Článek
Svou poslední filmovou roli si Antonín Zacpal zahrál v roce 1994 – jako bezejmenný stařec v bizarním loutkovém filmu Jana Švankmajera Lekce Faust. Bylo mu 85 let a od jeho nejslavnějšího hereckého počinu uplynulo více než půl století.
Tím počinem byla postava přednosty železniční stanice Anatola Jelena v komedii Přednosta stanice z roku 1941. Zatímco Anatol Jelen se nesmazatelně zapsal do dějin českého filmu, jméno Antonína Zacpala se z mysli široké veřejnosti téměř vytratilo. Příběh tohoto herce je tak především příběhem jediné role, která jej proslavila – a dlouhého života a kariéry, kterou poté strávil převážně v zapomnění.
Hvězda z Mokrého nad Soupravou
Píše se rok 1941 a protektorátní kinematografie právě divákům naservírovala filmovou veselohru Přednosta stanice. Děj o záměně potrhlého černého pasažéra za skutečného přednostu malé stanice v městečku Mokré nad Soupravou okamžitě zabodoval u publika.
V hlavní dvojroli tuláka Ťopky a jeho falešného přednosty exceloval král komiků Vlasta Burian, sekundovali mu Jaroslav Marvan coby nerudný generální inspektor drah Kokrhel a půvabná Zita Kabátová v roli Julie, manželky přednosty.
Přednostu Anatola Jelena si zahrál právě Antonín Zacpal – a třebaže šlo spíše o vedlejší roli, právě onen pečlivý a trochu popletený železniční úředník se stal Zacpalovou životní postavou.
Natáčení Přednosty stanice probíhalo v ateliérech v pražských Radlicích a také ve skutečné stanici Praha-Jinonice. Dobový tisk mu věnoval značnou pozornost – dokonce i prezident Emil Hácha a členové protektorátní vlády se byli na filmaře podívat. Premiéra filmu v září 1941 se setkala s nadšením.
Komedie režiséra Jana Svitáka se pyšnila situačním humorem a zlidovělými hláškami a dodnes patří k evergreenům televize, kde je pravidelně reprízována. Pro Zacpala však představovala vrchol, který už žádná z jeho dalších rolí nepřekonala.
Samotný Zacpal na place Přednosty stanice rozhodně nezářil hvězdnými manýry. Byl znám jako člověk noblesní, klidný a zdvořilý – kolegové si tohoto pečlivého elegána oblíbili natolik, že mu láskyplně přezdívali „Toníček“, vždy však s patřičnou úctou.
Jeho úkolem bylo ve filmu v podstatě „nahrávat“ Vlastu Burianovi. Zacpal tuto roli ztvárnil s civilním komediálním půvabem, který mu byl vlastní – žádné přehrávání, ale věrohodný obrázek mírně ustrašeného maloměstského úředníčka. I díky tomu fungovala komická zápletka dokonale.
Publiku ovšem v paměti utkvěl spíše filmový charakter než jméno herce za ním. Antonín Zacpal byl sice na začátku 40. let poměrně známým filmovým i divadelním hercem, jenže sláva Přednosty stanice zastínila vše ostatní.
Nabídka u mariáše
Antonín Zacpal se narodil 22. listopadu 1908 v Praze, ovšem jeho původní jméno znělo Antonín Jan Josef Farkač. Kdy a proč si změnil příjmení na Zacpal, není dodnes jasné – pseudonym mohl vzniknout už během divadelních začátků. A ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Mladého Antonína uchvátilo herectví natolik, že už v necelých 17 letech získal první profesionální angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.
Psal se rok 1925 a ředitelem ostravské činohry byl tehdy Miloš Nový, strýc pozdější filmové hvězdy Oldřicha Nového. Právě přes tuto rodinnou známost se Zacpalovi otevřely první dveře. V Ostravě strávil několik let, na konci 20. let se vrátil do rodné Prahy a vystřídal více menších divadel (Uranie v Holešovicích, Akropolis na Žižkově ad.).
