Článek
Tikající sociální bomba v Česku: Přepracovaní vysokoškoláci na podhodnocených pozicích
Česká společnost čelí stále závažnějšímu problému, který se plíživě mění v sociální časovanou bombu. Více než 60 % vysokoškoláků pracuje na pozicích, které neodpovídají úrovni jejich vzdělání.
Tato situace nejen demotivuje jednotlivce, ale má také negativní dopady na celou ekonomiku.
Řada vysokoškoláků je zklamána, a mohou mj. začít častěji volit anti-systémové strany a hnutí.
Přetlak na trhu práce a devalvace vzdělání
V posledních letech došlo k masivnímu nárůstu počtu vysokoškoláků. Zatímco v devadesátých letech bylo vysokoškolské vzdělání prestižní výsadou, dnes je téměř standardem. Tento vývoj je na první pohled pozitivní, ale bez dostatečné absorpční kapacity trhu práce vede k tomu, že magistři a inženýři pracují na pozicích určených pro bakaláře a bakaláři obsazují místa, kde dříve stačila maturita.
Tento jev lze ilustrovat na příkladu absolventů humanitních oborů, kteří často končí v administrativě, zákaznickém servisu či jako asistenti, přestože mají teoreticky schopnosti a znalosti pro odbornější činnosti. Situace je ovšem podobná i v technických a ekonomických oborech.
Práce pod kvalifikační úrovní vede k frustraci, ztrátě motivace a pocitu nedocenění. Absolventi, kteří očekávají odpovídající pracovní uplatnění a finanční ohodnocení, narážejí na realitu přeplněného trhu, kde místo kariérního růstu bojují o přežití.
S tím souvisí i rostoucí psychická zátěž, která se odráží v nárůstu problémů, jako je syndrom vyhoření. Následují zdravotní problémy. Často hodně vážné.
Sociální nerovnost a ekonomické dopady
Pokud vysokoškoláci pracují na podhodnocených pozicích, dochází k plýtvání lidským kapitálem. Společnost investovala značné prostředky do jejich vzdělání, které není adekvátně využito. Tento problém také prohlubuje sociální nerovnosti, protože znevýhodňuje ty, kteří si nemohou dovolit delší čekání na lepší pracovní pozici či další investice do sebevzdělávání.
Jak z toho ven? Zkvalitnění vzdělávání – Vyšší zaměření na propojení studijních oborů s praxí, aby absolventi získali relevantní zkušenosti již během studia.
Nepopulární krok, omezení počtu vysokoškolských míst na veřejných VŠ. Regulace počtu studentů v oborech, kde je výrazný převis poptávky nad nabídkou na trhu práce.
Naopak omezení počtu míst na soukromých (nedotovaných) VŠ není potřeba. Pokud si někdo vzdělání řádně zaplatí, tak v tom není společenský problém. To dá rozum.
Podpora podnikání a inovací
Intenzivnější podpora vytvoření podmínek pro vznik nových pracovních míst, která odpovídají kvalifikaci absolventů. Aby se z ČR stala více mozkovna, ne montovna.
A děcka (jak říkají brněnští akademici) nezapomínejme mj. na tzv. kariérní poradenství. Lepší vedení studentů a studentek při volbě oboru a příprava na reálné potřeby trhu.
Budoucnost?
Pokud se problém nepodaří vyřešit, hrozí ztráta důvěry mladé generace ve vzdělávací systém i politiku.
Tikající sociální bomba by pak mohla vyústit v hlubší ekonomické i společenské otřesy, jejichž řešení bude výrazně složitější a dražší. Mnozí z těch, kteří sedí v teple svých kanceláří, by brzy mohli „letět do Vltavy či Svratky“ (obrazně řečeno).
Je čas již konečně jednat nebo ne?
Panta rhei.
