Článek
„Poprvé jsem se sjel muškátovým oříškem ve věznici Charlestown,“ vzpomínal později Malcolm X ve své autobiografii. Bylo to koncem 40. let v Massachusetts a budoucí vůdce afroamerického hnutí za lidská práva byl tehdy mladík odpykávající si trest za loupež.
Ve vězeňské cele zoufale hledal způsob, jak uniknout realitě za mřížemi. Jeho spoluvězeň patřil k muškátovým mužům – tak Malcolm X nazýval desítky odsouzenců, kteří si od kuchyňských pracovníků potají kupovali zápalkové krabičky naplněné mletým muškátem.
Za pár cigaret nebo drobnou hotovost se dalo získat malé balení koření ukradeného ze skladu. Malcolm X popsal, jak takový prášek smíchal se studenou vodou a vypil. Účinek ho ohromil – napsal, že jedna krabička muškátu měla „sílu tří až čtyř jointů“ marihuany. Malcolm X zdaleka nebyl sám. Muškátový oříšek se v prostředí věznic stal známou náhražkou drog.
Byl lehce dostupný, nenápadný a levný – ideální droga chudých. O halucinogenních účincích muškátu přitom věděli lidé už dlouho před 20. stoletím. V evropských lékařských textech se opojné vlastnosti tohoto koření zmiňují už od středověku. Tehdy ovšem nešlo o žádnou lacinou zábavu: muškát patřil k luxusnímu zboží a obyčejní lidé si ho nemohli dovolit po kávových lžičkách polykat.
Statut drogy chudých získal až mnohem později, když se z exotického monopolu stal cenově dostupný produkt. Ve 20. století začali muškátový oříšek zkoušet pro dosažení rauše různí experimentátoři – od vězňů až po zvědavé studenty. V 60. letech se zpráva o netradičním halucinogenu rozšířila i mimo věznice, a nemocnice občas přijímaly lidi předávkované tímto kuchyňským kořením.
Masakr kvůli muškátovému oříšku
Proč právě muškátový oříšek způsobuje omámení? Suché semeno muškátovníku vonného obsahuje látky myristicin a elemicin, které ve větších dávkách působí na centrální nervovou soustavu. Intoxikace nastupuje se zpožděním – obvykle až 3–6 hodin po požití větší dávky. „Větší dávkou“ se přitom myslí množství, které snadno najdete v každé spíži: stačí několik čajových lžiček mletého koření, zhruba 5–15 gramů.
To odpovídá přibližně dvěma až třem celým muškátovým oříškům. Po takové porci může člověk zažít změněné vnímání, euforii i živé halucinace podobné účinkům LSD. Jenže tyto zážitky provázejí také krajně nepříjemné stavy. Dostavuje se nevolnost a prudké zvracení, silné bolesti hlavy, zrychlený tep a pocit horka, zarudnutí v obličeji, sucho v ústech, závratě i celková dezorientace.
Účinky často přecházejí spíše v úzkost než opojení – a co hůř, můžou přetrvávat celý den či déle. Lékařská literatura popisuje i případy, kdy se uživatel muškátového tripu propadl do několika dní trvajícího stavu zmatenosti a vyčerpání. Předávkování muškátovým oříškem navíc může vyústit v kolaps organismu. Ve vážných případech se objevují křeče a selhávání orgánů – a výjimečně může taková otrava skončit i smrtí.
Navzdory těmto rizikům zůstávají malé dávky muškátu vyhledávaným aromatickým kořením. Muškátový oříšek dokáže v malém množství spolehlivě dochutit svařené víno, bešamelovou omáčku nebo perníčky, aniž by měl omamné účinky.
Tato dvojí tvář muškátového oříšku fascinuje i děsí už po staletí – a v minulosti dokonce přepisovala dějiny. Ještě předtím, než se muškátový oříšek stal levnou drogou, figuroval totiž jako strategicky ceněná surovina, kvůli které se vedly války. Na přelomu středověku a novověku patřilo exotické koření k nejdražším komoditám světa a muškátový oříšek z nich vyčníval.
Evropané věřili, že dokáže léčit nemoci (včetně moru) a jeho chuť i vůně si získaly oblibu šlechty. Jenže získat muškát nebylo snadné: po staletí rostl pouze na jednom malém místě na Zemi. Tím místem bylo souostroví Banda v Indonésii, součást takzvaných Moluk – čili Ostrovů koření. Právě tam rostly tropické stromy, které plodí muškátové oříšky.
Domorodí Bandanézané sice s kořením obchodovali s asijskými kupci, ale Evropa se o Bandách dozvěděla teprve v 16. století. Když roku 1511 ovládli Moluky Portugalci, získali na muškát takřka monopol a po desítky let diktovali jeho ceny na evropských trzích. V 17. století se však do oblasti začaly tlačit nové námořní velmoci – zejména Nizozemci a Angličané – a situace rychle nabrala obrátky.
Nizozemská Východoindická společnost (VOC) dorazila na ostrovy Banda kolem roku 1600 s cílem vyřadit všechny konkurenty a převzít kontrolu nad vývozem muškátových oříšků. Holanďané postupně získali převahu na většině ostrovů a s místním obyvatelstvem nezacházeli v rukavičkách. Bandanézané se bránili cizím uchvatitelům, na což VOC odpověděla extrémním násilím.
