Článek
Rodiče jsou vítaní, sdružení rodičů a přátel školy tzv. SRPŠ. Dnes už mi to přijde komické, protože to, co bylo dřív, se dnes už neděje.
Dnes se děti vedou k samostatnosti, což je dobře, ale…
Nedávno jsem přemýšlela o tom, jaké výhody má dnešní přístup školy k rodičům a opačně. Rozzlobená jsem každý den, když čekám před školou. Teď, v tomto období upřímně mrznu. Jak k tomu vlastně všemu došlo. Co se stalo? Z určitých důvodů se začaly zamykat školy. Nikdo nepovolaný, tam nemá co pohledávat. Školy mají kamery, bezpečnostní systém a stejně si rodiče nemůžou dovolit jít za svojí dcerou nebo si ji vyzvednout, jak tomu bylo ještě před covidem.
Když jsem pro svého syna chodila do školy před čtyřmi, pěti lety, tak jsem pro něj chodila normálně do školy, do družiny, pak jsem s ním šla do šatny a ven. Vše fungovalo skvěle. Když jsem potřebovala mluvit s paní učitelkou nebo se za ní stavit kvůli sešitům, ráno jsem ji našla ve svém kabinetu.
Dnešní doba v roce 2023? Do školy odvezu svoji dceru a už ji nemohu dovést k šatně. A co mě více rozčiluje, jsou odpoledne, když pro ni jdu. Musím zazvonit na zvonek družiny, kde oznámím, koho mi mají poslat. Já čekám i patnáct minut venku a teď v listopadu mrznu. Naštvaně se ohlížím stále ke dveřím, jestli už ji uvidím vycházet. Co to je za systém, moc nechápu. Možná nařízení, možná jen pohodlnost. Za to naštvaných rodičů, více než dost. S učitelkou můžu mluvit, jen po domluvené schůzce, jako v bance, a dokonce i u lékaře. Mě to štve, když člověk potřebuje něco naléhavě, stejně musí čekat.
Nejvíce komické mi přijde fakt, že několikrát posílám do školy i někoho jiného, aby vyzvedl moji dceru. Řeknu té osobě, aby zazvonila na zvonek s číslem a řekne koho chce. Víte, paní družinářka odpoví vždy stejně: „dobrý den, ano pošlu, na shledanou“. Možná vám to přijde v pořádku, mě tedy moc ne.
DOVNITŘ SI PRO SVOJI DCERU DOJÍT NEMŮŽU, ALE VEN JI POŠLOU A JE JIM JEDNO, KDO TAM STOJÍ.
Možná, že tam stojí teta, strýc, známá, přítel školy, ale co když tam stojí úplně cizí člověk? Řekněte si: tak to by asi dítě s ním nikam nešlo, jsou tam kamery atd. Dítě přeci může uvěřit různé historce a odejít s dotyčnou osobou. Nevím, ale můj názor je, že rodiče nebo příbuzní mrznout venku a nemůžou dovnitř a škola posílá občas děti úplně cizím lidem, bez ověření.
Nedávno jsem zase stála u školy a čekala na dceru. Přijel tam mladý muž. Neznala jsem ho ani od vidění. Říká mi: „Slečno můžu se vás zeptat?“ „Ano můžete.“ „Jsem tu poprvé, kam mám zvonit?“ „Musíte vědět, do kolikáté chodí třídy dcera nebo syn.“ „Já jsem kamarád, jdu vyzvednout Patrícii ze třetí třídy.“ „Jo tak, to musíte zazvonit na dvojku.“ „Díky,“ odpověděl. Bylo to divné. Družinářka mu říkala to samé, co mně, a tak jsme tam čekali dva. Nakonec mi říká: „Já Patrícii vyzvedávám poprvé, kamarádka má běhání po úřadech.“ Odpověděla jsem: „To je v pohodě, jen se divím, že vás ani nijak nezkontrolují, aby nepustili Patrícii s někým cizím.“ Jeho odpověď mě zarazila: „To máte pravdu, taky mě to zaráží, když tu stojíme a čekáme, a po zazvonění vám vydají dítě, aniž by věděli, kdo jsem.“
Tak to bych nečekala, ale je vidět, že to mnoho rodičů má stejně. Je to naprostá hloupost.
Do školky odvádím dítě také až do třídy. Nikdo si ho u dveří nepřebírá. Musím s ním do šatny a pak do třídy.
Jaký v tom je rozdíl? Žádný. Nakonec já, když už je takto ošklivo, vlezu dovnitř alespoň na chodbu a když mám štěstí, tak mě školník nevyhodí ven.
Stejná blbost je objednání se k učitelům na třídní schůzky. Když jsem dřív (před covidem a GPDR, které se teď dost žere) šla na třídní schůzky, seděli jsme ve třídě a učitelé přišli, řekli, odešli. Byla jsem tam max čtyřicet minut a hurá domů. A teď? Mám schůzku s učiteli již objednanou a budu tam bezmála dvě hodiny.
Závěrem bych řekla, že jsou toto zbytečnosti a mě se tento systém vůbec nelíbí. Dřív to bylo lepší. O lékařích ani nemluvím. Dostat se naléhavě k doktorce ráno, tak musím zavolat a přijít třeba až za dvě hodiny.
Snad to máte ve svém městě líp vymyšlené.
