První eskalátor je z roku 1897, v ČSSR byl o 30 let později. Víte, že nejdelší v celé EU je u nás?

Schody vyžadovaly námahu a trpělivost; výtahy, ač revoluční, měly omezenou a přesně vymezenou kapacitu. Architekti a inženýři snili o plynulém, nepřetržitém proudu lidí, který by propojil patra velkých obchodních budov stejně přirozeně, jako řeka protéká krajinou.

První záblesk této myšlenky přišel už v roce 1859, kdy si massachusettský vynálezce Nathan Ames nechal patentovat „Otočné schody“ (Revolving Stairs). Jeho nákresy ukazovaly zařízení, které se nápadně podobalo dnešnímu eskalátoru, ale bylo to jen spekulativní dílo na papíře, poháněné párou, které nikdy nespatřilo světlo světa.

Skutečný zrod přišel až o generaci později. Jesse Wilford Reno, americký inženýr, si 15. března 1892 patentoval svůj „Nakloněný výtah“ (Inclined Elevator). Nebyly to ještě schody, ale spíše nakloněný dopravníkový pás s kovovými prkny a drážkovaným povrchem pro lepší přilnavost. Svůj vynález nepředstavil v praktickém kontextu, ale jako pouťovou atrakci.

V roce 1896 ho instaloval na starém železném molu na Coney Islandu v New Yorku. Byla to senzace. Během dvou týdnů se na sedm stop vysokém zařízení svezlo na 75 000 zvědavců, fascinovaných novým, téměř magickým způsobem pohybu.

Poslední klíčový dílek skládačky přidal Charles Seeberger. Ten v roce 1897 vylepšil design o stupně, jak je známe dnes, a v roce 1900 pro svůj vynález vymyslel jméno: „escalator“, elegantní spojení latinského slova scala (schody) a zavedeného termínu „elevator“ (výtah).

Ve spolupráci se společností Otis Elevator Company představil svůj první komerční model na Světové výstavě v Paříži v roce 1900, kde získal hlavní cenu a odstartoval globální revoluci ve vertikální dopravě.

Eskalátor našel své skutečné poslání v nových chrámech moderní doby – v obchodních domech. Tyto paláce konzumu, které vyrůstaly v centrech světových metropolí, potřebovaly způsob, jak plynule a bez námahy dopravit davy nakupujících do vyšších pater. Londýnský Harrods instaloval první evropský eskalátor v roce 1898.

Šlo o starší model od Jesseho Rena. Byla to spíše šikmá rampa než eskalátor jak ho známe dnes.

Další na řadě byli američtí giganti jako Bloomingdale's (1898 a opět model od Jesseho Rena) a Macy's (1902). To už byl model od Charlese Seebergera a tedy opravdu první moderní eskalátor, jak ho chápeme dnes.

První reakce zákazníků byly směsicí úžasu, vzrušení a hluboké nedůvěry. Zároveň se však šířily obavy. Není ten pohyb příliš rychlý a nepřirozený? Nemůže narušit činnost vnitřních orgánů nebo rozbít zaběhlý tělesný rytmus?. Nervozita byla tak hmatatelná, že zaměstnanci v Harrods údajně čekali na konci jízdy na odvážlivce se sklenkou koňaku na uklidnění.

Architektonické a sociální dopady však byly okamžité. Eskalátor, jak napsala historička Megan Carpenter, „demokratizoval všechna patra“. Horní podlaží, dříve méně atraktivní, se náhle stala stejně cenná jako přízemí. Architekti mohli začít navrhovat obrovské, otevřené atriové prostory, které propojovaly několik pater do jednoho velkolepého celku. Pohyb zákazníků se změnil z cílených výprav po schodech na plynulý, téměř hypnotický tok, který vybízel k prohlížení a impulzivním nákupům.

Příběh eskalátoru v českých zemích začíná s typickým prvorepublikovým optimismem a technickým nadšením. První pohyblivé schody v Praze nebyly instalovány v obchodním domě, ale pod širým nebem, na strmém svahu Letné. V roce 1926 zde bylo zprovozněno kryté dřevěné schodiště, které nahradilo zrušenou pozemní lanovku a usnadňovalo Pražanům cestu z nábřeží na vrchol kopce.

Tento první československý eskalátor byl unikátní. Postaven na mechanismu staré lanovky, měl dřevěné stupně a postrádal pohyblivá madla. Pohyboval se rychlostí srovnatelnou s lidskou chůzí, přesto byl pro tehdejší veřejnost zázrakem moderní techniky.

Stal se symbolem moderního rozvoje hlavního města, což zvěčnil i film Muži v offsidu z roku 1931, kde se objevil jako kulisa dynamicky se měnící Prahy. Mohli jste se na něm svézt za 50 haléřů.

Jeho provoz však netrval dlouho. Kvůli nejasnostem a sporům o to, kdo má na starosti jeho údržbu – zda soukromý vlastník, nebo Elektrické podniky, které ho provozovaly – chátral a v roce 1935 byl definitivně odstaven. V průběhu druhé světové války byl definitivně rozebrán. Zbytky zařízení po eskalátoru zanikly v letech 1949–1951 při výstavbě Letenského tunelu.

