Článek
Z nenápadného domku na Malostranském náměstí šlehají plameny. Nikdo tehdy netuší, že právě začíná nejničivější požár v dějinách Prahy, ohnivé peklo, jež pohltí Malou Stranu a vyšplhá i na Pražský hrad.
Jiskra, která zažehla peklo
Osudné ohnisko ničivého požáru se nacházelo v domě Na Baště na Malostranském náměstí, v místech dnešního paláce Smiřických. Ten podvečer tam řemeslníci pracovali na opravě střechy. Podle historiků byla příčinou nepozornost při manipulaci s ohněm – snad jiskra z pochodně – umocněná poryvy větru.
Stačila jediná chvilka a střecha začala tiše doutnat. Služebnictvo urozeného majitele domu, Ludvíka z Gutštejna, si zprvu ničeho nevšimlo. Plamínky se ale rychle rozšířily po vysušeném trámoví a záhy vyšlehly z krovu ven. Nádeníci ze sousedství spatřili rudou záři a okamžitě běželi varovat čeleď v domě Na Baště. Jenže sloužící nevěřícně zavřeli dveře před poplašenými pokrývači.
Teprve když už byl podkrovní byt v jednom ohni, uvědomili si lidé pana z Gutštejna hrozivé nebezpečí. Pozdě, ale přece vpustili sousedy dovnitř a společně se pokusili oheň uhasit. Nastal zoufalý boj: létaly vědra vody, lokajové a řemeslníci běhali s džbery a snažili se oheň zkrotit.
Ohnivý živel však nabírá každou vteřinou na síle – žár je nesnesitelný a plameny už olizují i sousední domy. Když oheň přeskočil do maštale plné suché slámy ve dvoře, přišla katastrofa. Stoh slámy se vznítil jako pochodeň a v mžiku vyšlehl obrovský plamen.
Rozpálený žár vyrazil okna, praskající dřevo a jiskry létají vzduchem. Odtud už plameny nikdo nezastaví. Služebnictvo propadá panice a bere nohy na ramena – prchá z hořícího domu do ulic, i dobrovolní hašiči z řad sousedů musejí ustoupit před ohnivou smrští.
Oheň pohlcuje Malou Stranu
Vítr rychle roznáší ohnivé jazyky po Malostranském náměstí a přilehlých ulicích. Dřevěné štíty domů se vzňaly jeden po druhém jako suché fakule. Lidé v sousedství vybíhají ze svých domovů jen s tím nejnutnějším, mnozí bosí a v nočních košilích.
Matky cloumají dětmi, křičí se na blízké – hoří, zachraň se kdo můžeš! Netrvá ani půl hodiny a celé náměstí se proměnilo v ohnivé inferno. Plameny šlehají vysoko k nebi a černý dým dusí vše živé v okolí. Ozývá se praskot trámů a z dálky zvony bijí na poplach. Marně – Malá Strana tonula v moři plamenů.
Úzké uličky Malé Strany fungovaly jako komín, kterým se běsnící živel tlačil dál. Oheň postupoval vzhůru k Hradčanům: od domu k domu, střechu po střeše. Co nespolkly plameny, to udusil kouř a žár. Kamenné zdi praskají a malostranské domy se hroutí jeden za druhým.
Zoufalí obyvatelé se snaží zachránit alespoň holé životy – v nastalém chaosu se na ulicích tlačí davy plačících lidí, kteří se prodírají pryč z dosahu požáru. Služebné táhnou vyděšené děti za ruce, řemeslníci se snaží vynést z dílen aspoň truhlice s nářadím, měšťané zmatkují, co popadnout dřív. Někteří utíkají s ranci na zádech, v nichž nesou cennosti nebo rodinné památky, jiní v šoku jen nečinně přihlížejí, jak jim dům mizí v plamenech. Panika zachvátila Malou Stranu stejně rychle jako oheň sám.
Během pár desítek minut lehla popelem většina Malé Strany. Z celkových asi dvou stovek domů jich dvě třetiny shořely na uhel. Celé bloky budov se proměnily v doutnající trosky a žhavé uhlíky poletovaly vzduchem. Popel vířil ulicemi jako šedivá mlha. Mohutný požár byl viditelný i z druhého břehu Vltavy – obyvatelé Starého Města nevěřícně sledovali rudou zář nad hradem a slyšeli zdáli zoufalý křik. Malá Strana hořela jako obrovská pochodeň, jež ozařovala noční oblohu.
