Článek
Trval na tom, že se do vesmíru nevydá, dokud někdo ještě jednou ručně nezkontroluje výpočty dráhy jeho letu. „Nechte tu dívku to překontrolovat. Když řekne, že je to v pořádku, tak poletím,“ prohlásil rozhodně. Kdo byla ona tajemná „dívka“, jejíž potvrzení rozhodovalo o osudu historického letu?
Byla jí matematička Katherine Johnson, geniální mozek z NASA. V roce 1962 jí bylo 43 let a měla za sebou už slušnou řádku vědeckých úspěchů – přesto ji široká veřejnost téměř neznala. Narodila se roku 1918 v zapadlém městečku White Sulphur Springs v Západní Virginii do rodiny učitelky a dřevorubce.
Už od malička projevovala mimořádné nadání pro čísla. „Počítala jsem všechno. Schody k silnici, schody do kostela, nádobí při mytí… cokoli šlo spočítat, to jsem spočítala,“ vzpomínala později na své dětství. Ve škole přeskakovala ročníky a střední školu dokončila ve čtrnácti letech.
V pouhých 18 letech měla hotovou univerzitu. Vypadalo to na oslnivou akademickou dráhu, jenže v Americe 30. a 40. let předsudky vůči ženám a černochům brzdily i ten největší talent.
Mladá Katherine se nenechala odradit. Jako černoška však neměla mnoho příležitostí uplatnit svoje schopnosti – nějaký čas učila na černošské škole a pečovala o rodinu. Zlom přišel až na počátku 50. let. V americkém leteckém výzkumu se otevřely dveře ženám díky zákazu rasové diskriminace v obranném průmyslu.
NACA, předchůdce dnešní NASA, začala přijímat kvalifikované matematičky bez ohledu na barvu pleti. Katherine neváhala: roku 1953 nastoupila do výpočetního oddělení NACA v Langley jako jedna z tzv. „lidských počítačů“. V době před masovým nasazením elektroniky totiž složité výpočty prováděly týmy lidí – zpravidla žen vybavených logaritmickými pravítky, tabulkami a mechanickými kalkulačkami. Právě jim se přezdívalo „počítače v sukních“.
Ani ve vládní sféře však tehdy rasismus zcela neustoupil. Katherine a ostatní afroamerické kolegyně byly izolovány v oddělené kanceláři označené nápisem „Colored Computers“. Měly vlastní toaletu i jídelní kout daleko od bělošských kolegů. Na důležité porady ženy vůbec nesměly a jejich jména se neuváděla na výsledných výzkumných zprávách.
„Nepociťovala jsem to. Věděla jsem, že segregace existuje, ale všichni jsme tam měli úkol a soustředili se na práci,“ řekla později Katherine, která se s překážkami rozhodla vypořádat po svém – ignorovat je a svou pílí je převálcovat. Když ji nechtěli pustit na technické briefingy, prostě se nedala odbýt.
„Udělala jsem tu práci, patřím sem,“ odsekla odhodlaně u dveří zasedačky plné inženýrů, kteří na ni zírali s otevřenou pusou. Brzy dosáhla toho, že ji na porady zvali jako rovnocennou kolegyni. Svojí brilantností si vydobyla respekt – dokonce se stala první ženou v oddělení, jejíž jméno bylo uvedeno jako spoluautorky oficiální zprávy.
při práci
Na sklonku 50. let se nad Amerikou a světem začal odehrávat vesmírný závod. Sovětský svaz vypustil první satelit Sputnik (1957) a v dubnu 1961 i prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Spojené státy nechtěly zůstat pozadu. NASA soustředila veškeré síly, aby dohnala sovětský náskok a dostala Američany do vesmíru – a nakonec i na Měsíc.
Katherine Johnson tehdy stála u všech klíčových milníků. Její ruční výpočty trajektorií byly natolik přesné, že se na ně spoléhali nejzkušenější inženýři. Už v květnu 1961 pomohla spočítat letovou dráhu Alana Sheparda, prvního Američana v kosmu. Dokázala určit optimální startovací okno pro suborbitální let, aby kabina po balistické křivce přesně dopadla do plánované oblasti oceánu.
Když si tým nevěděl rady, jak načasovat start, nabídla se Katherine, která věřila, že dokáže problém vyřešit. A měla pravdu: zpětným výpočtem určila správný moment zážehu rakety. Taková byla její genialita – praktická, rychlá a bezchybná.
Nedlouho poté dostala Katherine ještě náročnější úkol: naplánovat orbitální let Johna Glenna. Projekt Mercury počítal s tím, že astronaut uskuteční více oběhů kolem Země. To znamenalo složitější výpočty – dráhu bylo nutno sladit s rotací planety a brát v úvahu gravitační působení Měsíce, Slunce a dalších těles. Poprvé v historii NASA proto tyto výpočty svěřila elektronickému počítači IBM.