Devatenáctého března 1939. Právě v tento den se v ulici Na Poříčí otevírají dveře nového chrámu konzumu – obchodního domu Bílá labuť.

Byl to vrchol funkcionalistické architektury a techniky. Obrovská prosklená fasáda, klimatizace, systém potrubní pošty pro přepravu peněz a účtenek a v samém srdci budovy, jako pulzující dopravní tepna, elegantní eskalátor spojující přízemí s prvním patrem. Dobový tisk jej oslavoval jako „chrám práce, zboží a lidí“.

Tento příslib se však zrodil pro svět, který přestával existovat. Prvními zákazníky, kteří se s úžasem svezli na nablýskaném, tiše klouzajícím eskalátoru, nebyli jen zvědaví Pražané, ale i němečtí vojáci, kteří s výhodným směnným kurzem marky skupovali zboží, jehož byl v Říši nedostatek.

Příběh Bílé labutě je tak silný, že zastínil skutečnou historii. Po desetiletí se tradovalo, že její eskalátor byl první v interiéru v Československu. Pravda je však jiná.

Už v roce 1934 se pohyblivé schody objevily v obchodním domě firmy Baťa ve Zlíně. Skutečné prvenství však patří Brnu. Zde, v obchodním domě olomoucké sítě ASO (Ander a syn Olomouc) na České ulici, byly eskalátory instalovány již začátkem roku 1934. Děti i dospělí na nich prý jezdili celé hodiny nahoru a dolů, fascinováni touto technickou novinkou.

Firma ASO, vedená Josefem Anderem, byla jakýmsi moravským Baťou. Vybudovala impérium obchodních domů s jednotným vizuálním stylem, navrženým firemním architektem Bohumírem F. A. Čermákem, a její pobočky sahaly od Prahy až po peruánskou Limu.

Jejich příběh však skončil tragicky. Po roce 1948 byla firma znárodněna a rodina Anderových přišla o veškerý majetek. Josef Ander mladší a jeho manželka strávili padesátá léta jako političtí vězni v jáchymovských uranových dolech.

Přesuneme se v čase do sedmdesátých a osmdesátých let, do éry normalizace. Praha se noří pod zem. Výstavba metra je monumentálním projektem, výkladní skříní socialistického Československa a jeho vazby na Sovětský svaz. A právě eskalátory se stávají klíčovým prvkem tohoto nového podzemního světa.

V pražském metru se od počátku uplatňovaly dva odlišné typy pohyblivých schodů. Kratší eskalátory, které spojovaly vestibuly s povrchem nebo obsluhovaly mělčí stanice, dodával domácí podnik Transporta Chrudim. Byly to funkční, standardní stroje.

Skutečnou páteří hlubších stanic se však staly masivní, nezaměnitelné eskalátory dovezené ze Sovětského svazu, z Kotljakovova závodu v Leningradě. Byly to stroje zcela jiného charakteru. Jejich konstrukce byla popisována jako „typická kovářská práce sovětského typu“ – robustní, předimenzovaná, postavená na věčnost.

Měly enormní spotřebu elektrické energie, charakteristické hnědé balustrády a především svůj vlastní, nezaměnitelný zvuk: hluboké, rezonující, rytmické dunění. Paradoxně, i po letech je technici chválili za jejich spolehlivost a odolnost – byly to stroje, na kterých se nešetřilo materiálem.

Nejdelší eskalátory v celé EU máme ve stanici Náměstí Míru. S hloubkou 53 metrů je nejhlubší stanicí v síti met a její eskalátory mají délku dráhy 87 metrů a vertikální převýšení 43,6 metru. Jízda na nich trvá déle než dvě minuty. Pokud tedy nespěcháte a nejdete po nich pěšky.

Dnes už jsou staré, hlučné a rychlé sovětské eskalátory nahrazovány moderními, tiššími a pomalejšími stroji. Důvodem je soulad s bezpečnostními a energetickými normami Evropské unie, konkrétně s normou ČSN EN 115. Rychlost 0,9 m/s je minulostí; nové eskalátory se pohybují rychlostí 0,75 m/s někdy i pomaleji.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-eskalatorum-je-uz-125-let-ne-kazdy-se-na-nich-umi-spravne-chovat-40027459

https://www.smithsonianmag.com/innovation/how-escalator-forever-changed-our-sense-space-180972468/

https://www.hagley.org/research/news/hagley-vault/march-15-1892-american-inventor-and-engineer

https://la-grazia.com/e-learning/the-history-of-the-escalator/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/premiera-eskalatoru-lide-se-bali-ze-jizda-narusi-cinnost-vnitrnich-organu-180477

https://dazenelevator.com/a-brief-history-of-escalators/

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_historie/eskalator-slavi-125-let-prvni-jezdil-v-new-yorku-ceskoslovensko-ho-predstavilo-na-letne_201703151130_akottova2