiceti let skáče do sedla připraveného koně – a vzápětí se i s ním otáčí vzhůru nohama do prachu, zatímco kolem dupou kopyta vyděšených zvířat. Režisér Richard Lester totiž miluje improvizaci: právě nechal povolit podbřišní pás, aby scéna neplánovaného pádu mladého mušketýra vyzněla co nejvěrohodněji.
York se oklepe, vstane a s úsměvem pokračuje v natáčení. Nejenže si odnáší modřiny a oděrky – zároveň se začíná rodit filmová legenda. Role d’Artagnana v adaptaci Tří mušketýrů znamenala pro britského herce průlom, ale také sérii nečekaných zvratů: od náročných kaskadérských kousků a zákulisních konfliktů až po celoživotní nálepku idealistického hrdiny, se kterou se York vyrovnával po zbytek kariéry.
Zrod mušketýra
Na počátku 70. let byl Michael York už známým talentem – zazářil jako Brian Roberts v oscarovém Kabaretu (1972) a předtím si zahrál Tybalta v Romeovi a Julii (1968) Franka Zeffirelliho. K roli d’Artagnana však přišel trochu jako slepý k houslím.
Podle Yorkových slov mu zavolal režisér Richard Lester s nabídkou, právě když se York chystal na zkoušky nové divadelní hry Tennessee Williamse na Broadwayi. Herec stál před dilematem: zvolit prestižní jeviště, nebo filmové dobrodružství? Nakonec dal přednost filmu – a dobře udělal.
Lester původně uvažoval o Malcolmovi McDowellovi, ale nakonec vsadil na Yorka. Ten byl ve srovnání s literární předlohou starší (Dumasův d’Artagnan je mladík), avšak svou klukovskou energií a upřímností postavu dokonale vystihl. „Michael York přinesl roli potřebnou směs mladické nezkušenosti a opravdovosti,“ hodnotí později kritici jeho výkon.
York se ocitl v hvězdné společnosti – mušketýry hráli Oliver Reed, Richard Chamberlain a Frank Finlay, v roli půvabné Konstance exceloval sex symbol 60. let Raquel Welchová. Pro Lesterův záměr natočit Tři mušketýry jako rozpustilou akční komedii byl York ideální protagonistou: pohledný, charismatický, ale také ochotný shodit ze sebe vážnost, když to situace vyžadovala.
Sám herec měl literární zázemí (vystudoval anglickou literaturu v Oxfordu) a Dumasova klasika pro něj byla srdcovou záležitostí. Teď dostal příležitost vtisknout slavné postavě svou tvář – a zároveň podstoupit křest ohněm v terénu.
Na ostří kordů: krev, pot a improvizace
Režisér Lester pojal Tři mušketýry jako velkolepý chaos – na plátně i na place. V exteriérech Španělska vznikaly okázalé scény plné soubojů, kaskadérských kousků a neočekávaných gagů. Lester často točil zároveň pěti kamerami a rád využíval nečekané momenty, takže herci museli hrát naplno i při zkouškách.
Dabléři se používali minimálně. Režisér povzbuzoval protagonisty, ať většinu nebezpečných kousků zkusí sami. „Když jste mladí a hloupí jako tehdy já…,“ glosoval to s odstupem času sám York se smíchem. Brzy zjistil, že to myslí vážně: už druhý natáčecí den osobně zaskakoval za svého kaskadéra.
Výsledkem bylo několik ošklivých zranění. Během šermířských duelů utržil Oliver Reed bodnou ránu do krku a málem vykrvácel, York si pro změnu pořezal nohu a jednou přišel téměř o oko. Frank Finlay schytal zásah do obličeje a byl popálen, Christopher Lee si „jen“ vymkl koleno a namohl rameno.
Situace zašla tak daleko, že York v jednu chvíli musel dublovat i vlastního zraněného dubléra a z obav o zdraví si vycpával kostým svazky scénáře jako provizorní brnění. Raquel Welchová si v ostré rvačce s Faye Dunaway (Milady) zase vymkla zápěstí. Štáb v horkém létě trpěl vedrem (teploty ve Španělsku šplhaly ke 50 °C) a omdlévali i členové komparzu.
Navzdory útrapám panovala na place nakažlivá energie. Lesterův smysl pro grotesku proměnil klasický příběh ve svižnou podívanou, kde se mísí špína a realističnost dobových reálií s bláznivým humorem. York, odchovaný shakespearovským divadlem, se bez váhání přizpůsobil tempu.
