Článek
V obývacím pokoji menšího bytu na předměstí Kirkwood poblíž St. Louis sedí patnáctiletý chlapec a dívá se s rodinou kamaráda na televizi. Na obrazovce právě probíhají místní zprávy a mezi nimi i krátká připomínka nevyřešeného případu zmizelého dítěte.
Ukáže se fotografie jedenáctiletého Shawna Hornbecka, pohřešovaného od roku 2002, a moderátor shrnuje, že pátrání stále pokračuje. V tu chvíli se zraky všech v pokoji stočí na chlapce, který se nápadně podobá dítěti na televizní obrazovce. „Ty vypadáš jako on,“ utrousí kdosi z přítomných.
Shawn, kterého tu všichni znají pod příjmením Devlin, zůstane klidný. Nehne ani brvou a jen s lehkým úsměvem zakroutí hlavou: „Ne, to nejsem já… přestaňte.“ Sousedská rodina to bere jako shodu náhod – jejich mladý známý se jmenuje Shawn Devlin a žije s otcem v sousedství, zatímco hledaný kluk je Hornbeck z jiné části státu.
Přesto matka kamaráda ještě chvíli sonduje: skutečně se Shawn na toho pohřešovaného kluka dost podobá. Shawn však jejich podezření s jistotou odbude a téma brzy vyšumí. Nikdo neví, že vedle nich sedí pohřešované dítě z fotografie. Nikdo netuší, že chlapec, kterého znají čtyři roky jako Shawna Devlina, je ve skutečnosti dávno hledaný Shawn Hornbeck.
Beze stopy
Shawn Hornbeck vyrůstal se svými rodiči a dvěma sestrami v klidné venkovské osadě Richwoods v Missouri. Býval to bezstarostný, přátelský kluk, který rád jezdil na kole, hrál baseball a chodil do skautu. Na podzim roku 2002 mu bylo jedenáct let a navštěvoval základní školu v nedalekém městečku.
6. října 2002 po obědě požádal rodiče, jestli může zajet na kole za kamarádem. Podobnou trasu přes okolní lesy už absolvoval mnohokrát a domů měl dorazit před setměním. Když se však s večerem nevrátil, jeho matka Pam Akersová znejistěla. Shawn se bál tmy a nikdy nechodil pozdě. Rodiče nejprve sami projížděli cestu k domu kamaráda, a když nenašli žádnou stopu, zalarmovali policii.
V následujících dnech se rozjelo rozsáhlé pátrání. Policisté, lesní stráž i dobrovolníci pročesávali lesy okolo Richwoodsu pěšky i na koních, do akce se zapojili psovodi. Zprvu se objevil slabý záchytný bod – stopovací psi zachytili Shawnův pach u lesní cesty – avšak po několika metrech jej ztratili.
Jako by se hoch zničehonic propadl do země. Ani po Shawnově horském kole, na kterém odjel z domova, nebylo nikde ani stopy. Případ postupně převzalo FBI a státní policie Missouri, ale bližší indicie neměli. Shawnovi rodiče Pam a Craig Akersovi zůstali dlouhé měsíce v nejistotě.
S podporou sousedů uspořádali sbírku a nevzdávali naději – založili dokonce Nadaci Shawna Hornbecka, která pomáhala hledat pohřešované děti. Média v Missouri přinášela příběh ztraceného chlapce a rodina rozdávala rozhovory, v nichž prosila veřejnost o jakékoli informace. Čas však plynul. Týdny přešly v měsíce a nakonec roky, aniž by se objevil jediný spolehlivý důkaz o Shawnově osudu.
Život pod novým jménem
Ve skutečnosti byl Shawn celou dobu naživu – a dokonce relativně blízko domova. Z policejního vyšetřování později vyplynulo, že Shawn onoho osudného odpoledne na silničce zastavil u muže, který seděl v zaparkovaném pick-upu a zřejmě potřeboval pomoc.
