Tříletá holčička se ztratila z hotelového pokoje. Od té doby uplynulo 17 let a ji už nikdo neviděl

Byl to večer 3. května 2007 v klidném přímořském letovisku Praia da Luz na portugalském Algarve. Britská rodina McCannových – lékaři Kate a Gerry se třemi dětmi – trávila dovolenou v apartmánovém komplexu Ocean Club. Rodiče uložili tříletou Madeleine a její dvouleté sourozence-dvojčata ke spánku a odešli jen o pár desítek metrů dál na večeři s přáteli v areálu resortu.

Děti zůstaly samotné v přízemním apartmánu 5A, ale dospělí se domluvili, že je budou v pravidelných intervalech kontrolovat. Ten večer však tato rutina skončila katastrofou: když kolem 22:00 přišla matka Kate na řadu zkontrolovat děti, našla Madeleinein pokoj prázdný – holčička beze stopy zmizela z postele. V místnosti byly otevřené okenice i okno dokořán. Kate v panice vyběhla zpět do restaurace k manželovi a přátelům s křikem: „Madeleine je pryč! Někdo ji unesl!“ Začala noční můra.

Okamžitě se rozjelo horečnaté pátrání. Kate a Gerry zavolali policii a personál resortu společně s hosty pročesávali celý komplex a okolí až do úsvitu. Po malé Maddie jako by se slehla zem. Do rána nebylo po dítěti ani stopy, a tak nastala zoufalá honba za jakoukoli stopou, která by naznačila, co se té noci stalo.

Portugalská policie (Polícia Judiciária) spustila vyšetřování únosu. Během několika hodin od zmizení informovaly úřady hraniční kontroly a letiště, aby zabránily možnému únosci odvézt dítě z země.

V prvních dnech se k pátrání spontánně přidaly stovky dobrovolníků a prohledávaly pláže, ulice i křovinaté úbočí v okolí Praia da Luz. Bohužel – ani přes tuto horečnatou snahu se nenašel jediný důkaz o osudu malé dívky. Madeleine jako by zmizela do prázdna, čímž odstartovala jednu z nejintenzivnějších a emočně vypjatých pátracích akcí, jaké Evropa pamatuje.

Zmizení roztomilé tříleté blondýnky s velkýma očima okamžitě upoutalo média po celém světě. Případ Madeleine McCann se stal mezinárodní senzací – novináři zaplavili poklidné letovisko a příběh pronikl na titulní strany od Lisabonu přes Londýn až po Sydney.

Fotografie usměvavé Maddie s charakteristickou skvrnkou v oku obletěla svět a veřejnost i slavné osobnosti se mobilizovaly k pomoci. Britské bulvární deníky přinášely každý drobný detail vyšetřování v přímém přenosu; Madeleine se stala symbolem pohřešovaného dítěte, kterého chce každý najít.

Rodiče Kate a Gerry – zdrcení, ale odhodlaní – mezitím rozjeli nebývalou kampaň, aby udrželi pátrání v centru pozornosti. Vydali se na evropské turné za podpory britské vlády i celebrit; 30. května 2007 je dokonce přijal papež Benedikt XVI. ve Vatikánu a požehnal jejich úsilí.

Ve stovkách měst po celém světě současně dobrovolníci vypouštěli žluté balónky na znamení podpory a naděje. Založen byl oficiální fond na financování pátrání s názvem „Find Madeleine“ a na odměnu za informace vedoucí k nalezení dívky se složili štědří dárci. Ve hře byly odměny až v milionech liber, padala jména známých filantropů.

Celý svět soucítil s McCannovými a hledal „Maddie“ – to důvěrné oslovení malé dívenky plnilo televizní obrazovky i internetové diskuse. Média vytvořila z případu globální reality show: denně se objevovaly nové „zaručené“ zprávy, spekulace a svědectví údajných svědků, které často spíše matly než aby vedly k průlomu.

