Článek
Na klavíru byly kapky krve. Nahého muže, kterého policisté našli v domě v losangeleské čtvrti Laurel Canyon, prozradila pořezaná paže od rozbitého okna. Psal se rok 1974 a před strážníky nestál neznámý výtržník – byl to 37letý herec David Carradine, hvězda populárního televizního seriálu Kung Fu. Podle policejního hlášení bloudil po čtvrti pod vlivem psychedelické drogy bez šatů, vloupal se do sousedního domu a fyzicky napadl dvě mladé ženy.
Své oběti se prý zmateně ptal, jestli není čarodějnice. Když dorazila přivolaná policie, našla herce zpátky u něj doma – nahého, dezorientovaného a ve vlastních rozbitých dveřích. Incident nezůstal utajen. Carradine musel k soudu, kde posléze přiznal vinu za přečin výtržnictví výměnou za podmíněný trest. Z vážnějšího obvinění z napadení nakonec stíhán nebyl, nicméně jedna z poškozených žen ho zažalovala o odškodné v přepočtu přes milion dolarů. Spor se uzavřel mimosoudně: herec jí zaplatil dvacet tisíc.
Následky ale byly hlubší než jen finanční. Událost se propírala v tisku a zpětně se o ní mluvilo jako o momentu, kdy skončil jeden televizní fenomén. David Carradine později uznal, že „výlet“ z roku 1974 vážně poškodil jeho obraz i pověst seriálu Kung Fu. Někteří kolegové dokonce veřejně naznačovali, že tím sabotoval vlastní kariéru v nejlepším období. Jisté je, že televizní show o tuláckém mnichovi brzy poté skončila po třech řadách a 63 epizodách.
Sám Carradine byl tehdy vyčerpaný, nespokojený s poklesem kvality scénářů a toužil přejít od televize k filmu.
Hvězda seriálu Kung Fu
David Carradine přitom ještě dva roky před oním incidentem zažíval největší profesní úspěch. V roce 1972 dostal nečekanou nabídku zahrát si hlavní roli v televizním filmu o školeném mistrovi bojových umění ze šaolinského kláštera, který se v 19. století potuluje po Divokém západě. Projekt s názvem Kung Fu původně nevypadal jako jistý hit – kombinace westernu a východní filosofie byla na svou dobu neobvyklá a producenti na poslední chvíli hledali vhodného představitele.
Podle pozdějších svědectví zkoušeli řadu asijských i bělošských herců, ale žádný neodpovídal jejich představám. Padlo i jméno Bruce Lee, tehdy začínající hvězdy akčních filmů, který údajně přišel s podobným námětem. Nakonec ale roli získal právě Carradine – charismatický dlouhán s hereckou průpravou z divadla a tance, ovšem bez znalosti kung-fu. „Jakmile jsem si ten scénář přečetl, nadchl mě,“ vzpomínal později v memoárech. „Ale nevěřil jsem, že by něco takového mohlo fungovat v televizi.“
Carradine měl za sebou zatím jen menší filmové a televizní role, a tak nabídku přijal s nadšením. Televizní snímek Kung Fu odvysílala stanice ABC v premiéře na podzim 1972 a okamžitě z toho byl nečekaný úspěch. Diváky si okamžitě získal příběh Kwai Chang Caina – bývalého šaolinského mnicha a muže napůl čínského původu putujícího Amerikou – i nezvyklý mix akční podívané s východní filozofií. Na základě skvělého ohlasu dostal Kung Fu zelenou jako pravidelný seriál.
Carradine se přes noc stal hvězdou. Za svůj herecký výkon obdržel nominace na Zlatý glóbus a Emmy. Postava tichého mnicha, který mluví zvolna v hádankách a používá bojové umění jen v nevyhnutelném případě, zasáhla dobovou kulturu. Carradine sám se kvůli roli intenzivně věnoval tréninku kung-fu a dalších východoasijských bojových stylů.
Seriál se vysílal tři roky a v roce 1974 patřil k nejpopulárnějším pořadům americké televize. Třetí sezónu už ale provázely problémy: klesající sledovanost, střídání vysílacích časů a také rostoucí napětí mezi hlavním aktérem a producenty. Carradine nebyl spokojený a netajil se tím, že pokukuje po velké filmové roli.
