Příběh, který oklamal svět: Co se skutečně stalo u jezera Anjikuni?

Slunce je jen bledou skvrnou na ocelově šedé obloze, jeho slabé světlo nedokáže zahřát zemi, která už dávno zkameněla mrazem. V této obrovské, lhostejné prázdnotě se každý zvuk zdá být cizí, každý pohyb odvážný. Je to místo, kde se člověk cítí nepatrný, pohlcený měřítkem, které přesahuje lidské chápání.

V této krajině se pohybuje osamělá postava. Je to Joe Labelle, zkušený lovec, muž zvyklý na drsné podmínky a hlubokou samotu severu. Pro něj není tato pustina nepřátelská; je to jeho živobytí, jeho svět. Míří k břehům jezera Anjikuni, k místu, které dobře zná.

Je to malá inuitská osada, ostrůvek tepla a společenství uprostřed mrazivé divočiny. Mnohokrát zde našel útočiště, sdílel jídlo a příběhy s lidmi, kteří tuto zemi nazývali domovem. Očekává kouř stoupající z komínů, štěkot psů a hlasy dětí hrajících si ve sněhu. Očekává život.

Ale jak se blíží, něco je špatně. Vzduch je příliš tichý. Žádný štěkot, žádné hlasy. Jediné, co slyší, je skřípání vlastních bot ve sněhu a kvílení větru. Z dálky vidí siluety stanů z tulení kůže, tmavé proti bílému pozadí. Vypadají neporušeně, stojí pevně proti náporům větru. Všechno se zdá být na svém místě, a přesto je to scéna naprosté pustoty.

Labelle volá, jeho hlas se nese nad zamrzlým jezerem a vrací se k němu jako prázdná ozvěna. Nikdo neodpovídá. Vstoupí do osady a jeho neklid se mění v mrazivý děs. Vesnice je prázdná. Zcela prázdná. Není tu ani stopa po boji, žádné známky spěšného odchodu. Jen ticho. V ten okamžik se rodí jedna z nejzáhadnějších legend kanadského severu. Kde jsou všichni lidé z vesnice u jezera Anjikuni?

Nebyla to scéna chaosu nebo násilí. Právě naopak. Byla to scéna zamrzlého okamžiku, jako by čas sám náhle ustal. V jednom ze stanů visel nad vyhaslým ohništěm kotlík s dušeným masem z karibu, nyní promrzlý na kost. Jídlo bylo připravené, ale nikdy nesnědené. Na jiném místě našel nedokončený oděv z tulení kůže, v němž stále vězela kostěná jehla, jako by švadlena jen na okamžik odběhla a chystala se vrátit ke své práci.

Tyto detaily jsou klíčové, protože systematicky vylučují jakékoli jednoduché vysvětlení. Kdyby obyvatelé prchali před hladem, vzali by si s sebou veškeré zásoby. Labelle však našel sklady jídla plné a nedotčené.

Kdyby se rozhodli pro plánovaný přesun do jiného tábora, nikdy by za sebou nenechali své nejdůležitější nástroje. U břehu jezera ležely jejich kajaky, nepostradatelný prostředek pro lov a dopravu, opuštěné a zbytečné. Pro Inuity, jejichž přežití záviselo na dokonalé znalosti prostředí a efektivním využití zdrojů, by takové jednání bylo naprosto nemyslitelné.

Snad nejvíce emocionálně zdrcujícím prvkem příběhu je osud psů. Labelle našel sedm saňových psů, věrných společníků a nepostradatelných pomocníků, stále přivázaných ke kůlům. Byli mrtví, uhynuli hlady. Tento detail je obzvláště krutý. Naznačuje, že kdokoli nebo cokoli způsobilo zmizení lidí, stalo se to tak náhle, že neměli čas ani jen odvázat své psy.

Zároveň to vyvolává znepokojivou otázku, kterou si později kladli i někteří analytici: proč by smečka vyhladovělých psů nezaútočila na slabší jedince nebo se nepokusila sežrat ostatní mrtvá zvířata, jak by velel instinkt přežití? Tato anomálie jen přidává další vrstvu k pocitu, že se zde odehrálo něco, co se vymyká přírodním zákonům.