Portugalská policie zatím prověřovala desítky telefonátů a hlášení. V prvních týdnech se objevila svědectví, že v okolí apartmánu byl spatřen podezřelý muž nesoucí malou holčičku. Jeden turista hlásil, že té noci viděl muže s dítětem v náručí, jiní popisovali „divného muže“ potulujícího se u apartmánů v předchozích dnech.

Tyto stopy ale k ničemu konkrétnímu nevedly. Navzdory enormní pozornosti a mezinárodnímu tlaku se léto 2007 přehouplo, aniž by přineslo jediné spolehlivé vodítko, kde Madeleine je. A tak zatímco média živila senzaci, skutečné vyšetřování začalo váznout.

Zatímco veřejnost s napětím čekala na hrdinský zvrat, policie tápala a dostávala se pod rostoucí tlak. Už 12 dní po zmizení, 15. května 2007, označili vyšetřovatelé prvního oficiálního podezřelého: místního rezidenta Roberta Murata, britsko-portugalského konzultanta žijícího jen pár metrů od apartmánu McCannových.

Murat, který žil s matkou kousek od místa činu, se v prvních dnech ochomýtal kolem policie a nabízel překladatelskou pomoc – což někteří považovali za podezřelé. Několik svědků dokonce tvrdilo, že Murata viděli v osudnou noc poblíž apartmánu 5A, ačkoli on trval na tom, že byl celou dobu doma.

Policie prohledala jeho dům, zahradu i okolní studny; vypustila se voda z bazénu a zabavily se počítače. Média hbitě rozšířila teorii, že Murat „něco ví“. Přesto se proti němu nenašel žádný přímý důkaz. Po měsících nejistoty bylo Muratovo jméno očištěno – případ byl stále v koncích a reálný pachatel neznámý. (Murat později vysoudil od britských médií odškodné přes 600 tisíc liber za lživá nařčení.)

Policie mezitím čelila i kritice za vlastní chyby. Až pozdě se ukázalo, že v počátečním chaosu nebylo místo činu řádně zajištěno, takže mohly být zničeny cenné stopy. Desítky lidí – od hotelových hostů po zvědavce – se pohybovaly v apartmánu 5A tu noc a následující ráno, než dorazili specialisté.

Jeden z portugalských policejních důstojníků později přiznal, že „zásadní forenzní stopy mohly být ztraceny, protože místo nebylo správně zajištěno“. Jinými slovy, potenciální důkaz o únosci mohl být omylem zašlapán do země nebo odnesen na botách hledajících.

Také první celoplošné pátrací akce a hraniční kontroly podle všeho odstartovaly až se zpožděním několika hodin, které mohly hrát v případě únosu klíčovou roli. Tyto „zlaté hodiny“ po zmizení tak nebyly využity ideálně, což je stín, který se nad vyšetřováním vznáší dodnes.

V průběhu léta 2007 se vyšetřovací verze začala dramaticky měnit. Zatímco zpočátku policie oficiálně tvrdila, že Madeleine byla unesena a může být stále naživu někde v regionu, po několika měsících neúspěchů se pozornost otočila jiným směrem – směrem, který šokoval veřejnost i rodiče samotné. Na podzim 2007 se totiž portugalská policie začala domnívat, že Madeleine mohla zahynout přímo v apartmánu a že rodiče možná něco skrývají.

Tento nečekaný obrat vyšetřování způsobil doslova zemětřesení v médiích: milující rodiče, dosud líčení jako oběti, byli najednou potenciálně podezíráni ze zapojení do zmizení vlastní dcery.

Co vedlo vyšetřovatele k tak šokující teorii? Během léta portugalští kriminalisté ve spolupráci s britskými experty nasadili speciálně vycvičené psy – a ti údajně ucítili pach smrti a krev v klíčových místech spojených s McCannovými. Koncem července 2007 britští policejní psi Eddie a Keela prohledali apartmán 5A a označili několik míst, včetně oblasti šatníku v ložnici rodičů, kde cítili stopy po lidském těle.

