Článek
Můj život před tím
Žila jsem život téměř normálního dítěte s ADD a autismem. Hrála jsem si s hračkami, převážně se zvířátky nebo auty, ale panenky jsem taky občas vzala do ruky. Taky jsem se ráda koukala na pohádky, a když si ty vzpomínky přehrávám teď, všímám si že lesbickou povahu jsem měla už tenkrát. Občas když jsem se takhle dívala na něco a objevila se tam nějaká krásná ženská postava, cítila jsem v sobě zvláštní pocit, něco mezi nervozitou a vzrušením, cítila jsem k nim určité sympatie. Také dle mého zjištění ovlivnily to, kdo se mi dnes líbí, každá žena, která se mi někdy líbila, byla shodou okolností aspoň trochu podobná té postavě, co se mi líbila v dětství, přijde mi to jako zajímavý fakt. Jak to bylo ve škole? Do první třídy jsem šla v šesti letechy i když se uvažovalo o odkladu. Máma mi i vyprávěla, že jí přišlo, že jsem ve škole moc brzo, protože jsem ve škole byla neustále hravá a neudržela jsem pozornost. My jsme totiž v prvních třech ročnících ještě měli ve třídě pár hraček, se kterými jsem si hrála o přestávkách a někdy se mi podařilo se k nim doplazit i při hodině. Mámě dokonce jednou moje tehdejší třídní učitelka říkala, že se chovám jako kůň a chci jím údajně být. Vzpomínám si, že jsem tenkrát hodně běhala ve stylu koně, ale že bych někdy řekla, že chci být koněm, nebo že by to chování bylo s koněm více související, si nepamatuji. Ale když se na to tak dívám, připomíná mi to jeden článek, který byl o tom, že se nějací Britští školáci považují za psy, kočky nebo dinosaury, mám pocit že se jednalo právě o děti na prvním stupni a mohlo je postihnout to samé, co mě, prostě efekt dětské fantazie, který může časem vymizet. Jestli ne, tak by mě zajímalo, s kým budou ti dinosauři ve vztahu, když už dinosauři nežijí. Ale zpátky ke mě. Pamatuji si, že jsem „měla“ ve druhé třídě kluka. Byl to můj spolužák, který byl podobně narušený jako já (taky autista). Nebyl to vztah, natož dětský, byla to jednostranná láska, která byla jen o tom, že jsem mu dala vždy před odchodem ze školy pusu, on byl pokaždé takový „jééžiš už zase?“ Vždy, když si na to vzpomenu, přijde mi to takové roztomilé, ale asi by to s ním dlouho nevydrželo. Také přemýšlím nad tím, proč jsem to dělala, když se mi ženy líbily už tenkrát? Možná to bylo tím, že jsem měla v hlavě to, že jiná cesta neexistuje, že za každou cenu musím mít ihned kluka, hned mít dům, hned mít děti a tečka, jinou možnost jsem neznala. Nevadilo mi to, protože jsem byla ještě dítě a myslela jsem si že už v osmnácti budu už dostatečně připravena žít plnohodnotný život. Přece jen můj život se v té době točil hlavně kolem školy a televize, nikde jsem neviděla věci jako LGBT+, protože i když to v té době už nebylo považováno jako nemoc, pořád to asi bylo ještě trošku tabu, ale jak se znám, i kdybych ty věci tenkrát měla na každém rohu, nevnímala bych je, byla jsem přece nepozorné dítě.