Vyvrcholením Labelleovy hrůzné obchůzky byl však objev, který posunul celou událost z roviny záhady do roviny čiré hrůzy. Kousek za vesnicí se nacházelo tradiční inuitské pohřebiště. Jeden z hrobů, pečlivě obložený kameny, aby chránil zesnulého před divokou zvěří, byl otevřený.

Pro kulturu, která chová k zemřelým a rituálům hlubokou úctu, je znesvěcení hrobu tím nejhorším tabu. Tento detail proměnil záhadu zmizení v příběh o rouhání, o narušení posvátného řádu. Otřesený a zděšený Labelle opustil vesnici duchů a vydal se na dlouhou cestu k nejbližší stanici Severozápadní jízdní policie (předchůdce dnešní Kanadské královské jízdní policie, RCMP), aby ohlásil neuvěřitelnou a děsivou scénu, jíž byl svědkem.

Jakmile se příběh o prázdné vesnici začal šířit, nabaloval na sebe nejrůznější teorie, které se snažily zaplnit vakuum nevysvětlitelného. Každá kultura má své vlastní způsoby, jak se vyrovnat s neznámem, a tak se i záhada Anjikuni stala plátnem, na které se promítaly jak prastaré mýty, tak moderní obavy.

V inuitské mytologii existuje Tornarsuk (nebo Torngarsuk), mocný a často obávaný vládce podsvětí, pán zvířat, který se může zjevovat v podobě obřího medvěda nebo jiné monstrózní bytosti. Jeho pomocníci, duchové zvaní tornat, mohli být strážci i vykonavatelé trestu. Bylo by snadné si představit, že vesničané spáchali nějaký strašlivý prohřešek, narušili posvátné místo a byli za to odneseni do říše duchů.

Příběh však nezůstal jen lokální pověrou. Skutečný mezinárodní věhlas mu zajistil až americký spisovatel a rozhlasový moderátor Frank Edwards. Ve své knize Stranger than Science z roku 1959, sbírce nevysvětlitelných jevů, představil Anjikuni masovému publiku, které bylo v poválečné éře fascinováno vědou, paranormálnem a tajemstvím vesmíru. Edwards vzal původní, již tak dramatický příběh a obohatil ho o nové, ještě senzačnější detaily, které v původních zprávách chyběly.

Počet zmizelých obyvatel v jeho podání narostl z původních 25 na třicet, a v pozdějších převyprávěních se mluvilo dokonce o stovkách, či dokonce o více než tisíci lidech – což je populace, která by podle pozdějšího vyjádření úřadů v tak odlehlé oblasti nikdy nemohla existovat.

Místo jednoho znesvěceného hrobu se najednou mluvilo o celém prázdném pohřebišti. A co je nejdůležitější, Edwards a jeho následovníci přidali klíčový prvek moderní mytologie: nad jezerem byla v době zmizení údajně pozorována záhadná, pulzující světla.

Tento jediný detail změnil vše. Příběh se přesunul z domény duchů a démonů do sféry sci-fi. Světla na obloze se stala nezvratným důkazem pro teorii, která se v té době stávala stále populárnější: únos mimozemšťany. Anjikuni se proměnilo v jakýsi „kanadský Roswell“, další případ v dlouhé řadě údajných setkání s mimozemskými civilizacemi, které po sobě zanechaly jen zmatek a nezodpovězené otázky.

Na svých webových stránkách, v sekci věnované městským legendám, uvádí RCMP věci na pravou míru s úřední strohostí: „Příběh o zmizení inuitské vesnice u jezera Anjikuni ve 30. letech 20. století není pravdivý.“. Policie tvrdí, že nemá žádné záznamy o takovém incidentu, žádné hlášení od Joea Labellea, žádné pátrání, žádné zmizelé lidi. Dále dodává, že vesnice s tak velkým počtem obyvatel by v této odlehlé oblasti byla vysoce nepravděpodobná a že ani místní lovci či misionáři si na nic podobného nepamatují.

Přesto existuje důkaz co potvrzuje opak. Není to žádný velký kanadský deník, ale lokální noviny The Danville Bee z Danville ve Virginii, USA. Vydání z 27. listopadu 1930 obsahuje článek novináře jménem Emmett E. Kelleher s titulkem „Zmizelý eskymácký kmen dává Severu záhadu“.

