Článek
„Když mi v noci exmanžel zatelefonoval a řekl mi tu hroznou zprávu, nemohla jsem tomu uvěřit. Mluvil takovým podivným hlasem. Zdálo se mi, jako by měl vypito,“ vzpomínala herečka Sylva Turbová.
Ten noční telefonát ji probudil do nejhorší můry. Byla hluboká noc a ticho prořízl zvonek pevné linky. Sylva třesoucí se rukou zvedla sluchátko; na druhém konci se ozval její bývalý manžel Václav Holý.
Hlas měl zastřený a váhal, jako by sám nevěřil slovům, která musí říct. Pak jí oznámil, že jejich milovaný Tomáš – jeho jednadvacetiletý syn, kterého společně vychovávali jako vlastního – tragicky zahynul.
Zpráva o smrti Tomáše Holého, dětské filmové hvězdy a nevlastního syna, Sylvou otřásla. S tím chlapcem prožila třináct let mateřské lásky, která jí byla jinak odepřena. „Tomáška jsme vychovávali spolu. I když byl u své mámy, s otcem a se mnou trávil spoustu času,“ popisovala roky, kdy mohla být nevlastní maminkou.
Vlastní dítě nikdy neměla a pohled na cizí miminko jí působil hlubokou bolest. Tehdy, v 80. letech, zkoušela s manželem zoufale založit rodinu – marně. O to silněji se upnula na Tomáše. Když pak v březnu 1990 zazvonil onen osudný telefon, Sylvin svět se na okamžik zastavil.
Dětství ve stínu umění a hádek
Abychom pochopili hloubku její bolesti, musíme se vrátit na začátek. Sylva Turbová vyrůstala obklopená uměním, ale ne štěstím. Narodila se 30. září 1947 v Opavě, kam její otec, operní pěvec Belo Turba, krátce po válce přijal angažmá. Maminka Marie, filmová asistentka režie, byla Češka; otec Slovák.
Malá Sylva díky nim od dětství plynně mluvila česky i slovensky a přirozeně tíhla k herectví. V rodinném zákulisí však vládlo napětí. Manželství Turbových provázely žárlivé scény a bouřlivé hádky. Když bylo Sylvii několik let, otec se sbalil a odešel. Rodiče se rozvedli. Holčička zůstala s mámou, která na ni upnula veškerou svou lásku i nenaplněné ambice.
Sylva našla útěk v umění. Už na střední škole okouzlila filmové tvůrce svýma kočičíma očima a podmanivým hlasem. V roce 1966 se devatenáctiletá dívka přihlásila do masového castingu na studentskou filmovou komedii Zmluva s diablom. Uspěla – z osm set uchazeček ji režisér vybral do jedné z hlavních rolí.
Před kamerou působila přirozeně a sebevědomě. Hned o rok později získala další výraznou příležitost: ve francouzsko-československém filmu Muž, který lže si zahrála milenku slavného Jean-Louise Trintignanta.
Bylo jí pouhých dvacet let a už stála po boku mezinárodní hvězdy. Snímek sklidil ohlas na festivalu v Berlíně a z mladičké Turbové se rázem stala tvář, o níž se psalo jako o nové okouzlující filmové krásce.
Divadlo, závist a osamělost
Sylvia – tehdy ještě s měkkým y ve jméně – však dala před filmovou slávou přednost hereckému vzdělání. Zář reflektorů mezinárodního filmu ji nezlákal k útěku do ciziny; spolu se svou kolegyní Zuzanou Kocúrikovou odmítly nabídku producenta Carla Pontiho točit v Itálii.
Místo toho Turbová vystudovala bratislavskou VŠMU (1967–1971) a snila o velkém divadle. Hned po absolutoriu nastoupila s několika spolužáky do činohry ve východoslovenských Košicích.
Prožila tam jednu intenzivní sezónu – sama říkala, že umělecky nejplodnější ve svém životě. Zářila na jevišti a zároveň si poprvé zkusila práci před kamerou v košickém studiu televize či dabingu. Netušila, jak brzy přijde osudová nabídka.
V lednu 1972 přijel do Košic jistý Přemysl Kočí – ředitel a obávaný šéf činohry Národního divadla v Praze. Viděl Sylvu hrát a byl uchvácen. Okamžitě ji angažoval do Zlaté kapličky, jak se první scéně důvěrně přezdívá. Teprve čtyřiadvacetiletá Slovenka tak dostala příležitost, o jaké si většina herců nechává zdát celý život. V srpnu 1972 nastoupila do pražského Národního divadla. Jenže namísto triumfální radosti ji čekaly bolestné roky osamění.
