Článek
Byly jí čtyři roky, když se rodiče přestěhovali do Tennessee. Otec prodával pojištění, maminka byla zdravotní sestra a jedinou dceru vedli ke slušnosti a víře. Jenže Estelle toužila po světě – a svět dospělých ji lákal víc než panenky.
Ve svých patnácti letech se vzepřela rodičům a provdala se za prvního chlapce, který jí slíbil útěk z nudy. Jmenoval se Noble Herman Stephens a živil se jako elektrikář. Záhy však přišlo vystřízlivění: Estelle otěhotněla, v šestnácti porodila syna Andrewa a manželství se začalo hroutit pod tíhou nezralosti obou teenagerů.
U soudu později uvedla, že s Nobleem zažila „psychické krutosti“, a ještě než oslavila plnoletost, byla rozvedenou matkou samoživitelkou. Bolest brzkého rozvodu si v sobě ponesla celý život – vybudovala kolem srdce ochranný val a nikdy už neuvěřila, že by manželství mohlo dopadnout dobře.
Když zůstala sama s malým synkem, mohl její život skončit. Místo toho však v sobě objevila ohromnou sílu. Nastoupila do večerní školy, aby vůbec dokončila střední vzdělání, ve dne pracovala jako prodavačka a každou volnou chvilku věnovala snu, který se zrodil nenápadně jednoho podzimního večera.
Na prknech školního divadla v Memphisu stanula osmnáctiletá Estelle v inscenaci Bus Stop. Zatuchlou aulu tenkrát zaplnil potlesk a druhý den místní list Memphis Press-Scimitar vychválil výkon neznámé dívky do nebes. V tom jediném okamžiku se zrodila nová touha: stát se herečkou – opravdovou hvězdou.
Útěk do říše snů
Roku 1958 se mladá maminka rozhodla riskovat vše. Zabalila pár kufrů a vydala se do Hollywoodu, nechat za sebou maloměstské pomluvy i bolest rozvodu. Synka Andrewa musela prozatím svěřit do péče rodičů v Memphisu – s těžkým srdcem, ale odhodlaná prorazit.
Začátky v továrně na sny byly drsné. Estelle zjistila, že filmová studia jsou plná krásných dívek lačných příležitostí. Štěstí se na ni usmálo hned zkraje: podepsala smlouvu s 20th Century Fox a dostala drobnou roličku ve filmovém muzikálu Řekni mi, že mě miluješ (1959) po boku legendárního Binga Crosbyho.
Přesto nezůstala bez povšimnutí – za těch pár vteřin na plátně dokonce získala Zlatý glóbus pro objev roku.
Její kariéra však málem skončila dřív, než stihla doopravdy začít. Studio Fox po půl roce zrušil její smlouvu a dvacetiletá herečka rázem zůstala bez práce i bez prostředků. Byla to noční můra – v cizím velkoměstě, bez peněz, s dítětem daleko u prarodičů.
Estelle, nyní už vystupující pod uměleckým jménem Stella Stevensová (příjmení si lehce upravila, protože „Stephens“ všichni komolili), se ocitla na křižovatce osudu. Co teď? Vrátit se pokořeně do Memphisu, nebo zariskovat a zkusit využít svou největší zbraň – krásu?
Vzpomněla si na nabídku, kterou jí v té době udělal jeden fotograf: „Pět tisíc dolarů za pár aktů pro Playboy.“ Pro ctižádostivou herečku s prázdnou kapsou to byla závratná suma. Stella váhala.
Vždyť její tvář – a teď i tělo – by najednou viděly miliony cizích lidí. Jenže v sázce bylo víc: měla dítě, které musela uživit, a Hollywood byl nemilosrdný k neúspěšným. Nakonec souhlasila. Před objektivem slavného magazínu stanula jako nalíčená sexbomba – spoře oděná v erotických pózách. Svědomí tišila tím, že jde o dočasnou oběť. A když se v lednu 1960 objevila její fotografie jako Playmate měsíce, stal se přesně ten efekt, ve který doufala: jméno Stella Stevens najednou znal celá Amerika, tedy aspoň ta mužská.