Zásadní zlom v kariéře nastal díky náhodnému setkání. Oldřich Nový, tou dobou už populární herec a principál vlastní scény, chodíval po představení do žižkovské hospůdky zahrát si licitovaný mariáš. Právě tam oslovil mladého Zacpala s nabídkou angažmá ve svém Novém divadle.
Zacpal kývl – a čekalo ho sedm let po boku elegantního milovníka Nového. „U Oldřicha Nového jsem hrál sedm roků a vždy jsem mu pro jeho dceru dělal Mikuláše,“ vzpomínal po letech Zacpal. „Zita (Kabátová) dělala anděla a Robert Morávek čerta.“ Tuto úsměvnou historku prozradil Ondřeji Suchému v televizním pořadu Kavárnička dříve narozených, kde na sklonku života vystoupil.
Působení v Nového divadle mělo pro Zacpala ještě jeden efekt: dostal jej před filmovou kameru. Oldřich Nový totiž rád obsazoval své herce i do filmů, v nichž sám hrál. Zacpal tak debutoval v roce 1939 a hned napoprvé rovnou v devíti různých snímcích! Často šlo o malé epizodky – například lékaře Votického v dodnes milované komedii Kristián (1939) po boku Oldřicha Nového, jednoho z dělníků ve filmu Dědečkem proti své vůli (1939) či drobné role ve filmech Dívka v modrém (1939) a Zlatý člověk (1939).
Rychle se tak vyprofiloval jako spolehlivý herec malých rolí s všedním, civilním projevem. Kritici oceňovali jeho střídmost a rozvahu – Zacpal se svým „obyčejným a pravdivým obličejem“ dokonale zapadal do úloh běžných lidí, jaké potkáváme každý den na ulici. Právě takovou postavou byl i jeho Anatol Jelen o dva roky později.
Během válečných let 1940–1942 si Zacpal připsal na konto téměř dvě desítky filmových rolí. Z větších lze jmenovat ještě profesora Matouška v komedii Roztomilý člověk (1941) či nočního hotelového vrátného v komedii Hotel Modrá hvězda (1941). V dramatu Lavina (1946) si dokonce zahrál poměrně výraznou roli obžalovaného vraha Arnošta Pechara – zajímavostí je, že natáčení Laviny bylo zahájeno ještě za okupace, ale film byl dokončen až po osvobození.
V květnu 1945 však svět českého filmu doznal dramatických změn. Vlasta Burian byl obviněn z údajné kolaborace (nakonec byl soudem zproštěn viny), řada tvůrců měla problémy kvůli práci v letech okupace a sám režisér Přednosty stanice Jan Sviták byl dokonce rozvášněným davem lynčován a zastřelen. V této atmosféře se někteří prvorepublikoví herci z filmového plátna stáhli – a mezi nimi i Antonín Zacpal, byť u něj sehrály roli i ryze osobní důvody.
Láska k divadlu
Po roce 1945 Zacpal pokračoval v herecké dráze především jako divadelník. Poválečná kulturní politika přešla k budování znárodněné kinematografie a filmové ateliéry Barrandov točily ideologicky vyhraněné snímky, v nichž pro elegantní komedie jako Přednosta stanice nebylo místo.
Zacpal, kterému bylo necelých 40 a mohl by navázat na své předválečné úspěchy, místo toho volil jistotu divadelních angažmá mimo hlavní město. Nejprve odešel do Karlových Varů (1945–1947), poté do Teplic (1947–1949) a znovu do Karlových Varů (1949–1950). Následně zakotvil v Kladně, kde strávil většinu 50. let.
Do Prahy se vrátil až roku 1956, kdy nastoupil do souboru libeňského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Tam setrval tři sezóny, načež se ještě jednou vrátil na „štaci“ – potřetí zamířil do Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde roku 1974 ukončil kariéru a odešel do důchodu.
Dlouhá léta mimo Prahu znamenala, že Antonín Zacpal téměř zmizel z dohledu filmařů. „Z důvodu mimopražských angažmá se v 50. letech objevil na plátně pouze jednou,“ uvádí Filmový přehled. Onou výjimkou byl krátký vzdělávací film Události dne (1956). Jinak se Zacpal věnoval výhradně činohře v regionech a před kamerou se objevil až po dlouhé pauze v 70. letech.