Jeho d’Artagnan je průbojný venkovský mladík, kterému zpočátku „svítí hvězdy v očích“, ale postupně zjišťuje, že hrdinství v reálném světě bolí. „Bylo to náročné, ale neskutečně zábavné,“ hodnotil York s odstupem. S kolegy vytvořili semknutou partu jako skuteční čtyři mušketýři a Lester jejich reálné kamarádství promítl do výsledného filmu.
Jeden za všechny, dva za honorář
Původně měli Tři mušketýři být jedním epickým snímkem. Natáčelo se souvisle několik měsíců 1973 a herci dostali zaplaceno za jeden film. V postprodukci však producenti Alexander a Ilya Salkindovi zjistili, že materiálu je tolik, že by se nestihlo vše dokončit do plánované premiéry. Přišli tedy s kontroverzním řešením: rozdělit příběh do dvou filmů – Tři mušketýři (1973) a navazující Čtyři mušketýři (1974) – a druhou polovinu uvést do kin o pár měsíců později. Tím elegantně obešli nutnost točit pokračování od nuly, ale zároveň obešli i své smluvní povinnosti vůči hereckému ansámblu.
Když se York a ostatní dozvěděli, že se z jejich práce staly dva filmy místo jednoho bez navýšení honoráře, byli v šoku. Mnozí herci a členové štábu zuřili – připadali si podvedeni. Padaly hrozby žalob a situace vyústila ve skandál, o němž psal dobový tisk. Producenti nakonec raději vyplatili alespoň symbolické dorovnání, aby si udobřili hlavní hvězdy.
Celá aféra však měla širší dopad: americká herecká asociace Screen Actors Guild zavedla tzv. „Salkindovu klauzuli“, která do budoucna znemožňuje podobné praktiky. Od té doby musí smlouva předem jasně uvádět, na kolik filmů se materiál točí, a herci musí dostat zaplaceno za každý z nich. Jméno producentů Salkindových se tak neslavně zapsalo do dějin Hollywoodu – a Michael York byl u toho, ač ne vlastní vinou.
Přes zákulisní třenice se oba díly mušketýrské ságy staly kasovními trháky a dodnes patří k nejlepším adaptacím Dumase. V Lesterově podání šlo o vtipnou, místy satirickou podívanou plnou hvězd, která diváky nadchla. První film končí triumfálně a druhý přidává temnější zvrat (tragickou smrt Konstance), čímž dvojice snímků nabídla i emocionální hloubku.
Kritika chválila herecké výkony a odlehčený tón. Zejména Welchová překvapila komediálním talentem a získala za roli Konstance dokonce Zlatý glóbus. Vyzdvihován byl i Oliver Reed coby drsný Athos či Charlton Heston jako intrikán Richelieu. Yorkův d’Artagnan možná neměl tak okázalý prostor na sebejisté herecké exhibice jako jeho starší kolegové, ale právě jeho „ohnivá mladická energie“ držela příběh pohromadě. York se díky mušketýrům stal mezinárodní hvězdou a symbolicky převzal štafetu filmových romantických hrdinů od předchozí generace.
Sláva i stín d’Artagnana
Úspěch mušketýrských filmů katapultoval Michaela Yorka mezi vyhledávané herce dobrodružného žánru. V následujících letech zúročil svůj image nebojácného mladého hrdiny v dalších projektech. Mohlo by se zdát, že má vyhráno.
Jenže veřejný obraz idealistického fešáka začal být pro Yorka časem dvojsečnou zbraní. Stejná tvář, která ho proslavila, ho totiž také trochu uvěznila v jednom typu rolí. Producenti mu často nabízeli podobné charaktery – pohledné, ušlechtilé cizince, aristokraty, gentlemany. Yorkův herecký rozsah přitom sahal dál: už v Kabaretu předvedl, že umí zahrát i niternější, zranitelné polohy. Ve stínu d’Artagnana se ale těchto příležitostí objevovalo méně.
Sám York si na stereotypizaci příliš veřejně nestěžoval – byl profesionál, který bral věci s nadhledem. Jak později poznamenal, nejdůležitější je mít vůbec práci v úspěšném filmu, zbytek už se poddá. Přesto se neubránil občasné frustraci.
