Článek
6. Třída
Tenkrát mi bylo 11 let když nám v šesté třídě začínala fyzika, na kterou jsme dostali učitelku, která byla ve škole nová, jmenovala se Kamila Hrabalová. Byla to mladá drobná blondýnka, která byla velmi chytrá, milá a krásná. Je pravda že jí velká většina spolužáků úplně nemusela, protože pro ně byla nudná, spíš její hodiny byly nudné a vzhledem k tomu že za sebou měla spoustu škol, tak vysvětlovala fyziku tak složitě, že to nemohl průměrný žák ZŠ pochopit, natož člověk s ADD a autismem jako jsem byla já. Hodiny probíhali většinou tak, že jen psala složité vzorce a úlohy na tabuli k nimž se je snažila vysvětlovat, občas nám zadala něco na vypočítání a sem tam nám pustila nějaký dokument. Experimenty byly vzácné, a když už tak to bylo jen jak se čaj rozpouští v jaké vodě a nebo jak se ohřívá voda. Zatím co na škole byl i fyzikář, který měl hlavně deváťáky a ten dělal experimenty s ohněm a všechny to ve třídě fascinovalo. Chápu že nejspíš měla strach z poranění někoho z žáků, ale existují přece i jiné zajímavé a bezpečnější experimenty než s ohněm. Hrabalová byla moje oblíbená učitelka na škole, hlavně proto že nedokázala být přísná, což mi na jiných vadilo protože nesnáším když někdo zvyšuje hlas. No a to že byla učitelka nudná a neuměla být přísná se stávalo to, že se na jejích hodinách spolužáci mezi sebou normálně bavili a jí si nevšímali. Já asi jako jediná jen seděla sama v lavici, sledovala co Hrabalová dělá a snažila se přes ten ruch vydedukovat co říká. Nikdy nikoho neokřikla aby byl sticha nebo něco, jen pštila a to většinou zabralo jen na pár vteřin, bylo mi jí líto. V šesté třídě jsem s ní moc nemluvila, protože jsem dříve měla nižší sebevědomí než teď.
7.Třída
V tomto ročníku se můj vztah k Hrabalové začal měnit, poněvadž jsem si začala uvědomovat svou pravou sexuální orientaci. A právě Hrabalová byla ta co se mi začala líbit, (Bylo mi tehdy 12 a jí cca 30-35) já vím je to bizár, obzvlášť když si vezmeme ten fakt že Hrabalová byla už nějakou dobu vdaná a měla 2 malé děti. Po nějaké době jsem zjistila že je vdaná, ale nechtěla jsem tomu věřit, a tak jsem si snažila vsugerovat že její manžel už není nebo že se před nějakou dobou rozvedli abych neměla z komunikace s učitelkou takoví stres. Po hodině jsem jí začala pomáhat s věcma, povídat si s ní a dokonce jsem si s ní domluvila i doučování. Doučování probýhalo vždy při polední pauze před výtvarkou, a vzhledem k tomu že mi byla její přítomnost příjemná se to občas protáhlo a já přišla na výtvarku o pár minut později.