V cizím městě si připadala ztracená, stýskalo se jí po domově a přátelích. Na jevišti sice od počátku excelovala – debutovala jako Varvara v Ostrovského Bouři a brzy sklízela uznání kritiků. Ale zákulisí pro ni bylo chladné. Někteří kolegové pohlíželi skrz prsty na mladou krásnou cizinku, která jakoby zázrakem přeskočila dlouhou cestu vzhůru.
Šeptalo se, že musela mít protekci. „Říkalo se, že se na naší hlavní scénu dostala přes postel,“ zaznívalo jedovatě kuloáry. Pro citlivou Sylvu to bylo jako dýka. Divadelní ráj se změnil v peklo pomluv a intrik. Zažila dokonce to, čemu by se dnes řeklo šikana – někteří jí úmyslně „házeli klacky pod nohy“ a dávali najevo, že mezi ně nepatří.
První dva roky v Praze byly plné smutku a trápení. Mladá herečka vážně uvažovala, že všechno vzdá a vrátí se domů na Slovensko. Co se jí asi honilo hlavou během bezesných nocí v pražské herecké ubytovně? Měla sbalit kufry a odejít z vysněné scény, kde ji nevítali?
Nakonec zůstala – a postupně si vydobyla respekt. Usilovnou prací dokázala, že není jen okouzlující tvář, ale především charakterní herečka. Od počátku své dráhy se pečlivě nořila do psychologických analýz rolí a odmítala lacinou povrchnost. Díky tomu se vyhnula škatulce naivních milovnic; režiséři ji raději obsazovali jako silné ženy složitých charakterů.
Na prknech ND vytvořila desítky výrazných postav v klasických hrách (Vojna a mír, Tvrdohlavá žena, Strakonický dudák aj.) i moderním repertoáru (Kočičí hra, Ohlédni se v hněvu). Její jevištní projev byl energický, hluboký, strhující. Přesto v ní kolegové dlouho viděli spíš rivalku než přítelkyni. Samota v cizím městě Sylvu tížila. Až časem ji přeci jen čekalo osobní štěstí – ale i to se zpočátku zrodilo z bolesti.
Třináct let maminkou
Bylo jí osmadvacet let, když do jejího života vstoupila láska. Jednoho dne seděla osamělá v petřínské kavárničce, kam často chodívala na skleničku. Právě tam se seznámila s pohledným doktorem práv Václavem Holým, který se kolem ní ostýchavě motal. Byl o šest let starší, rozvedený a měl malého syna Tomáše. Sylva a Václav se do sebe zamilovali a brzy spolu začali žít.
Poprvé od příjezdu do Prahy už se necítila tak sama. Po několika letech se vzali – a Sylva Turbová se stala paní Holou. V oči adoptivních pražských kolegů to možná byl další skandál: vážený advokát si vzal herečku, která bývala terčem bulvárních titulků jako sexsymbol. Jenže Sylvu mnohem víc než společenské drby zajímalo, zda konečně naplní svůj největší sen – stát se matkou.
Posted by Gabi Gabriel on Tuesday, July 29, 2025
Toužila po dítěti celou duší. Osud ale nebyl milosrdný. Sylva dlouho nemohla otěhotnět a radost z divadelních úspěchů kalil každý nezdar v soukromí. Její manžel už jedno dítě měl a další potomky – i kvůli pracovní vytíženosti – příliš nechtěl. Sylvu však prázdná dětská postýlka nesmírně trápila. Říká se, že po jednom komplikovaném těhotenství zůstala dokonce zdravotně poznamenaná.
Každá procházka okolo kočárku jí připomínala vlastní žal. Přesto se na třináct let maminkou stala. Václavův syn Tomáš jí začal říkat tetičko a trávil s nimi spoustu času. Sylva jej milovala jako vlastního. Pomáhala ho vychovávat během let, kdy z něj rostla slavná dětská filmová hvězda. Kde byla Tomášova biologická maminka, ptali se někteří? Sylva cítila, že v jejich rodině je lásky dost pro všechny. „Tomáška jsme vychovávali spolu…“ vzpomínala vděčně.
Mateřské štěstí však netrvalo věčně. Manželství dvou silných osobností začalo po čase skřípat. Sylva později přiznala, že možná udělali chybu, když se brali – po svatbě si najednou přestali rozumět. Po necelých dvou letech od sňatku se rozvedli.
Jejich cesty se rozešly v dobrém, ale Sylva zůstala opět sama. Tehdy už měla za sebou náročné dekády v divadle i televizi. Osmdesátá léta pro ni znamenala vrchol kariéry i začátek osobních ztrát. V roce 1980 jí zemřel otec na rakovinu jater – Sylva ho do poslední chvíle opatrovala.
Nedlouho po rozvodu, v roce 1991, přišla také o milovanou maminku, kterou léta trápila těžká choroba. A mezitím, v březnu 1990, se stal onen mrazivý večer, kdy na chalupě při tragické nehodě zahynul Tomáš Holý. Jedna rána stíhala druhou.
