Článek
„Probudila mě bolest nehtů na rukou,“ vzpomíná herec Alfred Strejček na jedno říjnové ráno roku 2017. Do postele uléhal předešlý večer ještě plný sil – v pětasedmdesáti letech chodil běhat a udržoval se v kondici. O to větší šok přišel, když se probudil a nemohl pohnout končetinami ani promluvit. Během pár hodin ochrnulo celé jeho tělo. Rodina ho neprodleně odvezla do nemocnice. „Byla to bezmoc, šok a panika,“ popsal později první chvíle, kdy jeho tělo náhle vypovědělo službu.
Lékaři záhy zjistili, co jeho stav způsobilo. Po infekci se u Strejčka podle lékařů rozvinula autoimunitní reakce poškozující periferní nervy. Guillainův-Barrého syndrom, jak se nemoc jmenuje, dokáže během několika hodin ochromit všechny čtyři končetiny i svaly potřebné k dýchání.
Přesně to se u Strejčka stalo – ochrnul od krku dolů a nebyl schopen ani sám dýchat. V kritickém stavu byl převezen na ARO a připojen k přístrojům. První půlrok strávil naprosto nehybně na lůžku, závislý na umělé ventilaci. Lékaři zpočátku podle jeho vzpomínek dávali jeho šance na zlepšení velmi nízké.
Vzácná diagnóza
Pro Alfreda Strejčka tak nastalo období úplné paralýzy, které prověřilo jeho vůli. Každý pohyb, každý nádech musel znovu vydobýt pomocí léčby a rehabilitace. Po několika měsících intenzivní péče se stav začal pomalu stabilizovat. Lékařům se podařilo odvrátit nejhorší a Strejček postupně opustil akutní lůžko.
Začal znovu dýchat bez přístrojů a s velkým úsilím časem získal zpět i hlas – návrat schopnosti mluvit pro něj byl klíčový. „V první chvíli jsem nedokázal ani zašeptat,“ popisuje, „ale jakmile to šlo, začal jsem se zase učit říkat básničky nahlas.“ Vedle lékařů stála po celou dobu při něm jeho partnerka, herečka Jitka Molavcová.
Trávila u jeho lůžka každou volnou chvíli a pomáhala mu překonávat počáteční krize. Sám Strejček později přiznal, že bez její podpory a laskavé péče zdravotníků by první rok nemoci nezvládl.
Rehabilitace byla zdlouhavá a nejistá. Ochrnutí postupně ustoupilo alespoň částečně v rukou a ramenou, nohy však zůstávaly nehybné. Strejček denně cvičil, byť zpočátku šlo jen o drobné pohyby prstů či předloktí. Každý malý pokrok byl úspěch. Z nemocnice byl po více než roce přeložen do rehabilitačního ústavu, kde na něj čekaly dlouhé měsíce cvičení.
Učil se znovu zvednout ruku, udržet lžíci, posadit se na vozík. Paralýza celého těla se změnila v částečnou – od pasu dolů necítil téměř nic, horní část těla však pomalu sílila. „Do té doby zdravý člověk se najednou musí učit absolutním základům,“ řekl Strejček. Lékaře překvapoval jeho optimismus a odhodlání.
Dokázal se vyprostit z nejvážnější fáze, která může být u Guillainova-Barrého syndromu život ohrožující, zejména při postižení dýchacích svalů, a začal se soustředit na vyhlídky, že by se jednou mohl vrátit ke svému profesnímu i osobnímu životu.
Od strojírenství k herectví
Alfred Strejček se narodil 11. prosince 1941 v Praze, mládí ale zčásti prožil v Kutné Hoře. Jako student strojní průmyslové školy tam propadl kouzlu divadla – navštěvoval dramatický a recitační kroužek a brzy zjistil, že ho víc než rýsování strojních součástek láká jeviště. Po maturitě se rozhodl zkusit talentové zkoušky na JAMU v Brně, kde následně vystudoval herectví a absolvoval v roce 1964.
Profesionální dráhu začínal v divadle v Olomouci, poté vystřídal angažmá v několika dalších souborech. Hrál v Brně, hostoval v pražských divadlech, objevil se i na filmovém plátně a v televizi. Jednou z rolí, díky nimž si ho pamatují diváci, byl Plaváček v televizní adaptaci pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda.
Více než u filmu se ale uplatnil jako recitátor, moderátor a hlasový umělec. Od 70. let se pravidelně objevoval v rozhlase, namlouval komentáře k dokumentům a večerníčkům a stal se vyhledávaným interpretem mluveného slova.
Hudba a poezie provázely Strejčkův život souběžně s herectvím. Hrál na několik nástrojů a zpíval; často vystupoval na pódiu s kytarou nebo v doprovodu jiných muzikantů. V 80. letech spolupracoval s Československou televizí na populárně-naučných pořadech, kde zúročil svůj kultivovaný projev.