8. Třída
V osmé třídě jsme už Hrabalovou na žádný předmět neměli, a tak jsem začala dělat to, že vždy když nám končila škola tak místo toho abych šla domů jsem procházela celou školu a hledala jí, zda jí nenajdu v nějaké třídě. Když jsem jí našla tak jsem si místo a den zafixovala a chodila za ní pravidelně. Hrabalová ze třídy odcházela vždy jako poslední, protože musela ještě zavřít okna, vypnout počítač a zvednout pár židlí. Já jí s tím vždycky pomáhala a u toho si s ní povídala. Začínala jsem jí dokonce zvát do různých podniků nebo na výlety či procházky. Tyto věci vždy odmítala, jen jednou mi dovolila jí doprovodit domů, kdy cestou vyzvedávala své děti ze školy a školky. Jednoho dne k nám do města přijela pouť a já jí v jedné střelnici zastřelila pár růží, které jsem jí následující den předala. Původně chtěla abych si je nechala ale nakonec si je vzala a protože s nimi šla do sborovny si říkám že museli ve sborovně udělat menší rozruch, protože druhý den za mnou přišla o přestávce moje školní asistentka Jiřina Šebrtová a ptala se mě ,,Ty jsi dala paní učitelce Hrabalové růže jo?". Tento okamžik byl pro mě velmi nepříjemný, protože byli poblíž spolužáci a nechtěla jsem aby se o to začali zajímat i oni. Šebrtová se o můj vztah k Hrabalové začala zajímat a upozornila na to i mojí mámu skrze sešit do kterého běžně psala informace o mém prospěchu ve škole, který jsem následně doma dala mámě aniž bych věděla co tam Šebrtová napsala. Máma se mě po přečtení zeptala na tu samou otázku co Šebrtová, já ta to kývla a ona ,,Tak to jí musíš mít asi hodně ráda." O pár dní později jsem za Hrabalovou přišla znova a rozhodla jsem se udělat další krok a to jí obejmout. Ona zrovna stála na schodech a zavírala jedno z oken (ano, v té třídě jsou schody), když už šla dolů tak jsem stála před ní a roztáhla ruce. Hrabalová hned na mě že ne a že to není vhodné abych ji objímala. Já jsem jí poslechla a dál se o fyzický kontakt nesnažila, ale zvala jsem jí vždy když jsem měla ušetřeno dost peněz. Potom přišel Březen 2020, s ním distanční výuka a tak jsme byly od sebe rozděleny. To mě neodradilo, takže jsem si na ní zjistila mail a začala jsem jí aktivně psát, ale přísahám že jsem jí neposílala žádné prasárny. Od Března do Října šlo o normální přátelské konverzace, kdy jsme si psali o tehdejší době, o tom kde jsme zrovna na dovolené atd..
9. Třída
V říjnu to zakončil mail od Hrabalové, kdy mi napsala mail ve stylu ,,Ahoj Viky, už mi nepiš a najdi si kamarády ve tvém věku. čau!" Docela mě to překvapilo a žádala jsem po ní vysvětlení. Zajímalo mě proč už nechce abych si s ní psala když to šlo několik měsíců tak hladce a navíc jsem jí v jednom mailu vyznala lásku, napsala jsem jí že jí píšu protože ji miluju. Napsala jsem jí na tyto témata několik mailů ale neodpověděla ani na jeden. Poté někdy v listopadu za mnou do pokoje přišla máma s tím, že jí volali ze školy protože obtěžuji učitelku a že mi kvůli tomu hrozí 2 z chování. Byla jsem tak v šoku, že jediné co jsem v tu chvíli dokázala říct bylo ,,Ne". Máma byla naštvaná a chtěla abych ji psát přestala. Neposlechla jsem a chvíli poté co máma odešla z pokoje jsem Hrabalové napsala proč to rozkřikla. Měla jsem slzy v očích a byla jsem nešťastná z toho že si teď polovina školy o mě myslí že jí stalkuju nebo že jí chci ublížit, přitom jsem jen chtěla s někým trávit čas, konečně si užívat života a nesedět furt doma. Hrabalová mi odepsala něco takového ,,Ahoj Viky, mrzí mě že jsem zradila tvou důvěru ale musíš pochopit že si od tebe musím držet profesionální odstup…" Nevím co tam dále psala protože jsem tyto maily dávno vymazala, ale vím že tam dále bylo něco o odpovědnosti a tak. Po zbytek dne mi bylo špatně, večer jsem se z těch nervů pozvracela a celou noc jsem probrečela. Následujících 14 dní jsem se taky necítila vůbec dobře a přemýšlela jsem nad sebepoškozováním a sebevraždou, protože jsem nechtěla žít s tím co si o mě jiní myslí. Psala jsem jí o tom jak mi je zlé ale neodpověděla, asi si myslela že na ní hraju divadlo aby mi zas odpovídala, blbí je že to divadlo opravdu nebylo. Mezitím jsme se vrátili do školy s rouškami a došlo mi že Hrabalovou vůbec nepotkávám. Měla jsem podezření že Hrabalová přemluvila vedení aby předělalo rozvrh tak, abych se s ní vídala minimálně. Psala jsem jí tak furt a už mě nebavilo ji hledat po škole. Během deváté třídy jsem měla doučování s Šebrtovou a i když to mělo být doučování, tak jsme spíše probírali tuto věc. Šebrtová byla sice 4 roky moje asistentka ale já jí doteď vidím spíše jako mojí kamarádku. Ve škole ani jinde jsem neměla žádné kamarády a zrovna s ní jsem během těch 4 let zažila spoustu zajímavých věcí, mám s ní krásné zážitky na které ráda vzpomínám dodnes, bylo na ní znát že má že třídy nejradši mě, už proto že byla většinou jediná kdo si vzpomněl na moje narozeniny a dokonce byly i situace kdy mi opravdu pomohla a jsem jí za to vděčná. Ale pokud šlo o Hrabalovou tak jsem jí brala negativně protože byla samozřejmě proti, ale teď prostě vím že to myslela dobře a nechtěla abych si z toho odnesla něco špatného.