Ve chvíli, kdy se chlapec přiblížil, muž na něj vytáhl pistoli. Jedenáctiletý Shawn neměl šanci reagovat – únosce ho rychle přemohl a odvezl pryč. Shawnovi rodiče zatím netušili, že jejich syn byl od prvního okamžiku držen pod ozbrojenou hrozbou a vydán napospas cizímu člověku.
Únosce byl tehdy Michael John Devlin, 41letý svobodný muž z nedalekého St. Louis County. Pracoval jako manažer pizzerie Imo’s a vedle toho na částečný úvazek jako pomocník v pohřebním ústavu. Devlin nebyl v minulosti trestaný a mezi sousedy nevzbuzoval velkou pozornost – okolí ho znalo jako tichého, „obyčejného“ chlápka, byť poněkud samotářského.
O to míň by kohokoli napadlo, že právě on se ukrývá za zmizením dítěte. Přesto se 6. října 2002 ve vypůjčeném autě rozjel do Richwoodsu, zřejmě s úmyslem najít snadnou kořist. Když mu náhodou u cesty zastavil na kole jedoucí Shawn Hornbeck, Devlin využil momentu překvapení a pod pohrůžkou zbraně chlapce unesl.
Po únosu Devlin odvezl Shawna do svého bytu v komplexu Oakwood Apartments v městečku Kirkwood, na západním předměstí St. Louis. Tato lokalita leží zhruba 80 kilometrů od Shawnova domova – asi hodinu jízdy autem. Tam, v malé jednopokojové garsonce, začaly pro jedenáctiletého chlapce dny hrůzy. V prvních týdnech jej Devlin držel svázaného a často ho bil.
Shawn později vypověděl, že ho únosce sexuálně zneužíval. „Od prvního dne měl v ruce zbraň, měl veškerou moc – a já byl bezmocný,“ řekl Shawn po svém návratu domů v rozhovoru o oněch počátečních dnech zajetí. Úplně se mu zhroutil pocit bezpečí a ztratil přehled o čase. „Někdy jsem měl pocit, že je červenec, a přitom venku padal sníh,“ popsal Shawn později svůj duševní stav.
Po několika týdnech věznění se Devlin odhodlal k děsivému kroku. Naložil spoutaného Shawna do auta s tím, že ho „odveze domů“. Místo návratu k rodičům však zajel na odlehlou lesní cestu v missourských lesích. Zde dal chlapci najevo, že se chystá ho zavraždit.
Tváří v tvář tomuto neodvratnému nebezpečí Shawn žebral o život. Devlin nakonec od úmyslu zabít svého zajatce ustoupil – ale pod podmínkou absolutní poslušnosti. Na mrazivé lesní cestě přinutil jedenáctiletého hocha přísahat, že se nikdy nepokusí utéct, nikdy nezkusí nikoho kontaktovat, ať se děje cokoli.
Pokud slib poruší, Devlin ho nemilosrdně zabije. Shawn tuto dohodu ze strachu odkýval. Sám pro sebe ji později pojmenoval jako „deal s ďáblem“. Právě tato hrozba hluboko pronikla do Shawnovy mysli a další dlouhé roky jej udržela v naprosté poslušnosti vůči únosci.
Krátce po oné výhrůžné scéně začal Devlin překvapivě měnit své chování. Ze zajatce, kterého prvních několik týdnů brutálně týral, se náhle snažil udělat spíše náhradního syna. Přestal Shawna držet svázaného a dal mu relativní volnost – ovšem jen naoko. Ve skutečnosti spoléhal na to, že strach chlapce spolehlivě připoutal.
Přikázal Shawnovi, aby mu říkal tati, a sám ho vydával za svého syna. Shawn dostal nové příjmení Devlin a musel se držet pečlivě vymyšlené legendy: jeho maminka prý zemřela při autonehodě a on teď žije jen s otcem. Pokud by se ho někdo vyptával na školu, měl odpovědět, že ho učí doma – a tu a tam dodat jiné detaily, například že ho doučuje babička nebo že zkusil soukromou školu.