Po revoluci v 90. letech se více osamostatnil – připravoval vlastní komponované pořady propojující literaturu a hudbu. Společně s kytarovým virtuosem Štěpánem Rakem vytvořil několik úspěšných hudebně-literárních projektů. V cyklu Vivat Comenius například cestovali po světě s texty Jana Amose Komenského, kde Strejček recitoval v několika jazycích a Rak přidával autorské skladby na kytaru.
Strejčkův hluboký a klidný hlas se stal poznávacím znamením těchto pořadů. Ještě v roce 2017 veřejně vystupoval – moderoval kulturní akce, recitoval verše českých básníků a předčítal na autorských večerech. Na sklonku roku 2017 však jeho rozdělané projekty náhle zůstaly ležet ladem. Osudná nemoc jej upoutala na lůžko v době, kdy byl stále aktivní a plný plánů.
Návrat na pódium
Z ochrnutí se Alfred Strejček probral s vědomím, že nic nebude jako dřív. Přesto v hloubi duše pomýšlel na návrat k milované práci – byť třeba jen symbolický. Jakmile získal zpět hlas natolik, aby mohl souvisle mluvit, začal trénovat recitaci vleže na lůžku. Učil se nazpaměť nové texty a zkoušel je přednášet sestřičkám a rehabilitačním pracovníkům při cvičeních.
Dlouhé měsíce to zůstávalo jen vizí; tělo ho zrazovalo únavou a bolestmi. Ale koncem roku 2019 už dokázal několik minut v kuse mluvit nahlas, a tak vznikl plán na první veřejné vystoupení. K němu došlo v létě 2020, bezmála tři roky od osudného kolapsu. Alfred Strejček tehdy vystoupil před publikem v pražském kostele při benefičním setkání přátel. Seděl na vozíku, hlavu podpíranou vysokým opěradlem, po boku Jitku Molavcovou.
Přesto dokázal do mikrofonu vlastními silami odříkat krátkou báseň. Sál zůstal v úžasu – ještě nedávno nebylo jisté, zda vůbec přežije, a nyní opět mluvil k posluchačům. Média označila jeho návrat za „malý zázrak“ a záběry z vystoupení obletěly televizní zpravodajství.
Po této první vlaštovce následovaly i další opatrné návraty na pódium. Strejček se nevzdal veřejného života – byť v omezené míře. Několikrát za rok opouští brány sanatoria, kam byl mezitím přemístěn, a míří mezi diváky. Účastní se literárních večerů, besed o knihách nebo koncertů, kde recituje doprovodné texty.
Všechna vystoupení pečlivě zvažuje s lékaři a podřizuje aktuálnímu zdravotnímu stavu. Někdy stačí, aby byl pouze čestným hostem večera a pronesl pár vět, jindy zvládne i půlhodinový blok četby. Každé takové veřejné objevení mu přináší obrovskou energii. „Byl to můj život a je to pořád můj život,“ řekl o vystupování v jednom z rozhovorů.
Diváci ho často vítají potleskem vstoje, i když on sám před nimi sedí na vozíku. Strejček však odmítá sentiment. Bere své znovu nabyté možnosti střízlivě. Ví, že omezení zůstanou trvalá, ale jak s úsměvem podotýká, hlas mu nemoc nakonec nevzala natrvalo – a tak dokud může mluvit, rád toho využije.
V roce 2024 se rozhodl vyzkoušet i méně tradiční metody léčby, aby posunul své fyzické možnosti. V Janských Lázních podstoupil speciální rehabilitační program lékaře Jaroslava Vojáčka, kombinující elektrostimulaci a akupunkturu. Do ochrnutých svalů mu lékař vpichoval jehly a pouštěl přes ně slabý elektrický proud, což mělo povzbudit nervová spojení.
Podle médií Strejčkovo tělo na tuto terapii zareagovalo. Po několika týdnech intenzivních procedur se mu podle jeho slov zlepšila citlivost v chodidlech a částečně posílily stehenní svaly. „Dejte tomu doktorovi Nobelovku,“ žertoval pak herec s narážkou na neobvyklou metodu. Přesto zůstává realistou – zázračné uzdravení nepřišlo a stále je odkázán na vozík. Ale každý takový dílčí úspěch ho utvrdil v tom, že má smysl bojovat dál a že medicína i rehabilitace ještě nevyčerpaly všechny možnosti.
Domov v sanatoriu
Už více než pět let je Alfred Strejček stálým obyvatelem terapeutického sanatoria. V roce 2019, po propuštění z rehabilitační kliniky, nastoupil do soukromého zařízení zvaného Sanatorium Šarlota, specializovaného na dlouhodobou péči o pacienty s poškozením nervové soustavy. Zprvu věřil, že tam stráví jen několik měsíců, než se zotaví natolik, aby se mohl vrátit domů.