Později zavětřili také u osobních věcí Kate McCannové a – nejvíce znepokojivě – u zavazadlového prostoru auta, které si McCannovi pronajali až tři týdny po zmizení Madeleine. Tato zjištění vnesla do příběhu děsivý stín: naznačovala možnost, že v apartmánu 5A došlo k tragédii a tělo bylo převezeno pryč.

Vzorky z podezřelých míst byly odeslány do britské laboratoře Forensic Science Service k analýze DNA. Ještě než dorazily výsledky, v portugalském tisku se objevily „úniky“ z policejních zdrojů naznačující, že DNA Madeleine byla nalezena v kufru auta. Britský bulvár The Sun dokonce 11. září 2007 vyšel s bombastickým titulkem „Britská laboratoř šokuje: DNA v autě je na 100 % Maddie“.

To ještě rozdmýchalo podezření vůči rodičům. Jenže realita laboratoře byla mnohem méně jednoznačná: analýza DNA z auta přinesla pouze částečnou shodu – 15 ze 19 genetických markerů – a odborníci označili výsledek za „příliš komplexní pro jednoznačnou interpretaci“. Jinými slovy, nalezený genetický materiál se mohl zčásti shodovat s Madeleine (nebo příbuzným), ale nebyl to nezvratný důkaz. Přesto vyšetřovatelé uvěřili své teorii o nehodě a utajeném úmrtí.

Vrcholem této napjaté fáze bylo, když 7. září 2007 – po vyčerpávajících výsleších – portugalská policie oficiálně označila Kate a Gerryho McCannovy za „arguidos“, tedy formální podezřelé. Rodiče strávili hodiny na policejní stanici, kde jim byly kladeny ostré otázky; kolovala zpráva, že se Kate ptali přímo: „Zabila jste svou dceru?“ (což ona důrazně popřela).

Pro britskou veřejnost to byl šok. Jak by milující rodiče mohli něco takového spáchat? Avšak část portugalských vyšetřovatelů – v čele s detektivem Gonçalem Amaralem – věřila scénáři, že Madeleine zemřela nešťastnou náhodou (například po předávkování léky na spaní) a rodiče ve strachu z obvinění její smrt zamaskovali. Tato kontroverzní verze však nikdy nebyla podložena přímým důkazem.

McCannovi byli po prohlášení za podezřelé fakticky zahnáni do kouta. Krátce poté, co získali status arguidos, odcestovali raději zpět do Británie Případ se tak ocitl v patové situaci: rodiče v očích části veřejnosti získali cejch podezřelých, ale hmatatelné důkazy chyběly.

Portugalská policie nebyla schopna vznést žádné obvinění a začala čelit sílící kritice za to, že obviňuje oběti místo toho, aby našla pachatele. Dokonce sám ředitel portugalské policie Alípio Ribeiro později přiznal, že označit McCannovy za podezřelé bylo možná uspěchané a chybné rozhodnutí. Nad vyšetřováním se vznášel zmatek a vzájemná nedůvěra mezi portugalskými a britskými orgány.

V červenci 2008 – více než rok po zmizení – portugalská prokuratura nakonec případ odložila ad acta. Vyšetřování bylo oficiálně přerušeno pro nedostatek důkazů a status „arguido“ u McCannových (i u Roberta Murata) byl zrušen. Žádná obvinění nevznesena, žádné rozřešení nenalezeno. McCannovi byli volní a formálně očištění, avšak podezření v očích části veřejnosti už nikdy zcela nezmizelo.

Kontroverze byla na světě: jedni rodiče litovali jako oběti obřího selhání policie, druzí v nich naopak viděli možné viníky, kterým to prošlo. Případ Madeleine McCannové se stal toxickou směsicí smutku, sympatií, ale i obviňování a konspirací.