Příběh se v průběhu času měnil, ale nikdo z okolí neměl důvod o něm pochybovat. Devlin mezitím postupně ovládl každý aspekt Shawnova života. Chlapec začal být na únosci existenčně závislý – dostával od něj jídlo, oblečení, střechu nad hlavou, „otcovskou“ péči i zdánlivou náklonnost. Nesměl však udělat jediný krok, který by neodpovídal Devlinovým instrukcím.
Psychologové později poukazovali na klasický mechanismus tzv. Stockholmského syndromu: únosci dovedou svou oběť zlomit střídáním krutosti a laskavosti, vyvolat v ní naprostou hrůzu z útěku a zároveň ji učinit závislou na drobných projevech přízně. Přesně to se stalo i v Shawnově případě.
Devlin s Shawnem žili v menším bytovém domě a sousedé je vídali běžně odcházet či přicházet – dospělého obtloustlého muže kolem čtyřicítky a po jeho boku tichého dospívajícího chlapce. Někteří podnájemníci se domnívali, že jde o otce a syna.
Shawn skutečně začal působit jako běžný teenager: jezdil venku na kole, hrál videohry, časem dostal dokonce mobilní telefon. Únosce ho paradoxně rozmazloval – kupoval mu elektroniku, herní konzole, značkové boty či jízdní kolo, kdykoli si o něco řekl.
Shawn díky tomu nemusel do školy a celé dny trávil podle libosti, většinou u televize nebo her. Devlin se finančně staral, Shawn nevypadal zanedbaně ani nešťastně – spíše jako trochu plachý kluk, kterého otec až příliš hýčká.
Jen Shawn sám věděl, co se za zavřenými dveřmi bytu odehrává, když se večer zatáhnou rolety. Devlin jej nutil k sexuální poslušnosti a udržoval jej ve vzteku a hrůze střídáním krutých trestů a následných omluv či odměn.
Shawn údajně mnohokrát uvažoval o sebevraždě, ale ani jednou nezískal dost odvahy otevřeně se vzepřít. „Občas jsem měl pocit, že by bylo lepší být mrtvý, než tímhle procházet dál,“ přiznal po letech. Hrůza z Devlina byla zkrátka silnější než jakákoli naděje na útěk.
Po sedmi měsících v zajetí Shawn získal dokonce kamaráda. Devlinovy manipulace už upevnily jeho loajalitu natolik, že se únosce nebál dovolit chlapci trávit čas s vrstevníky. Tony Douglas, tehdy třináctiletý kluk ze sousedství, si se „Shawnem Devlinem“ začal povídat venku u domu a záhy se spřátelili. Tony bydlel v témže domě o patro výš společně se svou matkou a starším bratrem.
Brzy se z nového přátelství stala téměř rodinná vazba – Tonyho matka Rita i jeho sourozenci zvali Shawna k sobě domů, brali ho na výlety a považovali ho skoro za člena rodiny. Následující roky trávil Shawn spoustu času u Douglasových: společně jezdili na nákupy, do zábavního parku, chodili do restaurací a Shawn s nimi slavil svátky.
Nikdo z nich přitom nepojal podezření, že chlapec je pohřešovaný. Věděli, že nechodil do školy, ale vysvětloval to domácím vzděláváním a nikdo to dále nezkoumal. Shawn o svém dřívějším životě v zásadě nemluvil a rodina to respektovala.
Při zpětném pohledu se však některé momenty jeví téměř neuvěřitelně. Shawn měl například dovoleno volně používat internet, a tak potají sledoval webové stránky, které jeho rodiče v Richwoodsu založili na podporu pátrání. Dokonce se jednou, pod pseudonymem, odhodlal na návštěvní fórum těchto stránek zanechat vzkaz.
V jediném řádku se tehdy zeptal: „Jak dlouho hodláte hledat svého syna?“. Jako odesilatel byla ale uvedena jen přezdívka a Shawnovi zdrcení rodiče netušili, že komunikují přímo s dítětem, které hledají.