Prepuberta + puberta
Tady to vše začalo, v pubertě všichni začínají objevovat své opravdové já a procházejí tak nejrůznějšími změnami. V 11 mi přišla první menstruace a já z toho byla opravdu nešťastná (ne že bych z ní dnes měla radost). Byla jsem vždy před ní nervózní a bála jsem se, kdy mě ta bolest popadne, mám nevýhodu i v tom, že trpím těmi extrémními bolestmi, kvůli kterým i občas zvracím. Co se mi nelíbilo, bylo i to, že mi začaly růst chloupky a máma mě začala seznamovat s holením, po čemž mě vždy 2 dny bolela pokožka na nohách i v podpaží. Tenkrát jsem se kvůli tomu nenáviděla, kvůli té bolesti i kvůli nucenému holení a to vše, protože jsem holka. A to ve mě vyvolalo transexuální sklony. Začala jsem si plánovat, že hned v osmnácti půjdu na operaci pohlaví a že se budu jmenovat tak, jak jsem se původně měla jmenovat, kdybych se narodila jako kluk, a to Kubík. Že bych nařídila okolní, aby mi říkali Kubo, mě tenkrát nenapadlo, ale začal jsem o sobě mluvit v mužském rodě. Nikomu se to nelíbilo a tak mě vždy opravovali. Já jsem jim na to nikdy nic neřekla a časem mě to přešlo. Co se ještě stalo? Ve 1 letech jsem se zamilovala do své fyzikářky, o tom jsem psala článek jménem „láska k učitelce“, tady to jen rychle shrnu. Představovala jsem si s ní náš společný láskyplný život, o který jsem se opravdu snažila, i když jsem věděla, že je vdaná. Nosila jsem jí květiny, dárky a bezúspěšně jí zvala do restaurací. Tato kapitola mě hodně spálila, ale aspoň vím, na co si mám dát pro příště pozor. Už se nebudu snažit o vdané ženy i o ty, které o mě zjevně nemají zájem. Na druhém stupni se mi nelíbila jen ona, později jsem začala házet očkem i po mladší učitelce němčiny, u té to ovšem taky nebylo jiné. Dlouze jsem přemýšlela nad tím, co jsem, nakonec jsem se dozvěděla, že transexuální nejsem, protože jsem si na ty problémy časem zvykla a rozhodla jsem se, že nemusím chodit na složité operace pohlaví, jen proto aby si někdo nestěžoval, že si neholím nohy. A tak jsem se našla, jsem lesba a jsem na to pyšná! Ženy jsou přece překrásné, těší mě se na ně dívat, dotýkat se jich a dělat jim dobře po všech stránkách. Vždycky když se podívám na lesbické porno, tak pociťuji tu vášeň a sílu té lásky. Přešla jsem na střední školu, tam jsem chvíli koukala po učitelce na ekologii, ale po nějaké době jsem to nechala plavat, protože jsem nechtěla mít stejné problémy jako na základní škole. Řekla jsem si „Proč se pořád koukám po učitelkách, když to u spolužaček může být jednodušší?“ Na základce se mi žádná spolužačka nelíbila, protože zaprvé všechny byly očividně na kluky, když o nich pořád mluvily. Zadruhé měly úplně rozdílné zájmy a zatřetí jsme v naší třídě měly partu homofoborasistyckých kluků, kteří by mi jistě něco udělali, kdyby se dozvěděli, co jsem zač, protože neustále dávali najevo svou nenávist vůči těmto lidem, někteří u sebe nosili nože (motýlky) nebo dávali na školní skupinu na WhatsAppu fotky svých střelných zbraní, se kterými by nejraději tyto lidi vystříleli. Takže možná i proto třeba ani nevím, zda jsem byla ve třídě jediná homosexuálem. Zatím co tady na střední škole bylo mnohem více tolerantních lidí, kteří překvapivě všichni v pohodě snesli můj třídní coming out. Nikdo mě kvůli tomu nesnáší, všichni se mnou dobře vychází i tak a nedivím se, protože proč by mě kvůli tomu konkrétně neměli mít rádi? Asi jsou rády, protože mě nemusí podezírat, že jim přebírám kluky :) (V naší třídě jsou pouze holky). Pár spolulesbiček se ve třídě našlo, ty měli