Roky marně čekala na svého milého. Hrob Mary Ellisové dnes stojí uprostřed parkoviště supermarketu

Její milovaný byl námořní kapitán, který odplul a slíbil, že se vrátí a vezme si ji. Mary na něj čekala každý den po dlouhá léta – a čeká svým způsobem dodnes, neboť její hrob zůstal stát na místě, kde vyhlížela loď, která nikdy nepřiplula.

Byla to láska jako z knih. Koncem 18. století přijela Mary Ellisová z daleké Jižní Karolíny do New Brunswicku navštívit svou sestru Margaret. Právě tehdy potkala charizmatického mořského kapitána – veterána války za nezávislost – a bezhlavě se zamilovala.

On brzy nato musel vyplout na další plavbu, ale před odjezdem Mary slíbil, že až se vrátí, ožení se s ní. Na důkaz, že to myslí vážně, jí nechal na starost svého milovaného koně. Po těžkém loučení beze odplul. A Mary čekala.

Každého jitra se vyhoupla do sedla a zamířila k řece Raritan. Na břehu zastavila koně a nedočkavě pátrala pohledem po obzoru. Čekala, jestli se někde neobjeví bílá plachta na známé lodi, která by ohlašovala návrat jejího snoubence. Jenže horizont mlčel.

Dny se protáhly v měsíce, měsíce v roky – a loď nikde. Co se Mary honilo hlavou, když po sté a po tisící odjížděla od řeky zklamaná? Nejspíš by ji ani tehdy nenapadlo pochybovat. Naděje v ní umírala pomalu. Možná ji bránila sama láska, možná její paličatá povaha.

Mary totiž nebyla žádná křehká dívka čekající v koutě. Naopak – v New Brunswicku si získala pověst neobyčejně svéhlavé a emancipované ženy. Dokonce se odvážila chodit volit v místních volbách, přestože ženám v USA tehdy ještě ženy volit nemohly.

Vlastnila půdu (opět v té době nestandardní věc), nebála se ozvat proti nespravedlnosti a nápis „Oppression Street“ („Ulice útisku“), jímž jednou demonstrativně překřtila novou ulici pojmenovanou po tamním politikovi, svědčil o jejím vzdoru vůči autoritám.

Právě tato stránka Maryiny osobnosti vede historiky k pochybám, zda je legenda o jejím nekonečném čekání skutečně doslovně pravdivá. Byla Mary opravdu ochotná strávit půl života marným vyhlížením lodě na obzoru? ptají se badatelé skepticky. Jenže ať už byla pravda jakákoli, faktem zůstává, že Mary se svého snu nevzdala.

V roce 1813, po několika letech bez jediné zprávy od milého, učinila čin pro ženu její doby ne zrovna obvyklý – koupila si kus pozemku na břehu řeky. Právě z tohoto místa měla nejlepší výhled na meandr Raritanu, kudy by kapitánova loď musela připlout. Mary tam každý den sledovala zda se její milý nevrátil. Přes den pracovala na zahradě a v domácnosti.

Večer slunce zapadalo do bažin u řeky a Mary Ellisová uléhala s pocitem, že snad zítra se dočká. Zítra znovu osedlá koně a zítra se na obzoru možná konečně objeví silueta stěžně. Zítra, když ne dnes.

Těch zítřků přišlo a odešlo mnoho, za dlouhých čtrnáct let. Mary Ellisová zemřela roku 1828 – podle všeho stále neoblomně přesvědčená, že se její snoubenec jednou vrátí. Bylo jí 78 let a do posledních chvil žila sama, čekající na svatbu, která nikdy nebude. Její poslední přání bylo spočinout právě na oné milované výšině s výhledem na řeku.

A tak se i stalo. Mary byla pohřbena na vlastním pozemku nedaleko břehu Raritanu. Kolem jejího hrobu přibyli i další členové rodiny – leží tu její sestra Margaret a pár vzdálenějších příbuzných. Podle místní legendy tu našel místo odpočinku dokonce i onen věrný kůň, kterého Mary celý život opatrovala pro svého milého.