Shawn se několikrát dostal i do situací, kdy mohl osobně promluvit s policií. Protože mu Devlin dovoloval pohybovat se i v nočních hodinách venku, několikrát ho na ulici zastavila policejní hlídka kvůli pozdní hodině. Vždy však vystupoval klidně a kryl svou falešnou identitu tak přesvědčivě, že ho policisté pustili zase domů.
Další únos
Začátkem roku 2007 už Shawn Hornbeck strávil v zajetí neuvěřitelné čtyři roky a tři měsíce – celkem 1558 dní od okamžiku svého zmizení. V lednu mu bylo patnáct let a ve světle okolností se zdálo, že možná nikdy už nenajde cestu domů. Netušil však, že brzy dojde k události, která zcela změní jeho osud.
8. ledna 2007 totiž v nedalekém kraji Franklin došlo k dalšímu únosu dítěte. Když 13letý Ben Ownby odpoledne vystoupil ze školního autobusu ve vesnici Beaufort, zmizel beze stopy podobně jako kdysi Shawn. Jeho rodiče ho v půl čtvrté marně čekali doma a okamžitě zalarmovali policii.
Tentokrát se ale na místě činu našel svědek. Benův kamarád Mitchell Hults, který s ním jezdil autobusem, si všiml podezřelého vozidla, které těsně po Benově zmizení vysokou rychlostí odjíždělo od autobusové zastávky. Mitchell byl náruživý fanoušek do aut a dokázal policistům překvapivě přesně popsat, co viděl.
Uvedl, že šlo o bílý pick-up s nástavbou, pravděpodobně značky Nissan, s výrazným tažným zařízením vzadu. Poznamenal také, že vůz měl zablácené podběhy od červeného prachu, jaký je typický pro prašné venkovské cesty.
Jeho svědectví bylo tak detailní, že tomu policisté zpočátku nechtěli ani věřit. Později je však označili za mimořádně cenné: podle popisu se ihned rozjelo pátrání po bílé dodávce s nástavbou, kterou někdo nedávno řídil mimo silnice. Do akce se zapojili federální agenti i média. Během několika dní se zpráva o hledaném autě rozšířila po celém Missouri.
Informace nakonec doputovala i do lokální pizzerie v Kirkwoodu, kde Michael Devlin působil jako vedoucí směny. Mike Prosperi, majitel této pobočky Imo’s Pizza, zaslechl v rádiu, že policie hledá bílý pick-up Nissan v souvislosti s únosem chlapce.
Prosperi věděl, že právě takový vůz vlastní jeho zaměstnanec – a navíc si vzpomněl, že Devlina viděl v den Benova zmizení odcházet z práce nezvykle brzy a ve zjevné nervozitě. Zběžně také zahlédl Devlinovu tvář, která prý byla „pobledlá a ztrhaná“. Prosperi věděl, že jeho vedoucí směny téměř nikdy brzy domů neodchází. Tentokrát se však Devlin už kolem 12:50 omluvil, že mu není dobře, a odešel z práce domů.
Další den ráno se Prosperi zajel podívat k Devlinovu domu na parkoviště. Na bílém pick-upu si okamžitě povšiml nánosu červeného prachu – stejné barvy, jakou popisoval svědek z místa únosu. To už byla pro Prosperiho silná indicie. Když se Devlin navíc následující dva dny neukázal v práci a „marodil“, neváhal již a kontaktoval policii.
Vylíčil jim svoje podezření a vyšetřovatelé slíbili, že se na jindy bezproblémového zaměstnance podívají blíže. I přes Devlinovu čistou trestní minulost začala policie brát zmíněný tip vážně – ostatně v regionu právě probíhala největší pátrací akce za poslední roky. Zapojila se desítka místních i federálních složek a úřady už byly pod silným tlakem, aby našly zmizelého Bena Ownbyho živého.