Když Sylva po půlnoci položila telefon, kterým k ní dolehl Tomáškův osud, zavřela se do sebe. Najednou neměla manžela, nevlastního syna ani rodiče. Divadlo – dříve středobod jejího života – se v polistopadové éře také ocitalo na vedlejší koleji společenského zájmu. Co teď bude dál? Herečka, zvyklá celý život tvrdě pracovat a rozdávat emoce na jevišti, se najednou ocitla v prázdném bytě, obklopená tichem.
Osudová láska a tiché rozloučení
Právě tehdy v sobě našla jiný druh síly. Rozhodla se pomáhat druhým. Když výrazně ubylo hereckých příležitostí, otevřela si v Praze vlastní poradnu pro ženy. Učila klientky, jak se hezky oblékat a líčit, ale hlavně jim naslouchala a dodávala sebevědomí.
Často za ní chodily nešťastné dámy, které opustil partner a nevěděly, jak dál. Sylva chápala jejich bolest – sama si ji prožila – a byla pro ně trpělivou, elegantní rádkyní. Tato práce ji naplňovala a léčila zároveň.
A pak, v roce 1993, se náhodou seznámila s mužem, který jí navrátil chuť do života. Ivo byl o sedmnáct let mladší, neměl s herectvím nic společného, a okouzlil ji dobrotou a spolehlivostí. Zamilovala se, tentokrát bez obav a bez okázalostí. Po všech bouřích a zklamáních působila Sylva Turbová vedle tichého Iva šťastně a vyrovnaně.
Začala znovu zářit – ne už na prknech divadla, ale v soukromí. Vařila jeho oblíbená jídla, starala se o společnou domácnost a s láskou pečovala i o malého psa, kterého si pořídili jako plnohodnotného člena rodiny.
Procházeli se po Praze ruku v ruce a nikomu nepřišlo důležité, že je mezi nimi generační rozdíl. Dohnala ji pozdní radost, kterou si tolik zasloužila. Posledních dvaadvacet let života strávila po boku muže, který si jí vážil a chránil ji.
Její herecká hvězda zatím pomalu pohasínala. V Národním divadle vystoupila naposledy koncem roku 1998 – symbolicky v roli selky v dramatické kronice Rok na vsi, kde se za ní definitivně zatáhla opona. Po šestadvaceti letech byla zlatá éra u konce.
Nové vedení jí naznačilo, že pro ni nemá vhodné role. Pro citlivou Sylvu to byla další trpká pilulka; psychicky se zhroutila a dlouho se z odchodu vzpamatovávala. Nakonec divadlo opustila dohodou a veřejně se s jevištěm rozloučila.
Divákům však zůstala věrná aspoň hlasem. Až do posledních chvil svého života se intenzivně věnovala dabingu – disciplíně, v níž patřila ke špičkám. Její sametový alt zněl z rozhlasu, televize i filmů. I tímto nenápadným způsobem rozdávala lidem emoce, byť zpoza mikrofonu.
Všechny životní zkoušky přijímala statečně, ale jedna ji nakonec přemohla. Několik posledních let bojovala s vážnou nemocí, blíže neupřesněnou chorobou, která ji pozvolna připravovala o síly. Po jejím boku vytrvale stál Ivo – staral se o ni s neúnavnou péčí a oddaností až do konce.
Ten přišel 29. července 2015, měsíc před Sylvinými 68. narozeninami. Po dlouhé nemoci navždy odešla česko-slovenská herečka s uhrančivýma očima. Sylva Turbová naposledy vydechla v pražské nemocnici Motol, drže svého milovaného Iva za ruku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sylva_Turbov%C3%A1
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/651056/pet-let-od-smrti-herecky-turbove-67-co-mela-spolecneho-s-tomasem-holym-21.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/333716/zemrela-tlumocnice-z-majora-zemana-sylvia-turbova-prohrala-boj-s-vaznou-nemoci.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/110646/zemrela-herecka-sylvia-turbova-67-kraska-z-majora-zemana.html
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrela-herecka-sylvia-turbova-316554
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/sylvia-turbova-slovenska-herecka-zemrela.A150729_221352_filmvideo_spm
https://www.denik.cz/film-a-televize/zemrela-cesko-slovenska-herecka-sylvia-turbova-20150730.html
https://www.lidovky.cz/relax/lide/zemrela-herecka-sylvia-turbova-v-67-letech-podlehla-vazne-nemoci.A150730_095815_lide_ELE
https://www.dotyk.cz/magazin/sylva-turbova/
https://www.divadelni-noviny.cz/zemrela-sylvia-turbova
https://blog.sme.sk/deniskinski/kultura/sylvia-turbova-tragicka-mondena-s-macacimi-ocami
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/aktuality/zemrela-herecka-sylva-turbova-cs