Tehdy využili režiséři toho, že v Karlových Varech, kde točil exteriéry, mají „po ruce“ zkušeného herce: Zacpal si zahrál drobné role číšníka Huberta ve filmu Karlovarští poníci (1971) a dokonce britského krále Jiřího V. v komedii Touha Sherlocka Holmese (1971). Šlo však opět spíše o epizodní výstupy, jimiž Zacpal nijak nenavázal na dávnou slávu Přednosty stanice.
Ani v osobním životě nepatřil mezi celebrity, o kterých by psaly dobové noviny. Žil spořádaně, oženil se s hereckou kolegyní Marií, s níž vychoval dceru Antonii. Právě přes dceru se ovšem Zacpal přece jen nakonec propojil s životem jedné superhvězdy – Antonie Zacpalová se totiž stala tanečnicí v Hudebním divadle Karlín a navíc první partnerkou zpěváka Karla Gotta, s nímž má dceru Dominiku. Antonín Zacpal byl tedy dědečkem Dominiky Gottové, nejstarší Gottovy dcery.
Poslední potlesk
Herecký životopis Antonína Zacpala má nezvykle protáhlý oblouk. Od filmového debutu ke konečné derniéře uplynulo 55 let, což z něj činí jednoho z rekordmanů dlouhověkosti naší kinematografie. Po odmlce v 70. a většině 80. let přišlo na sklonku života ještě nečekané epilogové dějství před kamerou.
V uvolněnější atmosféře konce 80. let, kdy český film opět začal točit pestřejší náměty, dostal Zacpal příležitost zahrát si několik starých pánů, dědečků a štamgastů – zkrátka rolí, které odpovídaly jeho vysokému věku.
Režisér Petr Koliha ho obsadil do hořké komedie podle Bohumila Hrabala Něžný barbar (1989), Fero Fenič mu svěřil roli výčepního Jaromíra v psychologickém filmu Zvláštní bytosti (1990). Menší úlohu měl i v televizním seriálu Největší z Pierotů (1990). Sám Zacpal působil vyrovnaně, rozvážně a pravdivě – přesně tak, jak si ho diváci pamatovali zamlada. Jeho charakterní projev dodal těmto vedlejším postavám autenticitu.
Poslední symbolický návrat před kameru se odehrál roku 1994. Jan Švankmajer natáčel svůj surrealistický snímek Lekce Faust, pohrávající si s loutkami, herci i pouliční magií. V samém závěru filmu se objevuje bezejmenný stařec, který zvedne ze země utrženou Faustovu nohu – a touto mrazivě absurdní tečkou příběh končí.
Oním starcem, jenž v pouhých několika záběrech uzavře faustovský mýtus, nebyl nikdo jiný než Antonín Zacpal. V té době mu už zdraví příliš nesloužilo. Přesto nabídku s chutí přijal a důstojně se rozloučil s filmem.
Dne 1. srpna 1994 Antonín Zacpal v Praze zemřel, ve věku 85 let. Jeho odchod nezpůsobil v médiích velký rozruch. Přesto se kolegové a přátelé rozhodli, že na Toníčka Zacpala přece jen upozorní širší veřejnost. Už pár týdnů po jeho smrti uspořádali v pražské Galerii Mimo první (a současně poslední) výstavu jeho malířských děl.
Málokdo totiž tušil, že Zacpal byl také výtečný výtvarník a karikaturista – kreslil portréty kolegů, miloval impresionisty, obdivoval Rembrandta a celý život vášnivě maloval. Vernisáž jeho obrazů se překvapivě proměnila v setkání české kulturní scény a dojemnou rozlučku s nenápadným umělcem.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Zacpal
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/27111/antonin-zacpal
https://www.krajskelisty.cz/praha/28103-zdvorily-elegan-se-malem-stal-gottovym-tchanem-aneb-dedecek-rekordman-tajnosti-slavnych.htm
https://www.ndm.cz/cz/osoba/6074-zacpal-antonin.html
https://www.tanecnimagazin.cz/tag/antonin-zacpal/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/36178-antonin-zacpal