Psal se začátek roku 1962 a obří sálový počítač chrlil výsledky – jenže astronauti zatím elektronice příliš nevěřili. John Glenn měl před letem jedinou podmínku: než mu dají povel ke startu, chce mít čísla potvrzená od Katherine Johnson osobně. Pokud ona řekne, že výpočty sedí, pak teprve poletí.
John Glenn se svojí manželkou, 1965
Inženýři tedy předali Katherine tlusté stohy papírů s tabulkami a sloupci čísel. Nastal závod s časem – nesmírně složité trajektorie bylo třeba překontrolovat ručně. Hodiny nervózně běžely a Glennův start se blížil. Katherine, ponořená do matematických rovnic, nepolevovala v úsilí.
Po více než dni usilovné práce se konečně dopočítala konce. Porovnala svůj ruční výpočet s výstupem IBM – a do haly zavolala nadřízeným jasný vzkaz: všechno souhlasí. „Čísla sedí,“ oznámila klidně. Tato stručná věta znamenala pro Johna Glenna a celý NASA tým jediné – můžou letět.
Díky Katherine Johnson odstartovala Friendship 7 bez obav. Glenn nakonec úspěšně třikrát obletěl Zemi a stal se národním hrdinou. Jeho slavný výrok o „té dívce“ vešel do dějin amerického vesmírného programu. Ironií osudu ale jméno Katherine Johnson tehdy nikdo neznal – Glenn v rozhovorech opěvoval práci „našich dívek“, ale veřejnost jejich identitu netušila.
Skutečným hrdinou v pozadí byla právě Katherine, jejíž precizní výpočty dodaly astronautovi jistotu. Bez jejího požehnání by Glenn možná vůbec neodstartoval. Teprve o mnoho let později se svět dozvěděl, jak významnou roli tato skromná matematička sehrála.
Katherine však nezůstala jen u Mercury. V dalších letech se podílela i na nejslavnější misi všech dob – letu Apollo 11 na Měsíc v roce 1969. Opět její výpočty pomohly naplánovat trajektorii, díky níž mohli Neil Armstrong a Buzz Aldrin bezpečně dosednout na lunární povrch.
O rok později přišlo další drama: Apollo 13. Při letu k Měsíci došlo na palubě k výbuchu a tříčlenná posádka bojovala o život. Na Zemi se zoufale hledalo řešení, jak vrátit poškozenou loď zpátky. Katherine Johnson byla u toho. Přispěla k výpočtu improvizované návratové dráhy i nouzových postupů, které nakonec astronauty zachránily.
dostala prezidentskou medaili svobody
„Všichni se báli, aby tam doletěli. My jsme se báli, aby se vrátili,“ líčila později napjaté okamžiky kolem Apolla 13. I tentokrát matematika zvítězila nad nebezpečím – posádka se dostala živá na Zemi a u zrodu záchranného plánu opět stála Katherine.
Téměř 33 let strávila Katherine Johnson v NASA a výrazně se zapsala do úspěchů amerického vesmírného programu. Po Apollu pracovala ještě na plánování raketoplánů a v 80. letech i na projektech pro budoucí lety na Mars.
Vyrostla z ní hvězda, přesto její jméno dlouho znali spíš jen kolegové z branže. Skromná žena v pozadí, která nechybuje, to byl obraz Katherine Johnson v očích astronautů a inženýrů. Veřejného uznání se jí dostalo až ve vysokém věku. V roce 2015 – to jí bylo neuvěřitelných 97 let – převzala od prezidenta Baracka Obamy nejvyšší civilní vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody.
„Katherine se odmítla nechat omezit představami společnosti o tom, co má dělat žena a černoch. Svými schopnostmi posouvala hranice možností celého lidstva,“ prohlásil prezident při ceremonii. Následující rok její příběh okouzlil Hollywood: do kin vstoupil film Hidden Figures (Skrytá čísla), kde roli mladé Katherine ztvárnila herečka Taraji P. Henson. Snímek sklidil slušný ohlas.
mnoho institucí nese její jméno
Katherine Johnson se nakonec dožila 101 let. Zemřela v únoru 2020 jako vážená a oslavovaná dáma. Ještě za jejího života po ní NASA pojmenovala nové výpočetní středisko a její jméno nese i řada škol.
Zdroje:
https://www.nasa.gov/centers-and-facilities/langley/katherine-johnson-biography/
https://en.wikipedia.org/wiki/Katherine_Johnson
https://www.space.com/35218-hidden-figures-when-did-john-glenn-ask-for-the-girl-to-check-the-numbers.html
https://www.atomstoastronauts.com/blogs/atoms-to-astronauts-articles/the-mathematician-who-put-man-on-the-moon?srsltid=AfmBOoqsb_STkwu9BVvwnsX3DbRifxrSSLCTduO5p7AaLiuCjlOiq2-1
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-ve-101-letech-zemrela-matematicka-nasa-katherine-johnsonova-pocitala-trajektorie-raket-40314570
