Článek
Cesta to byla dlouhá, náročná, depresivní, a nakonec naštěstí vítězná.
Dnes se chci zaměřit na to, zda to stálo za to. Co jim gympl přinesl, vzal a jak to tam funguje oproti základní škole. Jak to vidíme po roce.
Nejprve si pojďme shrnout, že příprava dvou starších dětí zabrala od května až do dubna, tj. 11 měsíců, i když opravdu intenzivně jsme je připravovali od začátku října. Děti na začátku uměly houby jak z matiky, tak z češtiny měly na úvodním oťukávacím testu max 20 bodů (ale spíš 8-10 bodů), neuměly ani sčítat pod sebe. Dril, který jsme nasadili, sebral minimálně hodinu denně v průměru a postupem času se začaly vylepšovat, i když ještě o Vánocích měly pořád kolem 20 bodů z testů a já bych přísahal, že buď skončí jako popeláři nebo jako youtubeři.
V diskuzích jsem tady dostal hroznou čočku, že děti týrám a že když jsou blbé, nemám je na školu dávat. Že jsem příliš ambiciózní táta a na školu by se měly dostat děti, co na to mají, a to moje rozhodně nejsou. Že i když se nám je tam povedlo dostat, že nebudou stíhat a budou trpět a budou mít deprese. Takže, jak to dopadlo?
Profil školy GGG Ústavní, Praha 8:
Klasický osmiletý gympl, děsivě rigidní systém výuky, ve spoustě předmětů je vyžadováno memorování nazpaměť zbytných věcí. Jako příklad zeměpis – slepá mapa Asie, kde se děti učí nazpaměť 150 položek (třeba zálivů a zátočin) včetně ukazování na mapě. V IT se klasicky učí Word a Excel, i když tyto znalosti jsou dávno zbytečné, popřípadě lehce dohledatelné, pokud jsou potřeba. Učení IT je prostě jak z přelomu století, ale chápu, že nikdo inovativní ani dobrý, za ty peníze učit IT nebude.
Na škole oceňuji, že například v chemii nestačí kantorce umět věci nazpaměť a učí je třeba chápat a počítat chemické rovnice, roztoky atp. To samé v matice.
Ve škole se učí minimálně 2 jazyky (od sekundy) a je dobře, že kantoři po nich celkem jdou a požadují znalosti.
Děti: Petr – 11 let (prima), Týna – 14 let (tercie).
Týna – o ní jsme do tercie vůbec nevěděli. Má výbornou paměť. Přečte si dvakrát básničku a umí ji. Přečte si ji potřetí a klidně udělá z hlavy haiku se stejnou pointou. Proplouvala s jedničkami, max dvojkami. Škola jí v současné době vůbec nebaví. Baví jí kámošky, kámoši, značkový oblečení, to si užívá. Řeší nejvíc, co si vzít na sebe a jaký botičky se nejlíp hodí k volným riflím a kouřovému líčení. A jak poznat na 200 metrů kluka, co má značkový věci, od kluka, co má fejky – a který samozřejmě nestojí za pohled.
Škola ji přivedla ke kámoškám, které mají spoustu zájmů, nejsou blbé. Ona se sama začala učit na kytaru, jezdit na skejtu, intelektuálně taky moc nezakrňuje. Ta škola pro ní má určitě význam, ale že bude vědkyně, si nemyslím.
Během tercie jsme narazili na problém, že začala dostávat tu čtyřku z chemie, támhle trojku z matiky, tři mínus z fyziky. Bylo to z důvodů, že byla zvyklá, že se naučí, napíše automaticky test za jedna. A chápat věci nepotřebuje, je to moc obtížné a odvádí jí to od vybírání outfitu na zítřek.
Rozhodl jsem se znovu zavést teror a moje nová strategie zněla: Týno, přijdeš ze školy, odevzdáš mobil a necháš se přezkoušet ze dvou předmětů na další den. Jeden si vybereš ty a druhý si vyberu já. Až to budeš umět, tak mobil je opět tvůj.
Proč takhle? Ten první předmět, který si vybírá ona, je samozřejmě to, co umí, aby tomu dala co nejméně energie. To mělo za účel, aby si uvědomila, co jí jde a co jí možná i trochu baví. Ten druhý předmět, co si vybírám já měl za účel vyhmátnout předměty tak, aby neměla zásadní mezery.
Jak vypadá takové zkoušení? Týno, tady jste dělali rovnici chemické reakce, tady mi spočti, kolik gramů sodíku potřebuješ na 30 gramů choridu sodného. Hotovo? Jasně, vem si mobil a upaluj. Neumíš, protože jste to nebrali? Brali jste obecný princip a pokud nevíš, jak funguje, nauč se to a přijď.
Těžko se divit, že neměla přístup „děkuji ti tatínku, že si mě, hloupučkou dcerku, naučil takhle důležitou věc“, ale spíš „Mamíííí, pomoc táta mě terorizuje“. No, byl tam občas vztek, rozčarování, vydírání, a nakonec vždy přišlo pochopení. Dneska už je ráda, že ví, jak spočítat chemickou reakci, jak řešit rovnice a už s tím frajeří před holkama, když jim to vysvětluje.
Petr
Je úplně jiný. Baví ho všechno. Dějepisářka se do něj zamilovala a na třídních schůzkách se mi omlouvala, že ho nemůže vyvolávat pokaždé, když se hlásí, protože se hlásí pořád. Petr má rád i matiku, zeměpis, i angličtinu, ale ta mu vůbec nejde. Nejspíš proto, že ho to baví jen v hodině a učení se doma, do mého zásahu, považoval za urážku svého intelektu. Buňky na angličtinu vůbec nemá a vnímání slov má jak Joye z Přátel, když se učil francouzsky. Na pololetí měl z angličtiny trojku, ale na nápravě pracuje. Sám. Jde to pomalu, ale postupně se bodově šplhá nahoru, pokud mu do toho učení nevleze něco děsně důležitého, jako třeba Roblox, nebo obchodování na demo XTB účtu na forexu.
Celkově jde říct, že pro Petra je tahle škola požehnáním. Snad se naučí učit věci, co mu nejdou (angličtina, čeština), snad se naučí ignorovat ICT, kde ho učí Word a Excel, zatímco on se chce učit programovat, spravovat síť (nainstaloval si sám síťovou tiskárnu), hrát si AI (ChatGPT a Midjourney). Uvidíme.
Co děti ztratily?
Vlastně jen kontakt s dětmi ze základky. Teda jen Týna, Petr se se spolužáky dál potkává, i když samozřejmě ne tak často. Děti musí na gympl jezdit dál MHDčkem, čímž se stávají samostatnějšími.
Když jsem se obou ptal, jestli jsou rádi na gymplu, nebo by radši byly zpátky na základku, oba dva říkají, že na základce ani náhodou a gympl je to, co chtějí.
Závěrem chci říct, že osmiletý gympl, i takový rigidní, jako je Ústavka, za to prostě stojí. Děti se rozvíjí, zlepšují, mají nové podněty, chytřejší kámoše. Proto klidně ignorujte haldy všeználků z netu, kteří buď mají geniální děti (naše Jaruna se vůbec neučila a byla úplně první), nebo aspoň o vašich dětech ví, že se budou trápit, protože na školu nemají. Jestli chcete dát dětem větší šance na dobré vzdělání, prostě do toho jděte. Je to velká časová investice, ale o moc víc toho dětem do začátku dát nemůžete.
Máte ještě měsíc na přípravu. Já ještě 5 let na naše poslední kolo s Davide
