Hlavní obsah

Důchodci chtějí víc peněz. Ale zapomínají, jak málo sami odváděli

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Stěžují si, že mají málo. Že je stát zradil. Ale málokdo se ptá, kolik do toho systému vlastně sami poslali. 30 let práce, 30 let důchodu a pořád málo? Tohle není neúcta. Tohle je jen jednoduchá matematika – a ta se nedá oblafnout výčitkami.

Článek

Každý rok stejná písnička. „Důchody jsou nízké! Jak z toho máme žít? Stát nás trestá!“ Jenže jedna věc se v tomhle věčném nářku záhadně vynechává: kolik jste vlastně, milí důchodci, do systému opravdu poslali? A tady nastává ticho. Protože kdybychom se na to podívali bez růžových brýlí a s kalkulačkou v ruce, zjistíme nepříjemnou pravdu.

30 let práce a pak 30 let důchodu? To nevychází!

Dnešní důchodce začal pracovat třeba ve 20 a do důchodu šel v 55. Odváděl z výplaty, která byla třeba 2 000 Kč. Celý život žil ve vlastním bytě, náklady minimální. Z práce rovnou do penze – a od té doby už 25 let v systému jen čerpá. A teď se diví, že nemá na nové auto a dovolenou v Řecku?
Tohle není neúcta. To je matematika. A ta je někdy tvrdší než realita.

Důchod není výhra v loterii

Spousta seniorů se dnes chová, jako by jim stát něco dlužil. Jenže stát není charita. Důchod je výplata za to, co jste do systému poslali. Ne víc. Ne míň. Pokud jste pracovali načerno, měli minimální mzdu nebo si „řešili věci bokem“, tak co čekáte? Že vám to někdo v penzi dorovná?
Tohle není kasino. Tady nevyhrává každý.

My makáme, vy si stěžujete

Dnešní třicátníci a čtyřicátníci platí daně, odvody, hypotéky, školky, energie. Mnohdy živí i svoje rodiče. A místo uznání slyší: „To my jsme se měli hůř. Vy máte všechno!“ Jenže my jsme ti, kdo do toho systému teď sype nejvíc.
A pokud to takhle půjde dál, my důchod ani neuvidíme. Nebo maximálně v ceně jednoho nákupu týdně.

Realita je jinde. A někdo ji musí říct nahlas

Ne, nedlužíme vám víc. A stát už vůbec ne. To, co dnes dostáváte, je výsledek vašich rozhodnutí, vašich výdělků a vašich životních voleb.
My bychom si taky rádi užívali. Ale místo toho máme tři práce, děti, inflaci a před očima výhled na důchod 12 tisíc. Takže sorry – tenhle koláč už není nafukovací.

Důstojnost ano, rozmazlenost ne

Nikdo nechce, aby senioři živořili. Ale chtít víc a víc, když sami dali systému málo, je jako stát s nataženou rukou před obchodem a křičet: „Já chci víc!“
Nejsem necitlivá. Jen nechci, aby další generace doplatily na to, že se pořád kouká jen dozadu, ne dopředu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz