Článek
Ve filmu Vesničko má středisková sedí u stolu jako předseda JZD Vojtěch Kalina. Má pracovní bundu, úřední starosti a před sebou lidi, které zná z každého dne. Řeší Otíka, Pávka, vesnici, družstvo a věci, které se v malé obci každý den objevují.
Mluví obyčejně, nedělá velká gesta a do Menzelova filmu přesně zapadne mezi Mariána Labudu, Rudolfa Hrušínského, Petra Čepka, Libuši Šafránkovou, Jana Hartla a Oldřicha Vlacha. Diváci si ho s tou rolí spojili tak silně, že ho dodnes často znají hlavně jako předsedu z Vesničky.
Přitom se k herectví dostal oklikou. Nebyl vystudovaný herec, nezačínal na konzervatoři ani na DAMU. V divadle nejdřív nosil věci, hlídal provoz, připravoval rekvizity a dělal práci, kterou publikum nevidí. Na jeviště a před kameru se dostal až potom.
Konferenciér u armádního souboru
Miloslav Štibich se narodil 25. srpna 1928 v Praze. Do profesionálního uměleckého prostředí se dostal v roce 1960 jako konferenciér Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Bylo mu přes třicet.
V roce 1966 přišel do pražského Činoherního klubu. Ne jako herecká posila do velkých rolí. Začínal zase v zákulisí. Dělal rekvizitáře, šéfa kulisáků a později inspicienta.
Činoherní klub v šedesátých letech nebyl obyčejná scéna. Vznikl v roce 1965 a rychle se kolem něj soustředili herci a režiséři, kteří změnili podobu pražského divadla. Ladislav Smoček, Jaroslav Vostrý, Jan Kačer, Pavel Landovský, Josef Somr, Jiří Kodet, Josef Abrhám a další.
Štibich postupně začal dostávat malé role. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystupoval také v autorských pořadech Jana Vodňanského a Petra Skoumala.
V Činoherním klubu se spřátelil s Josefem Abrhámem. Nebyla to jen kolegiální známost z jedné šatny. Abrhám na něj později vzpomínal jako na člověka, u kterého si mohl ověřovat, co na jevišti pustit mezi lidi a co už je moc.
Spojoval je také humor a jazz. Abrhám vzpomínal, že se na jevišti hecovali a nikdy nehráli všechno úplně stejně. U klavíru spolu prý dokázali řádit celé hodiny. Štibich mu potom nosil led na unavené prsty. Když Štibich zemřel, Abrhám mu ten jazz pustil u jeho rakve.
Před kamerou až ve zralém věku
Před kamerou se objevil poměrně pozdě. Jednou z prvních výraznějších filmových epizod pak byla role strážníka s píšťalkou ve filmu Lucie a zázraky z roku 1970. Bylo mu kolem čtyřicítky.
U jiných herců bývá v tom věku kariéra už pevně rozjetá. Štibich teprve začínal sbírat malé filmové postavy. Jenže jeho typ se českému filmu hodil. Kulatá tvář, zvláštní výraz, klidný hlas, trochu venkovský a trochu úřednický.
Jiří Menzel si ho všiml a začal ho obsazovat do svého světa. V roce 1976 hrál předsedu zemědělského družstva v Na samotě u lesa. Rodina Lavičkových v podání Zdeňka Svěráka a Daniely Kolářové si v komedii kupuje chalupu a naráží na venkovský svět, který se neřídí pražskou představou o víkendech na venkově.
Na začátku osmdesátých let přišly Postřižiny. Film podle Bohumila Hrabala se odehrává v pivovaru, kde se všechno točí kolem Francina, Maryšky, strýce Pepina, správní rady a světa, který voní sladovnou, pivem a komínem. Štibich hrál kovářského mistra Bernádka, člena správní rady pivovaru.
V témže období se objevoval i jinde. Ve Vrchní, prchni! hrál personalistu Bechyně. V Báječných mužích s klikou mechanika Reného Tuháčka. V Jára Cimrman, ležící, spící měl hned několik drobných poloh: sluhu, kulisáka u fukaru a komorníka.
V osmdesátých letech šel z filmu do filmu. V roce 1983 hrál ve Slavnostech sněženek Jelínka, v pohádce Tři veteráni rolníka, v Sestřičkách Fulínka a v Modrém z nebe zřízence v parku. V roce 1984 přišel dráb v pohádce S čerty nejsou žerty, školník v Rumburakovi, vedoucí holičství ve filmu Všichni mají talent a hodinář Matějka ve filmu Hele, on letí!
Vojta Kalina
Rok 1985 mu přinesl Vesničko má středisková a předsedu Vojtěcha Kalinu. Vedle toho hrál cukráře na trhu v Čarovném dědictví. O rok později se objevil jako listonoš v Ceně medu, vrátný akademie ve Smrti krásných srnců a závozník Beránek ve filmu Veselé Vánoce přejí chobotnice.
Štibicha rád neobsazoval jen Menzel. Brali ho i další režiséři. Karel Kachyňa mu dal roli Fulínka v Sestřičkách. Hynek Bočan ho obsazoval do televizních a filmových projektů. Karel Smyczek mu dal výraznější příležitosti ve filmech Sedm hladových a Nemocný bílý slon.
V Sedmi hladových z roku 1988 hrál správce Ducháče, zvaného Ducháček. V Nemocném bílém slonovi z roku 1989 místopředsedu okresního výboru pro kulturu Vršínka. Smyczek po jeho smrti říkal, že mu Štibich chybí při obsazování filmů.
Často pracoval i pro televizi. Česká televize ho dnes uvádí v řadě pořadů a inscenací: Bakaláři, Báječní muži s klikou, Dobří holubi se vracejí, Druhý dech, Hráči, Klauni a vlastenci, Konec starých časů, Milostivé léto, Sanitka nebo Vlak dětství a naděje.
Miloslav Štibich zemřel 22. července 1992 v Praze. Bylo mu třiašedesát let. Prodělal žlučníkový záchvat a musel na operaci. Z narkózy se už neprobral. Pro kolegy to byl šok.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/82053/miloslav-stibich
https://cinoherniklub.cz/magazin/11479/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/miloslav-stibich/
https://www.fdb.cz/osobnost/5428-miloslav-stibich
https://zeny.iprima.cz/miloslav-stibich-hvezda-vesnicko-ma-strediskova-byl-vrbou-josefa-abrhama-zemrel-nahle-410135
https://www.ahaonline.cz/clanek/laska-a-sex/63013/zname-tvare-neznane-osudy-miloslav-stibich-63-nahla-smrt-po-operaci.html