Od samého počátku případ provázela řada konkurenčních teorií – oficiálních i těch divoce spekulativních. Oficiální verze se v průběhu let několikrát změnila podle toho, kdo zrovna vedl vyšetřování. Nejprve to byl jednoznačně únos neznámým pachatelem, který mohl Madeleine odnést z postele, zatímco sourozenci spali a rodiče večeřeli opodál. Této verzi rodina i veřejnost chtěli věřit – představovala naději, že Madeleine je někde živá. V roce 2007 ji zastávali jak portugalští policisté (oficiálně prohlašovali, že věří, že dívka byla unesena a je stále v Portugalsku naživu), tak najatí soukromí detektivové pracující pro McCannovy.

Pak ovšem nastoupila teorie tragické nehody a utajení, kterou razila část portugalské policie v čele s inspektorem Amaralem. Tato verze – jakkoli ji McCannovi označili za absurdní – se stala na čas oficiální vyšetřovací hypotézou v roce 2007. Amaral ji dokonce sepsal do knihy Maddie: A Verdade da Mentira („Maddie: Pravda o lži“), vydané v červenci 2008 po jeho odchodu z policie.

V ní obvinil rodiče, že Madeleine zemřela nešťastnou náhodou v apartmánu a oni její tělo ukryli. Kniha způsobila poprask a prodejnost bestsellerů; McCannovi se bránili soudně a dosáhli dočasného zákazu šíření knihy pro pomluvu, ale nakonec v roce 2017 portugalský Nejvyšší soud rozhodl, že Amaral měl právo svůj názor publikovat – a dokonce konstatoval, že uzavření případu v roce 2008 neznamenalo zproštění McCannových viny, pouze nedostatek důkazů. Tato právní formulace zanechala hořkou pachuť: oficiálně nebyli obviněni, ale ani „očištěni“.

Mezitím se vynořovaly další teorie. Jedna z nejrozšířenějších pracovala s možností únosu organizovaným gangem obchodníků s dětmi. Algarve tehdy navštěvovalo mnoho zahraničních turistů a existovaly obavy, že Madeleine mohla být unesena na objednávku bohatého bezdětného páru či prodána do nelegální adopce. Jiní spekulovali o sítích pedofilů – připomínaly se případy dětí unesených pro sexuální zneužívání.

Policie prověřovala známé pedofily v okolí; v hledáčku se ocitl např. britský pedofil Raymond Hewlett, který žil v Portugalsku a chlubil se, že „ví, co se Madeleine stalo“ (než v roce 2009 zemřel). Objevilo se také jméno bývalého zaměstnance resortu, proti němuž kdosi anonymně ukázal v e-mailu princi Charlesovi – i tuhle bizarní stopu policie prověřovala. Žádná z těchto linek ale nepřinesla průlom.

Další hypotézy sahaly od relativně racionálních po čistě fantastické. Někdo věřil, že Madeleine sama vylezla z postele a odešla hledat rodiče, načež mohla spadnout do otevřené kanalizace nebo studny (nebyly ale důkazy).

Objevily se konspirační teorie obviňující z únosu tajné služby, satanistické sekty či dokonce obchod s orgány – internetová fóra byla zaplavena divokými spekulacemi, které však často odrážely více morbidní fantazii diskutérů než reálné stopy. Případ se stal i politickým tématem: britská vláda se dostala pod tlak, aby „něco dělala“, protože veřejnost nechtěla přijmout, že by se tak slavný případ nechal nedořešený.

Právě na nátlak veřejnosti a médií nakonec v roce 2011 – po čtyřech letech od archivace případu – nařídil britský premiér David Cameron zahájit nové nezávislé přezkoumání spisu Madeleine McCannové britskou policií. Scotland Yard spustil operaci Grange, která si kladla za cíl projít všechny důkazy od začátku a přijít „s čerstvýma očima“ na to, co se mohlo stát.

Tým detektivů vedený inspektorem Andym Redwoodem začal systematicky rekonstrukci událostí. V roce 2013 britská policie oznámila, že identifikovala „několik osob zájmu“ a „nové důkazy a svědky“. V říjnu 2013 odvysílala BBC speciál Crimewatch s rekonstrukcí případu a zveřejnila identikity muže viděného svědky s dítětem v náručí kolem času zmizení. Portugalská policie následně případ znovu oficiálně otevřela a paralelně s Brity pokračovala ve vyšetřování.

