Paní Černá z Arabely přežila dvě těžké autonehody. Jana Andresíková byla magnetem na úrazy

Zvuk tříštícího se kovu a skla prořízne ticho noční silnice jako rána z děla. Je podzim roku 1979 a sedmatřicetiletá herečka Jana Andresíková leží v bezvědomí v zdemolovaném autě.

V tu chvíli má za sebou Jana svou životní roli. Právě dotočila zásadní záběry pro legendární televizní pohádkový seriál Arabela. Její paní Černá, sarkastická čarodějnice v černém klobouku a sametovém plášti, má uchvátit miliony dětských i dospělých diváků. Místo slavnostní premiéry a ovací však herečka bojuje o každý další nádech na operačním sále.

Jana upadá do hlubokého kómatu. Lékaři v nemocnici na Karlově náměstí v Praze konstatují zástavu srdce a zahajují zoufalou resuscitaci. Žena s pronikavýma očima prožívá svou první klinickou smrt.

Přežije jen zázrakem. Za probuzení však zaplatí krutou daň. Seriál se musí dokončit v šibeničním termínu a režisér Václav Vorlíček nemůže na zraněnou herečku čekat. Když Arabela vtrhne na televizní obrazovky, všichni obdivují její uhrančivou tvář i děsivá kouzla. Z úst čarodějnice však nezazní ani jediné slovo od Jany Andresíkové.

Cesta Jany Andresíkové k hereckému řemeslu nebyla přímočará. Narodila se v dubnu 1941 v Kroměříži. Vyrůstala v prostředí hanáckého maloměsta, kde se od dívek očekávalo spíše spořádané rodinné zázemí nebo učitelská dráha. Jana měla nesmírně silnou vůli a mimořádný hlasový talent.

Po maturitě se rozhodla pro studium na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Na JAMU zazářila hned v prvních ročnících. Její výrazná, lehce exotická tvář, vysoká štíhlá postava a hluboký sametový alt z ní dělaly naprosto nepřehlédnutelný zjev. Profesionální divadelní ředitelé o ni stáli ještě před absolutoriem.

Po škole zamířila do Prahy. Nastoupila do prestižního Divadla Za branou pod vedením slavného režiséra Otomara Krejči. Na jevišti stála po boku Jana Třísky nebo Marie Tomášové. Diváci i kritici jí předpovídali velkolepou kariéru charakterní tragédky.

Film na sebe nenechal dlouho čekat. Už v šedesátých letech se objevila ve snímcích Valerie a týden divů, Dita Saxová nebo v oscarovém filmu Obchod na korze. Byla mladá, krásná a svět jí ležel u nohou. Nikdo v té chvíli netušil, že osud pro ni chystá sérii brutálních zkoušek, které by zlomily i ty nejsilnější povahy.

První varovný úder přišel na začátku sedmdesátých let. Jana seděla v autě jako spolujezdkyně, když řidič v plné rychlosti nezvládl řízení na mokré vozovce a narazil do pevné překážky. Rána byla devastující.

Herečka utrpěla mnohočetné zlomeniny nohou, pánve a těžký otřes mozku. Lékaři v nemocnici strávili desítky hodin tím, že její roztříštěné kosti skládali dohromady pomocí ocelových drátů a šroubů. Strávila měsíce upoutaná na nemocničním lůžku v sádrovém krunýři.

Mnozí pochybovali, že se ještě někdy postaví na vlastní nohy. Jana se však odmítla vzdát. S neuvěřitelným sebezapřením absolvovala bolestivé rehabilitace. Znovu se učila chodit krůček po krůčku jako malé dítě.

Do divadla se vrátila, ale její tělo už nikdy nebylo jako dřív. Každý krok na jevišti provázela tupá bolest. Jana se naučila utrpení maskovat úsměvem. V té době se vdala a narodila se jí milovaná dcera Michaela. Rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Manželství se rozpadlo a Jana zůstala na výchovu dcery i na splácení účtů úplně sama.

Na konci sedmdesátých let přišla nabídka, která mohla její kariéru znovu vystřelit mezi absolutní elitu. Režisér Václav Vorlíček a scenárista Miloš Macourek připravovali ambiciózní třináctidílný seriál Arabela. Příběh o střetu moderního světa lidí s říší pohádek byl na tehdejší dobu mimořádně nákladným a technologicky náročným projektem.

