Paul Thümmel byl dvojitý agent A-54: Varoval před okupací i vraždil odbojáře – vše pro peníze

Mezi popravenými je i vysoký důstojník německého Abwehru, který ještě před pár lety obědval s nacistickou smetánkou v luxusních berlínských restauracích. Jen málokdo tuší, že tento muž celou dobu vedl nebezpečný dvojí život. Jmenoval se Paul Thümmel – a historie na něj vzpomíná jako na agenta A-54, jednoho z nejzáhadnějších špionů druhé světové války.

„Byl to klasický dvojitý agent, který využíval kontaktů na jedné straně, aby je prodával na druhé. Jeho motivace byla vysloveně finanční, protože vedl velmi nákladný život. Jeho slabinou byly ženy,“ vysvětluje historik Stanislav Kokoška, který Thümmelův příběh zkoumal.

A-54 rozhodně nebyl žádný naivní idealista. Narodil se roku 1902 v saském Neuhausenu a už ve dvacátých letech patřil k prvním členům NSDAP – dokonce získal zlatý odznak věrnosti straně. Původním povoláním byl pekař, ale po nástupu nacistů k moci v roce 1933 nechal řemesla a vstoupil do služeb vojenské rozvědky Abwehr.

Jako hlavní důvěrník (Hauptvertrauensmann) začal budovat špionážní síť v československém pohraničí. Zároveň však tajně navázal kontakt s československou vojenskou rozvědkou – nikoli z lásky k Čechům, ale pro peníze. Thümmel miloval okázalý životní styl, drahé jídlo, pití a krásné milenky.

Během protektorátu měl být podle zpráv odboje dokonce milencem slavné herečky Lídy Baarové, někdejší milenky samotného ministra propagandy Goebbelse. Paul Thümmel zkrátka uměl žít naplno – a za tučné odměny neváhal hrát na obě strany.

První nabídku spolupráce poslal československým zpravodajcům už v roce 1936. Zprvu poskytoval spíše méně významné informace, ale jeho kariéra dvojitého agenta se rychle rozjela. Československá rozvědka mu přidělila krycí označení A-54 a jednala s ním pod nejpřísnějším utajením.

Thümmel předával údaje o německých agentech a plánech, ovšem ne všechny se zakládaly na pravdě – často míchal cenné zprávy s výmysly. Svým českým spojkám například v březnu 1938 odevzdal seznam jmen a adres údajné sítě Abwehru, ale ukázalo se, že jde z velké části o směs polopravd. Na druhou stranu jednou varoval, že německý špion pronikl na československé ministerstvo obrany – a až dodatečně se zjistilo, že dotyčný agent byl už několik měsíců ve vězení.

Takové falešné poplachy podrývaly důvěru v jeho informace. Thümmel však byl mistr manipulace: potřeboval si udržet pozici v Abwehru i přízeň československých zpravodajů, a proto neustále balancoval mezi pravdou a lží.

Koncem září 1938 – pár dní po podpisu Mnichovské dohody – se A-54 náhle odmlčel. Poslal do Prahy stručný vzkaz, že ukončuje spolupráci. V téže době se totiž jeho jméno objevilo na seznamu Němci vyznamenaných osob za zásluhy v boji proti Československu. Bylo jasné, že Thümmel musí naoko prokázat loajalitu Říši, aby na sebe neupoutal podezření.

Českoslovenští zpravodajci zůstali v nejistotě – přišli snad o svého nejcennějšího informátora právě ve chvíli, kdy se nad zemí stahují mračna? Napětí vrcholí počátkem března 1939. Praha je plná znepokojivých zpráv o chystané okupaci zbytku republiky. A vtom se agent A-54 znovu ozývá: 11. března 1939 posílá tajný kódovaný telegram s varováním, že německá armáda obsadí Čechy a Moravu už 15. března.

Československý vojenský attaché v Berlíně zprávu potvrdí a rozbíhá se závod s časem. Plukovník František Moravec, šéf československé rozvědky, okamžitě organizuje záchranu nejdůležitějších zpravodajských materiálů a únik svého týmu do zahraničí. V noci z 14. na 15. března, pouhých několik hodin před německým vpádem, startuje z ruzyňského letiště speciál do Londýna s Moravcem a jedenácti důstojníky rozvědky na palubě. Odvážejí s sebou kompromitující dokumenty i cenné informace.

A-54 svým varováním umožnil této skupině uniknout Gestapu doslova za pět minut dvanáct. Sám tím ale také chránil sebe – dobře věděl, že kdyby Němci v Praze našli důkazy o jeho dvojité hře (například písemný slib ke spolupráci z roku 1937), čekala by ho oprátka.