Bohužel ani rozsáhlé a nákladné nové pátrání nepřineslo rychlé výsledky. V roce 2014 prohledávali britští kriminalisté s pomocí zemního radaru a psů znovu oblast kolem Praia da Luz – pročesávali křoviny, rozkopávali půdu na vytipovaných místech, ale nic převratného neobjevili. Postupně vyslechli desítky osob a prověřili více než 600 „zajímavých“ jedinců po celé Evropě.

Čtyři konkrétní osoby byly v létě 2014 zatčeny a vyslýchány portugalskou policií, ale nakonec byly i tyto „horké stopy“ slepé. Operace Grange se tak postupně zúžila; do roku 2015 už stála přes 10 milionů liber a počet detektivů na případu byl snížen. Britská vláda však opakovaně schválila dodatečné financování, aby tým mohl pokračovat až do roku 2020. Naděje na rozuzlení však s přibývajícími lety slábla.

Případ Madeleine McCannové se odehrával nejen v detektivních spisech, ale i na stránkách novin a obrazovkách televizí – a právě média a veřejné mínění hrály bezprecedentní roli, která sama o sobě ovlivnila vyšetřování. Od prvních dní byl tento případ mediálním šílenstvím: tlak bulvárních deníků na výsledky, jejich ochota platit za exkluzivní informace a ochotně zveřejňovat i nepotvrzené „úniky“, vytvářely atmosféru senzace, která někdy hatila klidnou policejní práci.

Například již zmiňované spekulace o DNA v autě či unáhlená obvinění v tisku notně poškodily pověst McCannových, kteří se v jednu chvíli stali oběťmi „mediálního soudu“. Britské bulváry v letech 2007–2008 publikovaly desítky článků naznačujících, že rodiče mohli být zapleteni v dceřině zmizení – bez důkazů, jen na základě drbů a policejních úniků.

To zašlo tak daleko, že McCannovi podali na média žaloby. V březnu 2008 dosáhli veřejné omluvy a tučného odškodnění: vydavatelství Express Newspapers jim zaplatilo 550 000 liber a na titulních stranách Daily Express a Daily Star se skvěla omluva za „naprosto nepravdivé“ narážky, že nesou odpovědnost za smrt své dcery. Podobně i Murat vysoudil zmíněné odškodné od médií za křivé obvinění.

Zprávy unikající do tisku rovněž komplikovaly vztahy mezi britskými a portugalskými orgány. Portugalská policie byla rozladěná, že britská média (často s pomocí „zdrojů blízkých vyšetřování“) zveřejňují detaily, které měly zůstat tajné – například přepisy výslechů McCannových unikly do médií a otiskl je španělský list, což vyvolalo skandál a vedlo k rezignaci jednoho z portugalských policejních šéfů.

McCannovi sami se stali aktivními účastníky mediálního boje – najali si tiskové mluvčí a PR poradce, poskytovali emotivní rozhovory, psali blog a Kate si vedla deník, který však bulvární News of the World bez skrupulí zveřejnil (k Kateinu zděšení, popsala to jako „totální znásilnění soukromí“). Později McCannovi svědčili i před britskou komisí Leveson Inquiry o zhoubných praktikách tisku a stali se tvářemi kampaně za reformu médií.

Selhání policie bohužel k tragédii také přispěla. Kromě počátečního nezajištění místa činu

a zmíněných úniků informací se poukazuje na další pochybení: například že portugalská policie nedostatečně prověřila informace o možných sexuálních predátorech působících v Algarve; že příliš brzy zúžila vyšetřování jednostranně na rodiče; nebo že mezi britským a portugalským týmem panovala řevnivost místo plné spolupráce.