Vorlíček hledal pro roli zlé čarodějnice paní Černé herečku, která by dokázala spojit chladnou krutost s jemnou komediální nadsázkou. Potřeboval někoho s ostře řezanými rysy a uhrančivým pohledem. Když na casting dorazila Jana Andresíková, režisér neváhal ani minutu. Byla to přesně ta postava, kterou Macourek napsal do scénáře.

Jana se do práce vrhla s obrovskou energií. Natáčení bylo vyčerpávající. Herci trávili celé dny v těžkých kostýmech, v mrazu na hradech a zámcích nebo ve filmových ateliérech na Barrandově.

Její výkon před kamerou byl naprosto strhující. Vytvořila postavu, která dokázala děsit dětské diváky k slzám, ale zároveň bavila dospělé svým ironickým nadhledem. Seriál se blížil k závěru a zbývalo natočit jen několik posledních dotáček a kompletní postsynchrony ve zvukovém studiu. Pak přišel osudný podzimní večer roku 1979.

Během natáčení Arabely přichází další těžká autonehoda. Znovu jde o náraz, který míří přímo na páteř a zdevastuje křehké tělo sedmatřicetileté ženy. Jana Andresíková je v kritickém stavu převezena na chirurgii. Poškození krčních a hrudních obratlů je fatální a lékaři bojují o to, aby vůbec přežila transport na operační sál.

Během zákroku dochází k zástavě. Srdce přestává bít a tělo upadá do hlubokého bezvědomí. Lékařský tým zahajuje resuscitaci.

Následuje zhruba šest minut, během nichž se herečka ocitá za hranicí života a smrti. Tento zážitek později sama několikrát popíše: nenásleduje žádná panika ani fyzická bolest. Vnímá jen naprosté ticho a zvláštní klid. Zřetelně vidí operační stůl i sklánějící se zdravotníky z neobvyklé perspektivy shora, jako by byla pouhým nezaujatým divákem cizí tragédie.

Masáž srdce a úsilí chirurgů nakonec zaberou. Srdce se po dlouhých minutách znovu rozběhne a Jana se vrací zpět do těla.

Cena za návrat je však krutá. Po probuzení z narkózy přichází zjištění, že zranění páteře je natolik závažné, že hrozí trvalé ochrnutí od pasu dolů. Jana leží v těžkém sádrovém krunýři bez možnosti jakéhokoli pohybu. V téže chvíli na Barrandově vrcholí přípravy na postsynchrony Arabely a premiérové vysílání klepe na dveře.

Zatímco Jana bojovala na jednotce intenzivní péče o holý život, filmová mašinérie se nezastavila. Seriál Arabela byl mezinárodní koprodukcí se západoněmeckou televizí WDR. Smlouvy byly neúprosné. Němečtí partneři trvali na pevných termínech odevzdání hotového díla a za každý den zpoždění hrozily Československé televizi obrovské finanční penále.

Režisér Václav Vorlíček stál před zdrcujícím rozhodnutím. Materiál byl z velké části natočený, ale bylo nutné provést postsynchrony. V té době se většina dialogů v postsynchronních studiích přemlouvala znovu, aby byl zvuk dokonale čistý. Jana Andresíková ležela v sádře s poškozenou páteří a nemohla přijít do nahrávacího studia.

Vorlíček musel jednat. Povolal proto vynikající herečku Janu Hlaváčovou. Hlaváčová dostala nelehký úkol: napodobit hlasové zabarvení, dikci a intonaci Jany Andresíkové tak, aby divák nic nepoznal.

Jana Hlaváčová odvedla geniální práci. Její dabing byl tak dokonalý, že většina televizních diváků dodnes netuší, že uhrančivá čarodějnice nemluví svým vlastním hlasem.

Pro Janu Andresíkovou to však byla obrovská psychická rána. „Bylo to hrozné. Viděla jsem se na obrazovce, ale z mých úst mluvil cizí člověk,“ vzpomínala později s trpkostí.

Následovala dlouhá a mučivá rekonvalescence. Jana musela strávit téměř rok v naprostém klidu na lůžku v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Ocelová vůle jí pomohla znovu vstát. Učila se znovu ovládat své končetiny, snášela každodenní cvičení a masáže. Naučila se chodit bez holí, i když každý krok znamenal pronikavou bolest v zádech.

