Článek
Důvod? Na Ukrajinu se valí brutální mrazy až k minus 30 stupňům. Je to projev lidskosti, nebo jen další díl Trumpova seriálu o tom, jak on jediný dokáže pohnout s Kremlem, zatímco zbytek světa jen bezmocně přihlíží?
Je to klasický Donald Trump. Ve chvíli, kdy v Bílém domě řeší vládní shutdown, si odskočí k telefonu, zavolá do Kremlu a podle svých slov zařídí věc, kterou nedokázaly stovky diplomatů za čtyři roky. „Řekl jsem mu: Vladimire, nedělej to. Je tam hrozná zima,“ líčil Trump na zasedání kabinetu. A Putin prý, jako starý známý z Aljašky (kde se mimochodem v srpnu 2025 potkali na památném summitu), řekl: „Dobře, Donalde, pro tebe cokoli.“ Aspoň tak nám to americký prezident prodává.
V kuloárech se tomu říká „diplomacie typu lakování trávy na zeleno“. Trump potřebuje vítězství. Rychlé, viditelné a ideálně takové, které vypadá jako zázrak. Ukrajina je po masivních ruských útocích na energetiku na hraně kolapsu. Statisíce lidí jsou bez tepla a teď mají přijít mrazy, které lámou rekordy. Pokud by Kyjev zůstal bez elektřiny při -27 stupních, byla by to humanitární katastrofa globálních rozměrů.
Jenže má to háček, a ne zrovna malý. Zatímco Trump září spokojeností a říká, že „Ukrajinci byli nadšení, když to slyšeli“, z Kremlu zní jen hrobové ticho. Mluvčí Dmitrij Peskov se k žádnému „týdennímu slibu“ nemá a na dotazy novinářů odpovídá svým typickým mlžením. V Kyjevě zase Volodymyr Zelenskyj varuje před dalšími útoky. Je to tedy skutečná dohoda, nebo jen Trumpovo zbožné přání, které si vyložil jako hotovou věc?
Pro českého pozorovatele je to pohled do politického surrealismu. Zatímco naše vláda pod vedením Petra Fialy dál mluví o nutnosti pevných bezpečnostních záruk a Jan Lipavský (který se mimochodem stále drží v sedle jako expert na Rusko) nabádá k opatrnosti, Trump hraje vabank. Buď se v pátek skutečně neozvou sirény a on bude za hrdinu, nebo Putin Kyjev znovu zasype drony a z Trumpa zbude jen „ten, co naletěl“.
Všimněte si té dynamiky. Trump v tomhle týdnu neřeší jen Ukrajinu. Posílá armádu k Íránu, hrozí Norsku, že mu sebere Nobelovu cenu za mír, pokud ji nedostane on, a mezi tím si dává pauzu na „záchranu Kyjeva“. Je to politický multitasking v přímém přenosu. Pokud mu tenhle kousek s „mrazivým příměřím“ vyjde, potvrdí to jeho narativ, že on je ten jediný silný hráč, se kterým se Moskva baví.
Otázkou zůstává cena. V zákulisí se šušká, že zmocněnec pro Ukrajinu Steve Witkoff už má v šuplíku skoro hotovou dohodu o ukončení války. A tenhle týden klidu může být jen předehrou k velkému třesku, který se chystá na únorová jednání. Trumpův synovec Jared Kushner a další vyjednavači už brousí nože.
Zatímco my v Evropě řešíme, jak postavit další terminály na plyn, v USA se hraje o to, jestli se historie bude psát přes Twitter (respektive síť Truth Social). Pokud Trump opravdu vyprosil týden bez raket, klobouk dolů. Ale v politice, a té Trumpově obzvlášť, platí, že nic není zadarmo. Pokud teď Putin vypne rakety, bude za to chtít příští týden něco mnohem většího než jen „poděkování od Donalda“.
Uvidíme v pátek ráno. Buď bude v Kyjevě ticho a mráz, nebo hluk a mráz. V obou případech se Trump bude tvářit, že přesně takhle to plánoval. Protože v jeho světě neexistují prohry, jen špatný marketing.