Cena za slávu
„Když vás deset milionů lidí vidí nahou v časopise a aspoň polovina z nich si zapamatuje jméno, je to reklama, jakou si za peníze nekoupíte,“ říkala tehdy hořkosladce. Díky Playboyi získala další filmovou smlouvu – tentokrát s Paramount Pictures – a slavný producent Hal Wallis jí přislíbil roli ve filmu s Montgomerym Cliftem výměnou za účast ve „veselohře“ s Elvisem Presleym.
plakát k filmu Girls! Girls! Girls!
Stella souhlasila, netušíc, do čeho jde. Girls! Girls! Girls! (1962) byla nenáročná plážová komedie. Mladá herečka v ní hrála jednu z dívek obletujících Elvise – prostinkou dekoraci vedle hlavní hvězdy. Na place prožila ponížení a vztek.
Režisér Norman Taurog na ni před celým štábem ječel kvůli maličkému zpoždění, Elvis Presley na natáčení v Honolulu chodil podle jejího svědectví permanentně opilý tropickým punčem a chlubil se jí svým „biblionem“ – sešitkem plným fotek všemožných tabletek, které užíval.
Stella nechápala, co se to s jejím snem stát se uznávanou herečkou děje. „Bylo to jen šest dní natáčení, ale byly nejhorší v mém životě,“ vzpomínala později. Po premiéře film odmítla vůbec vidět.
Vytoužený „vážný“ projekt s Monty Cliftem se navíc nekonal – slavný herec mezitím zemřel. Stella dostala místo toho roli v dramatu Příliš pozdní blues (1961) Johna Cassavetese, kde ztvárnila talentovanou zpěvačku, která ze zoufalství upadne do prostituce. Ukázala tam, že umí víc než jen hezky stát před kamerou.
Kritikové její výkon chválili a Stella se do Cassavetese přímo zamilovala – tedy do jeho metody a uměleckého zápalu. Doufala, že s ním natočí další filmy po boku jeho múzy Geny Rowlandsové. Jenže Hollywood měl s blond kráskou jiné plány. Její telefon zvonil, ale producenti chtěli především „tu sexy Stevensovou“ do komedií a nenáročných rolí.
Na začátku šedesátých let patřila k nejfotografovanějším ženám světa. Její tvář – plavé vlasy, jiskřivé modré oči, nevinně plné rty – zdobila obálky časopisů i skříňky amerických vojáků. Byla hvězdou zlatého věku, kdy se v klubech v Los Angeles kouřily doutníky a na večírky jezdilo kabrioletem. Stella to milovala i nenáviděla zároveň.
Užívala si společnost slavných mužů své éry – po boku Deana Martina, Elvise, Glenna Forda či Jerryho Lewise se objevovala ve filmech i na fotografiích v lepších magazínech. Zároveň však cítila, že jako herečka strádá. Každý další scénář ji utvrzoval v hrůzné pravdě: chtěli ji hlavně svlékat, nechat ji kroutit se v titěrných kostýmech a házet koketní úsměvy.
Přesto dokázala do povrchních rolí vnést kus svého důvtipu a humoru. Roku 1963 zazářila v bláznivé komedii Zamilovaný profesor po boku Jerryho Lewise. Jako půvabná studentka Stella Purdyová tu nejprve nevěřícně pozoruje svého mentora, jak se mění v nestoudného svůdníka Buddyho Lovea – a nakonec mu vpálí do tváře památnou hlášku: „Milovat sám sebe je začátek celoživotní romance – a když se tak na vás dívám, vím, že vy dva spolu budete velmi šťastní.“
plakát k filmu Zamilovaný profesor
Publikum se smálo a kritici uznali, že v kombinaci krásy a komediálního talentu je Stella výjimečná.
Jenže ani takové uznání ji nedokázalo vyvázat z cejchu „Playboy krásky“. Škatulka sexbomby se stala požehnáním i prokletím její kariéry. V roce 1974 se dokonce rozhodla veřejně bojovat proti obrazu, který ji proslavil: zažalovala vydavatelství Playboy i Hugha Hefnera osobně.