Inspektor Gonçalo Amaral, který případ vedl prvních 5 měsíců, byl v říjnu 2007 odvolán – oficiálně pro své kontroverzní výroky do tisku kritizující Brity, ale spekuluje se, že i kvůli nespokojenosti s průběhem jeho vyšetřování. Po Amaralově odchodu sice nastal vstřícnější přístup a zapojili se noví detektivové, avšak ztracený čas a důkazy už nešlo vrátit.

Někdejší portugalský prezident Aníbal Cavaco Silva dokonce označil případ McCann za „ostudu“ s tím, že chyby policie poškodily obraz Portugalska v zahraničí. Britská policie také neunikla kritice – její opakované mnohamilionové vyšetřování (Operace Grange) někteří považují za příliš drahé s ohledem na skromné výsledky. Avšak představitelé Scotland Yardu argumentovali, že nelze nechat zmizelé britské dítě bez odpovědí, a navzdory všem překážkám se drželi sloganu McCannových: „Nikdy se nevzdávejme naděje.“

Když už se zdálo, že případ uvízl navždy v mlze nejasností, přišel přelomový obrat v roce 2020. Po dlouhých 13 letech od zmizení Madeleine světu šokovaně oznámili němečtí vyšetřovatelé, že identifikovali nového hlavního podezřelého – muže, o němž věří, že Madeleine unesl a zavraždil.

Oním podezřelým je Christian Brückner, 43letý německý recidivista a usvědčený sexuální delikvent, který v minulosti pobýval v Portugalsku. Toto jméno se objevilo 3. června 2020, kdy německá policie (spolkový kriminální úřad BKA) ve spolupráci s britskými a portugalskými kolegy zveřejnila výzvu pro veřejnost a sdělila, že prověřuje jistého německého vězně v souvislosti s případem Madeleine.

Zároveň německá prokuratura oznámila, že celý případ nyní vyšetřuje jako vraždu a že má „konkrétní důkazy“, že Madeleine je bohužel mrtvá. Byla to nečekaně drsná slova po letech opatrných formulací.

Kdo je Christian Brückner? Vyprofiloval se jako skutečně hrůzná postava. Brückner je německý občan, který žil bouřlivým životem tuláka a zločince. Už v mládí byl odsouzen za zneužívání dětí v rodném Německu a jako teenager uprchl v 90. letech do Portugalska před nástupem trestu.

Usadil se právě v Algarve, pohyboval se v okolí Praia da Luz, živil se drobnými krádežemi, obchodováním s drogami a příležitostnými pracemi. V roce 2005 – dva roky před Madeleineiným zmizením – spáchal obzvlášť brutální čin: vnikl do domu v Praia da Luz a znásilnil tam 72letou americkou turistku, přičemž si celý čin nahrál na kameru.

Dlouho unikal spravedlnosti, ale nakonec byl za tento zločin v Německu odsouzen a od roku 2019 si odpykává sedmiletý trest vězení. Mimo to má Brückner na kontě řadu jiných deliktů od vloupání po obchod s drogami – a bohatý spis sexuálních trestných činů na dětech. Zkrátka muž s temnou minulostí, který se v roce 2007 pohyboval v těsné blízkosti místa činu.

Vyšetřovatelé spojili Brücknera s případem Madeleine díky řetězci nepřímých důkazů, které teprve postupně zapadly do mozaiky. Klíčová byla informace o jeho mobilním telefonu: zjistilo se, že v době zmizení Madeleine se jeho telefon pohyboval v Praia da Luz.

Konkrétně 3. května 2007 večer se Brücknerův mobil připojoval k vysílači v těsné blízkosti apartmánů Ocean Club – a to přibližně v čase mezi 19:30 a 20:00, kdy se rodina chystala na večeři. Němečtí prokurátoři uvedli, že Brückner toho večera obdržel kolem 19:32 telefonát od neznámé osoby a hovor trval zhruba půl hodiny.

