Článek
V době rozpočtových škrtů se učitelé oprávněně obávají o slíbené zvýšení platů. Statistiky výše jejich platů najdete zde. Z ní vyplývá, že průměrný měsíční plat pedagoga je 46 tisíc. Je ale pravdou, že je to pouze statistika. Skutečný příjem většiny učitelů bude patrně o dost méně. Podstatné je to, že je to rozhodně více než průměrný plat v ČR. Je důležité, aby tomu tak bylo. Právě učitelé mají připravit novou generaci na život, tak aby byla v životě úspěšná a mohla nám třeba přispívat na důchody. Ze strany odborářů nyní slyšíme to, že by je chtěli ještě zvýšit.
Vláda se tomu brání, v prázdné státní kase není kde brát.
Bohužel se tak vytrácí důležitá otázka, co za ty peníze od učitelů chceme. A to jak do obsahu i formy. Neexistuje srovnání toho, který učitel je kvalitní. Přibližnou představu si můžeme udělat o školách. Prostě porovnáme počet úspěšných žadatelů do vyšších stupňů vzdělání. O samotných učitelích to však nevypovídá mnoho. Nejvíce by v tom měli být kompetentní ředitelé škol. Ti by měli ty kvalitní patřičně finančně odměňovat. Bohužel tak vždy nemohou. Těch kvalitních tam tak mnoho není. Někdy je vinně ředitel, někdy systém péče o učitele.
Historky z podsvětí
Nekompetentnost učitelů ilustrují tyto dvě skutečné:
1/ Když jsem studoval sociální práci na VOŠ, učitelka na sociální politiku státu (což je jeden z velmi odborných a pro pochopení sociální práce stěžejní předmět), nám o hodinách promítala hollywoodské animáky, materiály které nám přeposílala, a ze kterých jsme se měli učit na zkoušky, před cca 10 lety vypracovali nějaké studentky jako své seminární práce. Žádná aktualizace. Nakonec to dopadlo tak, že ti z nás, co již měli za sebou nějakou praxi, učitelku od katedry na začátku hodiny vyhnali a dané téma odpřednášeli sami. Toto není kvalitní učitel.
2/ Při studiu na vysoké škole, obor Aplikovaná ekologie, jsem měl i předmět ekonomie. Mohl by být důležitý, třeba pokud bych vedl nějakou příspěvkovou organizaci. Bohužel předmět učil pán s myšlením které zůstalo hodně před rokem 1989. A svou nelibost nad současným politickým zřízením ventiloval o přednáškách. Druhým problémem byl špatný samotný obsah tohoto předmětu. Učil jsem se tam o nástrojích fiskální a monetární politiky, všechno věci makroekonomické, nemající pro lidi s tímto vzděláním velké hodnoty. S bakalářem z ekologie vás prostě nevezmou na pozici ekonoma národní banky. Třetím problémem bylo, že pedagog na hodiny nechodil.
Oba nemají co dělat za katedrou
Po učitelích máme právo žádat, aby byli schopni své předměty vyučovat. To nyní leckdy nejde. Nejlepší příklad máme z doby nedávno minulé, za covid karantény. Studenti měli mít on-line vyučování. Někde neprobíhalo vůbec, učitel jen rozeslal čísla stránek z učebnice co se mají děti naučit. Jinde se snažili být vstřícnější, bohužel to obyčejně skončilo u mluvící hlavy z počítače. Z toho se mnoho lidé nenaučí. Mnoho učitelů zamrzlo před tabulí a nedokáží reagovat na změnu situace ve společnosti. Někdo ze strachu, někdo z nemohoucnosti a jiní třeba z lenosti.
Chybí podpora státu
Proč nejsou vypracovány probírané otázky za aktivního užití možností dnešní techniky? Kdo za to může? Kdy se tak konečně stane? Jak zjistím, že je daná škola dobrá? Jak ocenit ty skutečně dobré učitele a ty špatné vyhodit?
Toto jsou také otázky, které mají zaznít při diskuzi o výši platů pedagogických pracovníků.
Další kapitolou je obsah jednotlivých předmětů. Každý odborník tvrdí, že právě jeho předmět je ten nejdůležitější, bez něho prostě nebudou žáci v novém světě stačit. Pravda je taková, že nevíme, které informace budou v budoucnu důležité. Proto bychom měli rezignovat na přesná data, ale spíše posilovat schopnost práce s informacemi.
