Vraha propustili z vězení, protože začal psát knihy. Stal se celebritou a zabil dalších devět žen

Bez stabilního zázemí a lásky začal brzy páchat drobné krádeže a násilnosti. Ještě jako náctiletý skončil několikrát ve vězení a v šestnácti byl poprvé zatčen za napadení prostitutky. V letech 1966–1974 strávil většinu času za mřížemi – měl na kontě deset rozsudků za krádeže, násilí či sexuální delikty. Z mladíka se stávala tikající bomba.

Vyvrcholení na sebe nenechalo dlouho čekat. 11. prosince 1974 Unterweger spáchal svou první vraždu, která doslova šokovala Rakousko. Obětí byla teprve osmnáctiletá Margaret Schäferová, sousedova dcera a příležitostná prostitutka.

Unterweger ji i s pomocí tehdejší přítelkyně vlákal do auta a zavezl do lesa. Tam dívku svázal a surově zbil železnou tyčí. Poté ji nutil se svléknout a nakonec ji uškrcil její vlastní podprsenkou, jejíž ramínka pevně zauzloval kolem krku. Tělo nechal ležet v lese přikryté větvemi a odešel krást do jejího bytu. Za tuto brutální vraždu – a dalších 16 různých trestných činů, kterých se do té doby dopustil – byl Unterweger v roce 1976 odsouzen rakouským soudem k doživotnímu vězení.

Za tlustými zdmi věznice začal překvapivě úplně nový příběh Jacka Unterwegera. Kdysi sotva gramotný kriminálník se ve vězení naučil číst a psát a objevil v sobě literární talent. Dny trávil sepsáním svých myšlenek, začal tvořit povídky, básně, dokonce pohádky pro děti.

Jeho mistrovským dílem se však stala autobiografická novela Očistec aneb cesta do kriminálu (v originále Fegefeuer oder die Reise ins Zuchthaus) vydaná v roce 1983. V této knize líčil svůj zločin i těžké dětství jako jakýsi očistný proces – tvrdil například, že při vraždě Margaret viděl před sebou vlastní matku a vybíjel si na oběti vztek na ni. Šokující zpověď vraha se stala bestsellerem a Unterweger rázem získal status literární senzace.

Rakouská kulturní obec byla v úžasu – jak se z brutálního vraha mohl stát tak nadaný spisovatel s hlubokou duší? Slavní autoři, umělci i novináři začali veřejně vyzdvihovat Unterwegerův případ jako vítězství nápravy a druhé šance. Vězňova poezie a próza se probíraly v literárních kruzích, jeho knihy se probíraly ve školách a rozhlasu.

Jack Unterweger se stal symbolem polepšeného zločince – „básník za mřížemi“, kterého prý kriminál napravil. Od roku 1985 se zvedala vlna podpory požadující jeho propuštění. Petici za milost podepsala řada vlivných osobností, včetně významné spisovatelky Elfriede Jelinekové.

Pod tímto tlakem došlo k nevídanému: po odpykání pouhých 15 let z doživotního trestu byl Jack Unterweger podmínečně propuštěn na svobodu. V květnu 1990 mu rakouský prezident skutečně udělil milost a otevřel tak vězeňské brány pro vězně-celebrity.

Náhlé propuštění z něj udělalo mediální hvězdu první velikosti. Hned po propuštění uspořádal Unterweger vlastní tiskovou konferenci a vystupoval v populárních talk show. Památné je jeho vystoupení v rakouské televizi ORF, kam dorazil v elegantním bílém hedvábném obleku s rudým karafiátem v klopě – jako by chtěl světu ukázat, že je nový člověk připravený zářit.

Hovořil o potřebě dát šanci bývalým vězňům a zbavit je společenského stigmatu. Z někdejšího vězně se stal salónní lev, zván na recepce, literární večírky a do intelektuálních kaváren ve Vídni.

Na svobodě Jack nezažil žádné strádání – nabídky se mu jen hrnuly. Jako známý spisovatel rychle získal práci reportéra pro prestižní média včetně televize ORF a různých časopisů. Jeho specializací se staly kriminální témata, především prostředí prostituce a podsvětí, která dobře znal.

Paradoxně se tak ten samý muž, který měl na rukou krev prostitutky, stal respektovaným novinářem píšícím o zločinu. Brzy řídil drahý sportovní vůz – Americký kabriolet s personalizovanou poznávací značkou – a užíval si pozornosti, která by ještě nedávno byla nemyslitelná.