Tvrdila, že časopis nadále tiskne její lechtivé fotografie bez svolení a v „ponižujících souvislostech“, kvůli čemuž přichází o seriózní role. Soud její žalobu smetl ze stolu.
Přesto se znovu a znovu vracela k nahotě jako ke snadnému prostředku upoutat pozornost v obrovské konkurenci Hollywoodu.
Válka o syna
Jak trpkou daň si vyžádal „život sexsymbolu“, nejlépe ukazuje příběh, který se odehrál mimo kamery. Stella přivedla roku 1955 na svět syna Andrewa a nikdy se nevzdala touhy být mu dobrou matkou – i když ji herecká dráha donutila nechat ho u prarodičů.
Koncem 50. let, když odjela do Kalifornie, to její exmanžel bral jako únos. Následovala ostudná tahanice po soudech: národem proběhla senzační zpráva o hollywoodské hvězdičce, která bere synka do Hollywoodu, zatímco otec bojuje, aby dítě vyrůstalo v „normálním“ prostředí.
Všichni do toho měli co mluvit. Ve skutečnosti nechala Stella Andrewa v bezpečí rodiny, zatímco budovala zázemí, a bývalý manžel situaci využil, aby ji zdiskreditoval. Nakonec se roku 1961 dočkala vítězství – získala syna do své péče. Přestěhovala malého Andrewa k sobě do Los Angeles a snažila se skloubit roli matky a filmové hvězdy.
Nebylo to snadné: roky, kdy s ním nemohla být, už nevrátila. Andrew Stevens později přiznal, že dětství s krásnou a věčně zaneprázdněnou matkou bylo nekonvenční. Ale miloval ji, inspirovala ho. Sám se stal úspěšným hercem, režisérem a producentem..
Láska v Hollywoodu
Osobní život Stelly Stevensové byl plný zvratů – zprvu připomínal bouřlivý román plný milostných epizod a zklamání. Mladá kráska z Memphisu samozřejmě přitahovala nápadníky jako světlo noční můry.
V bulvárních rubrikách její jméno figurovalo po boku známých mužů: psalo se o fotbalové hvězdě, o bohatém podnikateli z Filadelfie, spekulovalo se, který filmový režisér s ní tráví večery. Stella se však nikdy znovu neprovdala. Pokaždé, když vztah začal být vážný, zarazila se – jako by slyšela ozvěnu vlastního slibu, že nedovolí, aby jí někdo znovu ublížil tak jako v mládí.
A přece skutečná láska přišla, když ji nejméně čekala. Psal se rok 1983 a Stella právě pracovně pobývala v New Yorku kvůli natáčení laciného hudebního filmu Rock and Roll Hotel. V jednom nahrávacím studiu si povídala s nenápadným, plešatějícím kytaristou, který připravoval soundtrack.
Jmenoval se Bob Kulick, byl o 15 let mladší, vtipný a pohotový. Zcela propadl jejímu kouzlu. 14 měsíců. Ano, tak dlouho trvalo, než se z jejich prvního hovoru stal skutečný vztah. Stella si ho nejprve držela od těla – zdvořile, ale odměřeně. Psali si dopisy, vyměňovali drobné dárky, a teprve po roce ho pozvala na Den díkůvzdání do Los Angeles. Bob Kulick už pak vedle ní zůstal – nejen přes sváteční víkend, ale následujících 37 let.
Stella si vedle rockera, který hrával s Kiss nebo Meat Loafem, užívala nevázané hudební prostředí. Společně sdíleli dům v Beverly Hills, který si Stella pořídila už v polovině 60. let v čase největší slávy. Ona vedle něj rozkvetla. Manželství záměrně vynechali; papír nepotřebovali. Pouto měli i bez něj pevné.