Když například kvůli jiným závazkům odmítl hlavní roli ve snímku Love Story (1970), označil to zpětně za největší chybu své kariéry – možná cítil, že mu unikla šance vymanit se z jeho zaškatulkování.
V 80. letech se Yorkova zářivá sláva lehce vytratila. Filmové trendy se změnily a o styl elegantních dobrodruhů už takový zájem nebyl. Herec se proto vrátil k divadlu a našel nový směr v televizi a dabingu. Ztvárnil například hraběte Drakulu v televizním filmu (1977), účinkoval na Broadwayi v dramatu Bent a propůjčil hlas postavám animovaných seriálů.
Jeho někdejší mušketýrský esprit si však veřejnost dobře pamatovala. Když koncem 90. let Mike Myers obsadil Yorka do parodické série Austin Powers jako sucharského agenta Basila Expositiona, mladší publikum ho objevilo znovu. Ale pro mnohé zůstane navždy především d’Artagnanem.
Jenže zatímco na plátně zůstává navěky tím pohledným mladíkem v plášti a klobouku s perem, realita běžela dál. Michael York šťastně zestárl po boku své manželky (s fotografkou Pat Yorkovou žije od roku 1968) daleko od skandálů a bulvární publicity. V soukromí nikdy nebyl bouřlivák jako někteří jeho kolegové – žádné alkoholové eskapády Olivera Reeda ani milostné aféry.
Návrat a hořké rozčarování
Role d’Artagnana provázela Yorka i dlouho po premiéře. V roce 1989, celých 15 let od Čtyř mušketýrů, přemluvil producent Ilya Salkind původní tým k ještě jedné kapitole: film Návrat mušketýrů (na motivy Dumasova románu Po dvaceti letech). York znovu oblékl mušketýrský kabát, stejně tak Reed, Chamberlain i Finlay, a Richard Lester se ujal režie.
Z počátku to vypadalo jako nostalgická jízda staré party, která naváže tam, kde skončila. Jenže natáčení provázely potíže – především nedostatek financí a technické zázemí. Lester si postěžoval, že nedostal ani svolení použít archivní záběry z předchozích filmů, což mu nabouralo koncept navázání na původní styl. Mnohem hůře ale celý projekt poznamenala tragédie, která otřásla všemi zúčastněnými.
Při filmování honičky na koních v Toledu došlo 19. září 1988 k nehodě. Herec Roy Kinnear, představitel oddaného sluhy Plancheta, spadl z koně na kluzké dlažbě a těžce se zranil. Michael York, jedoucí hned poblíž, okamžitě přispěchal na pomoc – Kinnear utrpěl frakturu pánve a vnitřní zranění.
York osobně doprovodil přítele do nemocnice v Madridu. Navzdory péči Roy Kinnear druhý den zemřel na následky zranění ve věku 54 let. Tato událost uvrhla na kdysi veselý mušketýrský svět černý stín. Štáb dotočil film v tichém smutku (Planchetovy scény musely být dokončeny s dublérem zabíraným zezadu).
„Chtěl bych věřit, že Royova smrt nepřišla vniveč a stane se varováním, díky němuž už se podobná nehoda nebude opakovat,“ prohlásil York v roce 1989 v dojemném vyjádření pro tisk (přičemž narážel na nutnost přísnějších bezpečnostních standardů). Režisér Lester byl neštěstím natolik zdrcen, že Návrat mušketýrů se stal jeho posledním celovečerním filmem – od té doby už žádný nenatočil. Snímek samotný do kin příliš diváků nepřilákal a kouzlo původních mušketýrů se nepodařilo obnovit.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Return_of_the_Musketeers
https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_York
https://gulfnews.com/today-history/today-in-history-september-20-1988–comedian-kinnear-dies-in-accident-1.2280393
https://www.denofgeek.com/movies/the-den-of-geek-interview-michael-york/
https://www.denofgeek.com/movies/remembering-raquel-welch-elevated-the-three-musketeers/
https://thedigitalbits.com/reviews/item/three-musketeers-the-the-four-musketeers-two-films-by-richard-lester-4k-uhd-review
https://theforekatz.blogspot.com/2017/06/movie-dialog-of-day-three-musketeers.html
https://faroutmagazine.co.uk/producer-changed-contractual-negotiations-forever/
