IKEA: Proč mě štve, ale přesto tam i nadále nakupuji

IKEA. Štve mě. Nejezdím tam ráda. Věci koupené v IKEA vlastně moc ráda nemám nebo k nim mám neutrální vztah. Včera jsem tam ale byla. Zase. Už potřetí od začátku září! To mě donutilo zamyslet se nad tím, proč mě vlastně tak štve, i když se do ní vracím. Máte to také tak? Přijde mi, že navštívit obchodní dům IKEA, to je jako vstoupit do alternativního světa, kde se střetává realita a představy o tom, jak by měl vypadat váš domov.

IKEA, to je jedno obrovské bludiště zakroucených a spletitých uliček. Vstoupit do obchodního domu IKEA a projít ho bez použití nějakých zkratek je pro mě téměř nemožné. Najednou jste ztraceni mezi Billy knihovnami, Kallax policovými díly a Poang křesly. Téměř si přejete, aby vám IKEA u vstupu dávala kompasy. A to i přesto, že při troše štěstí a pozornosti najdete na zemi mapky tohoto labyrintu.

Pokud náhodou nejdete ve směru šipek na zemi, ohrozíte celý ekosystém IKEA! Je to dobrodružství, kde každý krok je jako plánování tajné mise, a bez těch zkratek bych to zkrátka nezvládli.

Pokus dostat se do sekce s kuchyněmi je o nervy. Tato velmi oblíbená sekce (dle výroční zprávy za rok 2022 je v české IKEA prodáno kolem 80 kuchyní) je totiž strategicky umístěna uprostřed horního patra, bez šance využití zkratek. Vydat se tam mě stojí dva dny psychických příprav. Ale tak co bych neudělala pro to získat nedávnou novinku - krásný drátěný koš Risatorp!

Začne to nápadem koupit si známý levný čtvercový policový díl Kallax z IKEA. To zní jako skvělý začátek, ale pozor, zde můj příběh teprve začíná. Jakmile si přinesete ten skvělý Kallax domů, začnete si říkat: „Hele, já fakt do něj potřebuju ještě ty šuplíky, vložky s dvířky, nebo alespoň nějaké ty košíky a úložné krabice.“ Jakmile ale začnete přidávat všechno to příslušenství, zjišťujete, že z „levné“ police za pár tisíc se stala finanční díra. A to velká. A až teď se sami sebe, proč jste radši nepoptali nějakého truhláře, který by za stejnou částku vytvořil něco obdobného, co však bude nejenom funkční, ale hlavně jedinečné a odolné.

Stalo se mi to už parkrát. Věřím, že i vám - kdo si nemůže vzpomenout na ten okamžik, kdy jste si přivezli domů v IKEA tak lákavý a krásný kus nábytku, ale doma celkem brzy zjistili, že se poněkud nepříjemně klepe? Ano, kvalita mnoha výrobků IKEA je diskutabilní, ale přesto mě to neodradí od další návštěvy. S kvalitou to je v IKEA někdy trochu jako únikovka. Snažíte se rozeznat, které výrobky vydrží a které ne. Nátěr na některých površích se opotřebovává rychleji, než jsem schopna rozhodnout se, jakou barvu nových záclon bych měla mít. A postele? No, některé z nich začnou vrzat tak, že máte pocit, že jste se v noci vydali na tajnou misi. Ale přesto pokračuji v hledání jehly v kupce sena.

Ať už to chceme či ne, IKEA má svůj vlastní trik na to, jak nás přimět nakupovat více, než bychom chtěli. Osvětlení, které vytváří iluzi útulného domova, produkty, které se k sobě hodí, umístěné blízko sebe, hromady „levně“ působících dekorativních věcí a také kouzlo designu, které nám šeptá do ucha: „Toto si zasloužíš! Vezmi si mě domů!“ Nakonec tedy kupujeme lampičky, které nikdy nesvítí, a dekorační věci, které zkrátka nepotřebujeme. Atmosféra „levných“ pokladů a lákavých designových kousků mě přitahuje, a tak končím s větším nákupem, než jsem měla v plánu, a to mě pak zpětně štve.

IKEA nás dostává do pasti spotřebního chování, které není zrovna ekologické a ohleduplné k naší planetě. Nekvalita produktů způsobuje, že potřebujeme kupovat nábytek častěji. Vezměte si třeba mé rodiče. Ti mají nábytek z 80. let, který je dodnes v mnohonásobně lepším stavu než police či židle z IKEA, co máme dva roky.

Ačkoliv vím, že bych měla více přemýšlet o udržitelném nakupování, návštěva IKEA mě vždy nutí k „ještě jednomu“ nákupu. Myslím, že snad každý souhlasí s tím, že i když jsou ceny atraktivní, kvalita bývá značně proměnlivá. Někdy to může být tak, jako když si koupíte plavky na jedno léto - vypadají skvěle, ale na konci léta se rozpadnou rychleji, než můžete vyřknout „klimatická změna“. A co se týče té klimatické změny, tu by mnoho zákazníků rádo zastavilo. Avšak zde je zábavný rozpor - průzkum provedený IKEA na 30 trzích ukazuje, že 70 procent zákazníků je „hluboce znepokojeno“ klimatickou krizí, ale pouze tři procenta zákazníků jsou připravena platit za produkty, které jsou šetrné k životnímu prostředí. To je tak trochu jako plánovat výpravu na Měsíc a říkat si, že „Hmm… ta levná letenka tam mi nejspíš stačí.“

Když přemýšlím o svém vztahu k IKEA, je to jako jízda na horské dráze emocí. Vím, že mě štve, ale přesto se do ní stále vracím, naposledy včera. A co že jsem si domu přivezla? Po vzoru výše uvedeného případu s Kallax to byl kovový šuplík, tentokrát do úložného systému Trofast.

Navzdory všem mým frustracím zůstávají i pro mne designy IKEA přitažlivé. Čisté linie, skandinávská jednoduchost a v neposlední řadě obchodní dům deset minut od mého domova, to vše je prostě těžké ignorovat a hraje svou roli v mých nákupech. O tom, proč ji mám vlastně i ráda, třeba někdy příště. A co vy a IKEA?