Článek
Malala se narodila 12. července 1997 v Mingóře v údolí Svát na severozápadě Pákistánu. Její otec Ziauddin Yousafzai vedl školu a vzdělání bral jako něco, co nemá patřit jen chlapcům. To nebyla vůbec samozřejmá věc v prostředí, kde se o životě dívek často rozhodovalo bez nich.
Malala trávila ve škole skoro stejně času jako doma. Poslouchala otce, jak mluví o vzdělávání, chodila mezi lavicemi a brzy pochopila, že škola je možnost odejít z omezeného světa, kde někdo jiný určí, co smíte číst, kam smíte jít a kým smíte být.
Když do údolí Svát začal pronikat Tálibán, nejdřív přicházela kázání, výhrůžky, rozhlasové projevy a strach. Pak se začaly vyhazovat do povětří školy. Zvlášť dívčí školy. Na konci roku 2008 už Tálibán podle zničil v oblasti stovky škol.
Gul Makai
Malale bylo jedenáct, když začala psát pro BBC Urdu deník o životě pod Tálibánem. Nepodepisovala se vlastním jménem. Psala pod pseudonymem Gul Makai. Ve škole se spolužačkami často mluvily o deníku, který slyšely nebo četly. Nevěděly, že ho píše jedna z nich.
Malala psala o strachu, o zákazu dívčích škol, o burkách, o tom, jak se z obyčejné cesty do školy stává smrtelné riziko. Nebyly to žádné velké projevy dospělého aktivisty. Byly to zápisky dítěte, které dobře ví, že kolem něj dospělí muži rozhodují o tom, jestli smí být vzdělaná nebo ne.
Tálibán pak oznámil, že od 15. ledna 2009 nesmějí dívky ve Svátu chodit do školy. Některé dívky ještě nějakou dobu pokračovaly tajně. Schovávaly knihy pod šátky a do školy chodily v běžném oblečení, aby nevypadaly jako žákyně.
V roce 2009 se situace ve Svátu vyhrotila natolik, že pákistánská armáda zahájila operaci proti Tálibánu. Rodiny opouštěly své domovy. Malala se svými blízkými odešla z údolí stejně jako mnoho dalších lidí.
Po čase se rodina vrátila. Ale dívka nezůstala zticha. Právě naopak. Začala mluvit a psát ještě víc. Objevovala se v médiích, dostávala ocenění a její tvář už nebyla schovaná za přezdívkou Gul Makai.
V roce 2011 ji Desmond Tutu nominoval na Mezinárodní dětskou cenu míru. Tentýž rok dostala v Pákistánu Národní cenu míru pro mládež. To byl okamžik, od kterého se výhrůžky objevovaly mnohem častěji.
Jedno ráno
Výhrůžky už nebyly neurčité jako dřív. Její otec viděl, že Tálibán mluví i o ní. Rodina věděla, že riziko roste. Malala přesto chodila dál do školy. Dne 9. října 2012 seděla v autobuse cestou ze školy. S kamarádkami se bavila o škole. Pak autobus zastavili dva muži. Jeden se zeptal na Malalu. Pak vystřelil.
Malalu nejdřív převezli do pákistánské vojenské nemocnice v Péšávaru. Její stav byl kritický. Později ji přepravili do Rávalpindí a poté do Británie, do Queen Elizabeth Hospital v Birminghamu. Probudila se až po několika dnech.
V cizí zemi, v nemocnici, daleko od Svátu. Lékaři a sestry jí museli vysvětlit, co se stalo, proč je v Anglii a proč o ní mluví celý svět. Přežila bez vážného poškození mozku, ale čekaly ji operace a rehabilitace. Museli jí napravovat poškození obličejového nervu, protože levá část tváře byla ochrnutá.
Tálibán ji chtěl umlčet. Jenže útok udělal pravý opak. Její jméno se dostalo do zemí, kde předtím o údolí Svát mnoho lidí nikdy neslyšelo. Dne 12. července 2013 oslavila šestnácté narozeniny v New Yorku. Vystoupila v OSN. Nebylo to vystoupení člověka, který mluví jen o sobě. Mluvila o dětech, školách, knihách a učitelích. O tom, že pero a kniha mohou být silnější než zbraň, když se jich někdo tolik bojí.
Téhož roku vyšla její autobiografie I Am Malala. V říjnu 2013 získala Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení. Z dívky, která psala pod pseudonymem, se stala jedna z nejznámějších obhájkyň vzdělávání dívek na světě. Zároveň pořád chodila do školy. V březnu 2013 začala studovat v Birminghamu.
V roce 2014 dostala Nobelovu cenu za mír společně s indickým aktivistou Kailashem Satyarthim. Bylo jí sedmnáct let a stala se nejmladší laureátkou Nobelovy ceny v historii.
Malala proto s otcem stála u vzniku Malala Fund. Organizace podporuje vzdělávání dívek a tlačí na vlády, aby do něj investovaly. Její vlastní příběh se mezitím posunul dál. V roce 2020 dokončila na Oxfordu studium filozofie, politiky a ekonomie. V listopadu 2021 se v Birminghamu provdala za Assera Malika.
Zdroje:
https://malala.org/malalas-story
https://www.bbc.com/news/magazine-19899540
https://www.bbc.com/news/world-asia-19882799
https://www.un.org/sg/en/content/highlight/2013-07-12.html
https://www.nobelprize.org/prizes/peace/2014/yousafzai/biographical/
https://www.europarl.europa.eu/sakharovprize/en/malala-yousafzai-2013-pakistan/products-details/20200330CAN54164
https://malala.org/our-work-malala-fund/our-work
