Článek
Pan autor zas trefil téma, a proto píše sem, kde si vydělává též čtením jeho článků. Asi každý, kdo sem píše, si chce čteností vydělat peníze. Média byla vždy považována za otravné a dotěrné. Někdy píší víc, než je zdrávo, ale nedá se nic dělat, je to jejich práce. Vrátím se zpět k tragédii.
Každý den se něco stane, každý den někdo umře, každý den je někdo svědkem nebo účastníkem nehody. u všeho jsou média. Pak to dost proberou a píšou, dokud se to čte. Je to jejich práce. Kominík čistí komíny, pekařka peče chleba a kuchařka vaří jídla. Bylo by dost divné, kdyby to bylo opačně. Proto si myslím, že mluvit o novinářích, nebo celkově o médiích špatně, není na místě. Je pravda, že někdo si něco přidá a někdo zas ubere. Občas informace přijdou pozměněné, ale takový je život. Není jednoduché něčemu nebo někomu věřit na sto procent.
Policie byla špičková. Všechno zvládli. Jen Česká republika je teď dost otřesena a myslím, že dlouho bude. Tato tragédie nemá být hitem internetu. Je to nejhorší tragédie, která se stala za posledních deset let. Tato tragédie má být odstrašujícím příkladem toho, že střelec nemohl být zdravý. Není možné, že zdravý člověk bude tak chladnokrevný a bezcitný nebo snad ano? Jako matka mě přepadá otázka. Jak je možné, že pachatel byl tak bezcitný a vlastně chladnokrevný zabiják? Vždyť byl taky malý kluk. Teď mu bylo dvacet čtyři, celý život před sebou. Když byl malý, byl jistě roztomilý, co chodil do školky a pak do školy. Věřil v Ježíška a chodil na koledu. Teď se z něj stal vrah. Následky nést nebude, protože je mrtvý. Není to strašné? A co my matky a otcové dětí, co mají před sebou takovou budoucnost vysoké školy, Fakulty nebo Univerzity? Máme se teď bát své děti poslat na tyto školy? Co když se to začne dít i na jiných školách? Dá se tomu vůbec nějak zabránit?
To jsou otázky, co mě opravdu teď pronásledují. V dnešní době si mnoho lidí neuvědomuje, že životní styl (mobil, PC, tablet) a hlavně čas na tom strávený (mnohdy delší než dvě hodiny denně) je fakt šokující a pro děti doslova zničující. V dětech vyvolává hraní her nejen závislost, ale i vztek a nenávist. Dnešní děti nesportují a mnohdy je rodiče nechají dělat si co chceš (benevolentní výchova nebo výchova nevýchovou). Často se setkávám s názorem, že nechají své děti rozhodovat sami o všem. No ale my nemáme deset životů a nedá se dát „new game“.
Můžeme ovlivnit život vraha? Je vrah už od dětství nebo se to v něm probudí až v dospělosti? Chci udělat vše proto, aby nikdo z mých dětí nebyl vrah. Vím, že si řeknete: „to je slepice, co to zase mele?“ Jenže to jsou opravdu otázky a pochybnosti, které má jistě každá matka. A pokud se dozvím, co udělat proto, aby byl život normální, tak to udělám.
Tragédie se bohužel odehrávají. Ve většině případů se prokáže, že lidé, co ji způsobují, měli problém s jejich stylem života a nebo to bylo z jejich špatného dětství.
Tato tragédie je však tou nejhorší. Všem rodinám upřímnou soustrast a až časem se dozvíme, co bylo důvodem této tragédie, avšak život v Česku se změní. Všichni se budou bát. Nakonec, kdo chce být jako vrah? Ten, který se policii přiznal, že se inspiroval střelcem z fakulty asi nebude psychicky v pořádku. Tohle se ale děje a není to ojedinělý případ. Velmi mě to znepokojuje jako občana České republiky a jako matku mých dětí.
Bojím se. Nechci tu zažívat takové násilí a nebo obdobné tragédie. Prosím ať už se nic takového nikdy nestane.
Všem přeji ať jsou vaše dny bez tragédií.