Na ulici by v něm nikdo nepoznal bývalého vraha: pohyboval se sebevědomě, v luxusních oblecích, obklopen fanoušky a často i půvabnými ženami. Ženy ho totiž nepřestaly obdivovat – fascinoval je jeho intelekt a charizma reformovaného rebela. Unterweger si užíval role celebrity, ale za touto líbivou fasádou se začalo odehrávat něco temného, co brzy šokovalo celou společnost.

Po euforii z propuštění však realitu všedních dnů Jack evidentně nezvládl – brzy se totiž ukázalo, že se žádná skutečná náprava nekonala. Už pár měsíců po propuštění se ve Vídni a okolí začaly ztrácet ženy. Psal se rok 1990 a 1991 a rakouská policie začala objevovat těla uškrcených prostitutek v lesích nedaleko Grazu i Vídně.

Nález střídal nález a vyšetřovatelé pomalu zjišťovali děsivé souvislosti: všechny oběti byly nalezeny nahé nebo téměř bez šatů, často pouze v punčochách; žádná nebyla sexuálně zneužita, zato byly týrány, bity a kolem těla měly stopy od větví.

Všechny byly uškrceny částí vlastního oděvu – podprsenkou, punčochami či spodním prádlem – uvázanými zvláštním uzlem. A téměř všechny ležely přikryté větvemi, jako by je vrah chtěl symbolicky pohřbít v lese. Média brzy začala spekulovat o řádění sériového vraha – něco pro poválečné Rakousko nevídaného. Dosud poklidná země se začala bát o své dcery.

Ironií osudu hrál Jack Unterweger ve vyšetřování vlastních zločinů dvojí roli. Na jedné straně byl v očích veřejnosti literát a expert na zločin, takže ho média zvala, aby se k případu záhadných vražd vyjadřoval. Dokonce vystupoval v televizi a pomáhal tvořit psychologický profil neznámého vraha – netušil tehdy nikdo, že popisuje sám sebe.

Zároveň jako novinář o případech horlivě psal do novin. Využíval své přístupy k policii a dělal s vyšetřovateli rozhovory o „řádění neznámého škrtiče prostitutek“. S neuvěřitelnou drzostí vedl interview s šéfem vídeňské kriminálky a kritizoval pomalý postup policie, zatímco on sám vraždil dál.

Tímto způsobem si zajišťoval alibi i náskok – kdo by podezíral slavného reportéra, který veřejně volá po dopadení bestiálního vraha?

V Rakousku se v té době nevědělo o všech jeho zločinech: Jack vraždil i za hranicemi. Koncem léta 1990, jen pět měsíců po svém propuštění, zavítal do Prahy údajně sbírat materiál o zdejší prostituci a podsvětí. Na pražském Hlavním nádraží otevřeně oslovoval místní prostitutky, pasáky či narkomany, představoval se jako zvědavý novinář a platil stovku za informace.

Doprovázela ho mladá česká studentka jako tlumočnice, kterou pak v noci poslal domů taxíkem. 15. září 1990 byla v potoce na okraji Prahy nalezena mrtvá 29letá Blanka Bočková – provdaná prodavačka, která si občas přivydělávala prostitucí.

Byla nalezena nahá, uškrcená a částečně přikrytá větvemi. Její poslední stopa vedla do pražské ulice V Jámě, kde ji svědci viděli odejít s neznámým cizincem. Tím cizincem nebyl nikdo jiný než Jack. Bočková se stala první obětí „polepšeného“ vraha mimo Rakousko – a nebyla zdaleka poslední.

Zatímco v Čechách zůstala vražda nevyřešena, v Rakousku přibývaly další oběti. Média dala zatím nepolapenému vrahovi přezdívku „Kurýr“ právě kvůli způsobu, jakým převážel a ukrýval těla v lesích. Strach rostl, policie tápala.

Unterweger jako „expert“ plnil titulky, ale za oponou pokračoval ve smrtícím řádění. Do konce roku 1991 bylo v Rakousku nalezeno nejméně sedm zavražděných žen stejným rukopisem. Jack přitom dál hladce unikal podezření – dokonalý mistr manipulace si užíval dvojího života spisovatele a nemilosrdného zabijáka.

