Článek
Je pondělní odpoledne, brněnské tramvaje praskají ve švech. Na každé zastávce nastoupí další vlna pasažérů, někteří s lístky, jiní s rizikem.
A pak se objeví ON – revizor, ten obávaný strážce tarifní spravedlnosti. V plné polní, s odznakem autority na prsou a neomylným pohledem. Jenže tento příběh má háček.
Mezi cestujícími sedí postarší dáma s nákupní taškou, student s batohem, který evidentně nestíhá školní deadline, a dvojice turistů. A pak tam je mimo desítek jiných i ten muž.
Vysoký cizinec, evidentně opilý, jehož aroma napovídá, že hygiena není jeho největším koníčkem. Tramvaj se otřásá jeho nesourodým bručením, mrmláním, nadáváním možná i pokusem o zpěv a okolní cestující střídavě znechuceně odvracejí pohledy nebo si dokonce nasazují roušky, i když už pandemie dávno skončila.
Revizor prochází šalinou. Dáma s taškou? „Lístek, prosím.“ Student? „Můžu vidět vaši jízdenku?“ Student ukazuje telefon, kde ji má. Chvilku to trvá, ale podaří se. Turisté? Ani jejich neznalost češtiny ho nezastaví. Jízdenky mají.
Ale náš páchnoucí sebevědomý opilý cizinec? Nic. Revizor ho obchází jako sloup veřejného osvětlení.
Proč? Je snad puch mocnou zbraní proti kontrole? Nebo snad strážce pořádku ochromil strach z konfrontace? Ať už byla jeho motivace jakákoli, v tento moment zmizela spravedlnost a rovnost jako pára nad hrncem.
Kde zůstala rovnost?
Je snad pravidlo „všichni cestující musí mít platnou jízdenku“ platné pouze pro ty, kteří nemají svalnaté ruce nebo alkohol v krvi? Máme se jako společnost smířit s tím, že se někteří cestující automaticky stávají nepsanými výjimkami, jen proto, že jejich přítomnost působí nepohodlně nebo nebezpečně?
Tento incident, jakkoli drobný, odráží větší problém. Přístup „lepší neřešit“ je totiž metlou spravedlnosti. A když jeden revizor dnes přehlédne páchnoucího opilce, kdo bude zítra tou „výjimkou“?
Ergo kladívko, spravedlnost nesmí být slepá, to ví již studentky a studenti druhého ročníku právnické fakulty v Praze, Plzni, Olomouci či Brně.
Pokud ale revizor otevřeně ignoruje porušení pravidel, zatímco trestá ostatní, pak není slepý – jen selektivně zavírá oči.
A to je něco, co by v městské dopravě, ani nikde jinde, nemělo mít místo.
Možná je čas, aby se (nejen) v Brně nejen kontrolovaly jízdenky, ale také priority těch, kteří je kontrolují!
-----------------------
Zažili jste něco podobného v MHD? Napište nám, bez cenzury, do komentářů pod článkem.
