Povodeň, mráz i bojkot Němců. Přesto byla jubilejní zemská výstava roku 1891 famózním úspěchem

Jubilejní zemská výstava roku 1891 nebyla jen pouhou přehlídkou; byla logickým a oslnivým vyvrcholením dlouhých dekád národního obrození.

Po otevření Národního divadla, chrámu české kultury, a Národního muzea, svatostánku historie a vědy, chyběl třetí, neméně důležitý vrchol: důkaz hospodářského, technického a podnikatelského úspěchu. Výstava se stala tímto důkazem.

Inspirace přišla ze zahraničí, z velkých světových výstav v Londýně (1851) a zejména v Paříži (1889), které se staly místem pro demonstraci národní síly a pokroku. Pražská akce byla koncipována jako oslava stého výročí první průmyslové výstavy, která se konala v Klementinu roku 1791 u příležitosti korunovace Leopolda II..

Uspořádání výstavy se nerodilo v klidné době. Rakousko-Uhersko konce 19. století bylo zmítáno národnostními třenicemi a české země nebyly výjimkou. Vzduch byl prosycen napětím mezi rostoucí českou střední třídou a zavedenou německy mluvící elitou, které soupeřily o nadvládu ve společnosti.

Původně byla výstava plánována jako „všeobecná zemská“, tedy společný podnik českých i německých podnikatelů z celého království. Němečtí průmyslníci však v akci správně vytušili projev sílícího českého nacionalismu. Cítili se ohroženi a rozhodli se výstavu bojkotovat, přičemž ji posměšně označovali za „bubenečský jarmark“. Doufali, že bez jejich účasti, která představovala značnou část průmyslového kapitálu země, projekt zkrachuje a odhalí českou neschopnost.

Stal se však pravý opak. Organizační úsilí, v jehož čele stály osobnosti jako předseda výkonného výboru Karel Max hrabě Zedtwitz nebo předseda pražské obchodní komory Bohumil Bondy, bylo obrovské.

Schválený rozpočet přesahoval 1,1 milionu zlatých. Na tu dobu ohromné peníze. Přípravy však postihla katastrofa. V září 1890 se rozvodněná Vltava vylila z břehů a zatopila dvě třetiny staveniště. Proud vody byl tak silný, že strhl čtyři oblouky rozestavěné ocelové konstrukce Průmyslového paláce. Po povodni následovaly kruté mrazy, které ještě více komplikovaly práce na stavbě.

Ústřední dominantou a srdcem celé výstavy měl být Průmyslový palác, monumentální stavba, která sama o sobě byla nejvýmluvnějším exponátem.

Palác, navržený architektem Bedřichem Münzbergerem s klíčovým přispěním inženýra Františka Prášila, který navrhnul ocelovou kostru, byl na české poměry revoluční.

Původní Münzbergerův návrh počítal s tradiční zděnou stavbou, ale pod vlivem mladších architektů, okouzlených pařížskou Světovou výstavou a jejími železnými konstrukcemi, vznikl nakonec odvážný hybrid. Stavba spojovala moderní, lehkou a prosklenou ocelovou konstrukci s masivními kamennými fasádami ve stylu neobaroka a neorenesance.

Železná konstrukce o váze 800 tun byla smontována 150 dělníky za pouhých pět měsíců, a to v extrémně nepříznivých povětrnostních podmínkách po povodni.

Uvnitř paláce se návštěvníkům naskytla přehlídka hospodářské síly českých zemí. Expozice zahrnovaly těžký průmysl jako strojírenství a hornictví, ale také odvětví, v nichž české země vynikaly: sklářství, keramiku, textilní výrobu a především cukrovarnictví.

Právě cukr byl typicky českým průmyslem, který využíval domácí technologie, byl financován českým kapitálem a představoval významný zdroj národního bohatství a exportní artikl.

Pokud měl Průmyslový palác ocelové srdce, pak duší výstavy byla bezpochyby elektřina. A jejím ztělesněním nebyl nikdo jiný než František Křižík, geniální vynálezce a podnikatel, právem nazývaný „český Edison“.

Největší senzací a každovečerním magnetem pro davy byla Křižíkova světelná fontána. Jednalo se o technicky nesmírně důmyslné dílo. V bazénu o rozměrech 25 na 45 metrů bylo instalováno přes dva kilometry potrubí s téměř 3 000 tryskami, které pohánělo 49 čerpadel.

Na dně bylo původně umístěno padesát barevných reflektorů, jejichž světlo procházelo skrze proudící vodu a vytvářelo dechberoucí efekty. Celé zařízení, poháněné Křižíkovými dynamy a parním strojem, bylo na svou dobu mimořádně složité a efektivní – voda se každý den přečerpávala a znovu využívala.

Křižíkův génius se neomezil jen na fontánu. Jeho druhým velkým dílem byla první elektrická dráha v Praze, která vedla z Letné přímo k branám výstaviště.

