Článek
Úvod
Zatímco české hlasování o nejvýznamnější osobnost Karel IV. vyhrál, v německé verzi hlasování vzbudil kontroverze. Sice se umístil na pěkném dvacátém místě, ale pro Němce není tak jednoznačnou osobností jako pro Čechy masírované ve školách jednosměrnou formou vyprávění. Problémem v německém a objektivnějším vidění slavného císaře je jeho vztah k židům, v německém prostředí je Karel IV. brán jako první panovník, který schvaloval násilí vůči židům, dokonce i jejich vraždění.
Postavení židů ve středověké Evropě
Židé měli ve středověku složité postavení. Za prvé byli majetkem panovníka, kterému platili speciální daň. Panovník si mohl s Židy a jejich majetkem dělat to, co se mu hodilo. Za druhé ohromná většina společnosti byla křesťanská, Židé se odlišovali, žili v uzavřených komunitách, proto zde existovala určitá nevraživost. Negativnímu náhledu na židovskou populaci pomáhaly i různé pomluvy, domněnky, až konspirační teorie. Část populace viděla Židy jako vrahy Ježíše. A zatímco křesťané měli zakázáno půjčovat peníze, židé tak činili a samozřejmě i s úrokem. Prakticky celá společnost tak dlužila židům peníze, od prostých lidí až po krále. Karel IV. nebyl výjimkou.
Přesuňme se do konce první poloviny 14. století – společnost je v krizi, církev je pod velkou kritikou, Evropou prochází další vlna moru, v které zemřela třetina evropské populace a Evropu obchází pomluva, že židé otrávili studny. První na ráně jsou právě židé, vše je svalováno na ně. Z částí to bylo i kvůli tomu, že židé dodržovali pravidla hygieny a mor na ně dopadal v menší míře. A vždy je potřeba najít viníka.
Karel IV. a židé
Zde přichází role Karla IV. Ten v této době ještě není císařem, ale je římským králem a na pozici císaře se systematicky připravuje a proto potřebuje podporu jednotlivých významných německých měst. Právě v těchto městech došlo k několika pogromům, jejichž pachatele Karel IV. omilostnil. Karel IV. pogromy neorganizoval, neinicioval. Jen, velmi zjednodušeně, dal městským radám kus papíru, který říkal „pokud se náhodou v budoucnosti něco stane židům, tady máte milost“.
Zcela výjimečné postavení má město Norimberk, kde pachatele pogromu Karel IV. omilostnil předem. V Norimberku šlo do určité míry o přestavbu města, kde se po spojení dvou obcí najednou objevilo židovské ghetto, dříve na pokraji jedné z obcí, uprostřed města. Karel IV. povolil zničení celého ghetta, pobití židů a schválil nové majitele. Pogrom ale neskončil jen pobitím židovské populace, židé byli odvedeni za město, kde jich bylo přes pět set upáleno. Pachatelé se nemuseli obávat trestu. Karel IV. získal podporu nejen města, ale navíc dostal za tento čin i peníze. Nechal si tedy zaplatit za legální vraždění stovek židů.
Závěr
Karel IV. pravděpodobně nebyl antisemita, židovskou populaci ale pragmaticky zneužíval a obětoval pro vlastní politický prospěch. V tehdejších Čechách pogromy proběhly také, v mnohem menším měřítku a viníci byli trestáni. Karel zde měl pevnější pozici. Neexistují větší pogromy ve středoevropském prostoru než ty za Karla IV., množstvím a silou je překonali až nacisté ve dvacátém století. A ani na to bychom neměli zapomínat, především v průběhu výuky na základních školách.
Zdroj:
DENČEVOVÁ CHMEL, Ivana, Karel IV. sice nebyl otevřený antisemita, přesto židovské obyvatelstvo zneužíval, říká historička. In: irozhlas.cz, citováno 9.12.2023. K dispozici online zde: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/karel-iv-antisemitismus_2304301457_krp