Oheň šplhá na Pražský hrad
Zkáza tím ale neskončila. Rozžhavené saze a jiskry unášené větrem totiž dopadly i na opevnění Pražského hradu. K nebi šlehající plameny přeskočily z malostranských domů na suchou trávu hradních valů a odtud k prvním stavením na Hradčanech. Zanedlouho se oheň rozšířil i do samotného hradu – srdce českého království zachvátily plameny.
V tu chvíli se z požáru stala skutečná apokalypsa. Hořící střechy osvětlily siluetu Hradu děsivým rudým světlem. Jak píše očitý kronikář Mikuláš Dačický z Heslova: „Vyhořel Pražský hrad celý, všechny kostely, roztavily se zvony, shořely i hrobové svatých a další drahé věci, shořely také zemské desky a všechna stavení kromě Černé věže a věže Daliborka.“
Tato slova nejsou žádnou nadsázkou – plameny tehdy pohltily téměř celý areál Hradu. Zkáze neušel chrám svatého Víta, jehož dřevěný krov se zřítil a rozpálené kostelní zvony se skutečně roztavily žárem. Hořely kláštery, kostely i královský palác. Dokonce i masivní kamenné zdi kaple Všech svatých tlakem povolily a klenba se propadla; padající sutiny zvedly gejzír jisker a kouře.
Oheň těžce poškodil také nový Vladislavský sál a přilehlé Ludvíkovo křídlo paláce – pyšné štíhlé střechy z cínového plechu, jimiž se Hrad pyšnil, se zhroutily a rozžhavený kov stékal po kamenech. Celý Pražský hrad byl během pár hodin k nepoznání – místo královské rezidence zůstalo spáleniště poseté troskami.
Hradčanské obytné domy i paláce šlechticů dopadly podobně jako Malá Strana. Když se ohnivé běsnění konečně zastavilo, leželo v troskách i 42 domů na Hradčanech. Zkáza byla absolutní: co neshořelo, to bylo těžce poškozeno kouřem a žárem. Nad celým levým břehem Prahy se vznášel dusivý zápach spáleného dřeva, tkanin a vápna.
Po třech hodinách nezbylo z nádherných čtvrtí nic než hromady doutnajících trosek. Pražský hrad utrpěl ránu, jakou nepamatoval – z královských komnat zbyl vyhořelý rám, honosné sály byly zasypány sutí a popelem. Malostranské náměstí, ještě včera plné života, se proměnilo v spálenou pláň posetou komíny a zkroucenými železnými mřížemi. Oheň byl tak intenzivní, že místy roztavil i kovové součásti staveb a rozpálil kámen do růžova.
Ráno 3. června 1541 odhalilo rozsah tragédie. Desítky rodin přišly o střechu nad hlavou – mnoho lidí bloudilo ulicemi v slzách, hledajíce své blízké a zbytky majetku. Z trosek byly vynášeny ohořelé lidské ostatky. Při katastrofě zemřely odhadem několik desítek osob – kronikáři uvádějí kolem padesáti obětí, které buď uhořely přímo, nebo podlehly zraněním a kouři.
Mnozí zahynuli v plamenech, když se zřítily hořící stropy či uvázli v pastích úzkých uliček. Těla byla k nepoznání ohořelá; v řadě domů později nalezli zuhelnatělé postavy lidí, kteří nestihli utéct. Požár zanechal hlubokou jizvu v paměti Pražanů – nic srovnatelného město do té doby nezažilo. Hradčany a Malá Strana se ocitly v ruinách, stovky obyvatel zůstaly bez domova a oplakávaly své mrtvé. Pro celou Prahu to byl šok a smutek; během jediné noci zmizela velká část historického města i s jeho poklady.
Ztráta paměti národa
Požár nepřinesl jen hmotné škody a ztráty na životech, ale způsobil také nenahraditelnou ránu české historii a právu. V plamenech na Pražském hradě totiž lehly popelem Zemské desky – středověké knihy a archivy, které obsahovaly veškeré zemské zákony, soudní verdikty a záznamy o majetkových právech šlechty. Tyto mohutné svazky uložené ve speciálních komnatách hned vedle Vladislavského sálu představovaly pilíř právního řádu Českého království.