Koncem roku 1991 se Jack Unterweger rozhodl rozšířit si obzory i profesní renomé za oceánem. Přijal nabídku od rakouského magazínu a vydal se v létě 1991 do Los Angeles, aby tam napsal reportáž o pouličním zločinu a prostituci. Pro charismatického „krimi-novináře“ to byla prestižní zakázka – a zároveň ideální příležitost k dalším zločinům daleko od domova.

V Los Angeles navázal kontakty s místní policií; podařilo se mu dokonce domluvit si jízdy v policejní hlídce (ride-along) po problémových čtvrtích. Americkým policistům se představil jako zvědavý evropský reportér, který se chce učit od LAPD, a ti ho ochotně vzali do terénu. Unterweger tak mapoval terén lovišť, poznával tamní sexbyznys a nenápadně si vybíral další oběti.

Během necelých tří týdnů v červnu 1991 se v Los Angeles začaly objevovat mrtvoly tamních prostitutek – příběh jako vystřižený z hollywoodského hororu. Postupně byly nalezeny tři zavražděné ženy: Shannon Exleyová (35), Irene Rodríguezová (33) a Peggy Boothová (26).

Jejich těla byla pohozena u silnic a v kaňonech v okolí Los Angeles – v Boyle Heights a Malibu. Všechny tři zemřely škrcením podprsenkou a nesly známky surového bití, některé měly na těle stopy po větvičkách. Místní policie tehdy netušila, že má co do činění s mezinárodním sériovým vrahem – a novinář Jack Unterweger zatím o těchto zločinech píše články, jako by byl nestranným pozorovatelem.

Dokonce navštívil legendární hotel Cecil, nechvalně proslulý doupětem zločinců, kde byl během pobytu ubytován. Ani andělé v Městě andělů ho nedokázali zastavit. Když v létě 1991 dokončil reportáž a vrátil se do Evropy, nechal za sebou trojici obětí a americká policie zatím netušila, kdo byl onen cizinec v bílém obleku, co si tak zaujatě dělal poznámky o zločinu.

Koncem roku 1991 bylo už i zkušeným kriminalistům jasné, že Rakousko má svého „Jacka Rozparovače“ moderní doby. Bylo zřejmé, že vraždy ve Vídni a okolí spolu souvisejí. Vyšetřování převzal ostřílený detektiv Werner Windisch a jeho tým, který postupně posbíral indicie vedoucí k Jacku Unterwegerovi.

Bylo to téměř k neuvěření: hlavní podezřelý byl známý spisovatel, miláček veřejnosti. Zprvu se vyšetřovatelé zdráhali uvěřit, ale fakta byla neúprosná. Zjistilo se například, že Unterweger se vyskytoval poblíž míst vražd v kritických časech nebo byl viděn s oběťmi krátce před jejich zmizením.

Vyšlo najevo i to, že byl v září 1990 v Praze těsně před vraždou Blanky Bočkové – pražští policisté potvrdili jeho pohyb a kontakty s prostitutkami na Hlavním nádraží. Když tuto informaci propojili s faktem, že způsob vraždy Bočkové přesně sedí na ostatní případy, klec se začala pomalu zavírat.

Detektivové věděli, že potřebují tvrdé důkazy. Zaměřili se proto na Jackovo auto – bílé BMW, se kterým cestoval i do Prahy. Unterweger mezitím cosi tušil a vozu se pokusil zbavit: nechal jej sešrotovat na vrakovišti. Ani to mu však nevyšlo.

Policisté dohledali sedadla, která z auta před likvidací někdo vymontoval. Když stáhli potahy, našli zamotané vlasy – a test DNA potvrdil, že patřily Blance Bočkové. To už byly dost silné trumfy. Rakouská policie vydala 14. února 1992 na Jacka Unterwegera zatykač.

Jenže tohle mazaný vrah vycítil. Místo aby nastoupil k výslechu, uprchl ze země. Neutekl však sám – na útěk se s ním vydala i jeho osmnáctiletá milenka Bianca. Společně prchali napříč Evropou a dostali se až do Spojených států, kde se zkusili ztratit na slunné Floridě. Usadili se inkognito v motelu v Miami Beach.

Tam si však dlouho neužili – Jackovo jméno už bylo na seznamu hledaných Interpolem a FBI dostala od Rakušanů detailní informace o jeho metodách i obětech. Američané brzy pochopili, že muž podezřelý z vražd v Evropě je zodpovědný i za nevyřešené případy z Los Angeles.