V roce 1621 přikročil generální guvernér Jan Pieterszoon Coen k otevřenému masakru: nařídil, aby jeho vojáci ztrestali domorodé obyvatele za odpor vůči monopolu. Podle dobových záznamů nechal Coen rozčtvrtit a setnout každého muže ostrova Banda staršího 15 let. Během několika měsíců byly zabity či zajaty tisíce lidí. Před příchodem Nizozemců žilo na Bandě přibližně 15 tisíc obyvatel; o patnáct let později jich tam zbývalo sotva šest set.
Manhattan za muškát
Bandanézská společnost byla prakticky vyhlazena. Nizozemcům se podařilo zdecimované ostrovy Banda plně ovládnout. Aby udrželi pěstování muškátovníku, přivezli si na opuštěnou půdu otroky z dalších svých kolonií a také přistěhovalce z Evropy a Japonska jako novou pracovní sílu. Vznikly tak plantáže řízené přímo nizozemskými správci.
Koření putovalo do Evropy na lodích a Amsterdam bohatl. Cena muškátového oříšku se držela vysoko – i díky tomu, že VOC svůj monopol úzkostlivě střežila. Holanďané zakázali vyvážet z Bandy jakékoliv živé sazenice muškátovníku a každý sklízený oříšek s obalem polévali vápnem, aby se v cizině nemohl uchytit. Kdo byl přistižen, že pašuje nebo mimo VOC obchoduje s muškátem, riskoval rozsudek smrti.
Zcela eliminovat konkurenty se však nepodařilo. O ostrovy Banda usilovali dál také Angličané, kterým se podařilo navázat obchodní vztahy s domorodci na ostrůvku Run – nejmenší z celého souostroví. Několik let odtud potají vyváželi vzácné oříšky, než je Holanďané vytlačili. Následovaly ozbrojené střety a dohody, jak si malý, avšak nesmírně výnosný kout světa rozdělit.
Rivalita trvala desítky let, než v roce 1667 uzavřely obě velmoci kompromis, který vešel do dějin. Anglie se tehdy formálně vzdala nároků na souostroví Banda – výměnou za ostrov Manhattan v severní Americe. Nizozemci tenhle kus země (tehdejší Nový Amsterdam) dobyli za jedné z válek proti Anglii a souhlasili, že jej přenechají Britům výměnou za klid na vzdálené Bandě.
V praxi tak Angličané „vyměnili“ Manhattan za ostrůvek Run posetý muškátovníky. Z dnešního pohledu se to zdá výměna nevyrovnaná, ale v 17. století měl muškátový ostrov pro evropské imperiální zájmy větší cenu než neosídlený kus americké pevniny. Monopol na muškátový oříšek však Nizozemcům nevydržel navěky. V dalších desetiletích se koření přece jen rozšířilo i jinam.
Roku 1770 se francouzskému obchodníkovi a botanikovi Pierru Poivrovi podařilo propašovat několik muškátovníků na Mauricius – a založit tam první konkurenční plantáže mimo indonéské souostroví. Koncem 18. století převzala dočasně kontrolu nad Bandami britská Východoindická společnost a také rozeslala muškátové sazenice do kolonií s vhodným podnebím.
Od Malajsie přes Indii až po Karibik se pěstování rozjelo nanovo a vzácné koření ztratilo status výlučného monopolu. Po napoleonských válkách už byly dříve exotické plody běžně dostupné na evropských trzích z více zdrojů – včetně ostrova Grenada v Karibiku, který se stal jedním z největších producentů. Cena muškátového oříšku postupně klesla na úroveň ostatního běžného koření.
Z exotického luxusu a symbolu koloniálního bohatství se muškát změnil v komoditu, kterou si mohli dovolit i obyčejní lidé. Dnes muškátový oříšek nechybí v žádné české domácnosti a stojí pár desítek korun za celé balení. Tragické osudy původních obyvatel Band vyvolané bojem o toto koření dávno upadly do zapomnění a z muškátu se stal neškodný pomocník při pečení a vaření.
Jeho druhá tvář – omamné a toxické účinky – však zůstává stejná, jak poznali už naši předci. Čas od času tak muškátový oříšek znovu připomene svou pověst nebezpečné drogy schované v kořence.
Lékařské záznamy v posledních letech upozornily například na případy náctiletých, kteří se v rámci internetových výzev zkusili „sjet“ muškátovým oříškem a skončili s otravou v nemocnici.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mu%C5%A1k%C3%A1tov%C3%BD_o%C5%99%C3%AD%C5%A1ek
https://quantumbiologist.wordpress.com/2010/12/22/the-dark-side-of-nutmeg/
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/wordofmouth/2010/sep/14/consider-nutmeg
https://www.npr.org/sections/thesalt/2012/11/26/165657050/no-innocent-spice-the-secret-story-of-nutmeg-life-and-death
https://www.irishtimes.com/life-and-style/health-family/does-it-work-can-nutmeg-cause-hallucinations-1.626348
https://abcnews.com/Health/large-doses-nutmeg-hallucinogenic-high/story?id=12347815