Osud jí však nedopřál klid. V jejím osobním životě se začala kupit jedna tragédie za druhou. V osmdesátých letech potkala novou lásku, muže jménem Jan. Zdálo se, že konečně najde bezpečný přístav a oporu v těžkých chvílích. Vzali se a Jana věřila, že si své utrpení už vybrala.

Vše skončilo další noční můrou. Její druhý manžel trpěl těžkými psychickými problémy a depresemi. V záchvatu zoufalství spáchal sebevraždu přímo v jejich domě. Jana ho našla mrtvého. Tato tragédie ji uvrhla do hluboké izolace a těžkých traumat.

K psychické bolesti se přidala další zranění. Jana byla magnetem na neštěstí. Během následujících let podstoupila velké množství různých chirurgických operací. Lékaři jí postupně operovali obě kyčle, páteř, nohy i ramena. Při jedné z operací jí lékaři voperovali umělé klouby, které však její tělo zpočátku odmítalo přijmout.

Později přišel další těžký pád ze schodů, při kterém si zlomila krček stehenní kosti. Jana se ocitla na mizině. Invalidní důchod sotva stačil na zaplacení léků a poplatků za malý domek v Mělníku, kam se přestěhovala, aby unikla ruchu velkoměsta.

Když už se zdálo, že její umělecká kariéra definitivně skončila a filmový svět na ni zapomněl, objevila Jana Andresíková práci, kde její fyzické limity nehrály roli. Tou prací byl dabing.

Její hluboký, nezaměnitelný hlas s lehkým chrapotem a obrovským dramatickým rozpětím byl pro dabingové režiséry darem z nebes.

Jejím největším životním dabingovým úspěchem se stala americká herečka Whoopi Goldbergová. Když v devadesátých letech dorazil do českých kin a televizí kultovní filmový hit Sestra v akci, režisér českého znění obsadil do hlavní role právě Janu Andresíkovou.

Jana podala u mikrofonu naprosto fenomenální výkon. Její komediální načasování, temperament a energie byly srovnatelné s originálem. Dokázala vystihnout každé gesto a grimasu americké hvězdy. Za dabing Whoopi Goldbergové ve filmu Sestra v akci získala v roce 1996 prestižní Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu.

Když se na začátku devadesátých let režisér Václav Vorlíček rozhodl natočit pokračování slavné série pod názvem Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek, Jana Andresíková v projektu nesměla chybět.

Její paní Černá už tentokrát nebyla zlou intrikánkou. V novém příběhu se z ní stala polepšená čarodějnice, která pomáhá hlavním hrdinům. Jana tentokrát odehrála celou roli a v postsynchronním studiu ji konečně namluvila vlastním hlasem. Kruh se po dlouhých čtrnácti letech uzavřel. Diváci konečně slyšeli skutečnou Janu Andresíkovou.

Přesto pro ni natáčení představovalo nesmírné fyzické utrpení. Mezi jednotlivými záběry musela sedět na skládací židli a polykat silné léky tlumící chronickou bolest.

V říjnu 2020 byla Jana Andresíková hospitalizována v nemocnici v Mělníku. Její tělo, zkoušené množstvím operací, nehod a klinickou smrtí, už nemělo dost sil bojovat s další infekcí. Zemřela 19. října 2020 ve věku devětasedmdesáti let.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrela-herecka-jana-andresikova-proslavila-se-jako-carodejnice-z-arabely-42879

https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/5378/jana-andresikova

https://www.ceskatelevize.cz/lide/jana-andresikova/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jana-andresikova-herecka-arabela-serial-dabing.A240516_170857_lidicky_vohr

https://cnn.iprima.cz/jana-andresikova-ktere-se-stal-osudny-covid-19-prozivala-pred-smrti-peklo-11614

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/4322/prokleti-carodejnice-z-arabely-mrtvice-a-klinicka-smrt.html

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/176642/andresikova-79-z-arabely-zivot-plny-tragedii.html

https://www.super.cz/clanek/retro-carodejnice-z-arabely-utrpela-pracovni-uraz-jana-andresikova-79-spadla-z-kostete-manzel-si-prostrelil-hlavu-1518769