FBI zapojila specialisty a do pátrání se vložili také U.S. Marshals (federální lovci uprchlíků). Lov na slavného spisovatele-vraha skončil 27. února 1992, kdy byl Jack Unterweger spolu se svou přítelkyní dopaden federálními agenty v Miami. Po dramatickém mezinárodním honu tak spadla klec: muž, který unikal spravedlnosti napříč kontinenty, byl konečně v poutech.

Unterweger byl vzápětí na vlastní žádost vydán zpět do Rakouska aby stanul před soudem. Z někdejšího miláčka veřejnosti se rázem stal nenáviděný objekt zájmu médií po celém světě. Zprávy oznamovaly dopadení „výjimečně zvráceného sériového vraha“, který cynicky zneužil důvěry společnosti. Rakouský tisk hřímal do vlastních řad – jak jsme mohli tak osudově naletět? Národ si musel přiznat hořkou pravdu: jejich vzorový nápravný experiment se změnil v noční můru.

Soudní proces s Jackem Unterwegerem byl jedním z největších mediálních spektáklů 90. let v Rakousku. Proces začal 20. dubna 1994 u Zemského soudu ve Štýrském Hradci (Graz) za enormního zájmu novinářů i veřejnosti.

Mluvilo se o „procesu století“, a to bez nadsázky – případ otevřel mnoho znepokojivých otázek o selháních justice a zaslepenosti elit. Speciálně kvůli velkému zájmu byla dokonce přestavěna soudní síň, aby se do ní vešlo více diváků a kamer. V hlavní roli stál obžalovaný Jack Unterweger, který se těšil pověsti charismatického řečníka – mnozí se obávali, aby svým osobním kouzlem a hereckým talentem neovlivnil porotu.

Obžaloba Jacka vinila z celkem 11 vražd spáchaných v letech 1990–1991 (sedm v Rakousku, tři v USA a jedna v ČR) a také z jednoho případu těžkého ublížení na zdraví (napadení jedné milenky).

Přímé důkazy však byly překvapivě skromné. Celý případ stál na nepřímých důkazech a indiciích: opakující se modus operandi vražd, přítomnost obžalovaného v místech zločinů (což dokazovaly například stvrzenky a účtenky z hotelů a benzinek), svědectví několika prostitutek, které ho poznaly, a samozřejmě vlasy Blanky Bočkové nalezené v jeho autě.

Tyto důkazy před soudem předkládali mimo jiné experti z FBI, kteří popisovali jedinečný „podpis“ vraha – zvláštní uzel z podprsenky na krku obětí. Soud vyslechl i znalce psychiatry a sexuology, kteří došli k jednoznačnému závěru: Jack Unterweger je nebezpečný psychopat neschopný empatie s rysy sadistické poruchy.

Podle znalců nebyly jeho vraždy motivovány sexuální touhou, ale touhou absolutně ovládnout oběť a „rozbít její osobnost“. Před soudem také zaznělo, že Unterwegerovy zločiny pramenily i z jeho nenávisti k ženám, zvláště k prostitutkám, kterou v sobě živil od dětství kvůli matce.

Samotný Unterweger před soudem všechno popíral. Vystupoval sebevědomě, velmi výřečně, hrál roli nespravedlivě obviněného. Dokonce svědčil sám ve svůj prospěch a předvedl údajně oslnivou obhajovací řeč plnou emocí. Opakoval, že je nevinen, že se stal obětí komplotu a že celé obvinění je postavené jen na domněnkách.

V průběhu líčení se v soudní síni objevovaly i jeho fanynky a bývalé milenky, které mu držely palce a očima doslova visely na každém jeho slově. Tento obraz – vrah jedenácti žen obklopený obdivujícími ženami – působil na veřejnost znepokojivě. I to byl jeden z paradoxů případu: Jack měl po celý život u žen úspěch a dokázal mnohé zmanipulovat natolik, že vinu odmítaly připustit.

Po dvou měsících intenzivního líčení dospěla osmičlenná porota k verdiktu. 28. června 1994 byl Jack Unterweger uznán vinným z vraždy devíti žen a odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti propuštění. Šest porotců hlasovalo pro vinu, dva pro osvobození – v Rakousku k odsouzení stačila nadpoloviční většina.

U dvou z jedenácti vražd nebyl jednoznačný důkaz, proto byl v těchto bodech obžaloby zproštěn viny (těla těchto dvou obětí byla už příliš rozložená a nešla určit přesná příčina smrti). Jakmile tlumočník přečetl rozsudek, ve vyprodané síni to zašumělo úlevou. Spravedlnost dohnala svého „básníka smrti“.