coming out se mnou. Byly dvě. Jedna už byla zadaná a druhá když se později rozešla s tou svou, tak se mnou i tak nechtěla být, asi chápu když potom přišla s tím že má kluka. Už jsem ve třeťáku, je mi 17 let a stále jsem panna. Ne že bych se za to panenství styděla, popravdě mi to je jedno, mě spíš vadí ta osamělost. Nikdo mi nikdy neřekl že mě miluje nebo že se mu líbím, nikdo mě nepozval na rande, poměr jsem měla pouze 2krát ve snu s mou tělocvikářkou a jediný kdo mě dokázal dobrovolně políbit byla 60ti letá učitelka na dějiny umění (nevadí, aspoň něco :D). Jak už jistě tušíte, s vrstevnicemi mi to taky nevycházelo, navíc jsem zjistila že se mi ani moc nelíbí, jejich život se točil jen kolem životů druhých, sociálních sítí, cigaret a vždycky dělali drahoty když museli něco dělat, nechtěla bych takovou holku, a tak jsem si v prváku (bylo mi 15 let) založila několik účtů na seznamkách. Proč několik? Protože vždy když jsem chtěla nějaké napsat, tak na mě pokaždé vyskočila tabulka s tím že musím zaplatit abych mohla aspoň odpovědět na zprávu. A seznamky jako aplikace jsem si instalovat nechtěla, protože tenkrát jsem měla s mobilem občas problémy, a tak jsem nechtěla aby tam otec něco takového našel, kdyby mi mobil zpravoval. Nevím co jsem to tenkrát měla za „štěstí“, ale asi to bylo znamení jelikož se na těchto stránkách vyskytuje spousta pedofilů, kterým jsem mohla naletět i když jsem měla naplánovaný svůj ověřovací systém. Hledání funkčních seznamek mě časem omrzelo a tak jsem se opět rozhlížela kolem sebe. V 16ti jsem šla na svou první brigádu k mojí mámě do práce. Tam jsem viděla její vedoucí, tu jsem sice vídala i dříve ale ne tolik, a když už tak pokaždé byla schovaná za pultem. Tady jsem poprvé měla tu čest jí vidět celou, v plné kráse, zalíbila se mi, teď v mém království lásky panuje ona. Zajásala jsem protože jsem zjistila že nejsem pedagofilní, ale zároveň jsem si musela přiznat jeden hodně divný fakt o mě. Došlo mi že jsem na starší ženy přibližně ve věku 35 až 50 let, té vedoucí je totiž kolem 50ti let, fyzikářce kolem 40ti, němčinářce pod 40 a učitelce na ekologii též. Je to zvláštní ale furt ne špatně, no co má člověk dělat když se mu zalíbí někdo starší či mladší, není možné čekat až na tom budou věkově stejně, tak proč by z toho nemohl vzniknout vztah když si spolu rozumí a už jim bylo 15. I já si s vedoucí rozumím, taky je nezadaná což je dobře, mám v plánu jí pozvat na rande, o čemž bych mohla poté napsat také článek, pro ty které zajímá jak to dopadlo.
Vyjádření k problémům s LGBT+
Důvody o kterých vím, proč někteří nemají rádi LGBT jsou:
1. Nemáme děti a tak jsme pro národ údajně zbyteční.
Ne nejsme. Že někdo netvoří děti, neznamená že je pro národ zbytečný. Existuje i spousta heterosexuálních párů, které nemají děti z mnoha důvodů a nikdo je za to netrestá. Lidé nemající děti, mohou i přesto umět spoustu zajímavých věcí, mít talent, nebo jen dobře pracovat. A že někdo nemá děti je jeho věc. LGBT páry když budou chtít a budou mít tu možnost, tak mohou poskytnout dítěti bez domova rodinu, tam se zase spoustě lidem nelíbí, že pokud půjde třeba o homosexuální páry, pak nebudou mít děti možnost poznat jak se má člověk chovat k tomu druhému pohlaví, že je potřeba v rodině žena i muž atd. Že bude dítě vyrůstat od mala například u gayů, neznamená že i z něj gay vyroste, že nebude vědět co s opačným pohlavím nebo že bude automaticky postižený. Ve světě je přece hodně rodin kde je pouze jeden rodič a zvládají to i bez toho druhého.