Po okupaci zbytku země a zřízení Protektorátu Čechy a Morava zůstal Paul Thümmel v Praze. Pod svými krycími jmény (používal jich mnoho, například Dr. Steinberg, Dr. Holm či René) sloužil v pražské centrále Abwehru jako důstojník kontrašpionáže. Díky vysokému postavení a přátelům mezi nacistickou elitou – byl dokonce v dobrých vztazích s šéfem SS Heinrichem Himmlerem – měl značnou volnost pohybu.

Jezdil údajně služebně do neutrálních zemí, například do Jugoslávie či Nizozemska, a při těchto cestách se znovu napojil na Moravcovu zpravodajskou síť, která teď pracovala z londýnského exilu. Začal předávat další informace: varoval například, že Německo plánuje brzy napadnout Polsko a že vede tajná jednání se Sovětským svazem (to předcházelo paktu Ribbentrop-Molotov).

Později dodal zprávy o chystaném útoku na Francii a o vývoji „tajné zbraně“ – raket V-1. Některá z těchto hlášení byla pravdivá, jiná se ukázala jako zavádějící či úmyslně neúplná. Například tvrdil, že Němci opravdu plánují invazi do Británie, ač ve skutečnosti Hitler tuto možnost odložil – šlo o součást dezinformační kampaně, která měla Británii zmást.

Přesto československá exilová vláda mohla díky Thümmelovi jako první věrohodně informovat spojence, že k německé invazi v roce 1940 nedojde. A-54 zkrátka poskytoval Londýnu směs střípků pravdy a dobře nastražených polopravd.

Zároveň se však Paul Thümmel neváhal podílet na honu proti českému odboji. Ve vlastní jednotce Abwehru měl za úkol rozkrývat nepřátelské špiony – a neváhal využít i informace získané od svých českých kontaktů. Už v roce 1940 se s ním kvůli obtížnému spojení rozhodla exilová rozvědka navázat kontakt prostřednictvím domácího odboje. Spojkou se stal štábní kapitán Václav Morávek, jeden ze slavné odbojové trojice Tři králové.

Thümmel mu předával zprávy přes mrtvé schránky – jednu ukryl například za náhrobní desku na vojenském hřbitově na pražském Pohořelci, odkud je Morávek vyzvedával a přes polní radiostanici šifrovaně odesílal do Londýna. Jenže některé depeše, které takto do Anglie doputovaly, byly příliš obecné nebo rovnou falešné. Thümmel například varoval před údajnou chystanou invazí do Anglie v roce 1941 – informace, jež přesně zapadala do německé lsti, která měla odvést pozornost od skutečných plánů na útok proti Sovětskému svazu.

Jindy ovšem A-54 naopak poskytl Londýnu pravdivou zprávu, třeba když odhalil německého špiona infiltrovaného do československé špionážní skupiny v Istanbulu. Nikdo z exilového vedení netušil, že jejich „poklad“ A-54 mezitím v Praze pomáhá Němcům likvidovat domácí odbojové buňky. Thümmel předával gestapu tipy na odbojáře a někdy prý dokonce sám zosnoval zradu – například v roce 1941 vyzradil Abwehru důležitého kurýra odboje a získal tím u Němců další ostruhy.

Za tyto zákulisní intriky se mu dostalo odměny: jeho nadřízení v Abwehru jej pověřili vedením speciální sledovací skupiny s krycím názvem Hauskapelle, která měla za úkol dopadnout skupinu Tří králů. A-54 tak paradoxně pomáhal stíhat vlastní odbojové kontakty. Svým způsobem hrál trojitou hru – jen on sám znal celou pravdu o tom, komu vlastně slouží.

Mračna nad Paulem Thümmelem se začala stahovat v roce 1941. Gestapo totiž čím dál silněji tušilo, že v Praze někdo vysoce postavený donáší nepříteli. Na podzim 1941 německá tajná policie odhalila odbojářskou radiovou vysílačku Sparta v pražských Jinonicích a získala při tom balík zašifrovaných depeší. Analýza textu ukázala, že autorem zpráv s krycím jménem „René“ nemůže být nikdo jiný než Thümmel.

Gestapo udeřilo: 19. října 1941 byl Thümmel poprvé zatčen. Při výsleších zapíral, vykrucoval se a žádné přímé důkazy proti němu skutečně neexistovaly. Pro nacisty to byl ožehavý problém – nechtěli uvěřit, že by veterán strany s Himmlerovou protekcí zradil Říši. Po měsíci vazby proto gestapo 25. listopadu 1941 překvapivě nařídilo jeho propuštění.

Thümmel vyšel na svobodu jako volavka: byl pod dohledem, Němci čekali, že je dovede ke svým kontaktům v odboji. A Paul nezklamal – hned po nějaké době po propuštění se lehkovážně sešel s Václavem Morávkem. Gestapo zajásalo a sbalilo Thümmela podruhé hned 22. února 1942. Po dvoudenním drsném výslechu agent A-54 uznal, že spolupracoval s československou zpravodajskou službou.