V tomto ovzduší pak přišel v září 1974 onen veřejný skandál. Vedení stanice ABC čelilo nelichotivé publicitě a Kung Fu ukončilo – oficiálně kvůli uměleckým důvodům. David Carradine tak náhle ztratil svou životní roli, ale zároveň se mu otevřela cesta k vysněné kariéře ve filmu.
Od televize k filmu
V druhé polovině 70. let se Carradine soustředil na filmové nabídky. Krátce po konci Kung Fu si zahrál hlavní part v akční satirické sci-fi Death Race 2000 (1975), produkované legendou brakových filmů Rogerem Cormanem. Snímek se odehrával v dystopické budoucnosti a Carradine v něm coby maskovaný závodník suverénně ztvárnil antihrdinu jménem Frankenstein. I když Death Race 2000 byl spíše nízkorozpočtový trhák pro specifické publikum, pro herce to znamenalo odpoutání od televizní škatulky.
Ještě výraznější příležitost ale přišla vzápětí: režisér Hal Ashby ho obsadil do hlavní role životopisného dramatu Bound for Glory (1976). Carradine v něm ztvárnil amerického folkového písničkáře Woodyho Guthrieho a předvedl nečekaně civilní a herecky procítěný výkon. Film získal několik Oscarů (byť ne pro herce samotného) a Carradine si za roli Guthrieho vysloužil nominaci na Zlatý glóbus. Zdálo se, že přechod k velkému filmu zvládl úspěšně.
Jeho výrazná tvář i jméno však přesto zůstávaly spjaté hlavně s akčním žánrem a orientálními motivy, které ho proslavily. Koncem 70. let se Carradine stal reprezentantem tzv. béčkové kinematografie. Objevil se sice ještě v několika prestižních projektech – například ve westernové komedii The Long Riders (1980) po boku svých bratrů Keitha a Roberta Carradineových nebo v úspěšném televizním seriálu Sever a Jih (1985), kde ztvárnil zápornou postavu a získal za ni další nominaci na Zlatý glóbus – většinu rolí ale nacházel v levnějších akčních filmech.
Během 80. let a první poloviny 90. let hrál v množství snímků s bojovou tematikou či exotickým nádechem, často šlo rovnou na videotrh. Některé z nich svým názvem i stylem odkazovaly na jeho slavné období; například akční thriller Kung Fu: The Movie (1986) či několik pokračování filmové série Circle of Iron kombinující fantasy a bojová umění. Carradine v té době také propůjčoval hlas dokumentům a animovaným filmům a příležitostně režíroval.
Na počátku 90. let došlo ještě k jednomu návratu k mnichu z Kung Fu. V roce 1993 se Carradine znovu oblékl do mnišské róby v tv seriálu Kung Fu: Legenda pokračuje. Nejednalo se o přímý remake původního příběhu, ale volné pokračování: Carradine hrál potomka původního hrdiny, který v současnosti řeší detektivní případy. Nostalgický seriál vydržel čtyři sezóny a divácky slušně bodoval, zejména v zámoří. Carradine se díky němu na čas vrátil na televizní obrazovky.
Soukromě však jeho život zůstával nepoklidný. Několikrát se oženil a rozvedl, bojoval s občasnou závislostí na alkoholu a drogách a v Hollywoodu měl pověst excentrika. Přesto dál pracoval, i když především v drobnějších projektech. Koncem 90. let a na přelomu tisíciletí už to vypadalo, že David Carradine zůstane navždy připomínán hlavně jako televizní „mistr Kung Fu“ ze sedmdesátých let.
Návrat v Kill Bill
V roce 2003 se však Carradinovo jméno nečekaně objevilo znovu na plakátech velkofilmu. Režisér Quentin Tarantino ho obsadil do role titulního padoucha ve své dvoudílné poctě akčním filmům Kill Bill. Carradine ztvárnil postavu zákeřného zabijáka Billa přezdívaného „Zaříkávač hadů“, vůdce smrtícího dívčího komanda a muže, kterému se chce pomstít hlavní hrdinka (Uma Thurman). Tajemná figurka v pozadí filmu se naplno ukáže až ve druhém díle Kill Bill 2 (2004).
Carradine vdechl Billovi charismatický klid i hrozivou moudrost stárnoucího pistolníka. Pro mnohé mladší diváky šlo o první setkání s tímto hercem vůbec – a Carradine ve svých 67 letech dokázal, že nezapomněl hrát ani zacházet s mečem.