Kelleherův článek, odeslaný z města The Pas v Manitobě, popisuje Labelleův objev, mluví o šesti stanech a pětadvaceti zmizelých mužích, ženách a dětech. Ale jakmile se tento článek dostal do oběhu a jiné noviny ho začaly přebírat, vyvolal dotazy u Severozápadní jízdní policie.

A právě reakce policie je tím skutečným klíčem k rozluštění záhady. V lednu 1931 sepsal seržant J. Nelson, umístěný právě v The Pas, interní zprávu, která měla věc vyjasnit. A jeho zjištění jsou nekompromisní.

Nelson ve své zprávě píše, že pro tento příběh nenašel „absolutně žádný podklad“. Jeho vyšetřování odhalilo několik klíčových faktů. Joe Labelle, údajný zkušený traper a znalec oblasti, si ve skutečnosti svou první licenci k lovu kožešin vyřídil teprve v oné sezóně, což vážně zpochybnilo jeho tvrzení, že vesnici a její obyvatele dobře znal z předchozích let.

Fotografie, která Kelleherův článek doprovázela, byla identifikována jako starý snímek z roku 1909 z policejních archivů, nikoli jako aktuální záběr z místa činu. A co se týče samotného autora, seržant Nelson poznamenal, že Emmett Kelleher byl v novinářských kruzích známý svými „barvitými příběhy“ – což je zdvořilý opis pro autora, který si pro větší efekt rád přikrášloval realitu nebo si ji rovnou vymýšlel.

Záhada je vyřešena, protože žádná nikdy neexistovala. Zmizení u jezera Anjikuni nebylo dílem mimozemšťanů ani démonů. Bylo to příběh pro stránky novin, aby měly vyšší prodeje. Ale když odhrnene závoj této téměř stoleté fikce, objevíme pod ním jiný příběh. Příběh skutečný, méně senzační, ale o to důležitější. Je to příběh lidí, kteří v té době v této oblasti skutečně žili – Kivallirmiut, neboli Karibu Inuitů.

Nebyli to usedlí vesničané, ale nomádi, jejichž životní tempo udávala migrace obrovských stád karibu. Jejich domovem nebylo jedno místo, ale celá krajina, kterou procházeli mezi sezónními loveckými tábory. Opuštěný tábor s několika stany a zanechanými předměty by pro někoho, kdo zná jejich způsob života, nebyl známkou záhady, ale něčeho zcela normálního – rodina se prostě přesunula na jiné místo, za zvěří.

Tato doba pro ně navíc nebyla vůbec jednoduchá. Zesílený kontakt s Qallunaat (nejinuitskými lidmi), především s obchodníky s kožešinami z Hudson's Bay Company, přinášel zásadní změny do jejich ekonomiky i způsobu života. Závislost na obchodování s liščími kožešinami je nutila měnit tradiční lovecké vzorce.

Proč tedy fiktivní příběh o Anjikuni tak rezonuje i po téměř sto letech, zatímco skutečná historie Kivallirmiut zůstává z velké části neznámá? Odpověď je možná nepříjemně prostá. Legenda nabízí vzrušující vyprávění. Duchové, UFO a konspirace jsou mnohem lákavější než složitá realita koloniálního tlaku, ekonomických změn a  nejistoty obživy.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Torngarsuk

https://www.factualamerica.com/the-truth-vault/7-gripping-documentaries-on-the-vanishing-village-of-angikuni-lake

https://www.reddit.com/r/canada/comments/1g6e40j/lake_anjikuni_mystery_conspiracy_theories_behind/

https://darkpoutine.com/2025/03/356-canadian-legends-the-lost-lemon-mine-and-the-vanishing-village-at-angikuni-lake/

https://www.reddit.com/r/mystery/comments/1lg9m9d/in_1930_an_entire_inuit_village_vanished_from/

https://unsolvedmysteries.fandom.com/wiki/Lake_Anjikuni_Village

https://en.wikipedia.org/wiki/Angikuni_Lake

https://www.youtube.com/watch?v=sT00X_uYt14