Článek
V diskuzi k minulému článku Mýty o sociálním bydlení mne čtenářka vyzvala, ať zkusím téma uchopit i z pohledu pronajímatelů. Tak jdu na to.
Majitelé nemovitostí mají plné právo inkasovat za pronájem zisk. Mají i plné právo na to chránit se před nespolehlivým nájemníkem, co neplatí včas, či vůbec a v nejhorším zničí pronajímaný byt. To je vše je nezcizitelným právem. Komunisté tuto možnost lidem na 40 let sebrali a víme, jak to dopadlo. Bytů bylo stejně málo, neplatící nájemníci byli také a zničených domů bylo mnohem více.
Jak by tedy bylo možné ochránit jejich oprávněné zájmy a zároveň umožnit i těm méně majetným lidem bydlet?
Problém má několik rovin.
- Majitelé musí mít možnost pobírat dostatečný nájem. Měl by jim umožnit správu majetku i přiměřený zisk.
- Majitelé musí být chráněni před nespolehlivými nájemníky. A to jak před těmi, co neplatí včas, byt ničí, nebo jsou krajně obtížnými sousedy.
- Majitelé mají byty pronajímat, ne zápasit s administrativou.
- Důležité je říci, že žádný zákon nedokáže vyřešit všechny problémy a určitý počet lidí bez důstojného bydlení bude vždy. Ne každý to dokáže. Pak bychom se měli ptát, co jim v tom brání a řešit to.
Systém podpory sociálního bydlení by tedy měl zajišťovat, aby pronajímatelé dostali vždy zaplaceno včas. Nic však nemůže být bezbřehé. Musí být jasné, komu je možné takové bydlení poskytnout a co musí dělat či nedělat, aby si jej udržel. Tak byli klienti takového bydlení motivováni svou sociální situaci řešit. Stejně se musí zohlednit i poloha bytu a zda je nutné, aby klient bydlel zrovna v Pařížské.
Zákon musí umožnit ukončit smlouvu s nájemníky, kteří byty ničí, neplatí včas, nebo jsou zbytečnou přítěží pro své sousedy. Součástí takové nájemní smlouvy by měla být i smlouva s pomáhající sociální službou (neziskovkou, či státním úřadem), s jasně vymezenými povinnostmi pro nájemníka. Stejně nedílnou součastí by měla být i garance za nájemníka. Jak v jistotě platby nájemného tak správy bytu. Údržbář takového bytu by měl být pro pronajímatele zdarma.
Celý systém musí být administrativně co nejméně náročný, ale zároveň umožňovat kontrolu. Tak aby bylo zřejmé, že je nájemné placeno, o byt je pečováno a nájemník se může spolehnout, že zůstane v bytě bydlet i dále. Klienti sociálního bydlení by měli plnit řadu povinností. Například včas podávat veškeré dokumenty na úřady, pracovat na svém pracovním uplatnění, řešit své exekuce, posílat děti do škol - je toho hodně.
Nelze říci, že sociální bydlení v celé republice nefunguje. Bohužel však funkční programy běží jen lokálně. Tam kde mají zastupitelé a majitelé odvahu a sociální pracovníci s klienty šanci. Je to však bez dostatečného zákonného krytí. Tak nikdo neví, jestli podmínky, za kterých se tyto byty pronajímají, budou platit i po volbách nebo příští rok.
Navrhovaný zákon o sociálním bydlení má mnoho chyb. Bohužel lepší nemáme, a ani jen tak mít nebudeme. Nevypořádává se všemi problémy. To však neznamená, že by mnohé nepomohl řešit. Nedostatky se dají napravit, co se napravit nedá, je nečinnost a hloupost.