V kůži „vyhaslé“ hvězdy
Zatímco v soukromí našla klid, profesně se Stella musela smířit s pomalým pozvolným soumrakem. Od poloviny 70. let už nedostávala velké role na stříbrném plátně – z mladistvé „kočky“ se ve zrychleném světě Hollywoodu stala starší elegantní dáma, pro níž jakoby nebylo místa.
Továrna na sny mlčky odsouvá stárnoucí krásky stranou – a Stella to pocítila. Ještě zazářila ve slavném katastrofickém trháku Dobrodružství Poseidonu (1972) jako prostořeká Linda Rogoová, bývalá pouliční prostitutka vdaná za drsného policajta (Ernest Borgnine). Na konci filmu její postava obětuje život, aby manžela zachránila – a ve vteřině zmizí pod hladinou. Podobně symbolicky jako Linda z Poseidonu zmizela i Stella Stevensová z velkých kin.
Neznamená to však, že by zahálela. Naopak. Zářila dál – jen jinde a jinak. Stala se hvězdou televizních seriálů a filmů, které v 80. letech ovládly obrazovky. Objevila se snad v každém populárním pořadu té doby: od Lodi lásky přes Magnum, P.I. až po To je vražda, napsala.
Největší výraznou televizní rolí se stala bordelmamá Lute-Mae v seriálu Flamingo Road, kde zužitkovala svůj smysl pro nadsázku: „Jsem zkrátka pořád obsazovaná jako lehká děva. Ale nevadí mi to – kdo jiný si může užívat nádherné garderoby, peří a šperky?“ komentovala to smířlivě.
V roce 1979 natočila dokument Americká hrdinka o výjimečných ženách, ale nenašla pro něj distributora. O deset let později režírovala nízkorozpočtovou komedii Ranč, kam obsadila svého syna Andrewa. Film o luxusním nevěstinci se ztratil kdesi v zapomnění videodistribuce – a Stella získala jen hořké ponaučení, že prorazit jako režisérka je brlmi obtížné.
V roce 1999 vydala knihu Razzle Dazzle, skandální románový „sexy“ průřez showbyznysem 60., 70. a 80. let, který byl jasně inspirován jejím vlastním životem. Upřímně už se netajila tím, že image svůdnice ji sice živila, ale také omezovala. Pochopila, že pro mnohé diváky i producenty zůstane navždy onou blonďatou kráskou z Playboye – a že to je úděl, kterého se nelze úplně zbavit.
Na sklonku života ji potkala nemoc, které se obávala nejvíc: Alzheimerova choroba. Roku 2016 prodala s Bobem svůj milovaný dům v Beverly Hills a odstěhovala se do pečovatelského zařízení. Partner ji tam dennodenně navštěvoval, dokud sám v roce 2020 nezemřel. Stella ho už ale tou dobou možná ani nepoznávala. Její syn Andrew se stal jejím opatrovníkem a dohlížel, aby měla pohodlí a klid. A tak se stalo, že 17. února 2023 ve věku 84 let Stella Stevensová navždy odešla.
Zdroje:
https://zeny.iprima.cz/svet-se-louci-s-krasnou-stellou-stevens-hrala-po-boku-elvise-skatulka-sexbomby-ji-vadila-201036
https://people.com/movies/stella-stevens-dies-at-84/
https://www.whosdatedwho.com/dating/stella-stevens-and-bob-kulich
https://michaelgankerich.wordpress.com/2013/01/07/from-hookers-to-grannies-an-interview-with-stella-stevens/
https://www.latimes.com/business/realestate/hot-property/la-fi-hotprop-stella-stevens-20150316-story.html
https://deadline.com/2023/02/stella-stevens-dead-dies-poseidon-adventure-nutty-professor-1235264894/
https://brightlightsfilm.com/the-ballad-of-stella-stevens-an-interview/
https://web.archive.org/web/20120121105733/http://www.memphismagazine.com/Blogs/Ask-Vance/January-2012/Meet-Stella-Stevens-Before-She-Became-Stella-Stevens/
https://cinemascholars.com/scholars-spotlight-stella-stevens/
https://en.wikipedia.org/wiki/Stella_Stevens
