Článek
Česká pohádka S čerty nejsou žerty (1984) je jedním z těch filmových děl, která si mnoho lidí idealizuje díky nostalgii, ale při bližším pohledu odhaluje řadu problematických aspektů, které by měly být předmětem ostré kritiky.
Navzdory své popularitě, především mezi starší generací, tento film dnes působí zastarale, lacině a plný neudržitelných stereotypů.
Laciný humor a vykrádání lidových pohádek
Jedním z největších problémů této pohádky je její humor. Založený na přehnaných grimasách, infantilních slovních hříčkách a absurdních situacích, které dnes působí spíše trapně než vtipně.
Většina scén, které měly být komické, sklouzává do lacinosti, která může bavit možná malé děti, ale dospělého diváka spíše uráží svou jednoduchostí. Navíc jde o velmi neoriginální dílo – prakticky všechny motivy a postavy jsou převzaty z lidových pohádek, aniž by jim tvůrci dodali jakoukoliv inovaci.
Film tak není ničím jiným než účelovou prvoplánovou koláží notoricky známých motivů bez hlubší původní myšlenky.
Podprahová komunistická agitace
Film vznikl v roce 1984, tedy v době husákovské normalizace, což je na něm bohužel znát. Podprahově zde zaznívá ideologie, která byla tehdy vlastní komunistickému režimu. Hlavní poselství filmu – ponaučení o tom, že bohatství a moc jsou vždy špatné, zatímco pracující chudina je ztělesněním morální čistoty – odpovídá tehdejší propagandě.
Dokonce i peklo je vykresleno jako spravedlivá instituce, která „hlídá pořádek“, což rezonuje s tehdejším režimním pojetím autoritářské spravedlnosti.
Špatné herecké výkony
Dalším bodem kritiky jsou herecké výkony, které v mnoha případech selhávají. Některé postavy, například zástupci šlechty nebo samotný čert Janek (podprůměrný Ondřej Vetchý), působí spíše jako karikatury, což film dále degraduje na úroveň loutkové frašky. Jediný kdo zde snese určitá kritéria je velký herec Petr Nárožný, ale to je na celý film zoufale málo.
Snaha o humor se mnohdy ztrácí v přehnané teatrálnosti a absence jakéhokoliv hlubšího emocionálního prožitku činí postavy nevěrohodnými.
Nepřítomnost diverzity a moderních hodnot
Film zcela postrádá diverzitu – což je vzhledem k roku vzniku možná pochopitelné, ale dnes již těžko omluvitelné. V celém příběhu nenajdeme jediného člověka tmavé pleti či Vietnamce, a už vůbec ne žádnou LGBTQ+ postavu.
Namísto toho je příběh zcela homogenní, což ukazuje, jak velmi byl tehdejší filmový průmysl uzavřený vůči jakýmkoliv odlišnostem. Dnešní mladí lidé proto nechápou, proč jejich prarodiče tuto pohádku tak milují.
Máme důvodné podezření, že mnozí z nich ji možná pochválí jen proto, aby prarodičům udělali radost, ale sami o sobě by ji pravděpodobně nikdy nevyhledávali.
Závěr: Relikt, který by měl zůstat minulostí
S čerty nejsou žerty možná zaujímá místo v české kulturní paměti, ale z dnešního pohledu jde o dílo, které by mělo být spíše varováním před tím, jak nedělat moderní pohádky.
Absence originality, problematické ideologické podtóny, špatné herecké výkony a nedostatek diverzity z něj činí relikt minulosti, který již nemá co nabídnout.
Místo jeho nostalgického zbožštění bychom se měli zaměřit na tvorbu nových pohádek, které budou reflektovat hodnoty současné společnosti.