Každá důležitá transakce, každé dědické řízení či prodej panství byl zapsán právě do Zemských desek. Když však toho osudného večera oheň zachvátil hradní kancelář, proměnil staletí pečlivě vedených záznamů v prach a popel. Shořely všechny řady Zemských desek, včetně listin sahajících hluboko do středověku – celá právní paměť země zmizela během pár hodin. Dochoval se prý jen jediný svazek, který měl náhodou mimo hrad jeden úředník vypůjčen; vše ostatní plameny nenávratně zničily.
Ztráta Zemských desek byla naprosto fatální. Znamenala chaos v držení šlechtických statků a práv – najednou chyběly oficiální důkazy o tom, komu patří jaký hrad či panství, jaké jsou hranice pozemků, kdo komu dluží či jaká privilegia byla udělena. Král Ferdinand I. a zemský sněm museli urychleně zajistit obnovení zemských knih. Ještě koncem roku 1541 vznikl provizorní nový archiv a započalo mravenčí dílo: rekonstrukce spálených záznamů. Šlechtici byli vyzváni, aby předložili své dochované listiny, svědkové u soudu dosvědčovali z paměti staré zápisy a nové desky se opisovaly v několika kopiích, aby se podobná tragédie už nemohla opakovat.
Přesto se nikdy nepodařilo obnovit vše. Mnohé drobnější záznamy zmizely navždy a vznikly nejedny spory o majetek kvůli chybějícím důkazům. Historici dodnes litují nenahraditelných pramenů, jež v roce 1541 shořely – přišli jsme o obrovský kus písemné historie českého státu.
Obnova města
Říká se, že každé zlo je k něčemu dobré. Po ničivém požáru roku 1541 sice Praha oplakávala své mrtvé a odklízela sutiny, záhy se však ukázalo, že město vstane z popela v nové kráse. Středověká Malá Strana s těsnými uličkami a dřevěnou zástavbou byla z velké části pryč, a to otevřelo prostor pro modernější výstavbu. Král Ferdinand I. nechal Hrad i Malou Stranu obnovit ve stylu nastupující renesance.
Během následujících desetiletí vyrostly na spáleništích honosné paláce z kamene a cihel, které už se jen tak vznítit neměly. Místo úzkých gotických domků vznikly reprezentativní renesanční paláce s rozsáhlými dvory a zahradami. Praha na levém břehu Vltavy tím definitivně ztratila svůj středověký ráz – tragický požár tak paradoxně uspíšil příchod nové architektonické éry.
Jedním z prvních renesančních děl, která vynikla na obnovované Malé Straně, byl Letohrádek královny Anny v Královské zahradě; o něco později vyrostl i monumentální Valdštejnský palác. Hradčany a Malá Strana povstaly z popela větší a velkolepější než kdy dřív.
Město se poučilo i v prevenci požárů. Po oné hrůzné noci se zavedla nová bezpečnostní opatření: noční požární hlídky na věžích (například strážný noc co noc hlídkoval ve věži u sv. Mikuláše, aby včas zpozoroval oheň) a také stavební regulace – ulice vedoucí k řece musely zůstat částečně nezastavěné pro případné požární koridory.
Vyhořelé trosky byly odváženy na nedaleký ostrov Kampa, čímž se zvýšila jeho úroveň a později se i na Kampě začalo stavět. Obnova Malé Strany a Hradčan trvala dlouhá desetiletí, ale nakonec se podařilo proměnit spáleniště v nové, honosné čtvrti. Pražský hrad byl postupně opraven a dočkal se později i barokních úprav. Jizvy po ohni tak překryla nádhera renesance, byť tragédie roku 1541 zůstala navždy zapsána v dějinách města.
Zdroje:
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-volny-cas/397949/smutne-vyroci-male-strany-pred-475-lety-ji-pozar-spalil-na-uhel.html
https://badatele.net/nase-nejslavnejsi-pozary-kdyz-shorel-prazsky-hrad/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1r_Mal%C3%A9_Strany_a_Hrad%C4%8Dan
https://www.hiu.cas.cz/user_uploads/badatelum_i_verejnosti/pro_ucitele_dejepisu/2021_11_5_panelova_vystava_dod_stredovek/05_pozary_1.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1jkova_kronika