Příběh Petřínské rozhledny začal v Paříži. Členové nově založeného Klubu českých turistů navštívili v roce 1889 Světovou výstavu a byli uchváceni Eiffelovou věží. Zrodila se myšlenka postavit podobnou, i když skromnější, dominantu v Praze jako součást nadcházející Jubilejní výstavy.

Projekt byl pozoruhodným příkladem občanské iniciativy. Nebyl řízen státem, ale právě spolkem nadšenců, kteří založili Družstvo pro výstavbu rozhledny, sehnali potřebné finance a zorganizovali celou stavbu.

Realizace proběhla v neuvěřitelném tempu. Stavba podle návrhu architekta a předsedy klubu Vratislava Pasovského a inženýrů Českomoravské strojírny Františka Prášila a Julia Součka začala v březnu 1891 a již 2. července byla hotova. Slavnostně otevřena pro veřejnost byla 20. srpna 1891. Na 63,5 metru vysokou věž bylo spotřebováno 174 tun železa.

Věž se okamžitě stala novou dominantou Prahy, moderním protipólem historických věží Hradu a Starého Města. Aby byla snadno dostupná, byly zprovozněny dvě nové pozemní lanové dráhy – jedna na Petřín, druhá na Letnou. Petřínská lanovka byla zpočátku poháněna vodou, kdy se do horního vozu napustila voda, a ten svou vahou vytáhl spodní vůz nahoru a byla později elektrifikována.

Jedním z nejvýraznějších exponátů byla takzvaná „Česká chalupa“. Nebyla to skutečná stavba přenesená z venkova, ale idealizovaný model, navržený architektem Antonínem Wiehlem podle vzorů lidové architektury z Turnovska a dalších regionů.

Její koncepci vytvořil výbor složený z předních osobností, jako byli spisovatel Alois Jirásek či etnograf Jan Koula. Interiér byl pečlivě naaranžován z darovaných a zapůjčených předmětů, aby představoval „autentický“ venkovský život – nechyběly malované truhly a především krojované figuríny, které byly pro návštěvníky mimořádně atraktivní.

Chalupa byla pečlivě vytvořeným dílem, které mělo evokovat pocit sdíleného, nadčasového dědictví. O tom, jaký byl rozdíl mezi tímto ideálem a realitou, svědčí dobová zpráva, podle níž někteří skuteční venkované nechápavě hleděli na vystavené „harampádí, které jsme u nás už dávno všechno zahodili“.

Každá velká událost má své dramatické momenty, které se zapíší do paměti. Pro Jubilejní výstavu to byl bezpochyby pád balonu Kysibelka. Na počátku byl pochybný balon, ušitý narychlo z nekvalitní látky, která propouštěla plyn. Pro svůj nepravidelný tvar si od Pražanů vysloužil posměšné přezdívky jako „hruška“ nebo „žížala“.

Jeho provozovatel, „kapitán“ Maxmilian Wolff, který se sám prohlásil za vzduchoplavce, v den prvního volného letu prozíravě zůstal na zemi a do koše místo sebe nechal nastoupit nezkušenou posádku v čele s nadporučíkem Vilémem Vondruškou.

Za jásotu tisíců diváků se balon vznesl. Vystoupal však příliš vysoko. Nebyl konstruován pro volný let. Ve výšce téměř 800 metrů chatrná tkanina nevydržela a s hlasitým třesknutím praskla. Následoval pád, který však jako zázrakem neskončil tragicky. Posádka dopadla na střechu nedaleké továrny a vyvázla bez zranění. Celá událost byla tak populární, že byla okamžitě zvěčněna v kramářské písni.

Jubilejní zemská výstava, která trvala 156 dní od 15. května do 18. října 1891, byla fenomenálním úspěchem. Navštívilo ji přes dva a půl milionu lidí, což bylo na tehdejší dobu ohromující číslo. Dobový tisk ji oslavoval jako přehlídku „veškerého bohatství českého nadání a práce“.

Nejhlubší dopad výstavy byl však psychologický. Poskytla českému národu obrovskou dávku sebevědomí. Přesvědčivě dokázala jeho hospodářskou a technologickou zdatnost a rozptýlila jakékoli přetrvávající pocity méněcennosti či „nedůvěry ve vlastní schopnosti a síly“.

Zdroje:

https://historie.lusa.cz/stoleti-pary-a-elektriny/zemska-jubilejni-vystava/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jubilejn%C3%AD_zemsk%C3%A1_v%C3%BDstava_v_Praze_1891

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFmyslov%C3%BD_pal%C3%A1c

https://nasregion.cz/jubilejni-zemska-vystava-1891-veskere-bohatstvi-ceskeho-nadani-a-prace-204211/

https://plzen.rozhlas.cz/zemska-jubilejni-vystava-se-konala-prave-pred-130-lety-8492088

https://edu.ceskatelevize.cz/video/3611-frantisek-krizik-a-zemska-jubilejni-vystava

https://radiozurnal.rozhlas.cz/petrinska-rozhledna-slavi-130-let-prezila-obe-valky-a-dnes-slavnostne-sviti-nad-8447901