Prvák
Po deváté třídě jsem šla na střední školu, furt jsem k Hrabalové cítila silnou lásku a psala jsem jí stále, ona ale neodepisovala. Proto mě jednou napadlo si založit nový mail kde jsem se vydávala za mého kamaráda který má o mě strach protože jsem opět začala nad sebevraždou uvažovat a chtěla jsem aby mi pomohla a zároveň jsem chtěla zjistit jak bude reagovat když jí o mém stavu napíše i „někdo jiný“ než já. Za pár dnů mi odepsala něco takového ,,Sice nevím kdo jste ale už mi nepiště, nechci toto řešit. Jestli mi ještě jednou napíšete, nahlásím vás na příslušné úřady." Tady dala jasně najevo že už nechce aby ji kontaktovali cizí lidé, to že o mě vůbec nestojí a že jí nejspíš bude jedno co se mi stane, ona prostě nemohla napsat že jí to třeba mrzí nebo tak… Tato odpověď mou depresi ještě zesílila natolik že jsem večer začala mít zvláštní stavy vždy když jsem na tuto věc pomyslela. Probíhalo to tak, že když jsem nad láskou k Hrabalové zamyslela tak jsem se rozbrečela, začala se k tomu klepat, různé sebou házet a cítívám přitom v sobě i takové sevření. Mám to dodnes i když tato věc už dávno není aktuální, podle mě je to nějaká ataka nebo něco takového, někdy to mívám i párkrát do týdne. Hrabalové jsem přestala psát někdy v únoru 2022.
Závěr
Dnes mi je 17, čeká mě třeťák a Hrabalová už není víc jak rok mým středem pozornosti jako tomu bylo dříve. Jak už jsem psala, zvláštní stavy mám dodnes a zároveň mám problém si najít někoho nového i když jsem se poučila z minulých chyb které už nechci opakovat, ale místo toho mám pocit že s mím vztahem budou zase mít všichni kolem problém i když nebude tak bizarní jako tohle. Během let této lásky ani teď jsem se nedostala k žádnému psychologovi ani k jiné odborné pomoci, musím se z toho zatím dostávat sama. O sebevraždu ani o sebepoškozování jsem se nikdy nepokusila, i když byly v mém životě chvíle kdy jsem na to měla opravdu chuť. Místo toho jsem si vypěstovala zavislost na kofeinu se kterou teď bojuju. S Šebrtovou jsem v kontaktu dodnes a máme mezi sebou velmi dobrý přátelský vztah. Mám v plánu se Hrabalové omluvit, protože jsem jí dělala tyto nepříjemnosti a doufám že se omluví i mě za to jak se na mě vykašlala když mi bylo nejhůř. Dnes si říkám ,,Jak si mohlo moje 13leté já myslet že nějakému chlapovi přeberu manželku i s dětma??" Byla jsem opravdu maniak a ještě k tomu jsem si odnesla z toho trauma na dlouhou dobu. Jak jsem psala že jsem nedávno tyto maily mazala, tak jsem zjistila že za ty roky jsem jí napsala dohromady 202 mailů.