2. Každý kdo je LGBT+ je úchyl a pedofil.
I tady jsou sice pedofilové, ale to neznamená že to jsou automaticky všichni co sem patří. Tato myšlenka vznikla nejspíš proto, že si spousta lidí slova jako gay nebo lesba spojují s pornem, kde je polovina obsahu na pornostránkách právě o nich. Tím pádem si mohou říct, že jejich život je jen o sexu a o všem kolem toho. Takže si tak mohli domyslet že každý tento člověk číhá večer v parku, a tak z nich mohou mít nesmyslný strach. Upřímně, i heterosexuálové přece číhají na internetu nebo v parku, známe ty případy kdy chlap znásilnil ženu, takhle bysme mohli mít strach i z lidí standartní sexuality. Strach je tady pochopitelný, to ale neznamená že kvůli pár zvrhlíkům odsoudíme celou skupinu, kde se nachází i lidi kteří jsou normální. LGBT neřeší ve svém životě pouze sex, ale i třeba práci, koníčky, rodinu atd. Zkrátka věci které řeší téměř takždý.
3. Je nás všude plno.
To je fakt, jsme v televizi, na ulicích apod. Přesně jako vy heterosexuálové. Tady je ten rozdíl že LGBT+ neustále pořádá demonstrace a protesty kvůli tomu aby měli stejná práva jako heterosexuálové, proč? Protože je nemají, co se týče sňatku a adopce. I to že jsme všude, může v některých vyvolat odpor k nám. A já osobně říkám, nemusíte nás uctívat nebo nás mít rádi, jen nás akceptujte jako jiné a nemusíte si nás všímat.
4. To se nedělá!
Když holka líže holku je pro některé lidi fuj. Protože jim příjde že je to prostě špatně, že má být jen kluk a holka, nic víc, že to tak mají i zvířata. A tak se ptám, opravdu můžeme u zvířat zaregistrovat třeba homosexualitu, když je známo že zvířata po sobě skáčou jen kvůli rozmnožování? Věřte nebo ne ale bylo ve světě zaregistrováno pár případů „homosexuálních“ zvířat, možná se ta zvířata spletla ale taky nemusela. I já jsem jednou tohle viděla na vlastní oči. Občas jezdíme s rodinou ke strejdovi, který má 2 psi labradory, oba jsou to kluci. Jednou jsme si takhle jednou u něj na zahradě grilovali, já seděla v pergole, otočila jsem se a to bylo překvapení. Riky tam doslova šoustal Bena. Řekla jsem si ,,Aha, dobře” měla jsem z toho v tu chvíli smíšené pocity, přišlo mi blbí se tomu smát, natož na to upozorňovat když měli intimní chvilku a nevím jestli jsem si toho všimla jenom já. Nu což, otočila jsem se zpátky a dělala jakože nic. Takže by se dalo říct že i zvířata mohou být taková, buď proto že sami chtějí nebo jim chybí protějšek tak využijí to co mají, aby tak uspokojili svou potřebu.