Kritici jeho výkon ocenili a po více než dvaceti letech mu vynesl další nominaci na Zlatý glóbus. Média psala o „velkém comebacku“ zapomenuté legendy. Sám Carradine v rozhovorech Tarantinovi veřejně děkoval, že mu vrátil kariéru na výsluní po dlouhé odmlce.
Později dokonce prohlásil, že v době, kdy mu režisér roli nabídl, byl bez stálé práce a musel žádat o podporu v nezaměstnanosti – o to větší prý byla jeho vděčnost za nečekanou druhou šanci. Kill Bill ve dvou částech celosvětově uspěl a Carradine se znovu objevil na červených kobercích filmových premiér. Navázat na tuto vzpruhu však nebylo snadné. Role Billa sice připomněla Hollywoodu jméno kdysi slavného herce, ale k nové smršti velkých nabídek nevedla.
Carradine se tak vrátil ke svému standardu: v letech po Kill Billovi opět často přijímal menší role v béčkových thrillerech, hororech či akčních snímcích. Občas se ukázal i v nezávislých filmech, hostoval v seriálech. Na žebříčku slávy už ale zůstal spíše v pozadí.
V roce 2008 se dokonce objevil v reklamách na telefonní seznam, což byl poněkud překvapivý krok pro filmovou hvězdu jeho formátu. Přesto i ve svých sedmdesáti letech nepřestával natáčet a přijímal každou hereckou příležitost. „Jsem pracant, který neodmítá roli,“ říkával o sobě. Tím spíš uvítal, když v roce 2009 dostal další šanci zahrát si hlavní postavu v celovečerním filmu – i když tentokrát skromnějšího ražení.
Poslední role v Bangkoku
Na jaře 2009 přiletěl David Carradine do thajského Bangkoku natáčet akční snímek Stretch. Měl v něm hrát amerického gangstera, který se zaplete s francouzskými drogovými dealery. Šlo o mezinárodní koprodukci menšího rozsahu, která se natáčela střídavě v Evropě a v Asii. V Bangkoku čekalo herce několik závěrečných dní filmování. Na place prý byl v pozitivní náladě a spolupracovníci později vzpomínali, že působil plný energie.
V noci ze 3. na 4. června 2009 si měl jít s částí filmového štábu po práci společně na večeři, ale na smluvenou schůzku už nedorazil. Druhý den ráno ho v luxusním hotelovém apartmá našla pokojská – bylo bohužel pozdě. Carradine byl mrtvý, nahý, s provazem omotaným kolem krku. Thajská policie nejprve pracovala s verzí sebevraždy, ale okolnosti v pokoji vyvolávaly i další otázky. Tělo se totiž nacházelo uvnitř skříně a provaz byl uvázán tak neobvykle, že se spekulovalo i o cizím zavinění.
K vyšetřování se připojili američtí agenti FBI a rodina nechala v USA provést druhou, nezávislou pitvu. Nakonec se z nejasné tragédie vynořil konkrétní závěr: smrt Davida Carradina byla nešťastná náhoda. Podle ohledání zemřel následkem dušení při riskantní erotické praktice, kterou patrně prováděl o samotě. Bylo mu 72 let. Šokující okolnosti hercova skonu se staly celosvětovou senzací a mnozí fanoušci či kolegové z branže je dodnes těžko chápou.
Carradineovi blízcí od počátku odmítali jakoukoli verzi o úmyslné sebevraždě – herec byl prý v dobrém rozpoložení, těšil se z práce a plánoval další projekty. Jeho poslední manželka dokonce úřady žalovala za nedostatečné zajištění bezpečnosti během natáčení. Objevovaly se i divoké teorie o „mstě tajného spolku“ či zločinu najatých prostitutek, žádné důkazy pro ně se však nenašly.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/David_Carradine
https://www.britannica.com/biography/David-Carradine
https://www.nytimes.com/1974/09/19/archives/david-carradine-arrested.html
https://abcnews.go.com/Entertainment/david-carradine-book-reveals-incest-murder-suspicions/story?id=11195652
https://www.infobae.com/entretenimiento/2024/06/03/david-carradine-la-leyenda-de-kung-fu-su-paseo-desnudo-por-hollywood-y-la-absurda-muerte-en-un-juego-sexual/
https://www.walkoffame.com/david-carradine/
https://www.slashfilm.com/1662997/quentin-tarantino-david-carradine-jobless-kill-bill-cast/
https://www.abebooks.com/book-search/title/endless-highway/autograph/author/david-carradine/