Záchrana
Prosperiho upozornění posunulo pátrání správným směrem. 12. ledna 2007, čtyři dny po Benově zmizení, dorazili agenti FBI spolu s místními policisty k areálu Oakwood Apartments v Kirkwoodu. Na parkovišti stále stál bílý pick-up odpovídající hledanému popisu. Strážníci obezřetně zaklepali na byt číslo 4, který patřil Michaelu Devlinovi.
Dveře otevřel sám Devlin – byl viditelně zaskočen, ale snažil se zachovat klid. Detektivové vysvětlili, že prověřují informace ohledně jeho vozu. Devlin zprvu nenuceně souhlasil, že mohou jeho auto prohlédnout. Agenti v něm však našli cákance bláta a další detaily, které přesně seděly na vozidlo ze svědkovy výpovědi.
Když začali Devlina důrazněji zpovídat, jak strávil inkriminovaný den, začal se třást a ztrácet půdu pod nohama. Jeden z agentů blufoval a tvrdil, že mají otisky pneumatik z místa únosu k porovnání – a že pokud Devlin lže, bude brzy usvědčen. V tu chvíli se Devlin zlomil. Sklopil hlavu a tiše pronesl: „Jsem špatný člověk.“ Poté z něj vypadla ještě jedna věta, která vyšetřovatele šokovala a zmátla zároveň: „Shawn není můj syn.“
Policisté okamžitě zatkli Devlina a zajistili jeho byt. Hned ve dveřích je čekalo nevšední překvapení – v obýváku na pohovce seděl dospívající chlapec. „V první chvíli jsme ho nepoznali,“ líčila později agentka FBI Lynn Willettová. Shawn Hornbeck byl naposledy viděn jako drobný jedenáctiletý klučina; nyní se před strážci zákona krčil hubený patnáctiletý teenager s delšími vlasy a piercingem v rtu.
„Zůstal jen ohromeně zírat,“ popsala agentka moment, kdy mu došlo, že do bytu vstoupili policisté. V druhé místnosti mezitím kriminalisté našli vystrašeného třináctiletého Bena Ownbyho – pohřešovaného, po němž se poslední čtyři dny pátralo. Potvrdilo se neuvěřitelné: oba chlapci byli živí.
Shawn Hornbeck strávil v zajetí mnohem delší čas než Ben, a tak byl jeho návrat pro okolí o to nevšednější. Ještě téhož dne zorganizovala policie v St. Louis tiskovou konferenci, na níž se zpráva o objevení „ztraceného chlapce po čtyřech letech“ rozletěla do světa.
Soud a trest
Michael Devlin se po zatčení rychle stal jedním z nejnenáviděnějších mužů v Missouri. Vyšetřovatelé na něj v lednu 2007 vznesli obvinění v několika okresech – kromě únosů obou chlapců také ze znásilnění, mučení, sodomie a pokusů o vraždu. Soudní spisy později odhalily i další skutečnosti: Devlin si například své zločiny natáčel na video a pořizoval fotografie, které pak ukládal do tajných složek v počítači.
Objevily se navíc indicie, že mohl mít na svědomí i další zmizení dětí v regionu v uplynulých letech, byť přímé důkazy vyšetřovatelé nenašli. Devlin nejprve veškerou vinu popíral, ale bylo jasné, že při množství důkazů nemá šanci na úspěch. V říjnu 2007 nakonec přistoupil na dohodu a před soudy ve všech čtyřech jurisdikcích, kde byl obviněn, se ke svým činům přiznal.
Soudy poté vynesly jeden z nejpřísnějších trestů v historii státu Missouri: Devlin dostal souhrnně 74 doživotních trestů za únosy a znásilňování, k tomu dalších 170 let vězení za držení dětské pornografie a další zločiny.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_J._Devlin
https://en.wikipedia.org/wiki/Shawn_Hornbeck_Foundation
https://www.cbsnews.com/news/kidnap-suspect-escaped-suspicion-for-years/
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-v-usa-se-uneseny-chlapec-po-ctyrech-letech-vratil-domu-40146514
https://www.cbsnews.com/news/kidnapper-gets-170-extra-years-in-prison/