5. Je to celý jen trend!
Není to trend aby byl člověk zajímaví, nebo aspoň ne pro velkou většinu. Lidem to příjde jako trend, protože s těmito věcmi chodí právě mladší lidé, kteří se trendů chytají jednodušeji a častěji. Mladí s tím chodí právě proto že jsou ve fázi kdy se poznávají a mohli o sobě zjistit i toto. Samozřejmě ne vždy to může být automaticky pravda, jednou může být transexuál, potom asexuál nebo pansexuál. V tom pubertátním věku se to nemění proto, že by nevěděli co, ale proto že hledají co je pro ně příjemnější. Měl holky se kterými se mu vztahy nelíbili, pak se nedivte že hledá vztah s klukem. Já jsem třeba první polovinu článku věnovala celému mému myšlenkovému pochodu, až jsem došla tam kde jsem spokojená. Oni to tak mají taky, až budou spokojení, jejich sexualita se ustálí. Nemusí to být pouze v pubertě ale i ve vyšším věku si může člověk uvědomit že to nakonec má celou dobu radši jinak. Že to člověk nalezne až starší může být způsobeno tím, že se dříve tyto věci považovali za nemoc, a tak se tenkrát pouze ohlíželi po opačném pohlaví, nad svou sexualitou tenkrát takhle nepřemýšleli, či jí potlačovali a pak se stávalo že byly ve vztahu nešťastní a ani nemuseli vědět pořádně proč. To samé i ve středověku kde se za to lidé i zabíjeli nebo přesvědčovali mučením o opaku, tenkrát to nebyla žádná legrace přiznat ostatním jinou sexualitu, natož s chodit s tím s kým jste chtěli, aniž by na to někdo přišel a nahlásil vás. Bohužel tento systém probíhá v jiných státech dodnes, mrzí mě to.
6. Jsme nebezpeční pro děti?
Nevím kdo to vymyslel, jak ho to napadlo a už vůbec nechápu státy které tohle ustanovily jako důvod, proč LGBT zakázali. Pointu našli v tom, že za 100 let by se po této planetě nepohyboval nikdo jiný, a tak by se snížila porodnost a lidstvo časem kvůli nám zaniklo. Je to blbost! Na světě jsou miliardy lidí, z toho obrovská většina heterosexuální, je to tak teď a bude to tak vždy. Vždycky tu budou i ti heterosexuálové kteří budou ochotni zakládat rodiny a udržovat tak lidstvo, stejně jako LGBT kteří budou ochotni si nějaké dítě adoptovat a poskytnout mu tak maximální péči a rodinu, sice trošku jinou, ale furt rodinu. Další důvody proč si někteří myslí že jsme údajně nebezpeční jsem už uváděla výše. Ale další je ten, že jsou děti lehkomyslná stvoření a mohou si jednoduše usmyslet „Támhleten je gay, tak budu gay taky ať jsem zajímavý.“ Určitě se tohle někdy stalo, ale jsem si jistá že pokud se tak to dítě rozhodlo čistě kvůli pozornosti, pak mu to dlouho nevydrží.
7. Trest smrti pro LGBT lidi.
Nevím co komu tito lidé způsobili tak vážného svou sexualitou proto, aby byl rozhodnut tento trest. Nikomu tímto neubližují, jsou úplně normální lidé s tím rozdílem že každý má radši v posteli někoho jiného. Neznám důvod proč by měli být usmrceni jen proto, že mají rádi stejné pohlaví nebo i stromy. Příjde mi to přehnané a nechutné.
8. Kdyby tohle bůh chtěl, tak jsme hermafroditi.
Kdoví co bůh ve skutečnosti chtěl, nikdo to neví, třeba to udělal schválně protože mohl tušit že si s tím poradíme sami. Co si myslím já že bůh nechtěl je to, aby byl vůči rozdílným lidem nebyl klazen nesmyslný a bezdůvodný odpor.
Závěr
Nemyslím si, že jsem těmito osmi body přesvědčila každého homofoba, který tento článek potkal, ale doufám že se nad sebou aspoň zamyslí. Doufám že mě v diskuzi nebude nikdo odsuzovat, ale stejně si jsem jistá že se tam někdo takový najde, přece jen jsme na seznam mediu. Zároveň tímto článkem nedělám z LGBT+ lidí největší svatoušky, LGBT člověk může být jak hodný tak zlí jako heterosexuál. My lidé jsme všichni stejní, ale ve skutečnosti každý jiný. Každý má rád něco jiného a každý jinak vypadá. To jsou věci kvůli kterým se lidé neodsuzují, protože za to nemohou a nemůžou s tím nic dělat. Tak hezký zbytek dne přeji a mějme se rádi. ❤️