Tato skutečnost ho později usvědčila, že byl na místě činu. Brückner sám tvrdil, že onen večer „telefonoval z bytu“, kde bydlel – ale jeho bydliště bylo několik kilometrů daleko, takže vysílač by měl jiný. Policie proto věří, že v tu dobu číhal poblíž resortu a možná si tipoval příležitost.

Další zarážející zjištění vyšlo najevo od jeho bývalé přítelkyně. Tato Britka, která s ním randila v roce 2007, vypověděla, že den před zmizením jí Brückner záhadně řekl: „Zítra musím udělat v Praia da Luz jednu práci. Je to hrozná práce, ale musím to udělat. Chvíli mě neuvidíš, pak se ti ozvu.“. Tehdy netušila, co tím myslí – po zveřejnění Brücknerova jména v roce 2020 se zděsila a uvědomila si možnou souvislost s Madeleine. Tento mrazivý výrok působí téměř jako předzvěst zločinu, který mu je dnes kladen za vinu.

Brückner měl v Portugalsku k dispozici obytnou dodávku Volkswagen a také osobní auto Jaguar. Obě vozidla začal krátce před zmizením Madeleine používat a parkoval je v okolí. Přitom vyšlo najevo další podezřelé načasování: svůj Jaguar odhlásil a převedl na někoho jiného přesně den po zmizení holčičky – 4. května 2007.

Jako by se zbavoval majetku, o němž si myslel, že by ho mohlo s případem spojovat. Také svou dodávku narychlo opustil, když v roce 2007 narychlo odjel z Portugalska zpět do Německa. V pozdějších letech policie prohledala Brücknerovy někdejší domy a úkryty. Na pozemku, který dřív užíval v Německu, nalezli vyšetřovatelé skryté USB disky plné dětské pornografie a znepokojivých fotek – a pochybují, zda mezi nimi nemohou být i stopy související s Madeleine.

Německá policie, která na Brücknera dostala tip už kolem roku 2017, postupně shromažďovala důkazy. Když v červnu 2020 toto jméno vypustili na veřejnost, Kate a Gerry McCannovi uvítali, že se po letech objevila reálná stopa a poděkovali policii s tím, že „to jediné, co kdy chtěli, je najít pravdu a pohnat viníky před spravedlnost“. Prohlásili, že nikdy neztratili naději, a i teď věří, že třeba jejich dcera může být naživu – ale pokud ne, potřebují aspoň vědět, co se jí stalo.

Vyšetřování Christiana Brücknera se od roku 2020 vede souběžně v Německu, Portugalsku i Británii. Německý státní zástupce Hans Christian Wolters, který případ dozoruje, proslul tím, že médiím občas naznačí něco z důkazů, ale nikdy neřekne vše. Například v roce 2020 prohlásil v rozhovoru, že pokud by veřejnost „znala důkazy, které máme, došla by ke stejnému závěru“ ohledně Brücknerovy viny.

Takové tvrzení vyvolalo senzaci – jaké tajné důkazy mají? Wolters to nikdy nespecifikoval, ale naznačil, že existuje například fotografický důkaz či záznam. Média spekulovala třeba o videu Brücknera chlubícího se únosem, nebo o fotkách Madeleine nalezených v jeho věcech (to však nepotvrdila policie).

Jisté je, že německá prokuratura je o Brücknerově vině přesvědčena natolik, že v roce 2020 formálně oznámila rodičům McCannovým, že pracuje s teorií, že Madeleine je po smrti, a že mají pachatele. Bylo to vůbec poprvé, kdy někdo oficiálně Madeleine prohlásil za pravděpodobně mrtvou – do té doby se vždy operovalo s nadějí.

V roce 2022 nastal další důležitý moment: těsně před 15. výročím zmizení (tedy v dubnu 2022) portugalské úřady nečekaně oznámily, že také formálně jmenují „podezřelého“ v případu. I když jméno neřekly, všem bylo jasné, že jde opět o Brücknera. Tento krok – udělení statusu arguido – byl důležitý hlavně kvůli procesním lhůtám v Portugalsku (blížilo se totiž 15 let od činu, po nichž by některé trestné činy mohly být promlčeny, pokud by neměly formálně označeného podezřelého).