Maryin náhrobek z šedého kamene zdobil jednoduchý nápis s daty a celý hrob původně lemoval ozdobný kovaný plůtek. Dlouhá desetiletí po její smrti bylo toto místo tiché a klidné. Pozemek Ellisových tehdy ležel na venkovské samotě u řeky, obklopen lesíkem – jen vítr si pohrával s listím a sem tam zakrákala vrána.

Čas jako by se na tom místě zastavil. Jenže okolní svět se neúprosně měnil. Město New Brunswick během 20. století rostlo, lesy mizely a půda u řeky získala svoji cenu. Pozemek několikrát změnil majitele a pokrok si našel cestu až k hrobu Mary Ellisové.

V 50. letech se poblíž rozkládal zábavní park, v 60. letech tu firma vybudovala obří obchodní dům. Bagry rozryly půdu, stromy padly, všude kolem vyrostla betonová parkoviště. V těch časech se už Maryin hrob stal překážkou rozvoje – osamělá vyvýšenina s hroby trčela uprostřed rozparcelovaného stavebního pozemku.

Přesto nebyla zničena. Noví a noví developeři stavěli okolo, ale hrob Mary Ellisové vzdoroval. Na konci 60. let ho stavebníci obešli betonovou zdí a zanechali jej jako zvláštní ostrůvek uprostřed parkoviště. Okolo se proháněla auta, ale uvnitř nízkého plůtku zůstával kousek zeleně – tráva a starý náhrobek.

Jenže úcta k zemřelé se vytratila. Náhrobní kámen byl povalen, oplocený výběžek zeminy kolem dokola obklopil dvoumetrový spád, kam lidé začali házet odpadky. Neudržovaný hrob zarůstal plevelem a trním tak bujně, že si ho mnozí návštěvníci tržnice, která tu mezitím vznikla, ani nevšimli – klidně zaparkovali vůz jen pár kroků od náhrobku, netuše, že vedle nich trčí pomník z roku 1828.

V průběhu 70. let se místní historické spolky začaly o osud kuriózní hrobky zajímat -naštěstí. Díky nim bylo rozhodnuto, že hrob bude zachován a upraven. Následně se okolí trochu zkulturnilo: vyspravili náhrobní kámen a okolní plůtek, zasázeli pár stromků. Přes veškerou péči však místo dál působilo ponuře – malý hřbitov stál bez kontextu v ohyzdném areálu parkoviště, obehnán laciným pletivem. Auta kličkovala kolem. Ten bizarní pohled ale netrval dlouho.

Staré tržiště bylo zbouráno a koncem 90. let na jeho místě vyrostl nový komplex s multikinem. Stavební firma tentokrát překvapivě prokázala cit: terén parkoviště navrhli architekti tak, aby Maryina hrobka opět stála na vyvýšenině a měla rozhled do okolí. Zbudovali zpevněný kamenný podstavec, který zdvihá celý hrob asi dva metry nad úroveň parkoviště – jako podivný piedestal pro pomník z dávných časů.

A opravdu, z vrcholku téhle moderní mohyly je opět vidět na řeku Raritan, kam Mary Ellisová tak dlouho upínala zrak. Někde tam za mostem kličkují mezi mrakodrapy odlesky vody, které sem nahoru probleskují. Mary znovu „hledí“ na svůj milovaný veletok, i když loď jejího kapitána už po něm nikdy nepřipluje.

Pověst o věrné Mary Ellisové mezitím v New Brunswicku zdomácněla natolik, že se stala součástí místního folkloru. V roce 1980 dokonce městem projel karnevalový průvod s alegorickým vozem věnovaným Mary a její legendě. A dodnes se najdou romantici, kteří pokládají na její hrob květiny.

A jak se můžete podívat na Google mapách níže, hrobka na místě stojí dodnes.

Říká se, že právě tahle lokální legenda inspirovala i text slavné písně „Brandy (You’re a Fine Girl)“ z roku 1972 o dívce z přístavu, kterou milenec opustil kvůli moři. Autoři hitu z kapely Looking Glass to však popřeli a podobnost označili za náhodnou.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Ellis_grave

https://weirdnj.com/stories/cemetery-safari/mary-ellis-rt-1-parking-lot-grave/

https://burialsandbeyond.com/2022/01/27/the-car-park-grave-of-mary-ellis/