Článek
Epizoda 6 – Epilog
Příprava dětí na cermatí přijímačky je masakr. Je to nevděčná práce, plná starostí a nepříjemných událostí, frustrace a deprese. Nedej bože, kdyby to po tom všem nevyšlo. Čeká mě to ještě jednou s nejmladším Davidem, a to za 5 let. Cermat si v mezičase vymyslel, že se budou dělat přijímačky i z angličtiny, a že by přijímačky mohly být dvoudenní a termíny až čtyři. Za mě je to blbost, celý ten kolotoč bude daleko složitější, časově náročnější a porovnávat děti v páté třídě z hlediska angličtiny nemá smysl, protože neumí nic, a i to nic záleží hlavně na učiteli.
Jak bych to dělal já? Asi by se mi nejvíc líbilo nějaké hrubé síto, po kterém by zbylo na 10 míst třeba 20 dětí a u těch 20 dětí by se dělal psychologický pohovor, tak jak jsme ho absolvovali s Petrem v pedagogicko-psychologické poradně. Ta baba o něm po dvou hodinách věděla první až poslední a výborně to konvenovalo s tím, co o něm víme my. Bylo by to časově náročné, ale reálně by se to dalo zvládnout na dítě za půl hodiny – delší dobu ta interakce netrvala. Mimochodem něco podobného dnes dělá PORG.
V minulých epizodách jsem se snažil ukázat, jak jsme prošli přijímačkami od Cermatu v Praze na osmileté gymnázium a jaké to mělo drobné zádrhele a co jsme pro to museli udělat. Myslím, že ta investice přes to za to stála. Pokud někdo má děti talentovaný tak, že je připravovat nemusí a přece se dostanou, tak mu gratuluju a trochu závidím. Ale jen trochu. Lidé si váží jen toho, co dostali za nějakou snahu. Když to máte zadarmo, vážit si toho nebudete. S dětmi jsem zažil jaké je to bojovat, dát tomu dost a nakonec ten pocit, když uspěli. Samozřejmě jsme to oslavili, a jak jinak, netypicky, tak, aby na to nezapomněly.
Nemyslím si, že jediný benefit toho je, že se dostali na gymnázium. Tohle je cesta, jak si pomalu budují sebevědomí to pravé, ne to falešné, co roztaje při první kritice. A myslím, že taková lekce se hodí i do dalšího života, zvlášť když vidí kolem sebe ty mraky děcek co „měly už na začátku 50 bodů“, reálně se ale neučily, třeba se i trochu pošklebovaly a nakonec se nedostaly.
Teď na závěr depresivního čtení vám zkusím trochu zvednout náladu. Jak jsem říkal 500 dětí na 60 míst je docela slušná konkurence. Ale víte co? Není to tak úplně 500 dětí na 60 míst. A je to kvůli tomu, že děti se hlásí na dvě školy. Pokud si představíte dvě školy vedle sebe, kam se hlásí tytéž děti, tak to pořadí bude na obou školách stejné (v praxi víceméně stejné, protože ty skupiny se prolínají o něco složitěji). Takže pokud se 60 prvních dětí rozhodne pro první školu, tak na tu druhou se dostane 60 dětí pod čarou na odvolání. Jinak – děcka do 120 místa to mají v mém hypotetickém případě v suchu. A to už jde, ne? Pssst, tuhle informaci říkáme dětem zásadně až po přijímačkách.
Na úplný závěr vám chci popřát, aby i vaše děti měli trochu toho štěstí, a aby i jim to náhodou vyšlo. Ahoj.