Hájil se však tvrzením, že jednal na rozkaz Abwehru v rámci fingované hry, která měla nepřítele zmást. Tuto verzi mu ovšem zmařila konfrontace – poznali ho bývalí českoslovenští důstojníci z Moravcovy skupiny. Gestapo se snažilo získat důkazy i v archivu pražského Abwehru, ale tam jako naschvál také nic nenašli. Nacisté byli v prekérní situaci: zatkli prominentního zpravodajce a stále neměli nezvratný důkaz jeho zrady. Rozhodli se tedy využít ho naposledy jako návnadu.

Na začátku března 1942 pustilo gestapo Thümmela z vazby podruhé – tentokrát s jasným úkolem: dovést je na stopu legendárního štábního kapitána Morávka. Paul tedy předal Morávkovi vzkaz, že se potřebují sejít ještě jednou. V duchu prý doufal, že při zásahu Morávek padne – protože odbojář už toho věděl příliš a pro Thümmela představoval riziko.

Osudová schůzka se odehrála 21. března 1942 v Praze u Prašného mostu. Morávek zřejmě vytušil léčku na poslední chvíli a začal prchat. Došlo k přestřelce mezi ním a německou bezpečností – a jeden z největších hrdinů domácího odboje Václav Morávek byl zastřelen. Thümmelův plán se napůl zdařil: jeho známý je sice mrtev, ale místo vděku ho čekala další pouta.

Den po přestřelce, 22. března 1942, byl Paul Thümmel zatčen potřetí a definitivně. Tentokrát ho gestapo už nepustilo. Z bezpečnostních důvodů ho drželi pod falešnou identitou – v Pankrácké věznici vystupoval jako jakýsi „Peter Toman“ a nacisté dokonce potají vyškrtli jeho jméno ze seznamu členů NSDAP. Nikdo zvenčí se neměl dozvědět, že se vysoce postavený německý důstojník dopustil zrady.

Paul Thümmel strávil zbytek války v nacistických žalářích v naprostém utajení. Nikdy neproběhl žádný veřejný soud – špičky Třetí říše se obávaly, že by u soudu vyplulo na povrch i selhání dalších vysoce postavených pohlavárů a jejich špionážní blamáže. V roce 1944, když byl Abwehr rozpuštěn a jeho archivy převzalo gestapo, vyšlo definitivně najevo, jak rozsáhlou „dvojí hru“ A-54 hrál.

Thümmel byl převezen do terezínské věznice gestapa, ovšem opět pod cizím jménem – tentokrát se vydával za nizozemského vojenského atašé Petra Tomana. Věznitelé si ho šetřili jako přísně střeženého zajatce a čekali na rozkazy. Ty nakonec přišly v zoufalé atmosféře zániku Říše: na jaře 1945 označili nacisté Thümmela kódem „XYZ“, což byl příkaz k okamžité popravě při nejbližší příležitosti, jakmile se fronta přiblíží.

Dne 20. dubna 1945 – pouhé dva týdny před koncem války a symbolicky na Hitlerovy narozeniny – se Paul Thümmel dočkal svého tragického finále. V terezínské Malé pevnosti toho dne skupina dozorců SS, posilněná alkoholem, vybrala namátkou několik desítek vězňů. Čtyřicet mužů vyvlekli na dvůr a postavili ke zdi. Mezi vybranými byl i bývalý dvojitý agent A-54.

Nikdo neřešil jeho hodnost ani dřívější zásluhy – pro fanatické esesáky to byl jen další „zrádce, který si zaslouží kulku“. V chladném ranním vzduchu zazněly výstřely popravčí čety a Paul Thümmel se skácel k zemi. Těsně před smrtí však ještě stihl předat spoluvězni poslední vzkaz pro plukovníka Moravce, svého dávného přítele a nadřízeného.

I když byl Moravec tou dobou v Londýně, poselství se k němu později doneslo a stalo se epitafem celého příběhu: „Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.“

Plukovník František Moravec po válce označil agenta A-54 za „nejlepšího vyzvědače druhé světové války“.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Th%C3%BCmmel

https://www.frews.cz/paul-thummel-svudny-agent-ktery-varoval-cechoslovaky-pred-obsazenim-zeme/

https://www.fronta.cz/agent-a-54-superspion-nebo-nebezpecny-dubler

https://www.armyweb.cz/clanek/paul-thummel-nejlepsi-dvojity-agent-2-svetove-valky-ktery-pomahal-i-ceskoslovensku

https://temata.rozhlas.cz/agent-a-54-nejlepsi-spion-druhe-svetove-valky-pracoval-pro-ceskoslovenskou-8154250