Časem však pochopil, že jeho stav už zřejmě zůstane trvalý a že Šarlota je pro něj nejvhodnějším místem k životu. „Na zázraky nevěřím, ale spoléhám na ně,“ prohlásil smířeně v jednom z rozhovorů. Přijal sanatorium za svůj nový domov a se svým pražským bytem se v duchu rozloučil. Pokoj v léčebně si zařídil osobními drobnostmi – na poličkách má knihy a fotografie, v rohu stojí kytara, kterou kdysi hrával dětem. Denní režim má nabitější než mnozí zdraví lidé.
„Snídaně máme v sedm čtyřicet pět, potom hygiena a první cvičení,“ líčí svůj běžný den. Dopoledne cvičí s fyzioterapeutem, odpoledne ho čeká druhá série cviků. Trénuje hlavně ruce a trup, aby zesílil a udržel rovnováhu vsedě. Jednu z oblíbených rehabilitačních pomůcek popisuje tak, že leží na posteli a mezi chodidla dostane velký nafukovací míč.
„Na ten balon dupu, celkem dvěstěkrát, dělá mi to moc dobře,“ říká s úsměvem. Nepolevuje – i v pokročilém věku má své cíle a sny. Jedním z nich je znovu vystoupit na Lysou horu v Beskydech, kam rád jezdíval. Přestože nemůže chodit, tento sen nevzdal. „Lysá horo, nezanevři na mě, že jsem na tobě už osm let nebyl… Neboj se, my se spolu ještě potkáme,“ vzkázal symbolicky směrem k horské siluetě. Ví, že to možná zůstane jen snem, ale dává mu to motivaci denně cvičit a udržovat si co nejlepší kondici.
V nelehkém boji s následky nemoci má nyní Strejček oporu v rodině a nejbližších přátelích. Jitka Molavcová, jeho dlouholetá partnerka a od roku 2023 i manželka, ho v sanatoriu pravidelně navštěvuje. „Ten náš vztah bohužel není rovnocenný, protože ona se o mě stará daleko víc než sama o sebe,“ říká herec pokorně. Ví, že péče o něj je pro ni i ve vyšším věku náročná – sama překročila sedmdesátku, přesto u něj tráví každou volnou chvíli.
Jejich sňatek přímo v sanatoriu po dvaceti letech soužití byl pro Strejčka symbolem, že k sobě patří „i v dobrém, i ve zlém“. Vedle rodiny vypomáhají také kolegové a kamarádi. Sám přiznává, že dlouhodobý pobyt ve špičkovém soukromém zařízení výrazně zatěžuje jeho finance. „Pobyt v sanatoriu je na pokraji mých finančních možností,“ uvedl upřímně v jednom z rozhovorů.
Pojišťovna hradí jen část nákladů a zbytek pokrývají jeho úspory, důchod a příležitostné honoráře z drobných vystoupení. Když situace začala být kritická, přispěchali mu na pomoc přátelé. Kytarista Štěpán Rak se rozhodl zasílat Strejčkovi pravidelně část svých koncertních honorářů. „Já mu to jednou splatím, až zase budu vydělávat,“ komentoval to Strejček s nadsázkou.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/alfred-strejcek-guillain-barre-syndrom-nemoc-molavcova.A210916_111728_lidicky_sub
https://cnn.iprima.cz/vecer-si-sel-zabehat-rano-se-probudil-ochrnuty-alfred-strejcek-popsal-jak-na-tom-je-34695
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/strejcek-ochruti-kniha-divadlo-rehabilitace-lysa-hora-molavcova.A211229_140519_lidicky_mkop
https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/dejte-doktorovi-nobelovku-lazenska-metoda-jehel-a-proudu-rozhybala-i-strejcka-20.html
https://cnn.iprima.cz/dojemna-zpoved-ochrnuteho-alfreda-strejcka-o-zivote-v-sanatoriu-prijal-jsem-ho-za-svuj-domov-493367
https://cnn.iprima.cz/show-time/strejcek-pobyt-v-sanatoriu-na-pokraji-mych-financnich-moznosti-rak-mu-posila-honorare-493421
https://www.expres.cz/celebrity/uz-me-odsud-dostane-jen-zazrak-rika-ochrnuty-alfred-strejcek-o-sanatoriu.A251203_150118_dx-celebrity_chlp
https://www.kultura.cz/profile/16721-alfred-strejcek
https://www.alfredstrejcek.cz/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/21274-tri-zlate-vlasy-deda-vseveda/tvurci/
https://npmk.gov.cz/novinky/npmk/vivat-comenius-alfred-strejcek-stepan-rak
