Článek
„Pár dní po výstupu jsem šel dělat na střechy, na černo. Říkal jsem si, fajn dokážu, že umím dělat a pak mi třeba daj smlouvu. Místo toho mě ale podělali.“
(Odsouzený za ublížení na zdraví a loupežné přepadení, 10 let ve vězení)
Je půl desáté večer a mě na Whatsappu zvoní videohovor. Přijmu ho a z postele se na mě usmívá muž s dlouhými tmavými vlasy, „Ahoj Písklátko. Rád tě zase vidím.“. Volá mi z Německa, kam se po výkonu trestu odstěhoval, aby začal žít jinak. „Zdravím tě Tibore. Můžeme začít?“. Pohodí hřívou svých tmavých hustých vlasů, „Ale jo, tak co bys chtěla vědět?“
Jak dlouho jsi byl ve vězení?
„Strávil jsem tam deset let za ublížení na zdraví.“
Deset let za ublížení na zdraví je docela dlouhá doba.
„No jo, ale když český soudy chtějí, tak i z obyčejný rvačky před ubytovnou udělají el paso (přepadení – pozn. red.), zvlášť, když se popereš s právníkem a z tvýho původně komplice se stane spolupracující obviněný a nakonec svědek, kterýmu není blbý u soudu drze lhát.“
Tohle je problém, který jsem už několikrát slyšela, že vlastně původně ze spolupachatele udělají u soudu svědka. Jaký na to máš názor?
„Je to kravina! I tří letýmu děcku je jasný, že takový svědek řekne úplně cokoliv, aby se z toho vykroutil a že jsem to zažil. Já si to pak s tímhle „vyříkal“, ale těch deset let jsem stejně dostal.“
Ty sis ten trest odseděl celý?
„Jo. Šel jsem až do razítek. Ne, že bych se o PPčko (podmínečné propuštění – pozn. red.) nesnažil, ale bylo to k hovnu. Soudce řekl, že jsem nenapravitelný a pro společnost nebezpečný a tím to skončilo.“
Jak dlouho jsi vlastně venku?
„Výstup jsem měl v květnu 2020, takže 3 roky a pár měsíců.“
No a teď pracuješ v Německu, věděl jsi už v tom květnu, že půjdeš pracovat tam?
„Nevěděl. Já jsem si zkoušel najít práci v Čechách. Pár dní po výstupu jsem šel dělat na střechy, na černo. Říkal jsem si, fajn dokážu, že umím dělat a pak mi třeba daj smlouvu. Místo toho mě ale podělali a nezaplatili mi. Pak jsem chvilku zkoušel hledat práci dál, ale všude, kam sem vlez, po mně chtěli výpis trestů, a nikde jsem se nechytil a protože umím jazyky, jelikož mám na to hlavu (mluví několika jazyky, plynně polsky, německy, ukrajinsky, anglicky – pozn. red.), tak jsem to zkusil v Německu. Nejdřív jako dělník a dneska už jsem zástupce vedoucího směny.“
Takže se ti v práci daří?
„Tak nejsem žádná roura a práce se taky nebojím. Šéf si toho všiml a nabídl mi tuhle pozici. Vydělávám si víc, než v Česku. Teď jsem teda na nemocenské, protože jsem měl pracovní úraz, ale jinak bych asi řekl, že se mi daří.“
To je pravda. Německý plat se s tím českým srovnat nedá a většina lidí u nás nemá to, co lidi v Německu.
„To nemá, zejména pak propuštění vězni. Ty většinou ani nemají šanci jít do tý fabriky makat, i když chtěj, protože po nich chtějí výpis a pak je nevezmou.“
Pravda. Osobně to vnímám jako velký problém, který tu vyústil až v 70% recidivu. Jak to vlastně chodí po propuštění z vězení?
„Tak v den výstupu dostaneš prachy na jídlo na jeden den a pak tě vykopnou před bránu věznice. Když máš štěstí a vykopnou tě v pátek, tak dostaneš peníze na tři dny. Musíš si dojít na sociálku a tam dostaneš tisícovku a na další tisícovku dva měsíce čekáš. Nikoho nezajímá, že nemáš práci, kde spát, nic na sebe a tak dál. Nedostatek peněz teda řešíš tak, jak umíš. V Německu je to třeba jinak. Tam po výkonu trestu dostaneš sociální bydlení, voucher na vybavení a oblečení a peníze do začátku. Když jdeš na pohovor žádat o pracovní pozici, která nevyžaduje klasifikaci, tak po tobě nechtějí nějakej výpis trestů, takže máš možnost si najít práci a nikdo tě nediskriminuje za to, že jsi v minulosti udělal volovinu nebo si se dostal do kriminálu, protože tvůj komplic je ráfek a nechtěl jít sedět.“
Myslíš si, že to je důvod, proč je u nás větší recidiva než vedle v Německu?
„No určitě. Tady nikoho nezajímá, co jsi udělal v minulosti. Tady vedoucího zajímá jestli makáš nebo ne.“
Jak teď vlastně žiješ a máš v plánu se někdy vrátit do Čech?
„Já si teď žiju dobře. Mám tu bydlení v třípatrovém domě se zahradou, vydělal jsem si na motorku a jsem spokojenej. Ve volném čase jezdím na kole a na výlety po Německu. S holkama taky problém nemám. Fakt nemám důvod se vracet. Do Česka bych zajel možná tak s lahvinkou francouzského vína za tebou, žít tam fakt už nechci.“
