Článek
Jde ale o tři nesrovnatelné momenty dějin, byť výsledky byly pro obyvatele všech tří zemí pokaždé zdrcující. Sotva to jen náznakem vypadalo na lepší život, komunisté rozhodli jinak, takže i s relativní svobodou byl na dlouhé roky konec.
Už 17. 8. 1968 rozhodl Ústřední výbor Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, že situaci v Československu musí vyřešit vstupem vojsk.
Přitakání od dalších „spoluviníků“ - Polska, Maďarska, Bulharska a Východního Německa (NDR) se jim dostalo hned příštího dne. Oficiálně se „spřátelení soudruzi“ zaštiťovali tzv. zvacím dopisem, kterým Vasiľ Biľak a Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka a Antonín Kapek žádali nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Brežněva o ochranu Československa proti kontrarevoluci.
O „operaci Dunaj“, jak byla invaze nazvána, bylo ale už tou dobou rozhodnuto. Zatímco po vojenské stránce dopadla celá akce z hlediska okupantů na výbornou - nikdo se téměř nebránil - z hlediska politického to v první chvíli vypadalo na katastrofu.
Novináři odmítli vydat zprávy o „vítané pomoci“ a lidé si nehodlali připustit, že sen o „pražském jaru“ je definitivně minulostí. Biľak se schovával na sovětské ambasádě a ostatní zrádci se prozatím také raději uklidili z veřejného prostoru.
Vrcholní představitelé Komunistické strany Československa v čele s Alexandrem Dubčekem byli eskortováni do SSSR a následně donuceni podepsat Moskevský protokol, který mj. zaručoval podřízení naší politiky plně vedení Sovětského svazu.
Jediným, kdo nepodepsal, byl František Kriegel, jedna z nejzajímavějších a nejrozporuplnějších postav našich poválečnýc dějin. Doporučuji si přečíst jeho skvělou monografii, kterou nedávno vydal historik Martin Groman.
Doma zatím českoslovenští muži převážně diskutovali - jak mezi sebou, tak i s okupanty (ruština už byla v té době téměř 20 let povinnou součástí školních osnov, takže z hlediska jazykového nebyl problém, ale z hlediska politického obrovský).
Praktičtější ženy s ohledem na ne až tak dávnou válečnou zkušenost volily to nejpraktičtější - hromadně se vydaly nakupovat mouku a další trvanlivé potraviny do zásoby. Jde o svědectví, která se objevuje napříč tehdejší republikou - od jihu Čech až po Tatry.
Zatímco Bulhaři, Maďaři, Poláci a Němci se po čase z našeho území stáhli, sovětská armáda u nás zůstala „na věčné časy“, které naštěstí skončily dva roky po Sametové revoluci (1991).
Mezitím vládu přebrala „zvací“ garnitura, do jejíhož čela se dostal slovenský doktor práv Gustáv Husák, nejprve nejvyšší představitel KSČ a později - po odchodu prezidenta Ludvíka Svobody - i poslední komunistický prezident.
S nimi přišla tzv. „normalizace“, která na víc jak dvacet let ukončila veškeré sny o svobodě a demokracii. Výbornou a do detailu mrazivě přesnou ilustrací doby se stal nedávno odvysílaný seriál Volha z produkce České televize.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_vojsk_Var%C5%A1avsk%C3%A9_smlouvy_do_%C4%8Ceskoslovensk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_Dub%C4%8Dek
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvac%C3%AD_dopis
Martin Groman: Kriegl - voják a lékař komunismu, 2023