Jack Unterweger přijal verdikt zdánlivě klidně. Přímo v soudní síni se sice okamžitě odvolal a prohlásil, že bude dál bojovat, ale všímavým neuniklo, že tentokrát ztratil pevnou půdu pod nohama. Ještě v budově soudu poskytl novinářům krátký rozhovor – naposledy se před kamerami hájil, že je nevinný. Poté byl eskortován zpět do vazební věznice. Co se odehrálo v následujících hodinách, se navždy zapsalo do dějin rakouské kriminalistiky.

Pouhých šest až sedm hodin po vynesení rozsudku, v časných ranních hodinách 29. června 1994, byl Jack Unterweger nalezen mrtvý ve své cele. Oběsil se – za improvizovaný provaz mu posloužila šňůra z teplákové soupravy, kterou uvázal na mříži a skoncoval se životem oběšením nad toaletou.

Stejně jako zardousil své oběti, zahubil nakonec i sám sebe. Když dozorci tragédii zjistili, bylo už pozdě. Pokusy o oživení nepomohly – život 43letého sériového vraha vyhasl dříve, než stihl nastoupit druhý doživotní trest.

Zpráva o Unterwegerově sebevraždě se rozšířila rychlostí blesku a vyvolala směs úlevy a frustrace. Mnozí vyšetřovatelé i psychologové litovali, že se vyhnul spravedlivému trestu a znemožnil další zkoumání své pokřivené duše. Na druhou stranu přinesla jeho smrt symbolické uzavření bolestné kauzy.

Dokonce se traduje morbidní historka: vyšetřovatelé později zkoumali uzel na teplákové šňůře a zjistili, že vrah si oprátku uvázal stejným typem uzlu, jaký používal na podprsenkách svých obětí – jako by tím posmrtně potvrdil, kdo opravdu byl. Zda je to pravda či jen legenda, není jisté, ale tento temný detail dokonale ilustruje zvrácenost celého příběhu.

V tentýž den, kdy Jack spáchal sebevraždu, došlo ještě k jedné bizarní události: těsně před půlnocí kdosi odpálil nálož na okně budovy soudu v Grazu, kde probíhal proces. Výbuch naštěstí nikoho nezranil, způsobil však škody za miliony šilinků. Spekulovalo se, že šlo o čin pomsty či proklamace spojené s případem Unterweger – možná poslední výkřik některého z jeho sympatizantů. Tak či tak, případ Jacka Unterwegera se uzavřel v atmosféře výbuchů – doslova i přeneseně.

Příběh Jacka Unterwegera otřásl rakouskou společností v základech. Ukázalo se, že víra v absolutní nápravu zločinců může být nebezpečně naivní Ti, kdo ještě nedávno tleskali charismatickému literátovi, teď hledali slova omluvy.

Rakouská kulturní elita, která za jeho propuštění tak lobovala, musela spolknout hořkou pilulku – jejich „vzor napraveného vraha“ vrazil kudlu do zad jim i celé společnosti. Média otevřeně kritizovala známé spisovatele, umělce i politiky, kteří se za Unterwegera přimlouvali.

Tak skončil Jack Unterweger – muž dvou tváří. Jeho příběh dodnes vzbuzuje hrůzu i fascinaci. Ukazuje, jak zrádný může být zdánlivý šarm a talent, když se za ním ukrývá ďábel. A připomíná, že i ta nejlépe znějící báseň může být jen klam – stejně jako byla celá „náprava“ Jacka Unterwegera jen mistrně napsaným, leč krvavým románem podle skutečnosti.

Zdroje:

https://kriminalistika.eu/muzeumzla/unter/unter.html

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi-zapomenute-zlociny/478660/prezidentem-omilostneny-vrah-na-svobode-zavrazdil-blanku-a-dalsich-8-zen.html

https://www.securitymagazin.cz/security/vrah-zvany-kuryr-devet-mrtvych-prostitutek-z-toho-jedna-v-praze-uspesny-spisovatel-novinar-a-basnik-jehoz-vrazednou-zbrani-byla-podprsenka-1404061151.html

https://www.oxygen.com/crime-news/jack-unterweger-pretended-to-be-reformed-then-killed-many

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2009-jul-24-et-killer-play24-story.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Jack_Unterweger