Znamenalo to, že Portugalsko si pojistilo možnost Brücknera případně stíhat na svém území. Německá strana mezitím pokračovala v pečlivém skládání případu. V červnu 2020 policie dokonce prohledala zahradu u Hannoveru v Německu, kde Brückner dříve pobýval – kopali na pozemku zahrádkářské kolonie a odnesli si několik pytlů s možnými důkazy. Výsledky těchto domovních prohlídek však zůstávají veřejnosti utajeny.

Dramatická scéna se odehrála také přímo v Portugalsku v květnu 2023. Na žádost německého prokurátora Wolterse obklíčila portugalská policie oblast u přehrady Arade, zhruba 50 km od Praia da Luz. Tato odlehlá vodní nádrž byla známým místem, kam Brückner rád jezdil se svojí dodávkou „kempovat“.

Od 23. do 25. května 2023 tam probíhala rozsáhlá pátrací akce – policisté pročesávali břehy, potápěči prohledávali vody přehrady. Důvod? Němečtí vyšetřovatelé pojali teorii, že Brückner mohl Madeleine po činu odvézt právě sem, na své „tajné místo u vody“, a tam se zbavit těla.

Už v roce 2008 se u této přehrady našla dětská ponožka, ale tehdy se nevědělo, zda souvisí s případem. Nyní, o 15 let později, se policie vrátila s lepší technikou i informacemi. Hledaly se třeba zbytky oblečení (Madeleine v době zmizení měla pyžamko s obrázkem Oslíka ze seriálu Medvídek Pú), vlasy, či dokonce zbraň.

Nasazení specialisté prozkoumali asi 1,5 km² terénu na poloostrově vybíhajícím do přehrady. Po třech dnech práce odvezli pytle s několika vzorky půdy a kousky látky – analýzy stále probíhají, veřejnost dosud nezná výsledek.

Ví se jen, že Brücknerův telefon byl podle analýzy mobilních sítí u přehrady Arade zřejmě lokalizován jen pár minut po zmizení Madeleine. Pokud tam opravdu byl, zapadalo by to do teorie, že po únosu dítě odvezl na toto opuštěné místo.

Aktuálně (rok 2025) je na tom vyšetřování tak, že Brückner zůstává hlavním podezřelým, ale stále nebyl obžalován. Německá strana narazila na právní komplikace – například soudy řeší, který zemský soud je vůbec příslušný projednávat případ Madeleine, protože Brückner neměl v době činu jasné bydliště.

Kromě toho Brückner v říjnu 2024 stanul před soudem kvůli jiným obviněním (ze znásilnění a zneužití jiných žen a dětí v Portugalsku v letech 2000–2017) – a překvapivě byl v těchto pěti bodech zproštěn viny pro nedostatek důkazů. Prokuratura se proti těmto zprošťujícím verdiktům odvolala, ale proces zbrzdil samotné stíhání Madeleineina případu.

Navíc běží čas: Brückner si ve vězení odpykává zmíněný trest za znásilnění důchodkyně, který mu měl vypršet v září 2025. V květnu 2025 jeho advokát oznámil, že kvůli neuhrazené pokutě se propuštění zřejmě o něco opozdí – na svobodu by se mohl dostat až začátkem roku 2026. Pokud se tak stane, němečtí vyšetřovatelé se obávají, že Brückner jako volný člověk uprchne z Německa a spravedlnosti se vysměje. .

McCannovi i po 18 letech stále doufají v naději, že se dozví pravdu. Každý rok 12. května slaví Madeleineiny narozeniny – letos by jí bylo už 20 let.

Zdroje:

https://www.bbc.com/news/uk-england-52910472

https://en.wikipedia.org/wiki/Disappearance_of_Madeleine_McCann

https://www.bbc.com/news/articles/c071err0079o